Jdi na obsah Jdi na menu
 


historie

V roce 2000 se na Zimním stadionu v Liberci zformovala malá skupina sportovních nadšenců s cílem zkusit novou sportovní disciplínu-lední hokej.Tehdy skupinu vedl Jirka Kolátor zvaný Káčko.                                                                                        Možná, že tito věční kluci, kteří odmítali trávit čas po hospodách, nebo na gauči u televize ani nepočítali s tím, že je hokej chytne jednou pro vždy a že tento nejrychlejší kolektivní sport planety změní životy nejen jim, ale i jejich rodinám..  

První mače na ledové ploše byly fakt o život. Hrálo se bez         výstroje v lyžařských rukavicích, zimních kombinézách, bez jakýchkoliv chráničů či dokonce přileb. Jen brankáři, disponovali starými kajakářskými přilbami, doplněné košíkem ze svařovaných drátů. Místo vesty tři silné svetry a pod tepláky-fotbalové chrániče holení.

Riziko tvrdé střely bylo minimální, přesto, že jsme se těžkým, dřevěným hokejkám snažili nad plynem zahnout čepele, málo kdo dokázal puk zvednut alespoň do výšky kolen. Nebezpečí pramenilo spíš z "bruslařského  umění" některých hráčů. Ti ohrožovali nejen soupeře, ale i spoluhráče a nejvíc sami sebe.                                               Nebylo divu, že po četných úrazech se hráči začali vybavovat ochrannými prostředky ke snížení rizika úrazu. Začalo to přilbami a chrániči holení a končilo kompletní výstrojí správného hokejisty včetně suspenzoru.                                                         Časový rozvrh ledů jsme rozšířili na 2 x 1,5 hodiny týdně s tím, že první půlhodinu jsme trénovali bruslení, přihrávky a kombinace.                                                                                 Skupina amatérských nadšenců se stabilizovala. Měli jsme pravidelně dva brankáře a na ledě minimálně dvě pětky na každé straně. Umění a výkon hráčů dramaticky rostl.                             Byl čas na změnu.  Rozhodli jsme se založit hokejový tým!       Kapitánem byl zvolen Jirka Kolátor, tým dostal název                                                 HC Kolátor                                               Postupně jsme si uvědomovali, že správný tým musí mít dresy a na dresech klubový znak. S návrhem klubového znaku přišel Martin Hubený, který předložil i grafický návrh-hlavu PANTERA. Návrh byl jednohlasně přijat a tým se přejmenoval na   

                          HC PANTEŘI LIBEREC.           

Jarda Houda zařídil výrobu dresů a my začali hledat soupeře v okolních týmech, abychom prověřili sílu týmu.                       Naším nejčastějším soupeřem se stali kamarádi ze sousedního Frýdlantu-tým HC Panda s vedoucím týmu a kapitánem Pavlem Rajnem. Kromě Liberce jsme běžně hrávali přátelská utkání v České Lípě s týmem VS Stráž pod Ralskem, týmem HC Pičburk Rumburk nebo s HC Rolba v Jablonci nad Nisou. Vzájemné zápasy nás dostaly zase o stupeň výš. Tým se účastnil různých turnajů a začal sbírat cenné trofeje. Ne že bychom na tom byli tak dobře s technikou, ale tým byl složený ze samých srdcařů, kteří na ledě dokázali nechat veškeré síly, srdce i duši. Nálada v šatně byla perfektní, výborná parta - všichni se zdravě hecovali, navzájem podporovali a lepší pomáhali slabším.                           Mnohdy jsme tak zaskočili i týmy s "najatými hvězdami", na které jsme technicky ani bruslařsky absolutně neměli. Důkazem bylo překvapivé 1. místo na turnaji o Pohár Vězeňské služby České republiky ve Stráži pod Ralskem. Abychom se dostali ke sponzorským darům, založili jsme  

                Spolek HC Panteři Liberec.                                                  Předsedou spolku byl zvolen Libor Potocký, pokladníkem  a hospodářem Jarda Houda.                                      

Do této doby se soupiska týmu prakticky neměnila. Sdružení fungovalo na 100%. Pořádaly se akce pro hráče: zápasy, turnaje, ale i pro rodiny Silvestrovské bruslení, plesy, tenisové turnaje, trojboj, bowling a dokonce byla organizovaná i letní příprava. Byli jsme natěšení, sebevědomí a chtiví dalších vítězství.                                

Dalším logickým stupínkem výkonnosti byla přihláška HC Panteři do celosezónní soutěže neregistrovaných hokejových týmů v Liberci. Pravidla a podmínky byly jasné-neregistrovaní amatéři. Soutěže se účastnilo 8 týmů a s HC Pantery vstoupil do soutěže i HC Panda Frýdlant. Oba týmy vydržely v soutěži celé 3 hokejové sezóny. V prvním ročníku Neregi cupu obsadili Panteři krásné čtvrté místo! Ale něco nesedělo! Snaha o ovládnutí soutěže postupně vedla u všech týmů k posilování hráčské soupisky a hledání kvalitnějších hráčů. Do soupisek se začali dostávat i bývalí hokejisté. Nejdříve ti, co už s hokejem přestali před delší dobou jak 5 let, pak i ti co svou profesionální žákovskou, nebo i dorosteneckou hokejovou kariéru ukončili před pár lety.  Na střídačku už se nedostávali slabší hráči - srdcaři a začali je nahrazovat "poloprofesionální legionáři". To byl první krok k postupnému rozpadu soutěže.

Přesto, že jsme někteří intuitivně cítili, že jdeme špatnou cestou,rozšiřování týmu o bývalé hokejisty byl nevyhnutelným krokem, který naplňoval hlad týmu po dalších vítězstvích.

Ve druhém ročníku už byla kvalita týmů na tak vysoké úrovni, že tým Panterů i s posilami stačil vybojovat sotva 6. místo. Tu dobu už byla soupiska chudší o pár kluků, kteří stáli u založení Panterů. V dalším ročníku obsadili Panteři dokonce místo předposlední.  

Ryze amatérští srdcaři, kteří Pantery zakládali, byli zařazováni do 3.či 4. pětky a málokdy si zahrály pro snahy, stahovat hru na 2 pětky, v případě nepříznivého stavu. Srdcaři z řad slabších hokejistů se naštvali a přestali chodit. Hvězdy nevyhrávali a tak se sbalili a odešli k lepším týmům. Navíc řada Panterů založila rodinu a jak z časových, tak finančních důvodů přerušila na pár let svou činnost v klubu.  

Dopad na tým byl destruktivní, jedna kapitola Panterů se uzavřela, ale tým se nerozpadl. Po odchodu pár zklamaných kluků z týmu a odchodu pár kluků "na mateřskou dovolenou", začal Libor stavět nový tým, spíš partu, tentokrát bez jakýchkoliv ambicí, čistě pro zábavu a potěšení z hokeje. 

Pravidelně organizuje akce jako utkání či turnaje se spřátelenými týmy, pořádá plesy Panterů, kde se potkávají všichni Panteři od zakladatelů po nejmladší členy. Na plesy zve kamarády ze všech spřátelených týmů. Nejvyšší zastoupení na plese má tradičně HC Panda, ale pravidelně se účastní i Tygřice Liberec, Bílí Tygři Liberec, HC Frýdlant, zástupci HC Pičburk, Maxi týmu, Pičburg Rumburk, Rope technology, CNC a další sportovci  

Pravidelné tréninky zůstaly, přibyli noví hráči, tátům od rodin odrostli děti a postupně se vracejí do týmu. Po dostavbě zimního stadionu ve Frýdlantu jsme přesunuli jeden herní den do Frýdlantu, kde pokračují přátelské mače se skvělou partou nadšenců kolem HC Pandy. Ve Frýdlantu se Panteři účastní i turnaje Panda cup a sezónní soutěž Frýdlant hockey tour.

Druhým hracím dnem je čtvrtek. Hraje se v Liberci a je otevřený všem, kteří milují hokej a hrají ho pro zábavu a potěšení.

Na závěr musím říct, že mým snem jako vedoucího týmu bylo vždy to, aby Panteři hráli v soutěžích, které jsou výhradně určeny pro celoživotní hokejové amatéry, tedy pro ty nadšence, kteří se hokej naučili sami. Nikoliv bývalé profíky, hokejisty, kteří z jakýchkoliv příčin hokeje nechali, většinou bez výrazných úspěchů a po letech se snaží své ego narovnat mezi "rybníkáři" v našich "pralesních ligách". Nechodí hrát mezi pravé hokejisty, protože by na ně nestačili, chodí mezi nehokejisty a tahají si triko, jaké jsou hvězdy. Mít tyto "hvězdy" v týmu a akceptovat přehnané týmové ambice, pak totálně zničí nadšení pravých hokejových amatérů, kteří se hokeji dali cele a na ledě pro svůj tým dokážou nechat srdce i duši v rámci hry fair play.

Sportem pro přátelství, úctu ke spoluhráčům i soupeřům, zábavu a potěšení ze hry.