Výstřel - texty s nábojem

..aneb filipika proti múzo - looserům.
Bouři ve sklenici vody způsobila písnička ostravského barda Jarka Nohavici s názvem Arab mi šahá na babu. Odsoudil ji především geniální myslitel, epochální rozumbrada a kolos veškerého vesmírného dění evropský ředitel pro média Andrew Stroehlein z organizace Human Rights Watch. Stroehlein na svém Twitteru hodil do placu řečnickou otázku: „Česká xenofobie, nebo kritika české xenofobie? Vysvětlí populární zpěvák nechutný text?“ Dodávám, že HRW je nevládní nezisková organizace se sídlem v New Yorku. Přeloženo do mediálně nekorektní češtiny to znamená nemalou koncentraci moci v místě, které skýtá teplý flek pro jinde neuplatnitelné darmožrouty, budižkničemy, netáhla, flákače a jiné vyžírky, kteří sice nešahají na babu, ale o to raději do cizí kapsy (nebo aspoň do Nohavice) v naději, že se jim podaří z ní vytáhnout co nejvíc peněz.

Předpokládám, že pan Nohavica nemá potřebu se k panu Stroehleinovi nějak vyjadřovat, protože mu prostě nestojí za to. Já tuto potřebu (a buďte si jisti, že je to velká potřeba - teď to na mě přišlo) mám a rád bych se svého oblíbeného zpěváka zastal. I proto, že jsem měl možnost být nedávno na jednom z koncertů, kde tato démonizovaná písnička zazněla.

Jen pro vaši představu: na amfiteátr Zámek ve Strážnici se vejde zhruba 5 000 návštěvníků. Tzn. že je to kapacita mnohonásobně převyšující možnosti a představivost takových "světových kapacit", mezi něž bývá p. Stroehlein řazen. Amfiteátr byl do posledního místa zaplněný a jsem si jistý, že pokud by pan Nohavica koncert v následujících pěti večerech opakoval, byl by tento kouzelný prostor opět natřískaný k prasknutí. Úchvatný a nezapomenutelný (na rozdíl od A. Stroehleina) koncert trval tři hodiny a na konci se Nohavica dočkal několikaminutových a spontánních ovací ve stoje.

Ale vraťme se k uvedené písničce. A nejen k ní. Vzpomínám si, jak během vystoupení zazněla pokorná a citlivá slova o obětech řádění radikálních muslimů ve Francii, zmínka o tom, že Paříž je jedno z evropských měst, které bychom si my, Evropané, neměli nechat ukrást.
Nehodlám patřit mezi vykladače (a ani vykradače) textu. Užil jsem si tohoto brainstormingu během studia až až a jsem přesvědčen o tom, že pokud má někdo právo komentovat a vysvětlovat jakýkoliv text, tak je to především sám autor. Jen jsem chtěl p. Stroehleina uvést trochu do obrazu. Třeba bych mu tak ušetřil laciné, neoriginální, bezobsažné a povrchní nálepky, jejichž jediným cílem je poškodit, potupit a dehonestovat vybrané obětní beránky vyjadřující jiný názor, než je ten jeho. Ještě mohl přidat pár sexy populárních poznámek o „zhnědnutí“  a měl by nominaci na největšího komika roku 2016 v kapse. Ach, zas ta kapsa.

À propos, milej pane Stroehleine: musím Vám trochu poděkovat. Že nechcete Jarka Nohavicu „řešit“ stejně jako islamisté redakci časopisu Charlie Hebdo. Netušíte náhodou, kam se naráz poděly ty desítky tisíc lidí, kteří se ještě v lednu 2015 hrdě hlásily k tomu, jak moc jsou „Charlie“? Nebyl jste náhodou taky jedním z nich?

Víte, abych Vám to vysvětlil. My Češi, Moravané a Slezané jsme takový trochu divný národ: možná, že nám trvá delší dobu než se odhodláme k boji, ale pak bojujeme jako lvi. Do té doby se bráníme tak, jak umíme. Tak, jak je to pro nás přirozené. Slovy, divadelními hrami, humorem i žalem, písničkou, básničkami i obrázky. Je to pro nás naprosto přirozené. Poznala už to Vídeň, Berlín, Moskva. Teď to zažívá na vlastní kůži Brusel. A ty písničky a popěvky a chorály mají svou sílu - někdy dokonce dokážou zahnat nepřítele na útěk. Jsme (už po kolikáté to zde píšu?) smějící se bestie a je to to jediné, co tak malému národu zbývá. Ale vždycky si říkám: lepší být označen podobnými pitomci jako jste Vy za xenofoba než jedna jediná použitá plynová komora („Šest milionů srdcí vyletělo komínem“). Lepší jedna písnička, než aby jednou naše ženy a dívky dostaly k Silvestru podobnou „kolínskou“ jako ty německé: aby byly ponížené, zneuctěné, nešťastné a zoufalé ze situace, kdy je nikdo nedokáže chránit. Kdy selhává stát.

Takže ze všech výše uvedených důvodů si dovolím (to jsem si dovolil fakt dost) přispět se svým Troškou do mlýna a s chutí se změním v jednu z těch smějících se bestií:

THAT´S NICE

1)
Ráno štace, večer štace
selhala mi navigace.
V cizím městě,
v zemi, víře
cítím se prostě ztracen.

2)
Musím přiznat: chtěl jsem více,
teď zdrhám tý svý semetrice.
Jedu dvěstě
jako zvíře
a na ceduli NICE.

Ref:
Řek´ si ráno:
"Chci bejt Cyrano!",
nasadil si širák.

Jen xenofob by se bál
týpka, co startuje tirák.
Lidi odhazuje v dál
a do Francie
integruje Irák.

3)
V rádiu hovoří Hollande.
Co to žvaní, ten ignorant?
Strach z islámu?
Strč si slámu
do uší a pusť volant.

4)
Řítím se jak Stevie Wonder,
k moři. Kam jsem dal skafandr?
Kosti lámu,
tátu, mámu.
To byl jen oleandr.

Ref:
Řek´ si ráno:
"Chci bejt Cyrano!",
nasadil si širák.

Jen xenofob by se bál
týpka, co startuje tirák.
Lidi odhazuje v dál
a do Francie
integruje Irák.

5)
Už jsme v hajzlu, už jsme v řiti:
jako blázen se k nám řítí.
Míři k Nuslím.
mírnej Muslim.
Doufám, že skončí v síti.