Tatranský deníček, foto zde: https://seniorbohumin.rajce.idnes.cz/19.-24.8.2018_Tatry/

1. den - neděle 19.8.2018

Přiblížil se den odjezdu do Tater. Každý volil jiný čas odjezdu od brzkých ranních/spíš ještě nočních/ hodin. Já a dalších pět jsme z Bohumína odjížděli v devět a kupodivu bez jediného zpoždění po třech přestupech jsme byli na místě. U nádraží v Tatranské Lomnici šipka hotel Morava. Při příchodu na křižovatku už jsme ukazatel hledali marně a tak nezbývalo, než se ptát kolemjdoucích. Ochotný pán ukázal doleva. Štrapácujeme až za hotel Uran a další dobří navigátoři nás posílají ke stanici lanovky. Po štěrkovišti táhneme kufry na kolečkách, Jano už jedno ulomil. Konečně nám někdo ukazuje správný směr. Když pak sledujeme mapu, zbytečně jsme se táhli půl kilometru na opačnou stranu, abychom se v tom horku zpocení vraceli. Po ubytování padám do postele a hodinu spím. Pak  poznávací obchůzka okolí, welkome drink, kde už se potkáváme s dalšími bohumínskými, celkem je nás tu 37. Je připravena první večeře. V deset večer už je všude tichoučko, nezbývá než jít spát.

2.den - pondělí 20.8.

A mám to. Protože jsem usnula před půlnocí, jsem od čtyř vzhůru. Hotel je tichoučký, všichni normální lidé spinkají zaslouženým spánkem. Snažím se fotit ranní rozbřesk, ale můj automat nechápe mé úmysly a z fotek nic nebude. Nechci rušit spolunocležnici a jdu s noťasem dolů k recepci, protože jedině tam je WiFi. Konečně se hotel probouzí a scházíme se u snídaně. Snídaně a večeře jsou společnými okamžiky. Program si každý režíruje sám. Já a několik přátel jsme si naplánovali výlet lanovkou na Skalnaté pleso. Kontrolní otázka, zda budeme skákat někde po horách, ať přizpůsobím obuv. Nebudeme se prý věnovat horolezectví, cepíny, lana i pevná obuv zůstávají v kufru a jdu v sandálkách. Paráda! Vyjíždíme pod Lomnický štít. Výběr obuvi byl zcela nevhodný, všude jen kamenité cesty a musím jó dávat pozor, ať neskončím na zemi. Mezitím stále fotím a pořád je co. Horské velikány, téměř prázdné pleso, lanovky, tatranskou floru i naše seniory. Po návratu dolů na asfaltku si konečně mohu oddychnout, že jsem přežila bez úhony. Po polévce zalehnu a spím jak miminko. Odpoledne trávím jen na balkoně, jsem uskákaná jak kamzík a žádná procházka mne neláká. Po večeři je taneční večer, vhodný hlavně pro ty, co ještě překypují energií. Já se věnuji noťasu a datluju další řádky, ať si můžete počíst.

3.den - úterý 21.8.

Po snídani jsme se se Staňkou vydali na výlet do Strážek. Vláčkem do Studeného Potoka a přesednout směr Stará Ĺubovňa. Po cyklostezce jsme se dostali do zámeckého parku a poté i do zámku za vstupné pro seniory iba jedno euro. Mlaďoučká průvodkyně moc hezky vykládala. Miluji tu měkkou slovenčinu. Dalším cílem byly Belanské kúpele. Došly jsme k nim, ale tyto bývalé minilázničky jsou dnes v soukromých rukou. Poseděly jsme ve stínu lázeňského parku a vydaly se do Spišské Belé. Obdivovaly jsme spoustu novostaveb v nejrůznějších barvách omítek. Při zpáteční cestě jsme zjistily, že se Tatry ztratily. Bylo v těch místech zataženo a dokonce, když jsme vystupovaly v cíli, tak se spustil déšť. Byl mírný a docela osvěžující. Padla jsem do postele a usnula jak mimino. Po večeři bylo divadelní představení - asi místní jelen přišel přímo k hotelu povečeřet. Porohama si z jaboně shazoval jablka a futroval se. Fotoaparáty a čumilové mu vůbec nevadili. Eva mi půjčila paměťovku s fotkami z Norska, tak sedím dole v hale a stahuju čtyři stovky fotek na Rajče. Spát půjdu opět v jednu, abych se pěkně vzbudila v půl sedmé, což je tak akorát, snídaně se podává od sedmi.

4.den - středa 22.8.

Opět pěkný teploučký den. Jedeme vláčkem směr Stará Ĺubovňa. Projíždíme vesnicí Hunsovce. Neuvěřitelné množství cigánských domků a jejich obyvatel. Vystupujeme v Kežmaroku. Ke zdejšímu hradu je to čtvrthodinka chůze. Na nádvoří se chystá vystoupení s létajícími dravci. Prohlídka hradu trvá devadesát minut, ale průvodce mluví pěkně, ani nám to tak dlouho nepřipadá. V kavárničce na nádvoří se nadopujeme kafíčkem a jdem kouknout na ty ptáky. Fotíme se se sovičkou. Cestou zpět nahlížíme do dvou kostelů. Pouze do dvou, přestože je jich tu celkem asi deset. Na nádraží se to černá. Asi byly dávky, protože osmahlí táhnou plné tašky nákupů a jedou vlakem domů do Hunsovců. Oddechnu si, když černý dav na zastávce vystoupí. Po návratu si navzájem sdělujeme dojmy z navštívených míst. Někteří už stihli Spišský hrad, Levoču, Hrebienok, Zakopane…  Večer zpříjemňují harmonikáři, společně si můžeme zabékat.

5.den - čtvrtek 23.8.

Sluníčko od rána ukazuje, že vládne nad krajem. Já a několik přátel se vydáváme na Štrbské pleso. Nejen my jsme měli tento nápad a poznáváme slovenský Václavák. Okruh kolem plesa je pohodlný, potkáváme spoustu rodin s kočárky. Pleso je fotogenické ze všech stran. Zastavujeme se pod skokanskými můstky a vracíme se k nádraží. Ještě razítka do památníčku v infocentru a můžeme se vrátit. Vlak je nacvaknutý a nedýchatelno. Konečně vystupujeme v Tatranské Lomnici. Jelen si dneska na večeři pospíšil, tak opět mohou cvakat fotoaparáty, s paroháčem to nehne. Poslední večeře potěší i milovníky sladkého, mimo další nabídky jsou buchtičky s krémem a vidím je skoro na každém stole. Večer je v sále historická beseda. Pak nahážu do kufru několik propocených triček a jsem sbalená na cestu domů. Jsem docela ráda, že pobyt končí, nohy i páteř si užily své. 

6.den - pátek 24.8.

Všeobecné loučení. Přišel se rozloučit i jelen ověnčený zeleným větvovím v paroží a zase pod jabloní pózoval fotografům. Odjíždíme do Starého Smokovce a ještě se stavíme pro Tatranskou minerálku. Tatry se s námi loučí krokodýlími slzami. Přecpanými vlaky se plížíme k domovům s "meškáním"  15 minut. Ale jeli jsme zadara, tak nemůžeme moc nadávat :-)  

Helena