Ztracená duše
Až opět zahlédneš naši hvězdu,
jak na nebi bliká,toje jen má duše,
jenž skrz ní dýchá.
Ztratila jsem ji za svou chybu,za nedbání
svého slibu.
A Až mi jednou odpustíš a uvěříš v Lásku mou
snad si ji pak zasloužím a splyne s duší tvou.
na ten jedineěný okamžik si počkám,nevím však zdali ho ještě dočkám.,,,
Ani tisíc růží nevyjádří krásu tvou,a mé srdce plesá štěstím,že jsi mou.ykdyž mé oči po Tvém těle proplouvají,
naše rty lehounce se dotýkaji.Po sladóučkém políbení ,přichází omamné okouzlení.Láska čarodějka je schopná všeho tak proč tu nejsi má lásko,má něho?
Ležím v postýlce nedaleko tebe,
koukám na hvězdné nebe. Nechej
si krásné sny zdát,ve kterých
Budeš mě mít rád
Pro
Miluju,když se na mě zadíváš,
Miluju,když se na mě usmíváš?
Miluju,když v očích ti zajiskří hvězdičky,
Miluju ty Tvoje sladký tvářičky?
Miluji,když na mě promluvíš,
Miluji,když něco mi vyprávíš,
Miluji ty Tvoje sladký ručičky,
Miluji i ty Tvé zmrzlé nožičky,
Miluji i to Tvé srdíčko,které mi dává všecičko,
Miluji prostě Tě celičkou,jsi mojí štastnou hvězdičkou!
Nás osud nikdy nerozdvojí.
Jsme spojeni do věčnosti.
Já mám Tvou lásku,Ty máš moji
a nic se na tom nezmění.
Ve víru života jsem Tě vyhledala
a do rukou Ti dala život svůj
starej se o něj,lásko moje,vždyť to bude i život Tvůj.
Jsem ještě mladá
a život mám před sebou,
však rozhodla jsem se
jít dál životem s Tebou.
I já jsem mlád,
však mám tě rád
a proto Ti chci svoulásku
a věrnost navždy dát.
Krásné je přátelství,když se v lásku spojí,ještě je krásnější,když se nerozdvojí.
Se zlatými prstýnky-zlaté časy.
Do manželství může vést,jediná z přemnoha cest.Když jste si vybrali tu pravou jet po ní je věcí hravou.
Paprsky Slunce svítí Ti na tvář,
Dnes tak jako dávno před lety,
Lesk vlasů dodává Ti zvláštní zář,
Dneska už dospělýmu, kdysi dítěti.
Denně dívám se Ti do očí,
Ty ale nikdy mě nepoznáš,
A tak marně doufám, že karty se otočí,
A já,třeba jednou,uvidím zblízka tvoji tvář.
Často potkávám se s tebou,
Jen ve snech se mi zdáš,
Když hluboká noc zdá se temnou,
Přiznávám, že moji duši máš…
Vím, máš svůj život,
Ty seš tam uvnitř a já vně.
A to je taky nejspíš ten důvod,
Proč teďka nestojíš vedle mě…
Každý z nás na jiný straně oceánu,
Proč musí to takhle být!?
Tenhle problém v mým přesným plánu,
Myslím, že nejde vyřešit.
Stovky kilometrů daleko žiješ,
Závidím Slunci, co hladí Ti vlasy,
Závidím tomu, pro koho tu seš,
Že jemu patří aspoň zlomek tvý krásy…
Nemáš ponětí, že vlastně vůbec žiju,
Že myslím na tebe den co den,
Tvý jméno do zdí, že potají ryju,
Ondřej Bým, zní mi v mysli jen...
Někdy přestávám vnímat
Lidi,co životem se mnou jdou.
to jen na tvý fotky pak dokážu se dívat,
A tak napadá mě, že ta hra už není jen hrou…
Měla bych přestat snít,
Dát sbohem těmhle bláhovým snům,
Tu touhu ve mně zmírnit
A otevřít srdce novým,snad šťastnějším dnům.
Tvý oči z fotek sledují mě každou chvíli,
Chtěla bych přestat se jich bát,
Zničit ten hlas co ve mně kvílí,
Že krásný musí bejt za ruku tě brát…
Třeba jednou až přestanu se tě bát,
Až strach už nebudu mít,
Třeba potom budeš vedle mě stát,
A vedle mě v Holbě pít…
zapomenout na první
Tys do života jsi mi vstoupil,
mé srdce tak navždy koupil.
Já dala Ti ho ráda,
teď oči pro pláč...Pro kamaráda?
Jak ráda bych se k Tobě vrátila,do Tvého života znova vstoupila.Teď už to asi nejde,já vím,
nevím jestli to někdy pochopím.Já vážně Tě ráda měla,
to s Tebou jsem navždy zůstat chtěla.
Tys choval ses však ke mně chladně,
snažila jsem se Tvou lásku získat,ale marně.
Chtěla jsem,abys mi lásku jen opětoval,
ale pokaždé ses se mnou dohadoval.
Teď už ta láska zachránit nejde,
každá láska jednou přejde.
Tak přes velké moře plout,
ale nejde zapomenout........
Malíř
Stříbrná zář zalila krajinu,
já tiše stojím ve stínu,
pozorujíc práci malíře,
tiše vzpomínám na svůj sen,
kde vídám tebe jen,
kdy vnímám krásu tvé tváře,
kdy ty jsi tím malířem,
kdy hladí tě měsíční záře.
Vnímám každý tvůj pohyb,
každý tah štětce,
nemůžu nemilovat tu,
co vypadá tak sladce.
Bloudění
Jde chlapec temnou ulicí,
na jistou dívku myslící,
chce květinou ji překvapit,
svou lásku jí vyslovit.
Čeká jak ji potěší,
ale zatím netuší,
že ona již nehledá,
že někoho už má.
A tak ulicemi dál bloudí chlapec,
toužící po někom s kým podělí se o štěstí,
kdo utěší jej v neštěstí,
s kým stráví krásné chvíle,
projde krajem dlouhé míle,
s kým shlédne západ slunce,
mladé srnky v jarní louce,
s kým natrhá spoustu kvítí,
na něž skrz stromy slunce svítí,....
Květina
Chci květinou v pokoji tvém být,
stále na blízku tě mít,
cítit vůni tvou když jdeš spát,
něžný polibek na dobrou noc ti dát,
Chci nad tvým spánkem bdít,
abys mohla klidně snít,
o štěstí lidí dvou,
co našli lásku svou.
Chci provonět tvůj pokoj láskou,
když slunce tvou tvář sladkou,
svým paprskem pohladí,
a do krásného dne probudí.
Miluji Tě
Miluji pohled tvých očí,
miluji úsměv tvých rtů,
miluji dotek tvé ruky,
pohlazení tvých vlasů.
Miluji tvůj smích,
miluji tvůj pláč,
snad není hřích,
věčně tě milovat.
Protože tyto verše říkají,
jak moc tě miluji.
Ráno
Co krásnější může být,
než v náruči tvé se probudit,
očička tvá vidět zazářit,
a tvé sladké rty na svých ucítit?
Na celém světě nic.
Proč
Proč láska v lidech umírá,
pro některé jen slůvkem je,
proč jednou dívka spanilá,
zbaví tě i naděje.
Naděje že nejsi sám,
že někdo ponoc nabídne,
když už nevíš kudy kam,
a skutečně ti pomůže.
Láska má prý věčná být,
to ale pravda není,
tak nauč se s tím žít,
a vyslechni si moje znění:
Láska jako láska není,
jedna věčná je,
druhá přináší zklamání
Věčná vzniká z přátelství
ta druhá ... asi z blbosti.
Poupátko
Jsi poupátko mého štěstí,
co nikdy neuvadá,
jsi studánka všech neřestí,
co nikdy nevysychá.
Jsi zlaťoučké sluníčko,
co hřeje mé srdíčko,
jsi mým snem a jsi mým dnem,
snad navždy spolu zůstanem,
mé poupátko.
Laska v rodine nebo spis laska zviratek...
Maminko mas me rada???
Jasne zlaticko...10 duvodů proc te miluju
Si super clovicek a ja te zboznuju
Si chytry a uprimny
Kdyz me libas sem v 7 nebi
Je s tebou zabava
Vim ze udelas pro me cokoliv
Kdyz neodpovidas vycitim to a vidim to v tvyh ocich
Kdyz je mi spatne tak me rozesmejes
Kdyz udelam neco spatne nesmejes se to je dukaz tve lasky...
Rozumis mi a kdyz se malinko pohadame zulibas me k smrti..
Proste si nejlepsi kluk na svete a vzdycky budes...
Láska je starost, ale i radování,
láska je krásná jako milování.
Ty jsi však na lásce nejlepší,
má zamilovanost se stále nelepší.
Miluji Tě.
Snesl bych Ti celý svět
a líbal bych Tě - nejlíp hned.
Jsi žena jako růže květ,
je radost na Tě pohledět.
Máš tělo jako bohyně
a vypadáš tak nevině.
Jsi krásná jako pápěří,
však nikdo mi to nevěří,
že je tu o co stát
a komu lásku dát.
Tvé oči v noci září,
jak datum v kalendáři,
kdy Tě zas uvidím,
teď zatím jenom sním.
Tvé oči jsou jak safíry,
já poznal bych je na míly,
mezi ostatními.
Chtěl bych Tě líbat po těle
a choval bych se nesměle,
jak nezkušený žáček, uličník, darebáček.
Já nechal bych se učiti,
těm tajům milování,
mé srdce mám zde na dlani
a nemá u mě stání.
Teď už je jenom Tvý,
šípem zasažený,
a tluče jenom pro Tě,
Ty lásko má - mé kotě.
Dokonalý pár tvoříme,
moc se k sobě hodíme,
jsme pro sebe stvořený,
máme stejné kořeny,
jsme ze stejného těsta,
vede k nám stejná cesta.
Miluji Tě.
Touha mít Tě u sebe,
drží mě po celý den,
stále myslím na Tebe,
chci být s Tebou jen.
Je zamilovanost důležitá pro trvalost a štěstí párového vztahu?
Zamilovanost nemá mezi psychoterapeuty dobrou pověst. Pokládají ji za stav iluze, stav projektivního zkreslení, nebo dokonce za manickou psychózu - v každém případě za stav, kdy se ztrácí kontakt s realitou a k postiženému nedoléhají žádné racionální argumenty. Okolní lidé, kterých se to netýká, s úlevou zjišťují, že zamilovanost je přechodný stav a že dost často přechází v nářky, které lidem přivodí zklamání. A tak vyvstává otázka, zda je zamilovanost opravdu nutným předpokladem trvalého milostného vztahu, jestli mu vlastně naopak nepřekáží. Je snad nejlepším základem trvalého partnerského vztahu realistické zhodnocení možností a hranic milostného vzplanutí? Ve vlastní studii jsme se pokusili objasnit, jaký význam má pro manželství zamilovanost (Willi 1997, Riehl-Emde a Willi 1997). V dotazníku jsme se zeptali 605 lidí (dvě třetiny z nich byly ženy, 66 % dotázaných žilo právě v manželství, 24 % bylo svobodných a asi 10 % rozvedených). Omezím se tu na výsledky, které jsou důležité pro tuto knihu.
Láska
na první pohled bývá pokládána za pouhé vzplanutí, za projekci
vlastního (vytouženého) obrazu na partnera, kterého vůbec neznáme.
Zamilování se naproti tomu považuje za zralejší, racionálnější a
solidnější formu vztahu. Naše výzkumy ukazují, že 25 % dotázaných se do
svého aktuálního partnera zamilovalo hned první den (13 % dokonce na
první pohled), a 30 % po více než dvouměsíční známosti. O něco pozdější
zamilování však ve srovnání s velmi rychlým vzplanutím nevedlo častěji
k trvalému partnerství. Kupodivu se ukázalo, že lidé, kteří se
zamilovali na první pohled, nebyli v partnerském vztahu méně spokojení
a méně šťastní než ti, kdo k tomu potřebovali více času. Nepotvrdil se
ani častý názor odborníků, že muži se zamilovávají rychleji než ženy.
Je to pouhý dojem, protože muži svou zamilovanost projevují otevřeněji,
zatímco ženy se svou zdrženlivostí chrání před příliš rychlým
projevením vlastních citů. Láska na první pohled se zdá mnohem
jistější, než by se snad řeklo. Zdá se, že lidé jsou schopni ve vteřině
intuitivně uchopit podstatné rysy potenciálního milostného partnera, a
tak musíme přiznat, že milostné vztahy se aspoň na první pohled často
řídí iracionálními pravidly.
Další otázkou ve studii bylo, co se s velkou životní láskou stalo. Máme
předpokládat, že vztah se "velkou láskou" stabilizuje, nebo si myslet,
že je lepší, když se k sobě stavíme kriticky a bez iluzí, protože tolik
neriskujeme zklamání? U každého šestého dotázaného nevyústila "velká
láska" v žádný vztah. Ukázal se tu důležitý rozdíl mezi milostnými
vztahy a vzájemnými sympatiemi. Sympatie bývají většinou vzájemné.
Většinou nám není sympatický ten, komu jsme sami nesympatičtí. Samo
slovo sympatie říká, že se "vzájemně" dobře snášíme. V zamilovanosti je
to úplně jiné, neboť ta nemusí být opětována. Můžeme k někomu pociťovat
hlubokou lásku, ale on ji neopětuje nebo o ní vůbec neví. Přesto se
zdá, že "velká životní láska" manželství prospívá. Šedesát procent
sezdaných uvádí, že žijí se svou velkou láskou. U vztahu rozvedeného
člověka s novým partnerem je to výrazně jiné: v takových případech
pouze 18 % uvádí, že jejich bývalý partner byl také jejich velkou
láskou, a pouze 29 % svobodných lidí žijících s trvalým partnerem v něm
vidí svou velkou lásku. Mnohem častěji u nich velká láska nevedla ke
společnému životu a v pětině případů dokonce k žádnému vztahu nedošlo.
Podle našich výsledků je velký rozdíl mezi manželskými a nemanželskými
partnerskými vztahy, alespoň pokud jde o výskyt soužití s velkou
láskou. Na rozdíl od svobodných lidí s trvalým partnerem spočívala
velká láska u manželských párů častěji na vzájemnosti, a jejich vztah
málokdy vznikl po milostném zklamání.
Jak se to má se štěstím a spokojeností v manželském svazku a u
svobodných partnerů? Už jsme si řekli, že manželé se od svobodných
partnerů liší v tom, že častěji žijí se svou velkou láskou. Význam
života v manželském svazku, který začal velkou láskou, se projevuje
také v menším počtu rozvodů, které u nich tvoří pouhých 6 %. Mohli
bychom tedy říci, že sňatek s velkou láskou končí rozvodem jen zřídka.
Takový nález je jistě pozitivní, ale znamená to také, že takoví manželé
žijí spokojeněji a šťastněji? Naše výzkumy o tom nesvědčí. Stabilní
svobodní partneři popisují svůj vztah významně častěji jako šťastný.
Jsou také častěji spokojenější s různými aspekty partnerského vztahu -
především s komunikací, vzájemnou něhou i sexuálním životem. Nejmenší
spokojenost udávají manželé s dětmi. Tento výsledek nás překvapil, ale
nálezy Belského a Rovina (1990) jej podporují. Je možné, že manželé s
dětmi jsou sice často nespokojeni se svým partnerským vztahem, mohou
však čerpat emociální uspokojení ze svého vztahu k dětem.
Proč ale svobodní se stálými partnery nevstupují do manželství, když
jsou přece šťastnější než manželé? Jsou snad šťastnější právě díky
tomu, že se nevzali? Šťastnější a spokojenější vztah v neformálním
svazku může vyplývat z faktu, že svobodní lidé se se svým partnerem
rychleji a snadněji rozcházejí. Je také možné, že se vzájemnému vztahu,
komunikaci, něžnostem a sexuálnímu životu více věnují. Nemůžeme však
vyloučit, že jejich partner pro ně není velkou láskou, a proto od něj
tolik nečekají - jejich představy jsou možná reálnější a dají se spíše
uskutečnit. V každém případě se zdá, že manželé, kteří si vzali svou
velkou lásku, spolu spíše zůstanou i v případě, že jejich manželství
šťastné a spokojené není.
Zamilovanost se v naší studii ukazuje jako důležitý stabilizátor životního manželského svazku - platí to zejména tehdy, když svůj partnerský vztah už neprožíváme jako šťastný a spokojený. Štěstí a spokojenost tedy nejsou jedinou a možná ani rozhodující podmínkou pro udržení partnerského vztahu. Kvalitě a intenzitě zamilovanosti se v psychologii partnerských vztahů a v párové terapii dosud věnovalo příliš málo pozornosti.
-------------------------------------
sms
.....................
RÁCE JEŠTĚ NIKOMU NEUŠKODILA....................................
..................................ALE ODPOČINEK TAKY NE!!!
KDO MÁ DOSTATEK PENĚZ , KOUPÍ SI AUTO A KDO NEMÁ..............
...................UMÍRÁ JINAK....
LÁSKA JE SLEPÁ ..........................
.............ALE SOUSEDKY NIKDY!!!
CHCEŠ MÍT ZDRAVÉ PSY? KUPUJTE JIM PEDIGREE PAL!
CHCEŠ MÍT ZDRAVÉ KOČKY?KUPUJTE JIM WHISKAS!
CHCETE BÝT ZDRAVÍ? JEZTE PSY A KOČKY....!!!!
kukačka
(kuk, 16. 2. 2009 12:49)