KONCERT 14.2.2007 HLADINA ZVLNĚNÁ – DAVID ULIČNÍK

Aby Vás nemátl nápis – nesnáším svátky, narozeniny a úplně ze všeho nejvíc "americké" svátky. Ovšem na toho letošního 14. února jsem se těšila moc. Dokonce 4 měsíce dopředu. Takže mě nakonec výjimečně ta srdíčka na každém rohu a v každé výloze nedráždila. Naopak mi připomínala, že se blíží něco super.

David oznámil poprvé 23. října 2006 termín prvního sólového koncertu. Bylo mi od toho dne jasné, jak toto datum strávím. Ale znáte to: jak se na něco těšíte, začne se čas neuvěřitelně táhnout a den předtím si zlomíte nohu, teroristi to letadlem napálí do divadla, nebo pes sežere vstupenku. Já dostala chřipku. Ale vzdát se toužebně očekávané události? Nikdy! Na všech světových stranách jsem posbírala babské recepty, jak tělo zmobilizovat na tři hodiny. Co jsem vše podnikla nebudu popisovat – pro slabší nátury to není. Ale pravdou je, že jsem předávkována vitamíny, sirupy, léky, čajíčky a bylinkami ve všech skupenstvích do Kalicha neohroženě dorazila.

Že bylo vyprodáno, mě velmi potěšilo a vrátilo mi to víru , že Češi nejsou ještě ztraceni a nejsou jen stádečkem jdoucím za mediálními tahouny, ale že si umí najít i kvalitu. Čekající plata bonbonů nás měla možná naladit na sladkou náladu, ale myslím že i bez nich jsme všichni naladěni už přišli.

Zazněly první údery do bubnů, nastoupilo klarinetové kvarteto, a to nejlepší nakonec – David Uličník. Den před koncertem říkal v rozhovoru s Vlastou Korcem, že si píše scénář, a bude si sám celý večer moderovat. Jak se v průběhu večera ukázalo, scénář měl jistě moc pěkný, leč ... potvůrka jedna nezbedná ... zůstal doma. Snad Davida potěší, že nám to nevadilo. Hlavně když nezapomněl texty písniček! Prvním hostem večera byla paní Radka Fišarová, která se nám nejdříve představila sólově a poté si "střihla" dvě dueta s Davidem. Ten se mezitím stačil převléknout, aby se (jak komentoval) lépe hodil ke kolegyni v šatech. Padla námitka, že aby se jí podobal, chybí mu kozačky. Na to David vykasal nohavice a ukázal své vysoké boty. Ale paní Fišarová jako správná žena se nevzdala bez boje."Ještě Ti chybí vlasy", pravila pobaveně. Všichni samozřejmě víme, že David nedisponuje zrovna bujným porostem lební části. Jak jsem ale někde četla, je to jen proto, aby na hezkou tvář zbylo víc místa. Souhlasím. Po rozloučení s paní Radkou a přáním šťastné cesty (ihned z divadla Kalich odjížděla na další vystoupení do Plzně) nám David představil zbrusu novou píseň a pak ještě jednu, ke které složil text tři dny před koncertem.

Přiznám se, že je pro mne čím dál těžší Davidovi písně a projev komentovat, protože se superlativy opakují opravdu často. Mně se prostě líbí, a pochybuji, že to někdy bude jiné. Nevím, co by se k tomu dalo napsat jiného. Písničky buď"cítíte" s Davidem nebo Vás neosloví a jsou jen z řady poslouchatelných melodií. Mě nejen že vzali za srdce (nejsou to koneckonců žádné laciné slaďáčky), ale dostaly se pod kůži a tam sedí v souznění s mými emocemi. A ani u nových písní - Voda s tváří a další - Nezranitelní (Fragile) od Stinga - to nebylo jinak.

V další části koncertu se nám představilo České Klarinetové Kvarteto. Klarinet nebyl zrovna nástroj, který bych někdy výrazněji sledovala. I když smekám před každým nástrojem a jeho majitelem. Klarinetové skladby mě přímo fascinovaly. Netušila jsem, že se dá zrovna s tímto nástrojem tak kouzlit. Okouzlili dokonce i mou společnici Helenku. A to je co říci.

Nu a posledními hosty nebyl nikdo jiný než pánové ze 4TETu, kteří Davida přišli svými hlasy podpořit. Jak se vyjádřili, jako hosté na něčím koncertu mají výhodu, že mohou zatím začít v zákulisí raut. Pan Škorpík se při tom výrazně poklepával na bříšku, tak nevím.... Že by to nebyla jen "přátelská výpomoc" Davidovi? Nicméně ani plná bříška jim nebránila v podání skvělého výkonu. Nesmějte se, ale i tak byl David nejzářivější hvězdou. Ale co byste ode mne taky čekali za komentář, že?4tet zazpíval Tears In Heaven (mojí nejmilejší, za což moc děkuji), Love and Marriage, How Deep Is Your Love.

Asi největším překvapením pro Davida byl závěr.... Málem se přes frontu fanynek, dárků a květin nedostal ani k přídavku... ale ten bychom mu neodpustili! Nicméně byl to krásný pohled na záplavu květin. Přidala bych se, ale zaúkolovala jsem slečnu předsedkyni klubu k předání dárku, neb by asi nikdo nebyl nadšen, kdybych na Davida hodila bacila. Ostatně i beze mne to byla velmi slušná fronta. Myslím, že překvapila i Davida. Ale zasloužil si to. Opravdu zasloužil za ten krásný večer, co nám připravil.

Abych stále jen neopěvovala, tak musím taky něco zkritizovat. ......... Tak tedy .... No ....... Co bych tak.........

Aha. Už vím! Bylo to krátké setkání!!!! Je pravdou, že bychom asi vydrželi Davida Uličníka poslouchat hodně dlouho. No.. rozhodně déle než trval koncert. A taky neoznámil termín dalšího koncertu.... LAle jinak opravdu nevím, co jiného záporného dodat. Jo... ještě vím! Když si David sedl na zem, Helča (která měří asi tak 1,5 metru) toho moc neviděla. J Ale zase co na tom?! Hlavně když ho slyšela.

Nu ... nemohla jsem sice pozdravit Davida osobně, ale vyslala jsem za ním svého 13tiletého synovce, co si s sebou přinesl celou složku o Davidovi a 4TETu, a Helenku, která je Davidovou opravdu nejvěrnější a nejvděčnější fanynkou. A David byl tak moc hodný, že jim jako vždy kus svého času věnoval.

Na rozloučenou jsme všichni dostali dárek se srdíčkem. Asi poprvé mi symbol Valentina nevadil. Možná proto, že ten večer byl opravdu plný hřejivých pocitů, co všichni moc potřebujeme k životu.

Jen doufám, že na další takto životodárné okořenění života nebudeme čekat až na únor dalšího roku

Co řekli o koncertu: "Byla to bomba"

"Naprosto super, je úžasnej"

"Zamilovala jsem se do té písničky S motýlem.... Tedy že na stará kolena takhle zblbnu a vyrazím na koncert... Ale co ... kdy bude další?"

Co řekli o Davidovi:"Zatímco jiní vzali fanoušky jako

nutný přívěšek ke své profesi,

15. 06. 2008 23:09 CANDIDE

Přiznám se, že kromě asi 4 děl mi svět opery nic neříká. Nezavrhuji ho, ale ani ho nevyhledávám. Dalo by se říci, že se tak nějak v životě míjíme. Zpočátku jsem se tedy dost zdráhala na operu Leoparda Bernsteina "Candide" jít. Jediné co mě na tom díle lákalo bylo obsazení Davida Uličníka do titulní role. Bernsteinovu West Side Story mám moc ráda, ale nedovedla jsem si představit Bernsteinovu hudbu v opeře. Kromě toho jsem se míjela v termínech kdy bych mohla jít s Davidovou alternací. Proto jsem stále otálela. Jednoho dne však naskočil termín na odpolední představení a v něm jméno Davida Uličníka. Přesto se přiznám, že jsem šla do Státní opery s obavami.

Nejsem odborná veřejnost ani hudební kritik. Vím prostě jen co se mi líbí a co mě osloví. Bersteinova hudba krom Westky mě do toho dne moc neoslovovala. Ale zvědavost na Davidův výkon prostě vyhrála. Mimochodem je to další plus tohoto zpěváka: dostane mě i do hlediště scén, kam bych jinak asi nevkročila. Sehnat lístek byl už trochu problém, ale podařilo se, a já 28.ledna kráčela po schodišti dřívějšího Smetanova divadla – nyní Státní opery Praha. První příjemné překvapení bylo, že bylo opravdu beznadějně vyprodáno. Lidé seděli na židlích donesených kdo ví odkud, a několik nadšenců dokonce stálo. Když jsem se rozhlédla složení bylo také různorodé – ať už věkem, národností, barvou pleti, .... Prostě smíšená společnost. Prozíravě jsem si s sebou vzala kukátko. Druhý balkon sice skýtá skvělý přehled celého jeviště, nicméně je to poloha s jedním významným mínus. Seděla jsem přesně naproti obřímu lustru, kterýžto mi kryl pohled na překládací panel. Řekla bych, že je to u opery v anglickém jazyce dost velké mínus, pokud je v hledišti takový jazykový analfabet jako já. Libreto si mohu ale přečíst koneckonců doma, tak to nebylo tak strašné. Kromě toho jsem měla alespoň prostor svírat v ruce kukátko. Kdybych ho neměla, byla bych ochuzena o Davidovy skvělé grimasy, které jako prosťáček a naivní žák profesora Panglosse házel. Od minuty bych ho za každou z nich adoptovala. Na každém pohybu bylo vidět a cítit, jak si roli užívá. Po dynamickém trestanci Valjeanově a romantickém Tonim to byla další kouzelná ukázka toho, jak se David umí "odvázat" a hrát si a bavit se.

4TET - PROSINEC 2006

Byl to dlouho toužebně očekávaný večer. Kdo by také nebyl zvědavý na živé vystoupení Jiřího Korna a jeho tří přátel Dušana Kollára, Jirky Škorpíka a Davida Uličníka. A večer nezklamal. Spíše předčil všechna má očekávání a představy. Ověřila se skutečnost, že když se baví na jevišti, baví se i divák v hledišti. A tahle čtyřka se umí pořádně bavit a do hry zatáhnout i diváky.
Ale popořádku.
První nastoupil na scénu Pan Korn. Kdo by ho neznal? Znají ho pamětníci (doufám že se pan Korn neurazí), ale stejně tak ho zná mládež. Já sama jsem si "Jirku" chtěla asi tak 6ti letech vzít za manžela. Naštěstí se to nikdy nedozvěděl. Aby prý bylo vidět, že dokáží zpívat živě a nahlas bez techniky, zazpívá první sólo. Také bude dobré, abychom si jednotlivé hlasy přiřadili k jednotlivým tělům. Kdyby poslední řady neslyšeli, ať vydrží, píseň nebude dlouhá.
Jako druhý nastoupil Jiří Škorpík. S vlastním doprovodem nám věnoval ústřední melodii z "Rodinných pout". Musím říci, že mě hlas pana Škorpíka velmi překvapil. Je prostě dokonalý. Po doznění posledních tónů přešel k mikrofonu a vysunuv ho na nejvyšší možnou polohu komentoval příchod dalšího interpreta: "Že neuhodnete kdo teď přijde?"
Přišel samozřejmě nejvyšší člen uskupení s nejhlubším hlasem a nohou č50. Také on předvedl skvělý výkon za doprovodu kolegy Škorpíka. Po aplausu stáhl mikrofon zhruba do výše pasu a svým sexy hlubokým hlasem prohlásil: "Ano, teď přijde David".
David Uličník nabídl píseň ze svého debutového alba "Hladina zvlněná". Protože mě většina čtenářů tohoto zápisu zná, je jim jasné, že nemohu napsat nic jiného, než že byl skvělý!
Následovaly společné písně při nichž jak jinak David vytahoval výšky do výšin o kterých se mnohým zpěvákům ani nesní. Ochuzeni jsme nebyli o neuvěřitelné grimasy všech čtyř protagonistů.
Nemilým oživením byla nehoda Dušana Kollára, pod kterým se zhroutila židle a skončila svou činnost jednou provždy. Při rozdávání bonbónků (višně v čokoládě) nastala tahanice, neb ani Dušan Ani Jirka Škorpík nechtěli svůj příděl bonbónů rozdat. Jediný dobrovolný a radostný dárce byl Jiří Korn a David, který ovšem po cestě bonbónky rozsypal. S Dušanem se Jirka Korn nepatlal a jeho díl hodil do publika se slovy ať se rozdělí. Dle slov pana Korna se zkoušky skupiny konají u něj doma, protože má jediný stále uklizeno a může kdykoliv kdokoliv přijít. A jako vždy, Dušan přišel pozdě. Omluvil se slovy, že si zapomněl posunout hodiny na letní čas. Nicméně podle Jirky Škorpíka stejně chodí ne o hodinu, ale o hodinu a půl později. Takže to časovým posunem nebude. Při zpěvu české hymny (zařazené do programu ze zcela zištných důvodů – aby 4TET zažil ovace ve stoje) Dušan "zapomněl", že už se Slovenská část v Česku nezpívá.

Úplně nakonec byl přídavek oblíbené Adams Familly. S dlouhými krásnými vlasy a opravdu skvělou postavou nastoupila na pódium Morticie Kornová, jejíž životní láskou se stal Gomez Uličníkvedle skvělého strýčka Festera Škorpíka, který prozářil pódium nejen svým oblíbeným trikem s žárovkou. A rozhodně nepřehlédnutelným se stal majordomus Kollár. Publikum pravda zlobilo trochu strýčka Festera svým naprosto nehudebním talentem. Snažil se nás naučit luskat prsty, ale obávám se, že rytmus není každému (mě nevyjímaje) dán. A tak i David nad námi myslím zlomil hůl. I když jak jsem četla ve vzkazech, někteří nadšenci budou doma trénovat. No, nevím, zda by mě to bylo něco platné.

Po obrovských ovacích, které nebrali konce ještě přišel přídavek v podobě Davidovy neoblíbené písně (kterou má jinak velmi rád, ale jak řekl, ... když jí zpívá někdo jiný) David nadšen možná nebyl ale my rozhodně ano.

"Ooo baby baby" jako by patřilo nejmladšímu divákovi (nebo divačce).Byl to ještě kojenec. Celý koncert děcko ani nedutalo, jako my všichni. Tedy samozřejmě vyjma ovací ve stoje.

DIVADELNÍ ZÁŽITKY PODZIM 2008

Je to už dlouho, co jsem usedla ke klávesnici a zhodnotila své zážitky. Musím to tedy napravit. Nu, čím začít?

Asi prvním v řadě byl recitál Davida Uličníka v klubu Violino. Kdo mě znáte, (a tento sektor nikdo jiný vlastně nečte), tak víte, jaké a proč jsem měla z tohoto vystoupení nervy. Pan Svěcený sice přesvědčoval, že míst ve Violinu je i sto, ale skutečnost byla taková, že když jsme dorazili v den recitálu na místo, sedadel bylo 59, vstupenek prodáno 74 a přišlo kolem 90 lidí. Z recitálu jsem toho moc neviděla, protože jsem s hostitelem panem Svěceným a dalšími VIP hosty stála u vchodu a střídavě seděla na schodech. Nicméně ani to, neochudilo o sluchový zážitek. Skladba recitálu i výběr hostů byl zkrátka dokonalý. Pravda, trochu mi vadil mikrofon, protože po zkušenostech, kdy David zcela bez problému uzpívá akusticky těžkou státní operu, mi přišlo zbytečné na tomto malém prostoru zesilovat jeho hlas technikou. Protože jsem byla přítomna i reakcím pana Svěceného, musím říci, že recitál měl veliký úspěch. Šťastná vyváženost, opery, lidových písní i muzikálu nenechala snad nikoho chladným, a přídavek mé osobní srdcovky modlitby Jeana Valjeana z muzikálu Bídníci vehnalo slzy do očí nejen mě. Recitál se asi o měsíc později opakoval v pražském kostele Svatého Salvátora. Tam se spojila akustika, s Davidovým hlasem, romantikou svíček a výsledek byl opravdu dokonalý. Stejně jako ve Violinu zazněli písně z muzikálu, opery i lidové písně. Hostem, který "pokřtil" malého uličníka – tedy Davidovo nové logo, byl Dan Hůlka. Mezi hosty bylo možné zahlédnout i Ondřeje Soukupa, a v neposlední řadě paní profesorku Martu Boháčovou, která po skončení koncertu neskrývala dojetí a netajila se nadšením ze svého žáka.

Každoroční benefiční koncert nadace Mater et Puery v divadle Hybernia, letos nezklamal. Překvapil několika novými hosty – pěveckými "rivaly" Marianem Vojtkem a Danielem Hůlkou, jenž na tomto večeru předvedl, že jeho triumfální návrat do divadelního světa bude ještě zajímavý. Nejen jeho fyzická změna k lepšímu (21kg dole), tak jeho pěvecké kvality jistě ten večer nenechali chladným nikoho, kdo Dana předtím jen trochu sledoval. Jako by se zpátky vrátil démonický Drákula i elegantní Monte Cristo. Večerem provázela opět Markéta Majerová a Slávek Boura.

Dalším hlubokým zážitkem bylo vystoupení stepařského studia "Andrea" v Pražském divadle Brodway. Rozhodně jsem nečekala, že se step dá pojmout v takových obměnách. Zastoupeny byly všechny věkové kategorie. Hostem celého představení a průvodcem večera byla Magda Malá.

Konečně jsem se také dostala na koncert Richarda Pachmana a jeho hosta klavíristy Francoise Glerieux. Pana Pachmana překvapilo, když jsem řekla, že jsem sbírala čelist, ale měla jsem poprvé možnost slyšet jak jeho tak pana Francoise na živo. Byl to nezapomenutelný zážitek. Obzvláště části improvizací fenomenálního belgického klavíristy. Koncert byl spojen se křtem páně Pachmanova nového CD. Kmotrem mu nešel nikdo jiný, než majitel klubu Violino, kde se koncert konal ale především světově uznávaný houslista pan Jaroslav Svěcený. Nutno ještě podotknout, že jsme ve Violinu tentokráte neseděla na schodech, ale byla mi donesena barová stolička osobně panem Svěceným, který je velmi pozorný a milý hostitel.

Na podzim jsem neopomněla ani opravdu "vážnou" hudbu a sice Mozartovu Zahradnici z lásky (La Finta di Gardiniera) kterou do svého repertoáru zařadilo Stavovské divadlo. Přiznávám, že mě do světa opery přivedli mí oblíbenci David Uličník (Candide) a Tomáš Bartůněk (Don Giovanni). Díky posledně jmenovanému jsem poznala hlas pana Adama Plachetky, mladého sólisty Národního divadla. Ten mě zaujal natolik, že jsem právě kvůli němu byla odhodlána "přežít" téměř 4 hodiny opery. Mám operu moc ráda, ale i tak to byl můj osobní rekord. V "Zahradnici z lásky" však neexceloval jen pan Plachetka, ale i jeho životní partnerka Kateřina Kněžíková. Krásný hlas a její herectví mě v tomto díle nadchly. Opravdu tam působí v roli služební jako neřízený čertík vypuštěný z krabičky. Měla jsem tu možnost se s umělci po představení osobně setkat a musím říct, že nejen "um" a skvělý hlas činí Adama Plachetku pro mne zajímavým. Přes jeho mládí (23 let) hostuje na několika světových scénách (asi nejblíže a nejčastěji hostuje ve Vídeňské a Salzburské opeře) a nově bude hostovat v několika operních domech ve Francii. Přesto (nebo možná právě proto) je stále skromným, pozorným a velmi příjemným společníkem. (Kateřina Kněžíková a Adam Plachetka nazpívali v tomto roce oficielní verze státní hymny)

Těsně před Vánoci jsem měla ještě další kulturní příležitosti. Jendou z nich byl koncert pana Jaroslava Svěceného Vivaldianno v obchodním centru Chodov v Praze. Poprvé jsem se s tímto projektem setkala na nádvoří "Chodovské tvrze". Dnes již platinový projekt houslisty Jaroslava Svěceného a skladatele Michala Dvořáka se i asi nikdy neoposlouchá. Multižánrová hudba plná barev a netušených nástrojových kombinací, která přitom vychází z barokních základů Vivaldiho hudby, zaujala všechny generace. Vždyť u zrodu veleúspěšného CD stáli - vedle obou hlavních protagonistů - takoví interpreti jako kytarista Radim Hladík, hráč na australský nástroj didgeridoo Ondřej Smeykal, percusista Miloš Vacík, vynikajíci pražští smyčcoví hráči a řada dalších skvělých hudebníků. Ale než popisovat tak hluboký zážitek a asi jeden z nejvýraznějších letošního konce roku, můžete posoudit sami: