Zámek Libochovice
Krása baroka
Současná podoba zámku zrcadlícího s v hladině řeky pochází z konce 17. století, kdy si panství, které se jen pomalu zotavovalo z nedávného požáru, přikoupil ke svému majetku Gundakar z Dietrichsteina. Spáleniště Gundakara ani trochu nevyděsilo a pozval stavitele Antonia della Porta, aby mu z něj vystavěl nové sídlo. Antonio byl Ital, a proto do kompozice stavby zapojil i prostor typický pro italské dóžecí paláce, Sala Terrenu. Tento typ místnosti, který propojuje vnitřní nádvoří se zámeckým parkem, se později začal vyčleňovat, až se z něj stala samostatná stavba umísťovaná v zahradách.
V období raného baroka, kdy byl také libochovický zámek stavěn, byl ale tento prostor ještě organickou součástí stavby. Na břehu Ohře tak vznikla přísně symetrická stavba s tradiční dispozicí. Čtyři křídla lemovaná pravidelnými arkádami uzavírají prostorné nádvoří, které bylo přístupné z průchodu od obrovských vrat.
Zámek překvapivě netvoří hlavní dominantu města, pokud si ovšem neuděláte procházku až k řece Ohři, odkud teprve opravdu vynikne.
Anglický park
Kdyby se vám nechtělo obcházet půl města, můžete se projít alespoň parkem, který u zámku založil už za Gundakara z Dietrichsteina zahradní architekt s příznačným jménem Jan Tulipán. Tulipán navrh park původně jako francouzskou zahradu. Ta ale podlehla módní vlně první čtvrtiny 19. století a byla přeměněna na anglický park. Za Josefa Herbersteina byla dispozice parku v hrubých rysech znovuobnovena podle původního Tulipánova návrhu. Nelekněte se křiku, který se čas od času ozve z různých koutů zámeckých zahrad. O vaši pozornost se tak hlásí jedni z obyvatel zámku a jeho bezprostředního okolí, pávi. Ti se sice tváří dost přezíravě, když kolem vás vznešeně kráčí, ale kvůli kousku rohlíku za vámi půjdou kamkoli. Město Libochovice při prvním pohledu sice vypadá jako větší vesnice s náměstím, které se proměnilo na parkoviště, návštěva zámku vás ale určitě příjemně překvapí. Věříme, že se sem budete rádi vracet.
