Travelling

Místo které si nemůžete nevidět při vašem pobytu v Petrohradu je Ermitráž s Zimním palácem. Pokud vás nezaujmě jeho architektura a dechberoucí barevné provedení zamilujete si jeho interiér.

Místo, kde byla zahájena takzvaná Říjnová revoluce, bylo po dlouhé léta sídlem ruských carů. Stavba Zimního paláce probíhala mezi léty 1754 – 1762, majestátní sídlo mají na svědomí italští architekti Rastrelli a Trezzini. V barokním Zimním paláci jako první sídlila Kateřina Veliká, i když jeho stavbu inicioval už sám Petr I. Zimní palác má celkem na 1500 pokojů, které částečně slouží coby muzejní prostory. Výzdoba interiéru je sama o sobě velmi bohatá. Trojpodlažní budova disponuje více než stovkou schodišť, takže budete mít určitě problém, abyste se tu neztratili. A jedna zajímavost – římsa kolem celé budovy má na délku zhruba dva kilometry! Průčelí Zimního paláce má na délku více než dvě stě metrů a zdobí je pozlacené sochy a sněhově bílé sloupy. Zkrátka ideální místo pro návštěvu, ale s Petrohradem ještě nekončíme! Ermitáž je jednou z největších uměleckých sbírek na světě. Nachází se v prostorách celkem deseti různých budov (Zimní palác je jednou z nich) a nabízí návštěvníkům na tři miliony exponátů. Pokud patříte mezi milovníky umění a dokážete se procházet po výstavě obrazů, soch nebo grafik třeba celé odpoledne, budete se tu asi cítit jako doma. Tři stovky sálů (sálů skutečně v tom ruském slova smyslu) ale za jeden den neprojedete (nebo možná jen prosprintujete, ale to by byla škoda, ne?), pokud chcete být trochu důkladnější a prohlídku si opravdu užít. Da Vinciho Madona s dítětem, ale i obrazy od Picassa, Rubense, Rafaela nebo Tiziana. Studenti mají vstup zdarma, ostatní platí v podstatě symbolických 350 rublů. Ermitáž funguje od roku 1764, tehdy totiž Kateřina Veliká nakoupila velké množství nizozemských uměleckých skvostů, které daly základ budoucím velkolepým sbírkám. A protože se carevně nechtělo chodit nikam daleko, umístila základ budoucí Ermitáže přímo do prostor Zimního paláce. A jedna malá zajímavost na závěr, v Ermitáži dlouhá léta chránily tamní sbírky před útoky všudypřítomných hlodavců kočky. Ty už dnes tuto úlohu nemají, ale chovají se zde i nadále, je jich hned několik desítek.