AKADEMIE VŠESTRANNÉ SPORTOVNÍ PŘÍPRAVY

OLYMPIJSKÝ TÝDEN

CELKOVÉ HODNOCENÍ:

aneb

DEN #8: SOBOTA 13. SRPNA

Hrdinství

si zaslouží odměny

Motto osmého dne:
 „Šikovní lidé vnášejí do našeho světa hrdinnou představu neomezených možností. Vrtáci však přinášejí a udržují celou epickou a přímo pohádkovou představu neomezených potíží, příhod, překážek a odporů.“
Karel Čapek

Naštěstí vrtáky jsme na olympijský týden v Desné nepustili!!! A tak můžeme poslední den oslavit šestadvacet dětských a tři dospělé hrdiny.

Chata vstává ztěžka, jak by taky jinak po takové kalbě. I rodiče na slavnostním vyhlášení a ukončení desenských her, které startuje přesně v 10:20, registrují, že ta očka jejich dětí jsou nějaká u.n..a…v….e…..n……á…….

Pult je plný medailí, pohárů, kamenů a posledních 159 diplomů. Tak pojďme na to.

Soutěž družstev
Konečné pořadí celotýdenního týmového klání:

Muži z USA a herečky z Británie 145 bodů

Ženy z Austrálie 130 bodů

Francie 108 bodů

Řecko 107 bodů

Itálie 98 bodů

Německo 90 bodů

Švédsko 88 bodů

Maďarsko 44 bodů

Soutěže jednotlivců
 

Desná 2016 vstoupila do dějin, to je jasné. Byla bez diskuze megalomanská. Na tři desítky disciplín, to tady za sedm let ještě nikdy nebylo. Výsledky každé z nich jsme den co den vyhlašovali samostatně, ale Vráťa s Davidem disciplíny zároveň vybírali či nově vymýšleli tak, aby z nich šlo poskládat soudržné víceboje. Poprvé jich bylo hned pět. Jak dopadly?

ŠVIHADLIÁDA

Konala se už počtvrté – a počtvrté v úplně stejném složení. Švihadliáda aneb 5 disciplín, které spojuje jedno a totéž náčiní v rukou, vznikla vlastně tím, že dvě švihadla patří od začátku do Diagnostiky, sprint se švihadlem zase trenér Vráťa vymyslel pro svého prvního Hbitého tygra. Stačí tak přidat skákání pozadu a nepřipravit se o vždy krásná dramata ve vyřazovací soutěži – a je tu pětice, minimum pro správný víceboj. Letos už trenéři uvažovali o rozšíření: nabízí se třeba samostatné skákání střídnonož, sólo soutěž ve vajíčkách nebo vyšší level: skok s dvojšvihy. Ale vzhledem k tomu, že se do Desné sjelo hodně nováčků, zůstali jsme u tradiční verze: dvouminutové skákání popředu, pozadu, v kombinaci 4x30 sekund, sprint a vyřazko.

V soutěži žen nebylo o vítězce pochyb. Anička Šimíčková ovládla hned první den skákání popředu před Hankou a Lindou – no a tahle trojka až do konce, tedy celých sedm dní, na průběžné stupně vítězů Švihadliády nikoho nepustila. Na dílčí diplom si kromě téhle trojky sáhla ve zbylých čtyřech disciplínách jen Síma, stříbrná ve Sprintu se švihadlem. Jinak to byla stále stejná písnička: Anička nakonec posbírala čtyři 1. místa, jen ve Vyřazku ji předběhla Linda a protože k tomu Lili přidala 2. místa ve skákání pozadu a v kombinaci, nakonec skončila v celé Švihadliádě jistě a zaslouženě stříbrná: devět bodů za zlatou Aničkou a o sedm před bronzovou Hankou. S velkým odstupem od medailí (26 bodů), zato srovnané v jednom bodu (66, 67, 67) se nacpaly na 4.-6. místě Eli, Síma a Adélka. Aneta se o lepší umístění připravila vynecháním poslední disciplíny. Zbytek dívčího pole se švihadlem začíná a leckde to vypadá hodně nadějně, že Didi?

Soutěž mužů měla dva obří favority a oba svou roli bezezbytku naplnili. Šampi vyhrál skákání popředu a v kombinaci, k tomu si připsal 2., 2. a 4. místo. Skalič v absolutně nejlepším výkonu soustředka (351 skoků za dvě minuty) tak jako vždy vyhrál skákání pozadu, neobhájil sice loňské zlato v královské kombinaci a dost pokazil úvodní švihadlo popředu, ale zbytek zvládl a po loňském šokujícím až 7. místě ve Švihadliádě si jistě pohlídal stříbro. Čtrnáct bodů za Šampim a devět před bronzovým Havrdou. Ten si víc než hodně zahrával se stupni vítězů až na závěr ve Vyřazku (15. místo), ale medaili nakonec o čtyři bodíky před Marťasem a Vrtíkem (oba 37 bodů) uhájil. Oba ztratili bednu, stejně jako šestý Johny, v totálně zpackaném Sprintu se švihadlem, kde se Vrtík, Mozgi a Marťas seřadili až na 17.-20. pozici. Umístit se kolem dvanáctky, byl kdokoliv z nich na medaili místo Havrdy.

MEDAILISTÉ VŠECH ŠVIHADLIÁD

I. DESNÁ 2014: 1. David Šprincl, 2. Filip Skala, 3. Vrtík Polka
II. MŠENO 2015: 1. David Šprincl, 2. Filip Skala, 3. Martin Hošek
III. DESNÁ 2015: 1. David Šprincl, 2. Radek Havlíček, 3. Víťa Jindřich
IV. DESNÁ 2016: 1. Anna Šimíčková, 2. Linda Šprinclová, 3. Hana Hušková
IV. DESNÁ 2016: 1. David Šprincl, 2. Filip Skala, 3. Radek Havlíček

HBITÝ TYGR

V rámci Desné 2016 šlo o nejvyrovnanější klání: až do poslední disciplíny tohoto víceboje i celého olympijského týdne nebylo jasno o vítězi ani vítězce (první a druhou ženu i muže dělil před posledním dílem jediný bodík). Čím to? Jednak šlo o nejroztahanější soutěž: startovala hned v sobotu, končila až v pátek odpoledne. Soustředěnost na Hbitého tygra kvůli tomu možná nebyla až taková jako u ostatních vícebojů. A zároveň tu členové Akademie předvedli kupu chyb – hlavně favorité, co přitom zažili pokračování tohoto veselého mixu pěti disciplín už popáté v historii.

Hbitým tygřicím vládla od Žabáku přes Kačák, Parkur až po Bosu Anička – své druhé vícebojařské zlato vyhrála hlavně proto, že vlastně jako jediná nekazila: na bedně skončila ve všech pěti disciplínách! Po slabším rozjezdu v Žabáku se pořádně rozkoukala Síma a protože hlavní díl Tygra jsme ukrojili v pátek, co byl pro Simonu „Den D“, si nakonec s naprostým přehledem dokráčela pro stříbro. Bronz jistila celý týden téměř neohroženě Hanka. Ale na úplný závěr totálně zpackala Bosu, na níž porazila jen Klárku a dva kluky, a poslala medaili do klína Lindě. Ta o ní vůbec neuvažovala a dostala bronzový dárek vlastně dvojitý – nejen od nakonec čtvrté Hanky, ale i od páté Dianky. Ta pro bolesti v břichu nenastoupila do předposlední disciplíny, Tygřího parkuru. Jinak by se bronz houpal na krku nejspíš jí.

Klučičí souboj o už pátý titul Hbitého tygra měl skvěle rozehraný Havrda: první v Žabáku, první v Kačáku. Tak jako ve Mšeně 2014, kdy ho Tygří parkur připravil o medaili, ale tuhle nejdelší disciplínu veselého pětiboje tak úplně neodhadl. Přesto mu stačilo na Bosu jediné: porazit jakkoliv Šampiho a bral by zlato. Na kloboučku předvedl nakonec druhý nejlepší výkon z celé olympijské výpravy, jenže ten jediný, kdo ho předstihl, byl právě David. Na druhou stranu, nebýt Šampiho chybičky spojené s nedorozuměním v Kačáku, nebylo co řešit. Co řešit nebylo ani na bronzové pozici: 2., 4., 4., 5. a 6. pozice v podání Skaliče byla vůbec nejvyrovnanější bilance ze všech. Na čtvrtého Kuldu nastřádal Filip obří náskok 19 bodů, za Jackem (40 bodů) skončili v těsném závěsu Johny (41), Marťas (44) a Rocker (45) – posledně jmenovaný byl v polovině Tygra dokonce ještě průběžně bronzový, ale ke konci jinak skvělému Tomášovi viditelně došel dech.

MEDAILISTÉ HBITÉHO TYGRA
I. MŠENO 2014: 1. Matyáš Kasal, 2. Metoděj Málek, 3. David Šprincl
II. DESNÁ 2014: 1. David Šprincl, 2. Jan Kuliš, 3. Martin Hošek
III. MŠENO 2015: 1. David Šprincl, 2. Víťa Jindřich, 3. Filip Skala
IV. DESNÁ 2015: 1. David Šprincl, 2. Radek Havlíček, 3. Jan Kuliš
V. DESNÁ 2016: 1. Anna Šimíčková, 2. Simona Havlíčková, 3. Linda Šprinclová
V. DESNÁ 2016: 1. David Šprincl, 2. Radek Havlíček, 3. Filip Skala

DIAGNOSTIKA

Naprostá klasika, spolu s atletickým desetibojem nejtradičnější víceboj trenérů Vráti a Davida. Od prvopočátku čítá sedm disciplín a vždy do ní patří: 1. Individuální švihadlo, 2. Sedlehy, 3. Kliky, 4. Člunkový běh a 5. Míč do klidu. Časem se v ní místo dřívějšího skoku/trojskoku z místa a vyřazovacího švihadla ustálilo 6. Kombinované švihadlo OVOV a 7. Pyramida. Letos David a Vráťa zvažovali, zda nikoliv už čistě fotbalovým svěřencům ponechat Míč do klidu. Ale v Diagnostice nakonec zůstal, dokonce jako její tradiční finále – a kupodivu na to doplatil fotbalista…

U obratných a často až nečekaně namakaných slečen se souboj o tři obří medaile celkem logicky strhl mezi zkušenými harcovnicemi z Odznaku všestrannosti olympijských vítězů Lindou a Hankou a pak Aničkou = nejlepší to švihadlářkou olympijské Desné. Právě ve dvou švihadlových disciplínách si získala náskok Anička, Hanka s Lindou v nich nabraly ztrátu pět respektive šest bodů. Silové disciplíny si pro sebe uzmula Linda: vyhrála Kliky, Sedlehy i nejnáročnější Pyramidu a před pátečním vyvrcholením si získala na čele slušný šestibodový náskok na Aničku. Hanka vinou slabších Sedlehů a Pyramidy už se soustředila víc na hájení bronzu před stále se lepšící Símou. V Člunkovém běhu a Míči do klidu sice tahala Linda celkem očekávaně za kratší konec, na Aničku ale nakonec ztratila jen čtyři body a o dva tak první příčku uhájila. Hanka sice na Simonu ztratila deset bodů v Míči do klidu, ale mrzet jí to nemuselo: díky skvělému, jasně nejrychlejšímu dívčímu Člunkovému běhu bronz s jistotou uhájila. Simča nakonec brala brambory se slušným náskokem před pátou Eliškou a šestou Adélkou.

U kluků nebylo o vítězovi celý týden pochyb. Šampi si v prvních pěti ze sedmi disciplín připsal 1., 1., 1., 1. a 1. místo. V Člunku pak v pátek doběhl druhý a v Míči do klidu mohl skončit klidně poslední a stejně by ho z čela Diagnostiky nikdo nesesadil. Balon nakonec David zasekl jako pátý, součet umístění 12 (1+1+1+1+1+2+5) bodů patří k nejlepším v historii. O stříbře bylo bez mráčku jasno rovněž prakticky celou Desnou. Pro Havrdu bylo nejhorším umístěním 5. místo, není divu, že s takovou bilancí odskočil bronzovému o 20 bodů. Zatímco pro Šampiho šlo už o sedmé diagnostické zlato v řadě, Havrda se po premiérovém mšenském stříbru a loňském desenském bronzu vrátil na stříbrnou vlnu. O letošní bronz se pak strhla velká bitva. Zálusk si na něj dělali loni stříbrný Vrtík, odznakem OVOV omlácený Johny, neméně ambiciózní Marťas, majitel už tří bronzů z Diagnostik Skalič a nováček na scéně Radek Hušek. Nakonec, jak už to tak bývá, rozhodla vyrovnanost ve všech sedmi disciplínách, respektive nezaváhání ani v jedné z nich. Radek zvládl (možná až nečekaně) obě švihadlové disciplíny v elitní desítce, na rozdíl od atletiky se mu povedly i rychlostní disciplíny (Člunkový běh, Míč do klidu), o medaili tak evidentně přišel kvůli slabšímu trojboji Sedlehy, Kliky, Pyramida. Skoro to samé jde říct o obhájci stříbra Vrtíkovi: švihadla skvělá, rychlostní disciplíny nečekaně taky, ale Pyramida jen průměrná a Kliky jedny z nejhorších. Medaile mu utekla o 19 bodů a v Klikách si připsal – jaká náhoda – ztrátových 19 bodů. Martin byl medaili ještě o pět bodů blíž než Vrtík: skvěle skákal, vyhrál Míč do klidu, ale lehčí zranění ho limitovalo v Člunkovém běhu. Nabral v něm manko 13 bodů a bylo po nadějích. Jako nůž máslem procházel Diagnostikou Johny Mozga. Parádní švihadla a tradičně dobré klikování postříbřil v Sedlezích a pobronzil v Pyramidě. Když pak zaběhl šestý nejlepší Člunkový běh, měl tu velkou placku z Diagnostiky skoro jistou. Skoro… Asi ještě chvíli bude trpce vzpomínat na rozhárané představení v Míči do klidu, kde si napsal 18. místo a nabídl tak celkový bronz Skaličovi. Filip, mazák, který už má medaile z Diagnostiky ze Mšena 2014 i 2015 a bronzový byl i předloni v Desné, touhle šancí nepohrdnul. Jen o něm, Šampim a Havrdovi lze říct, že ze sedmi disciplín nezkazil ani jednu. Se 44 body se díky tomu počtvrté v řadě postavil v druhém nejtradičnějším víceboji na bronzový stupeň místo Johnyho.

MEDAILISTÉ DIAGNOSTIK
I. DESNÁ 2012: 1. Matyáš Kasal, 2. David Šprincl, 3. Radek Šiler
II. MŠENO 2013: 1. David Šprincl, 2. Jaroslav Škoda, 3. Matyáš Kasal
III. DESNÁ 2013: 1. David Šprincl,  2. Matyáš Kasal, 3. Radek Šiler
IV. MŠENO 2014: 1. David Šprincl, 2. Jaroslav Škoda, 3. Filip Skala
V. DESNÁ 2014: 1. David Šprincl, 2. Jaroslav Škoda, 3. Filip Skala
VI. MŠENO 2015: 1. David Šprincl, 2. Radek Havlíček, 3. Filip Skala
VII. DESNÁ 2015: 1. David Šprincl, 2. Vrtík Polka, 3. Radek Havlíček
VIII. DESNÁ 2016: 1. Linda Šprinclová, 2. Anna Šimíčková, 3. Hana Hušková
VIII. DESNÁ 2016: 1. David Šprincl, 2. Radek Havlíček, 3. Filip Skala

ROCK MAN & ROCK WOMAN

Absolutní novinka a pro trenéry Vráťu a Davida rovnou druhý nejprestižnější víceboj Olympijské Desné 2016. Ač ROCK (WO)MAN čítal o dvě disciplíny méně než Atletický desetiboj, byl možná úplně nejtěžším sportovním souborem olympiády. Hned u úvodní disciplíny TYRE jsme se první den Desné náramně bavili a následující pondělní RIVER chytl všechny doslova za srdce! Video všech účastníků z plavo-běhu v řece Bílá Desná se jednou stane legendou kanálu Youtube. Tomu vážně věříme, jen co tam videa nahrajeme… Kouzlo rozhodně nechybělo ani sprinterskému CLIFFU přes šutry, větve, kameny: někdo dobíhal plný bodlin, jiný bez poztrácených bot, viď, Eli? Všichni do něj ale dali všechno, a tak to má být! To platí i o absolutním vrcholu zvanému HIGLANDER. Výběho-šlapo-šplh na Mariánskou horu někoho definitivně dorazil, jiný ale navzdory viditelné únavě z předchozích pěti dní ještě dokázal ve čtvrtek večer vydolovat ze svého zmoženého těla neuvěřitelné rezervy sil a porazit zdánlivě neporazitelné soupeře. O to víc na tuhle disciplínu i po dvou třech týdnech vzpomínáme, o to víc si našich Highlanderů i měsíc po Desné vážíme! Vyloženě však nezklamal nikdo. A tak po tom všem, co členové Akademie v celém ROCK MAN & ROCK WOMAN ukázali a dokázali, jsme se rozhodli v sobotu 13. srpna před zraky rodičů odměnit kameny vylovenými přímo z řeky Desná všech 26 účastníků tohoto extrémního víceboje pro tvrdý kluky a holky, který rozhodně nebude chybět ani v programu Desné 2017, která se uskuteční od soboty 5. do soboty 12. srpna.

Soutěž holek rozjela nejlépe Aneta: vyhrála kulení s pneumatikou, medaili brala i v řece, kterou prohučela za necelých 32 sekund se sádrou zabalenou v igelitu. Pravá Rock Woman! Jenže hned tři disciplíny musela právě kvůli ruce v sádře vynechat, takže na stupně dosáhnout nemohla. Ale jsme si jistí, že za rok z ní bude jasná kandidátka na medaili. Takhle si odnesla „jen“ šutr s devítkou za osmou Olivkou a před desátou Klárkou = nejmenšími a nejmladšími nadějemi Akademie a budoucími medailistkami tohoto přírodního víceboje. Jednu disciplínu rovněž nedokončila sedmá Adélka, ale končila fantasticky: v Highlanderu dokonce porazila i svůj velký vzor, starší sestru Aničku. Báječná umístění (A-run, Pyramid, Highlander) střídala se slabšími (Tyre, River, Push-ups, Cliff bez boty, Hill s nataženým svalem) Eliška, což ji odsoudilo k 6. místu. Při stejných bodech (125) s Adélkou rozhodlo v její prospěch tak jako v ostatních vícebojích pravidlo lepšího (vyššího) umístění v nejlepší disciplíně toho kterého olympionika. Simča Havlíčková sice začala hodně zvolna (19. v Tyre, 21. v Riveru), ale jak čas běžel, byla lepší a lepší: v Pyramidě dokonce skončila pátá absolutně v porovnání se všemi kluky! A pátá pozice na ní nakonec po součtu umístění všech osmi disciplín vyšla i v celém ROCK WOMAN. O šest bodů ji předehnala Dianka, jíž se rovněž nepovedl úvod (21. Tyre, 19. River), ale pak už to byla jízda vrcholící stříbrnou medailí v Higlanderu. Na ten už naopak neměla síly Anička, která navzdory jedné vynechané disciplíně až do Highlandera jistě držela celkové stříbro. Fantasticky se jí totiž povedlo hned několik dílů ROCK WOMAN: vyhrála River, ovládla Cliff, mezi nejlepšími byla v Pyramidě, Push-ups, Hill... V Highlanderu ale na vítězku ztratila sedm bodů a o dva z nich nakonec spadla na i tak nádherný bronz. Tou vítěznou Higlanderkou, nutno říci, že velmi překvapivou, se stala Linda. Postavou malá, vůlí však obří si třetí nejstarší dívka olympiády nejen podmanila Mariánskou horu včetně jejích 365 kamenných schodů, ale nakonec díky tomu poskočila na celkové druhé místo v ROCK WOMAN. Jedna disciplína by jí k tomu samozřejmě nestačila. Jenže Linda přidala i další dvě dílčí výhry mezi dívkami (Push-ups, Pyramid), hned tři bramborová umístění (A-run, Tyre, Hill), takže nakonec jen ztráty ve dvou rychlostních sportech (Cliff, River) ji odsoudily na druhé místo. Vítězka byla komplexní: dobře běhala, prala se s cviky i s přírodou a z osmi disciplín nezkazila ani jednu. Vždyť jejím nejhorším výsledkem bylo  4. místo v Highlanderu. ROCK WOMAN 2016 se stala zaslouženě Hanka Hušková!

Mezi kluky rozjel ROCK MAN nejlépe Hančin brácha Radek Hušek, když o pouhé dvě desetiny sekundy před Skaličem a o tři před Šampim vyhrál závod s pneumatikou. Nakonec tyhle desetinky rozhodly celý souboj o vícebojařský bronz, neb Radek se na něj prodral o pouhý bodík! Tím, koho o něj připravil, byl Johny. Úvodní pneumatiku Mozgi zmastil, pak už to ale byla jízda: několik třetích a čtvrtých míst + svaly jak tygr = nakonec velmi těsné brambory. Tedy těsné od bronzu, protože na další dva borce – pátého Marťase a šestého Skaliče – už si Johny vybudoval víc než slušný náskok. Náskok nakonec měli i dva nejlepší v celém ROCK MAN. Na vítězství Havrda nemyslel, to by musel některé z disciplín i vyhrávat. Ale součet 2+3+3+3+4+5+6+8 dokazuje, jak ohromně komplexním a všestranným sportovcem Radek Havlíček je. Vítězem premiérového „ROCK MAN 2016“ se stal Šampi. A to zcela suverénně. Stříbrného Radka H. #1 porazil o devatenáct bodů, bronzového Radka H. #2 o dvaatřicet. Není divu, když David sesbíral diplomy ve všech osmi disciplínách: vyhrál hned čtyři (River, Pyramid, Push-ups, Highlander). K tomu byl mezi kluky dvakrát druhý a dvakrát třetí. Zbytek pole za vyjmenovanou elitní šesticí střídal silné okamžiky se slabšími, což dokonale sedí třeba na trojku Jack, Rocker, Vrtík, která se sešla na rovných 100 bodech a o jejich pořadí na 7.-9. místě rozhodovala až lepší umístění v disciplínách. Příjemně překvapili desátý Meci a jedenáctý Kuba – ROCK MAN je evidentně bavil na celém soustředku nejvíc. To ale můžeme nejspíš říct o všech účastnících včetně bojovných nováčků Tondy a Lukyho „Netopýra“ i mladičkých benjamínků. Ukázali jste skvělou kamennou vůli, Míšo, Honzíku, Olivere. A přijde doba, kdy budete medaile v „ROCK MAN 2020“ přebírat vy tři!

ATLETICKÝ DESETIBOJ

Du vet vad som är tradition? Παράδοση? Hagyomány? Tradizione? Jo, jo: nejen díky středě víme, co pro trenéry a pro ty Desnou otřelejší z nás znamenají tradice. Právě tenhle den – stylově desátého – jsme dokončili desetiboj = nejdelší, nejtradičnější a nejprestižnější sportovní klání na naší olympiádě. Vždyť se na malebném stadionku v Desné koná už od roku 2010. Ze současných tváří tuhle velkou premiéru na konci minulého desetiletí zažili hned čtyři mušketýři: tehdy bronzový Šampi, sedmý Jack, osmý Vráťa a dvanáctý Meci. O dva srpny později při třetím ročníku se k nim přidal Filip Skala. Za další rok při čtvrtém desetiboji 2013 pak trojka Marťas Hošek, Johny Mozga, Michael Polka. Předloni při pátém pokračování zase Havrda, Rocker či první slečna: Linda. Letošní sedmý ročník přinesl nováčků jednoznačně nejvíc. Šest mezi chlapci a hned devět mezi dívkami. Někdo logicky těžil ze zkušeností předešlých let, jiný ale vletěl do souboru deseti atletických disciplín jako kometa. Jak vše nakonec dopadlo?

Ženy

Motto:

„Nevadí mi žít v mužském světě, pokud v něm mohu být ženou.“
Marilyn Monroe

Mezi slečnami jsme zažili jak skvělé výkony, tak ladnost a hlavně: radost! Nejmladší z dívek Klárka Vokáčová se na dálku dokonale prala se svým vrstevníkem Oliverem a skončila nakonec na úplně stejných bodech jako on. Celou Desnou, nejen tu atletickou ozářila úsměvem, svým přístupem a my si ještě dlouho budeme pamatovat její srdečnou tvář.

Na deváté místo vystoupala Adélka Šimíčková. Mohla myslet i výš, ale zatím není zvyklá být tak dlouho mimo domov, tři dny se dost soužila, čtvrtý den z ní ale vše spadlo a najednou ukázala, jak velkou sportovkyní je – a zvedly se logicky i její výsledky.

S extrémně pozitivním přístupem se prodrala desetibojem Olivka Dindošová, nakonec osmá. Tam, kde se postavila na startovní čáru, se okamžitě zvedla nálada. Pravda, na start málokdy nakročila úplně soustředěná, o to víc pak ale na dráze makala. A ukázala i jednu moc hezkou vlastnost: nezaobírala se tím, jak skončí. Stejnou radost projevovala jak za stříbrné (A-run) či bronzové (Nížka) příčky, tak třeba za 9. místo (60 metrů, dvoustovka).

Olivky starší sestra Dianka Dindošová, v desetiboji sedmá, je v hodně věcech od Oli tak odlišná. Rozhodně se na disciplíny víc soustředila, chtěla úspěch. Ale když se někdy nedostavil, nedávala to rozhodně ostatním sežrat. Nejvíc se jí povedla Nížka (stříbro), hodně dobře jí šly i vytrvalostní běhy.

V obrovské formě,  větší, než sama čekala, přijela do Desné 2016 Linda Šprinclová. Sbírkou, kterou si nakonec veze domů (zlato z Diagnostiky, stříbra z Rock woman a ze Švihadliády a bronz z Hbitého tygra), nejspíš překročila i ty nejodvážnější sny. V desetiboji se její ambice pohybovaly na hraně 5.-6. místa a  na tartanu i v doskočištích je naplnila. Vyhrála Nížku, moc hezky odběhla A-run či Kopec, bez jakýchkoliv potíží zvládla oba vytrvalostní běhy, které jakoby pojala coby kvalitní přípravu na svůj vrcholný čtvrteční výkon na Mariánské hoře. Na pátou příčku v desetiboji jí nakonec chyběly jen čtyři body.

O ty byla lepší nejstarší účastnice olympiády Aneta Jeřábková = bez diskuze nejlepší sprinterka Akademie, která si na obou krátkých tratích (60 m, 200 m) pohrála se zbytkem pole jako kočka s myší. Navíc vyhrála Dálku, povedl se jí Trojskok i Nížka. Nakonec neměla až tak daleko k bronzové medaili, na ni by potřebovala víc vytrvalosti. Ale to doženeme!

Ještě víc se stupňům vítězů přiblížila Síma Havlíčková, v desetiboji (možná až senzačně) čtvrtá. Zdobila ji vyrovnanost. Na medaili se sice dostala jen v Kopci, jenže ze zbylých devíti disciplín nezkazila žádnou a skončila díky tomu jen osm bodů za trojkou nejlepších. Každý jí tenhle úspěch přál. Za to, jak je Simona bezkonfliktní, jak kdykoliv, když se na ní podíváte, vykouzlí na tváři úsměv. Pouze v očích se jí tu a tam objevil stesk, ale ten zmizel, kdykoliv se začalo sportovat. Její zarputilost a – nebojíme se to napsat – „krása duše“ všechny v Desné strašně moc obohatily.

Což se dá napsat i o nakonec bronzové Elišce Mozgové. Od začátku, co přijela, ji neopustila dobrá nálada, nepřestala se smát, i když ji uprostřed desetiboje chytl stehenní sval. Kdykoliv závodila, kdykoliv o závodě vyprávěla, tak tuhle pozitivitu předávala dál. Bronz si nakonec zasloužila, je totiž zcela neuvěřitelnou sportovkyní. To, že se v některých disciplínách neumístila výš, je jen důsledek jejího nízkého věku, který by Elišce málokdo hádal. Byla bez debat nejlepší vytrvalkyní olympiády. Třetí místo z Desné 2016 je jen začátek…

Hodně moc z napsaného platí i o stříbrné Aničce Šimíčkové. Její úsměvy rozzářily každé vyhlašování, kde hrála hlavní roli den co den. Její přístup k problémům, neb nepřijela úplně zdravá, byl příkladný. Na to, že nebyla úplně 100% připravená, a to ještě ani nevěděla, jak tvrdý týden ji čeká, absolvovala 95 % disciplín naprosto skvěle. Nakonec ji chyběly ke zlatu jen dva bodíky, a ty ztratila hlavně tím, že nemohla dokončit A-run. Je to ale neuvěřitelná atletka, všestranná, pozitivní – a prozatím „jen“ stříbrná.

Hned osmnáct bodů k dobru na Aničku nabrala v A-runu Hanka Hušková, což nakonec rozhodlo. Ale neznamená to, že Hance zlato spadlo do klína. Vítězka dívčího desetiboje je správná holka, hrozně moc nám všem desetibojařské zápolení zpestřila. Sportovně není až takovou vytrvalkyní, je spíš rychlostní typ. Šikovná je však, snad až na onu vytrvalost, skoro ve všem. A zdobí ji vlastnost hodná vítězky: ke všemu, co se jí nahrne do cesty, se postaví čelem, neuteče, prodá touhu uspět. Právě proto vystoupala až ke zlatu.

Muži

Motto:

„Muž nemá právo být amatérem v rovině fyzického tréninku. Je hanbou stárnout bez toho, aby chlapec okusil tu krásu a sílu, které je jeho tělo schopné.“
Sokrates

Na bodík stejný výsledek jako nejmladší z dívek si ze svého prvního desetiboje odnesl i nejmladší z kluků. U Olivera Urbana se trenéři zpočátku obávali, jak nálož všeho sportu zvládne. Byly to zbytečné obavy. Jak v sobotu odjeli rodiče, rozjel svoji velkou hru a úkol #1: vybojovat si titul nejoblíbenějšího člena olympijské výpravy, což se mu bez debat povedlo. Strašně milej hošík, což je slovo, které Olivera vystihuje úplně nejvíc, je navíc nadaný sportovně. V desetiboji vynechal či nedokončil jen A-run, Kopec a 25 kol, tedy tři disciplíny, které na pohled vypadaly nepříjemně, což Oliver umí ohodnotit.

Souboj na 14. a 15. místě rozhodl jediný bod. O ten byl nakonec horší Jakub Vokáč, který je bez jakýkoliv vytáček nevídaně hodný kluk. V desetiboji bylo znát, že s atletikou teprve začíná. To ale nic nemění na tom, že jeho potenciál je mnohem vyšší, než ve svém prvním desetiboji ukázal.

O bod lepší byl Jakub Klír: od první disciplíny bylo jasné, že svůj premiérový desetiboj zvládne, do party zapadne a vlastně den co den šel do disciplín na ovále s chutí a úsměvem. Těšíme se, co přijde dál, Denevére!

To nakonec třináctý Filip Skala šel desenský desetiboj už popáté v řadě. A pokračoval v tradici: tři účasti v elitní desítce prokládat umístěními na chvostu startovního pole. Do Desné přijel hned z fotbalového soustředění, plnou pusu toho, jak tam dřeli a ať si nikdo nemyslí, že to tady bude opakovat. Musí regenerovat, a to nejlépe celý týden. Třetí den zjistil, že už je zregenerovaný a že mu všichni utíkají. Když viděl, jak ho opakovaně porážejí holky, řekl si, že je nejvyšší čas začít zase sportovat. Nakonec díky tomu vybojoval medaile ve Švihadliádě, Diagnostice a Hbitém tygrovi – vícebojích, které probíhaly právě až v druhé části olympiády. To desetiboj měl v pondělí za sebou sedm disciplín a zázraky už dělat nešly.

Skalič tak nečekaně prohrál hned se čtyřmi soupeři jména Jan. Tři z nich se seřadili na 10.-12. pozici. Honza Mecera, asi nejoblíbenější z matadorů, jenž pamatuje už Desetiboj  2010, po šesti letech zopakoval navlas stejný výsledek: 12. místo. A to i s odřeným kolenem, s nímž kulhající nevzdal ani jednu disciplínu včetně 25 kol.

Oba dva matadory, kteří mají dohromady v desetibojích jedenáct startů, nečekaně udolal nováček a druhý nejmladší kluk ve startovním poli Honza Hušek. Jedenáctou příčkou dokázal, že je zcela neuvěřitelný běžec. Je jasné, že v budoucnu nám v běhu a v desetibojích ještě hodně ukáže!

Honza „Jack“ Kuliš sice nemluvil o své únavě po fotbalovém týdnu tak jako Skalič, spíš naznačoval, ať s velkými výsledky moc nepočítáme. Zřejmě bohatá účast dívek ale nakonec způsobila, že chtěl ukázat taky své schopnosti. V půlce desetiboji zjistil, že ho vlastně baví a jistě si pohlídal postavení v elitní desítce, což představuje jeho třetí nejlepší výsledek po sedmých místech z Desetibojů 2010 a 2014.

Neuvěřitelný výkon předvedl v desetiboji devátý Tonda Skala – nejen tím, že svého o tři roky staršího bratra Filipa porazil o drtivých 25 bodů. A to ještě po velkolepém úterním vítězství v Nížce kvůli zdravotní indispozici Tonda vynechal závěrečnou středeční disciplínu desetiboje: 25 kol.

Právě díky tomu se před Tondu na poslední chvíli vecpal na osmou pozici Míša Polka. Jde o výborného běžce, bohužel s hodně tvrdou palicí, který ne vždy dělá to, co od něho trenéři vyžadují a očekávají. Motivace funguje snad jen přes jídlo – to sladké. Jenže obchod je daleko, odměn na jeho vkus málo, takže elitní osmička byla maximem možného, leč i tak zatím jasně nejlepší umístění Michaela v dějinách.

O jedenáct bodů a jednu příčku výš skončil jeho bratr Vrtík Polka, matador, který v letech 2010-2016 nechyběl ani v jediném desetiboji. Letošní sedmé místo je jeho druhým nejlepším výsledkem po bramborách 2011 a dvěma osmými místy z let 2010 a 2015. Letos opět dokázal, že je soutěživý, má dost vnitřní motivace. Bohužel v atletice mu na úplně nejvyšší příčky chybí rychlost, i když v tomto směru se proti minulosti zvedl. Zároveň mu přibyla váha, což ho srazilo v jeho dřívější chloubě: vytrvalostních disciplínách.

Elitní šestka mezi chlapci byla zároveň nejlepší šestkou celého desetiboje. Šestý Martin Hošek jako první nastřádal lepší body než všechny dívky. Ostatně ty byly jeho velkým hnacím motorem, víc než před trenéry se chtěl předvést právě dívčímu osazenstvu. Ač nezopakoval skvělé 4. místo z Desetiboje 2014, dokázal, že atletického talentu pobral opravdu habaděj.

Martin do poslední chvíle bojoval o páté místo s Tomášem „Rockerem“ Novotným. Do závěrečného závodu na 25 kol vybíhali se stejným bodovým ziskem a bylo jasné, že kdo bude v cíli dřív, skončí celkově pátý. Rocker tomu obětoval všechno, šel přes hranu, nakonec jako jediný z olympijské výpravy opravdu úplně na dno sil, což v cíli vytrvalosti dokázala jeho blinkací dvouminutovka. Tak moc chtěl Tomáš skončit mezi pěti – a povedlo se mu to. Což ještě víc vyzní v kontextu jeho předchozích desetibojů: v předloňském byl šestnáctý, v loňském devátý, letos už v Top 5.

Bramborová medaile je vždycky zvláštní, o čemž mohli v minulosti vyprávět Vrtík, Marťas a jiní. Na jednu stranu jde o velký úspěch, na druhou vás od stupňů nesmrtelných vítězů dělí nejmenší kousek. Za letošní 4. příčkou Radka Huška rozhodně nevězí méně talentu či atletických schopností, ale spíš nováčkovská daň. Na druhou stranu nepochybně nejlepší vytrvalec olympijské Desné nepřišel o bronz nijak smolně a těsně jako třeba loni čtvrtý a letos absentující David Kaucký – Radkovi na bronz chybělo dost: 17 bodů. Ztratil je především ve sprintech a skocích. Na šedesátce doběhl jedenáctý, v trojskoku doplachtil desátý, a to bylo od nejlepší trojky zkrátka příliš daleko.

Naprosto dokonale připravený přijel na už svůj čtvrtý desetiboj Johny Mozga. Je obdivuhodné, jak obří kus cesty od roku 2013, kdy v desenském desetiboji debutoval 19. místem, ušel. Předloni nakoukl do desítky, loni do šestky a letos šel od první disciplíny jednoznačně za medailí. A získal ji! V historii Desné teprve jako desátý muž po Matym (2010), Bróďovi (2010), Šampim (2010), Škoďákovi (2011), Šíšovi (2012), Metodějovi (2013), Bůšovi (2014), Víťovi (2014) a Havrdovi (2015). Za Johnyho letošním bronzem vězí pozitivní přístup k věci, 100% koncentrace a taky neuvěřitelná porce atletického talentu: běh Honzu prostě baví, což sice tvrdíval i o fotbale. Jenže na dráze je to ještě mnohem patrnější. Září na ní jak sluníčko, přičemž trenéry dostává lehkostí, s jakou se po tartanu pohybuje. V Desné nepochybně půjde  po desetibojařské medaili i za rok. Protože, jak známo, až obhájení pozic dělá pravé šampiony.

Letos tuhle výzvu dokázal naplnit Radek Havlíček. Loni stříbrnou pozicí v desetiboji leckoho šokoval, letos její obhajobou už mohl překvapit jen těžko. Každý už totiž dobře ví, že Havrda jde každou disciplínu naplno, a tudíž mezi elitou. Vždyť v ani jedné z deseti disciplín neskončil níž než šestý, to o sobě nemohl říct v Desné nikdo jiný! Čím to? Havrda je dostatečně rychlý, což dokázal stupni vítězů na dvoustovce či čtvrtce, skokansky přímo excelentní (dálku vyhrál poprvé v životě). Nebojí se ani vytrvalosti, jak ukázal bronzem v A-runu. Hlavně má však výbornou sebekontrolu, každou z disciplín si umí přesně rozvrhnout, ví, jak ji chce dělat. Ale co Radka na obhajobě vicešampiona zdobí asi úplně nejvíc? Že se soupeři jedná s úctou a navzdory výhrám se na ně nikdy nepovyšuje.

Což se dá zopakovat i o šampionovi, čerstvém vítězovi VII. ročníku desetiboje Davidu Šprinclovi. Ke své přezdívce Šampi přišel právě v Desné a právě při desetiboji, když na den přesně před třemi roky 13. srpna 2013 vyhrál soutěž v trojskoku, v níž porazil velké atlety Matyho a Metoděje. Dost možná, že tehdejší desetiboj, z něhož si odnesl konečné stříbro, si užíval víc než ten letošní. V závětří za dvojkou M+M, v níž se od Davida nečekala vítězství, se mu totiž tři roky zpátky závodilo lehce a radostněji – tak jako třeba letos Johnymu. Teď se od Davida čekají výhry a i když takovou roli přijal, velkou radost z ní nemá. Snad proto, když měl za sebou letošní desetiboj dva dny, čtyři disciplíny a David stále čekal na dílčí vítězství, se schoval poprvé a naštěstí naposledy do vlastní ulity. Z ní se pak probudil do famózního pondělí, kdy v přímém souboji na dvoustovce porazil všechny tři hlavní konkurenty Havrdu, Johnyho a Radka, náladu si vzápětí přenesl do trojskoku, k němuž mu na výhru mezi kluky stačil jediný pokus – a najednou to byl zase on: kamarád, partou vyhledávaný Šampi. „Třeba právě jediný absolvovaný pokus v trojskoku a raději následné šetření sil ukazuje, jak je David v rámci desetiboje zkušený. Dokáže si utřídit, kdy je pro něj důležité se vydat na krev a jít po vítězství a kdy stačí pro konečný součet skončit druhý, třetí, čtvrtý. Právě tahle zkušenost z minula a skvělé vlastnosti, z nichž nejvíc oceňuji jeho všestrannost, bojovnost, zarputilost a velký charakter – ho dovedly k vítězství. David navzdory pár zádrhelům ukázal, že je zkrátka vítězný typ. Chce vítězit. Když nevítězí, necítí se dobře, tak radši vítězí,“ ocenil zlatého z VII. ročníku desetiboje prezident DOV Vratislav Polka.

MEDAILISTÉ VŠECH DESENSKÝCH DESETIBOJŮ

I. ROČNÍK 2010: 1. Matyáš Kasal, 2. Marek Brodský, 3. David Šprincl
II. ROČNÍK 2011: 1. Matyáš Kasal, 2. David Šprincl, 3. Jaroslav Škoda
III. ROČNÍK 2012: 1. Matyáš Kasal, 2. David Šprincl, 3. Radek Šiler
IV. ROČNÍK 2013: 1. Metoděj Málek, 2. David Šprincl, 3. Matyáš Kasal
V. ROČNÍK 2014: 1. David Šprincl, 2. David Bušinský, 3. Víťa Jindřich
VI. ROČNÍK 2015: 1. David Šprincl, 2. Radek Havlíček, 3. Víťa Jindřich
VII. ROČNÍK 2016: 1. David Šprincl, 2. Radek Havlíček, 3. Johny Mozga

Síň slávy
Olympijští vítězové z Desné 2016

Švihadlo popředu: Šampi a Anička
Žabák: Havrda a Hanka
Cooper: Radek a Eliška
Tire: Radek a Aneta
60 metrů: Jack a Aneta
Dálka: Havrda a Aneta 
Švihadlo pozadu: Skalič a Anička
400 metrů: Radek a Hanka
Kliky: Šampi a Linda
200 metrů: Šampi a Aneta
Trojskok: Šampi a Anička
Sprint se švihadlem: Jack a Anička
A-run: Radek (starší), Míša (mladší) a Hanka (starší), Eliška (mladší)
River: Šampi a Anička
Kopec: Radek a Anička
Nížka: Tonda a Linda
Sedlehy: Šampi a Linda
Pyramida: Šampi a Linda
Kombinované švihadlo: Šampi a Anička
25 kol: Radek a Eliška
Hokejový turnaj: Francie a Austrálie
Cliff: Jack a Anička
Highlander: Šampi a Linda
Vyřazovací švihadlo (společná disciplína): Johny
Člunek: Jack a Hanka
Míč do klidu: Marťas a Adélka
Kačák: Havrda a Aneta
Tygří parkur: Šampi a Hanka
Bosu: Šampi a Anička

Atletický desetiboj: Šampi a Hanka
Diagnostika: Šampi a Linda
Švihadliáda: Šampi a Anička
Hbitý tygr: Šampi a Anička
Rock man a woman: Šampi a Hanka
 

Hrdinové, hrdinky, bojovníci a bojovnice týdne:

VŠICHNI