Sisinka
SISINKA
Když jsem měla svátek,koupili mi rodiče dvě černé myšky.Sháněli jsme je asi týden jelikož měli jen albíny a ty jsem nechtěla.Ale když jsme je měly museli jsme ještě na nákup a tak jsem byla ráda když jsme dorazili domů.Všichni mí sourozenci se shromáždili u stolu,kde krabička stála.Obě zvířátka se v malém prostoru komítala a mačkala a tak jsem je vyndala a dala do předem připravené klece kde měli kolotoč,domeček,pelíšek z rákosí,sennou jeskyni,mysku a pítko včetně patra.Zanedlouho jsme zjistily,že to jsou sourozenci.Pojmenovali jsme je Sazinka a Rozinka.Také jsme si všimli že se ta starší-Sazinka starala o tu mladší-Rozinku.Následujicí večer se ale stala smutná věc.Vyměnovali jsme myškám žrádlo a aby jsme se k němu dostali,museli jsme zvednout víko krabice.A tak se stalo,že se zvědavá Sazinka opřela o dno klece kde přesahovala hlavičkou ven,a když jsme vraceli víko zpět nevšimli jsme si jí a hlavičku přiskřípli.To bylo smutku!Ráno jí rodiče pohřbili.A mi jsme se smutně koukali na ubohého myšího sirotečka.Asi za čtyři dny jela máma do Slaného,kde jsme dříve koupili Sazinku s Rozinkou a přivezla nám odsud krásnou myšičku!Byla černo-bílá s růžovímy oušky a ocáskem a bříškem hnědo- bílím.Přichystali jsme jí plně vybavené akvárko a protože jsme si nebyli jisti, zda se budou či nebudou mít rádi, dali jsme Rozinku do krabice na hračky.Ráno,hned jak jsme se ujistili že se neperou,jsme je dali k sobě.Celí den jsme je pozorovali,a večer jsme se ptali mámi zda-li to není holka a kluk.Ona nás ale ujistila že jí to ta paní ve zverimexu třikrát řekla-že to jsou holky.A tak jsme šli klidně spát.Jednou,takhle v noci se šla máma podívat zda-li už spíme a ještě chtěla více uzavřít akvário.A co neviděla!V ubikaci myšky pištěli a máma si v jednu chvíli myslela že se perou a pak si všimla ještě jedné zvláštní věci:obě myšky byli sice v tunýlku, ale kolotoč vrzal.Tak máma na to místo posvítila a tam běhala polní myška!Tak se to opakovalo hezkých pár nocí až máma naše myšky i s tou divokou dala na verandu i v jejich akváriu.Ale ráno myš utekla a ty naše byli úplně zkřehlé zimou.Ten den jsme měli jít do školy a my jsme vůbec nechtěli. ale když jim máma přisypala hoblin a zanesla do vytopeného pokoje,bylo mi líp.Po škole jsme hned běželi za zvířátky.Za dva týdny jsme se mámi ustaraně zeptali co je se Sisinkou protože byla velmi tlustá.Máma řekla:možná moc jedla,třeba má větší sklony k tloustnutí než Rozinka,ale v koutku duše to tušila.A ráno to viděli všichni.To bylo tak,že jsme všichni snídali,jenom můj mladší bratr(Martínek)ještě spal.Najednou se vyřítil do dveří a křičel:mami,tati!Sisince se narodili miminka!!!Sisinka je maminka!!!Všichni jsme se nahrnuli do dětského pokoje a tam to bylo!Nová maminka zrovna krmila své dětičky.Takže Rozinka je vlastně kluk,přemýšlela jsem nahlas.Jo,odpověděl Martínek.Ale něco se mi nelíbí,řekla jsem.Mně taky,přitakala máma.Ten kluk pořád otravuje Sisinku.Nechcem aby měla ještě víc miminek,to snad chápeš.Přikývla jsem.Víte...myslím že bude lepší když ho vypustíme do přírody.Sisinka bude mít více klidu a pro něho nebude nic lepšího než žít na svobodě.Mimochodem je celí černý,tipická barva do lesa.Polkla jsem.V tu chvíli se mi opravdu chtělo brečet.A myslím že byste se už měli jít převléknout,jinak příjdete pozdě do školy!Ve škole jsme byli nedočkaví a spolužákům jsme o ničem jiném nevyprávěli.Poté co jsme se vrátili jsme si oddychli jelikož začalo pršet a tak u nás mohla Rozinka ještě zůstat protože jsme nechtěli aby zmokla na kůži."Stejně tady nemůže zůstat věčně"řekla máma,je to jen pro její dobro.Příští den se vše opakovalo úplně stejně až na to,že nám začalo být líto Rozinky která(totiž "který")smutně bloudil v krabici a hledal východ.Následující den krásně svítilo slunce -ano,bylo na čase dát myšáčka do přírody.Ze sklenice od zelí jsme vytvořili domeček než se v přírodě rozkouká a to tak že jsme ji vycpali senem a z druhé sklenice jsme udělali takovou dejme tomu "chatičku"kterou jsme naplnili vyřazenými ponožkami a hoblinami.Museli jsme jít.Asi 30m od domu je pole a v čtvrtině se musí jít doleva a tam začíná takový malí lesík.A tam jsme měli drobečka dát.Sklenice byli šikmo od sebe. Ještě jsme je zahrabali do listí aby ji(dokud si neopatří noru),nezadávil nějaký dravec.Do víčka jsme nasypaly zrní asi tak na týden.Smutně jsem držela Rozinku v rukou a vůbec se mi nechtělo ho opouštět.Ovšem jsme museli.Položily jsme drobečka do krásného žlutého listí a očekávali jsme jestli se vydá do jedné ze sklenic či někam na pole.Jenže on se ještě nehápavě otočil a až pak si zalezl a my se na něj naposledy zadívali.Potom jsme museli odejít.Doma jsem nakreslila obrázek na kterém byla Rozinka zabalená v šále.Za tři dny jsme pozorovali Sisinku jak bezstarostně přenáší svá miminka v tlamičce do domečku."Vidím že jí Rozinka nechybí,"řekla jsem.Je jedině ráda že jí už neotravuje,dodal Martínek.Víte co děti,řekla máma.Co si takhle koupit ještě jednu myš?Ještě jednu myš?Opakovaly jsme sborem.Pak ale přišel tatínek s odpovědí:"A proč si nenechat myš kterou sisinka porodila?Ano,odpověděla mamka.Sisince to jen prospěje.A jo,že nás to taky nenapadlo,řekly jsme.No a tím je to vyřešeno,usmála se máma a odešla do kuchyně za svou prací.Sisinka se o svá mláďata pečlivě starala celý den.Večer jsme si ale všimly že své děti z domečku vyhazuje."Co to dělá???Zhrozili jsme se.Nevím,řekla mamka.Ale asi nic hrozného.Jistě je tam zase vrátí.Ani jsme nevěděli co nás ráno čeká.Za svítání jsme vyskočily z postele a jako obvykle jsme se šli juknout na myši.To co jsme ale uviděly nás docela šokovalo.Vřítily jsme se do kuchyně a aniž bychom pozdravily rodiče jsme začaly brebentit jeden přes druhého."Sisinka nehybně leží a její miminka jsou všude rozházená!,,Klid děti,řekla mamka."půjdem se podívat.A opravdu.Vše bylo tak jak jsme vylíčily.Co se stalo!!?Otázaly jsme se.Ještě přesně nevím.Na to máma.Měli by jste už jít do školy,nebo příjdete pozdě. A tak,i když neradi jsme museli jít.Ale vůbec jsme se nesoustředili.Po vyučování jsme bleskurychle běžely domů.Maminka nás už čekala.Děti,řekla tiše.Sisinka nežije.V té chvíli jsem se rozbrečela jako malé děcko.Myška ležela v koutu akvária a vedle myšata hledala svou matku.Cožpak jim nemůžeme pomoci?Zeptala jsem se.Je mi líto Domi,koukla se na mě mamka.Po dvou dnech jsme zjistily že mláďata stále žijí.Tak dobře se o ně Sisinka starala.Následující den ale mrtví byli a my je pohřbili.Daly jsme je do krabičky od čaje a tu jsme olepily kytičkovaným vzorem.Na krabici jsme napsaly:"Sisinka a miminka".Poté jsme odešly.Cítila jsem se jako bych byla na světě sama!Za čas to ale naštěstí přebolelo. Dominika Switalská poznámka:tento příběh se mi doopravdy jednou stal.
©všechna práva vyhrazena