Most do světa Příležitost
Cesta ještě nekončí...
Je to zvláštní věc, mnohdy se nám zdá, že svět kolem nás se zbláznil. Jsme zavaleni povinnostmi, v práci, v domácnosti, nic nestíháme a mnozí mají chuť to zabalit a se vším seknout, neboť vše ztrácí smysl.
Ovšem, to jsou strasti života. Není vždy spravedlivý. Ale cesta zdaleka ještě nekončí a je třeba dívat se do dáli a hledat nové příležitosti. Vždyť pro toto jsme na tento svět přišli, abychom se něco nového naučili. A co se naučíme z života v blahobytu? Zhola nic. Jen těžké zkoušky z nás vytesají bytost charakterní, plnou citu a empatie. Ne nadarmo se říká, sytý hladovému nevěří. Jen člověk, který prožil nějakou složitou životní situaci, může pochopit jiného člověka a navrhnout mu řešení, podat pomocnou ruku.
Ale život se nesmí skládat pouze z těžkých ran osudu, musí obsahovat také radost. Pokud by v něm byla jen bolest, tak takový člověk by zahořkl a neměl by chuť komukoliv pomáhat, vše by viděl jen v černých barvách. Proto je nám dopřáno si užít i mnoho radostí.
Je také pravda, že pocit štěstí je čistě subjektivní záležitost každého z nás. Někdo je nespokojený, pokud nemá příjem padesát tisíc měsíc co měsíc. Někomu stačí, že má večer kam složit hlavu, něco málo sníst a to, že ráno, když vyjde slunce je zase u toho. Oba přístupy jsou správné. Pouze nespokojení lidé pohli pokrokem, vědou kupředu. Protože takový člověk je nespokojen s během věcí, chce pořád něco zlepšovat, urychlovat. Z takového člověka, je vědec, vynálezce, politik, Jen díky těmto lidem jde naše společnost vpřed. Mnohdy se to ovšem nezdaří a z přemíry nadšení vzniká mnoho konfliktů. Druhý, duševní přístup, kdy je člověk spokojen s málem, sice nikam nežene společnost v materiální rovině vpřed. Má však veliký význam pro její společenský život, kdy tito osvícení dokáží umírnit mnohé zmatené lidi posedlé pouze materiální hodnotou svého života, kteří si neumí vychutnat i tu krásu kol sebe a pomalu se tak utápí v depresích, vzniklích z přemíry úsilí věnovanému hromadění majetku. Někdy se dají zachránit, jindy však ne. Je to pouze na káždém z nás.
Překročit most do další etapy lidského života je často velice těžké. Někdo má strach z té cesty, kterou nevidíme, je v mlze, která vychází z řeky života a zastírá naši, né vždy jasnou budoucnost. Jsou lidé, co se bojí udělat první krok, vstoupit na tento tajemný, místy možná i chatrný most a jsou zase lidé, kteří s radostnou nadějí, poběží vpřed, nehledě na překážky, jenž jim sám život bude klást pod nohy. Je to čistě jen o odvaze, kterou ten či onen člověk má. Pro někoho je každá další překážka výzvou, kterou musí překonat, aby mohl jít dál. Pro jiného je to již konec jeho cesty, neboť není schopen se s tím poprat. ztratí víru v sebe sama a vzdá to.
Málokdo si uvědomí, že je to most do světa Příležitost, změnit sebe, své okolí, přátele, že pokud se oprostí od některých starých návyků, jenž ho svazují, bude mu lépe. Že na něj za tím mostem čeká budoucnost, možná né vždy skvělá a zářivá, ale jeho. Že za tou mlhou, jenž tento most halí, žije nová známost, přítel na celý život, nová pracovní příležitost, kdo ví. Jde o to, udělat ten jeden titěrný krůček vpřed.
A v tom Vám já Rafael i Otec Frenk, respektive celé duchovní hnutí SALAEBRA budeme držet palce a pokud o to budete stát, tak Vám samozřejmě i v duchovní rovině pomůžeme.
autor článku Rafael.
Komentáře
Přehled komentářů
Děkuji bohu, že jsem na Vás narazila. Jste naprosto úžasní. Díky Vám mi začal nový život. Bez vašich rad bych se asi utrápila a kdoví, jak by to vše skončilo... Ještě jednou díky. Vaše obdivovatelka Ivana.
Re: Jste skvělí
(Rafael, 15. 3. 2016 7:21)Moc a moc děkujeme za pochvalu. Velice si toho vážíme... Celé hnutí Salaebra.
Jste skvělí
(Ivana, 5. 3. 2016 13:12)