„PŘÍZRAK LONDÝNA“

 (DIVADLO HYBERNIE 13.3.2015)

Téma Jacka Rozparovače je poměrně vděčné téma a to nejen pro filmaře a spisovatele, nebo lovce senzací a nevyřešených záhad. Koho by nelákalo téma, které od roku 1888 fascinuje  nejen obyvatele Londýna a celého Britského ostrova. Vytvořila se jakási romantická představa viktoriánského Londýna, v jehož potemnělých uličkách muž v tmavém plášti a za závojem londýnské mlhy a směsi smogu vraždí krásné prostitutky. Ani jedno není pravda. Oběťmi byly zoufalé ženy, které život dotlačil k tomu, že si na jídlo a na alkohol musely vydělávat vlastním tělem. Navíc většině obětí bylo více než 40 let, takže to nebyly žádné světové miss. Hlavně se ale zapomíná na to, že byl vrahem,  brutálním vrahem žen. S romantickou představou to má pramálo společného.

Nicméně téma se dostalo až do muzikálového zpracování. Prvním byl poměrně úspěšný muzikál Vašo Patejdla  v divadle Kalich v roce 2007. Ostrava nechtěla zůstat pozadu a tak v květnu v roce 2013 uvedla na scéně divadla Jiřího Myrona muzikál s hudbou Radima Smetany a po té se v březnu letošního roku (2015) přestěhoval do divadla Hybernia v Praze .

13.3. – v pátek jsem se i já vypravila shlédnout  původní muzikál v pražském nastudování.  Již dlouho zastávám názor, že české muzikálové scéně by víc než kvantita posloužila kvalita uváděných muzikálů a žel „Přízrak“ mě v tom jen utvrdil. Dlouho jsem přemýšlela co vlastně o tomto veledíle říct. Jediný velký dojem, který ve mně zanechal, byla „uřvanost“.  Na rozpacích jsem byla z průměrné hudby, výběru představitelů a vlastně celého představení. Možná, ale jen možná, by pečlivější výběr herců ještě něco zachránil. Hlavní představitelka – Martina Šnytrová (Evelyn) mi na poslech přišla v mnoha pasážích i víc než průměrná zpěvačka (Svět nezbavil mě nadějí), ale v zápětí, jako by jí hudba „nesedla“ a sklouzla do podprůměrného výkonu. Totéž bych asi řekla i o ostatních jinak dobrých a kvalitních jménech, jako je například Vanda Károlyi. Chvílemi ujížděli všichni a jeviště se pro mne měnilo jen ve zmítající se dav řvoucích jedinců, kterým sem tam nějaký tón vedle ani snad nevadil.

Pro mne snad jedinou trochu zajímavou scénou byla Královna Viktorie v podání Athiny Langoske a její píseň „Vládnout není snadné“, která mě v sedadle probrala.  Stejně tak jsem ocenila zvučný hlas, kterému bylo alespoň rozumět jak mluvené slovo tak zpěv a to věčně naštvaného a nabručeného komisaře Hudgense (David Uličník), který nesnáší čtvrť, chátru co má chránit i svou práci a je to na něm opravdu vidět.  Pak mě ještě zaujala postava „Dědka“ v podání Miloslava Mejzlíka.  Zvláště jeho originální vstup na jeviště, kterým muzikál začíná.

A tak jak zážitek shrnout? Jsem na rozpacích. Stejně jako na začátku.  Ani nadšená ani pohoršená. Snad jen trochu lítosti nad promarněnou poměrně dobrou dějovou linií (která se držela dost i skutečnosti) a vůbec ne špatných textů. A tak zatímco si u jiných muzikálů řeknu: musím ho vidět znovu, abych si ho mohla pořádně ještě vychutnat, tak u Přízraku Londýna mám tak nějak pocit, že mi dal co mohl a chtěl říci a další shlédnutí by bylo ztrátou času. Nepochybuju, že si ale své příznivce v naší zemi najde.  Proti gustu…

Antoinetta – královna Francie

Je mnoho muzikálů z nichž odcházíte, pobrukujete si ústřední melodii, ale za týden ani nevíte, že jste byli v divadle a na melodii si ne a ne vzpomenout. S bídou s možná vzpomenete na děj. Kdo muzikál složil se vám možná ještě v podvědomí objeví, protože tolik skladatelů zase v naší malé zemi není. V Čechách se s takovými "původními" českými muzikály roztrhl pytel. Kvantitu by nás mohla závidět i Brodway– tedy myslím ta skutečná v USA. Otázka je, zda by nám záviděla i kvalitu. Ty tam jsou slávy Drákuly – prvního opravdového díla, nebo Hamleta, který jako jeden z mála skutečně prorazil do světa. Pravda, sem tam se na (hlavně mimopražských scénách) objeví nějaký světový muzikál, jehož české nastudování zaujme.

O to více jsem očekávala uvedení muzikálu "Antoinetta – královna Francie" z pera Jiřího Škorpíka, Pavla Vrby a Jiřího Hubače. Právě pan Škorpík je zárukou kvality. Skvělý skladatel, aranžér, multiinstrumentalista dával naději na nevšední zážitek.

Nejsem si moc jista, zda je české publikum připraveno na takovou kvalitu. Děj muzikálu odehrávající se nikoliv na pozadí dějinných událostí Francouzské revoluce, ale přímo historicky přesné zhudebnění událostí, které vedly k tragickému konci královny Antoinetty a krále Ludvíka XVI. Stejně tak si nejsem jista, zda je publikum připraveno na nádhernou hudbu, která vás sama o sobě vnoří do děje a nepustí. Pro mne nejsilnějším emotivním zážitkem je árie Ludvíka XVI loučícího se s životem a jeho bilancí. Michal Novotný mě naprosto nadchl hereckým výkonem i pěveckým. Netušila jsem že je zpěvák. Možná mi mnohý divák bude oponovat, že profesionál by z této árie udělal větší požitek. Pro mne možná technicky, ale nikoliv emočně. Možná právě ten "hezký LIDSKÝ" zpěv člověka vedeného na smrt bez technické dokonalosti na mě tak zapůsobil a vehnal mi slzy do očí.  I když hlavní postavou by měla být Antoinetta, musím říci, že jí zastínil v mém vidění právě Michal Novotný, i když samozřejmě její představitelka Iva Marešová byla skvělá. Překvapil mě Dušan Vitázek který také jako herec překvapil zpěvem.

V několika sborových písních mě napadlo, že je poznat slabost páně Škorpíkova pro tleskání a luskání a jiné rytmické prvky. Ale bylo to moc osvěžující a příjemné. Příznivci Hybernie a Brodwaye mě dost možná ukamenují, ale po "Davidovkách" a "Kalichácích" se konečně objevila nová kvalitní vlna, která jako by s panem Svobodou a jeho Drákulou skončila. Problém vidím v tom, že české publikum s už odvyklo na složitější díla. Myslím tím i hudebně, textově... dílo nad kterým se musí člověk zamyslet, eventuálně ho vidět několikrát . Není to prostě "zájezdový" muzikál na vyplnění času pro pobyt v Praze. Je to hudba na kterou se musíte soustředit, zaposlouchat se do textů a pak si jí jen zamilovat.

Rozhodně zlatým vrcholem jsou dvě árie žalobce, který zastíní i hlavní role. Nemohu posoudit, jak zní v podání Bohuše Matuše, ale v podání Davida Uličníka je to něco, co Vám nasází husí kůži i na ta nejnemožnější místa. A mám velké podezření, že byly napsány na tělo právě Davidovi a jeho úžasnému hlasu. Což je ale jen dobře a jsem za to ráda. Nezaujalo to jen mě, ale i když jsem poslouchala odcházející diváky, měli stejný názor, že David byl opravdu tím nej v celém muzikálu. Nad ostatními čněl o několik příček.

Aby ale nedošlo k omylu...Herecky a pěvecky se mi líbili všichni, protože mě překvapili. Už jen proto že je znám pouze jako herce. Kdo mě nadchl jak jsem řekla byl Michal Novotný a ještě jeden výkon nešlo přehlédnout a to byla Marseillaise v podání Pavlíny Matiové. Její "hymna" mě naprosto zazdila do sedadla.

Na představení není nikdy vždy vše perfektní a tak jak by řekl můj tatínek zvukař: "POVĚSTE ZVUKAŘE". Chvílemi jsem měla pocit, že si prsty zamotal do čudlíků :-)

Pokud mám posoudit představení celé, rozhodně doporučuji. Nejen proto, že se věrně drží historických pramenů, ale – a to především – jedná se o skutečně hudebně umělecký zážitek. Kostýmní výprava, scéna, nelze nic vytknout. Způsob, jakým je provedena "poprava" krále Ludvíka....není nic, co bych mohla kritizovat, že by to bylo na škodu muzikálu a celkovému dojmu z něj.

THÁLIE 2014
  
Ceny Thálie měly být letos opravdu vrcholem kulturního života v naší zemi. 25 let Herecké Asociace a 22. ceny Thálie. Očekávání bylo veliké, ale o to větší bylo rozčarování z večera.
 
Ráno jsem byla přítomna v pořadu Aleše Cibulky „Tobogán“, kde jsme se setkali s prezidentem Herecké asociace panem Jiřím Hromadou. Byli nám představeni někteří nominovaní - Petra Hřebíčková (činohra), David Uličník (opereta/muzikál), Zdena Herfortová (opereta/muzikál), Richard Ševčík (balet), Svatopluk Sem (opera), Hana Fialová (opereta/muzikál), Michaela Nosková (opereta/muzikál)
 
Pan Cibulka „donutil“ pana prezidenta zazpívat a zatančit, neboť jako prezident HA by měl ovládat všechny obory. Po skončení přímého přenosu se diváci, ale i nominovaní šli věnovat svým povinnostem. Všichni účinkující se šli připravovat na odpolední zkoušky, dámy se začaly připravovat na večerní „záření“. Muži to brali spíše s přehledem - Svatopluk Sem měl v plánu rýt zahrádku a sázet ředkvičky, naopak Richard Ševčík se těšil na kávu se spolu nominovanými kolegy, zatímco David Uličník měl v plánu mezi zkouškou a večerem bloumat po nábřeží, sedět na lavičce a pozorovat lidi.
 
Večer byl plný očekávání. Po - pro mne podivném - úvodu Antonína Procházky, kterého si jinak nesmírně vážím jako autora skvělých divadelních komedií, přišlo předání první Thálie. Pan Munzar v doprovodu dcery Báry mi vehnal slzy do očí, protože jeho zdravotní stav byl očividný. Vážím si ho a moc bych mu přála, aby mu byla zachována důstojnost i při takovýchto příležitostech. Kdybych byla v divadle, asi bych se nezdržela standing ovation, stejně jako u pana Fialy a Zímy. Ale české publikum, byť složené z kolegů, kteří se znají, se nezapře. A tak celkově mdlá atmosféra večera pokračovala "kulturními vložkami" a já si říkala: zlaté časy české kulturnosti jsou v nenávratnu.
 
Petr Gazdík z Brněnského divadla zprznil mou oblíbenou píseň z muzikálu Jekylla a Hyda tak, že mi to zkazilo už začátek večera. Jediná nominace, na kterou jsem čekala, byl obor opereta/muzikál-muži. Jitka Čvančarová, která cenu předávala,  šokovala i moderátora svými šaty. V této nominaci jsem měla velké dilema. Ze srdce a opravdu moc bych cenu přála Davidovi Uličníkovi, který ji dle mého názoru měl dostat již za Jeana Valjeana – svého času nemladšího na světě a také jednoho z nejlepších. Žel letos byl nominován "proti" Tomáši Savkovi a tam musím opravdu objektivně, čestně a nezaujatě říci, že nebylo co řešit. Nominace za dvě - i když úchvatné árie v nedostižném podání Davida, proti bravurní Tomášově hlavní roli Che
 v legendě jakou je muzikál Evita – to byl nerovný boj a předem v něm bylo myslím rozhodnuto. I když je mi z toho za Davida smutno, Tomášovi to opravdu přeji! Pro Thálii si došel tvrdou prací a já si ho za to vážím. Myslím si, že i nejužší nominace Davida - za vedlejší roli ukazuje, že ani malá role nemůže zabránit tomu, aby zaujala a zpěvák v ní nedokázal předvést co dokáže. Klobouk dolu.
 
Zbytek večera už byla jen změť podivností. Ať už to byla "vtipná" ukázka z divadelní komedie Tomasze Jachimeka Kolega Mela Gibsona – o neúspěšném oblastním herci, nebo hudebně/taneční číslo skupiny a interpreta, jejichž jméno jsem nepostřehla jsouc uzemněna v šoku. Snad jedinou kvalitou a i ta byla diskutovatelná byla úvodní Šampaňská árie z opery W.A.Mozarta "Don Giovanni", po níž se objevili všichni tři žijící prezidenti HA.
 
A tak mi nezbývá než konstatovat, že od tak prestižního večera bych čekala daleko víc. Zklamání bylo veliké. Tak snad příště.....