Deníček 2024
16.1.2023 - Poříčany – Tatce – 29 turistů – 6 km
První výlet v letošním roce (pokud tedy nebudeme počítat „Novoroční šlapandu“ v Poděbradech, které se někteří z nás zúčastnili), jsme začali, jako každý rok, cestou do Tatců. Trasu jsme opět pozměnili a tentokrát jsme šli z Peček. Počasí bylo na leden poměrně pěkné a tak jsme tu relativně krátkou cestu absolvovali v pohodě. V hospůdce na nás již čekali, pouze harmonikář stejně jako loni nám bohužel chyběl. Ale i tak jsme si zazpívali. Po několika hodinách jsme se rozloučili a odešli na zdejší vlakovou zastávku a odjeli domů. Prostě pohoda jako pokaždé v Tatcích.
23.1.2024 Zlíchov – hradiště Děvín – Vidoule - Cibulka - 17 turistů - 12 km
Praha v lednu? Proč ne, i v Praze jsou místa, kde je příroda a ještě ke všemu tudy kráčela historie. Ale od začátku - tramvaj nás vysadila na zastávce Zlíchov, nad kterou je kostelík sv. Filipa a Jakuba. Tam jsme se samozřejmě také zašli podívat, ačkoliv cestička byla částečně pokrytá ledem. Ten led se nám ostatně nevyhýbal ani na dalším pochodu, bohužel vždy na cestě nahoru, ale kampak s tím na nás! Prohlédli jsme si kostelík alespoň zvenčí a pokračovali dál. Kolem rodného domu Karla Hašlera jsme se vydali vzhůru směrem k přírodnímu parku Prokopské údolí. Když jsme se vyškrábali až nahoru (a to doslova, ulice byly zledovatělé), otevřel se před námi překrásný výhled na Vltavu a i na veliký kus Prahy. Hned vedle bylo také bývalé hradiště Děvín (kdo by neznal Jiráska a jeho dívčí války :-) že?).
Ale raději jsme kvůli studenému větru příliš nezdržovali, a pokračovali kolem výběhu koní Převalského směrem na Jinonice, kde jsme se zastavili v jedné restauraci na oběd. Po obědě a krátkém odpočinku jsme se vydali k našemu dalšímu cíli, kterým byla vyhlídková věž Cibulka, kterou jsme si samozřejmě i vyšlápli.
Věž Cibulka je údajně nejstarší vyhlídková věž na území Prahy a je součástí areálu parku, patřícímu k empírovému zámečku, dnes zvanému Usedlost Cibulka. Zde probíhá usilovná přestavba, protože zde má být Středisko paliativní péče a dětský hospic. Co jsme viděli, uvnitř se pilně pracuje, tak ať se daří.
V parku jsme dále viděli i opravený (a okamžitě pomalovaný) Čínský pavilon a po jeho prozkoumání jsme už jen sešli dolů k tramvaji, která nás odvezla k nádraží.
Ráno jsme se vydali vlakem z Nymburka hl.n., přes Kolín a Havlíčkův Brod do městečka Třešť, vlaky pěkně navazovaly a my se těšili na prohlídku zdejších betlémů. Jako jízdné jsme využili PID do Světlé nad Sázavou a odtud VDV a ušetřili jsme kolem sto korun. Třešť je město, nacházející se na západě Moravy. Počátky města, v němž žije přibližně 5 000 obyvatel, sahají až do 13. století . Město je dnes známá především díky svým betlémům. Historické jádro je městskou památkovou zónou. Z dálky jsme viděli opravený zámek a na náměstí u kostela jsme spatřili sochu pana Tau. Nejprve jsme si zde prohlédli muzeum kde jsme zhlédli expozici věnované betlemářství v Třešti a okolí,životu a dílu světově proslulého ekonoma J.A. Schumpetera a místnímu průmyslu. Prohlédli jsme si zámecký pokoj s ukázkou z rozsáhlého inventáře třešťského zámku. Část expozice nás přenesla do doby průmyslového rozkvětu města, který připomíná výrobu kvalitního sukna, šití konfekce, uniforem, stejnokrojů a čepic.
Dále jsme shlédli stálou expozici betlémů v prostorách Schumpeterova domu, kde jsou vystaveny čtyři velké krásné betlémy. Zajímavá je i stavba betlémů, kdy střed tvoří jesličky, okolo je město, krajina se stromy a stády zvířat, selské usedlosti a drobné stavby, vše vytvořeno podle fantazie řezbáře z pařezů a mechu. Některé betlémy mají více jak 500 figurek a mnohá díla dosahují délky i sedmi metrů.
6.2.2024 Jirny pomník – Nehvizdy zoopark – Čelákovice - 16 turistů - 12 km
Tento výlet by se dal pracovně nazvat “Po stopách operace Anthropoid”. Ale jen té části operace, týkající se parašutistů Gabčíka a Kubiše.
Po příjezdu do obce Jirny jsme se vydali kolem kostela sv. Petra a sv. Pavla směrem k prvnímu z cílů, pomníku místa seskoku výše jmenovaných parašutistů. Bohužel hned na konci obce, kde měla být pěšina k pomníku, jsme zjistili, že je zaoraná. Sice se už začínala znovu projíždět a prošlapávat, ale pole bylo mokré a cesta částečně rozbahněná. Ale dali jsme to a pomník si prohlédli.
Pokračovali jsme do obce Nehvizdy, kde jsme navštívili místní, velice hezký zoopark. Navzdory únoru byla většina zvířat i ptáků ve výbězích a voliérách, takže se bylo opravdu na co dívat. Některými se dalo i procházet a tak to byl zážitek náramný.
V Nehvizdech jsme se i naobědvali a podívali se na poměrně nový památník, připomínající parašutisty z výsadku Anthropoid. Byl slavnostně odhalen 29. prosince 2021. Je u něj umístěna informační tabule, která přibližuje historii výsadku Anthropoid a atentátu na Heydricha.
Od památníku už nás čekala jen cesta na nádraží v Čelákovicích, odkud jsme odjeli vlakem domů.
13.2.2024 Chotějovice – rozhledna Ledvice – Bílina - 24 turistů - 5 km
Dnešní výlet je trochu jiného typu, než je u nás obvyklé, tentokrát byl zaměřen více technicky a méně na procházku přírodou. Jednalo se totiž o návštěvu informačního centra tepelné elektrárny Ledvice s návštěvou rozhledny na kotli ve výšce 144 metrů. Ale k tomu se teprve dostaneme.
Z Nymburka jsme vyrazili vlakem a abychom využili čas, poslechli si (a podepsali) školení, které je třeba k návštěvě elektrárny. Vystoupili jsme na zastávce Chotějovice a vydali se k elektrárně, což nebylo daleko, několik set metrů. Po přivítání jsme se podívali v místním kinosále na docela zajímavý 3D film o energiích a uhlí.
Potom jsme se rozdělili na menší skupiny a s průvodcem (průvodkyní) jsme se vydali do elektrárny a na vyhlídku. Nahoru je nutné nejdříve vyjet výtahem 28 pater a poté ještě vyšlápnout 46 schodů. Z vyhlídky uvidíte nejnižší bod Česka (dno lomu Bílina), České středohoří nebo Krušné hory. Nahoře jsme si udělali památeční foto, pokochali se okolím a sjeli dolů.
Z elektrárny jsme vzděláni v energetice a ekologii vyrazili do Bíliny, což byly pohodové čtyři kilometry, naobědvali se a vyrazili na vlak a domů.
20.2.2024 Bechov – NS kolem Klenice – Rohatsko – Dolní Bousov - 22 turistů - 6 km
Naučná stezka “Okolo Klenice za hrou a poučením” je ideálním tipem pro výlet s celou rodinou. A protože naše turistky i naši turisté takovou jednou velkou rodinou jsou, usoudili jsme, že jako trasa pro únorový čas bude vhodná. Trasa nás provedla klidnou krajinou v okolí Dolního Bousova a seznámila nás s historií i současností této malebné oblasti. Nešli jsme ji ale celou, 10 km dlouhou, ale pouze její část, protože terén byl promočený a místy rozbahněný. V jedné části jsme dokonce šli po železniční trati, naštěstí nepoužívané.
Vyrazili jsme ze železniční zastávky Bechov a napojili se na zelenou značku naučné stezky, které jsme se drželi přes Svobodín, Bechov a Rohatsko až do Dolního Bousova. Cestou jsme studovali naučné tabule a snažili se odpovídat na jejich zkušební otázky. Myslím, že ještě nepatříme do starého železa, protože velkou část odpovědí jsme znali a co jsme nevěděli, přečetli jsme na zadní straně tabulí.
Byla to pohodová, asi 6 km dlouhá trasa bez výrazných kopečků, kterou jsme zakončili obědem v restauraci U svaté Kateřiny v Dolním Bousově a poté jsme z místního nádraží odcestovali domů.
27.2.2024 Řitka – rozhledna Korunka – Černolické skály – Líšnice BUS - 31 turistů - 11 km
Mlha, mlha, mlha… Poznamenala velmi náš dnešní výlet, což byla obrovská smůla, protože jedním z hlavních cílů byla rozhledna Korunka. Už když jsme vystoupili z autobusu v Řitce, bylo nám to jasné. Ale dobrý turista se nedá a jde za svým cílem!
Vydali jsme se po žluté značce kolem zámku v Řitce, ze kterého ale není z cesty nic vidět. Jen jsme si přečetli informační tabuli před ním, ze které jsme se dozvěděli, že část života zde prožila i Lata Brandisová, zatím jediná ženská vítězka Velké Pardubické z roku 1937.
Pokračovali jsme dále lesem po žluté a potom červené značce, která nás dovedla až k rozhledně. Tato takřka nová (z roku 2022), 30 metrů vysoká ocelová stavba má tvar rotačního hyperboloidu s nakloněnou osou, takže vypadá jako šikmá věž. Na vyhlídkovou plošinu, ze které za dobré viditelnosti může být vidět třeba Říp či Krkonoše vede 118 schodů. Ač byla mlha a naděje na vyhlídku nulová, stejně se někteří z nás nahoru vydali. A viděli to, co očekávali - mlhu.
Po krátkém odpočinku a svačině jsme se vydali z kopce dolů do Černolic, jen jsme si ještě odskočili prohlédnout Přírodní park Černolické skály, nazývaný též Čertovy skály. Velice malebné prostředí, dokonce se pomaloučku začínala rozplývat mlha a byl téměř výhled do kraje.
Naučná stezka “Putování Černolickem” nás protáhla Černolicemi a napojila se na další naučnou stezku “Líšnice”. Ta nás pro změnu provedla Varadovem a u hlavní silnice již byla autobusová zastávka, ze které jsme po obědě na benzínce odjeli domů. A ironie nakonec - z kopce na nás vykukoval vršek rozhledny Korunka, už bez mlhy! 
5.3.2024 Úholičky – vyhlídka Stříbrník – hradiště Levý Hradec – Roztoky u Prahy - 34 lidí - 11 km
Když jsme vystoupili z vlaku na zastávce Úholičky, vesele jsme vyrazili po naučné stezce “Rozhlédni se člověče” k prvnímu cíli výletu, vyhlídce Stříbrník. Úsměv nás rychle přešel, protože vyhlídka byla (jak už to u vyhlídek bývá) na kopci, a to na strmém kopci. Rozhlédli jsme se do kraje a pokračovali dál, až k odbočce na vyhlídku Řivnáč (333 m nad mořem), kam jsme se také podívali. Pokochali jsme se úžasným výhledem na zákrutu řeky Vltavy a pověděli jsme si i něco o tomto místě, neboť zde se nacházelo pravěké hradiště, které bylo osídleno v eneolitu (přibližně 4000-2300 př. n. l.) příslušníky řivnáčské kultury. Podle lokality byla tato kultura i pojmenována.
Pokračovali jsme dál po žluté, prošli Žalovem a po naučné stezce “Levý Hradec” jsme obešli hřbitov a dostali se ke kostelu sv. Klimenta. Dovnitř jsme se sice nepodívali, protože uvnitř byl zájezd poutníků z Němec, ale viděli jsme ho alespoň zvenčí a prohlédli si hřbitov. Informovali jsme se i o tomto místě, které je považováno za kolébku křesťanství v našich krajích, byl zde totiž první křesťanský kostel v Čechách. A nedaleko leželo raně středověké hradiště, které pravděpodobně sloužilo jako sídlo přemyslovských knížat v 9. století. Hradiště Levý Hradec bylo prvním centrem přemyslovského státu a sídlem knížete Bořivoje I.
Z Levého Hradce jsme se po zelené vydali dolů na nábřeží Vltavy a dál do Roztok, kde jsme ve městě poobědvali a z nádraží odjeli po krásném výletě domů.
12.3.2024 Mlýn Černilov – Hradec Králové - 23 turistů - 11 km
Tento výlet v podstatě začal reportáží v televizi, kterou viděla jedna z našich turistek a tak jsme dlouho neváhali a mlýn v Černilově jsme zařadili do plánu našich výletů.
Už při příjezdu do obce jsme z autobusu viděli Galerii Mokrá Louka, ale o té až později. Nejdříve jsme navštívili barevný mlýn, který nám na uvítanou mával svými perutěmi. To zařídil majitel a autor v jedné osobě, černilovský občan a potomek mlynářů pan Jaroslav Horák. Ten nás také osobně přivítal ve mlýně a povyprávěl nám jak o historii, tak o stavbě tohoto opravdu barevného mlýna. Všechny plastiky i keramika jsou jeho dílem, včetně maskota mlýna, který se jmenuje Jednooký. I v okolí je na co koukat, třeba nedaleko stojí neobvyklý „černilovský stonehenge“, ale také originální sociální zázemí a lampy na přístupové cestě, které vyrostly na pařezech po bývalé aleji dožitých topolů.
Vyptali jsme se pana Horáka na nejlepší cestu k jeho Galerii Mokrá Louka, rozloučili se s ním a šli jsme. Byl to dnes jediný úsek po polních cestách, ale stál za to, protože den předtím docela napršelo a bláta bylo dost. Stejně jako v Galerii Mokrá Louka, která opravdu dělala čest svému jménu. Ale měli jsme dobré boty a trochu vody nás nemůže připravit o dobrou náladu. Galerii jsme si prohlédli a moc se nám líbily plastiky i sám nápad. Čest autorovi!
Potom už nás čekala jen cesta na nádraží Hradec Králové - Slezské předměstí, kterou jsme absolvovali převážně po cyklostezce mimo silnici. Na okraji HK jsme se v jedné restauraci naobědvali a právě včas došli na nádraží, protože zrovna začínalo pršet.
19.3.2024 Žampach, zřícenina hradu – Údolí Sejfů, bledule – Dolní Libchavy - 16 turistů -13 km
Po příjezdu do Žampachu jsme se vydali zámeckým parkem směrem k zámku. Park tu mají opravdu krásný a vzhledem k tomu, že je to v podstatě třetina místního arboreta, stromy jsou pečlivě označeny cedulkami. Ale příliš jsme se zde nezdržovali, měli jsme před sebou ještě dlouhou cestu.
Pouze z nádvoří jsme si prohlédli zámek, který je soukromý a tak nepřístupný. Viděli jsme ale nejhodnotnější část zámeckého komplexu, barokní kapli sv. Bartoloměje, která je registrovanou kulturní památkou České republiky.
Historie zámku sahá do 17. století. Původně na jeho místě stávala tvrz, která byla po roce 1672 přestavěna na raně barokní zámek. Za přestavbou stáli jezuité, kteří zámek využívali jako letní rezidenci. V roce 2010 prošel rozsáhlou rekonstrukcí, která mu vrátila jeho původní vzhled.
Po návštěvě informačního centra jsme se vydali po červené značce k další místní zajímavosti, zřícenině hradu z druhé poloviny 13. století. Cesta byla docela namáhavá, protože samozřejmě vedla do kopce, ale navíc byly přes ni napadané kmeny stromů. Ale zvládli jsme to a zříceninu načas obsadili.
Z hradu toho už moc nezbývá, protože jeho majitelé se už ve druhé polovině 15. století dostali do finančních problémů, což vedlo k chátrání hradu. Další rány mu zasadili Švédové v letech 1634 a 1639 a následné obsazení císařským vojskem v roce 1648. Od té doby hrad pustl a stala se z něj romantická zřícenina. V hradním areálu se také nachází chráněná přírodní památka "Hradní kopec Žampach", která chrání vzácné druhy rostlin a živočichů. Je odtud i nádherná vyhlídka po okolí i na Orlické hory.
Z Žampachu jsme se vydali po žluté značce k našemu dalšímu cíli, Údolí Sejfů. Název nemá samozřejmě nic společného s trezory, ale pochází z počeštěného slova "sejpy", které označuje kopečky vzniklé rýžováním zlata a jiných drahých kovů. Údolí je proslulé především rozsáhlými koloniemi bledule jarní, které zde každý rok na jaře, od konce února do začátku dubna, vykvétají a vytváří tak úchvatné koberce bílých květů. Díky tomuto jedinečnému přírodnímu úkazu je Údolí Sejfů vyhledávaným cílem turistů a milovníků přírody. Letos ale bledule vykvetly dříve, takže jsme je viděli opravdu na poslední chvíli.
Z NS Údolí Sejfů jsme se plynule napojili na NS Okolo Cakle a podél železniční trati a Tiché Orlice jsme došli příjemně unavení na železniční zastávku Dolní Libchavy, kde jsme počkali na vlak k domovu.
26.3.2024 Konopiště – Poříčí nad Sázavou - 19 turistů - 9 km
Popis tohoto výletu je poměrně jednoduchý - šli jsme po červené turistické značce od autobusové zastávky u zámku Konopiště až na železniční zastávku Poříčí nad Sázavou. Trasa vedla prakticky stále kolem Konopišťského potoka, kde jsme obdivovali jak tichá zákoutí, tak občas i peřeje. A většinou lesem, takže až na několik obtížných úseků to byla naprostá pohoda.
I tady jsme ale narazili na několik zajímavých míst. Jedním z nich byla trampská osada Měsíční Údolí, která byla založena v roce 1924 (jak jsme se dočetli na jejich informační tabuli) a bude tedy letos slavit stoleté výročí. První srub postavený Budilem a Vojtanem v r.24 dal základ k vytvoření Osady Měsíční Údolí 1924, která je nejstarší osadou v tomto kraji a jednou z prvních v celé naší republice.
Další krásné místo jsme objevili o kus dál po cestě, bývalý skalní lom. V jeho vytěženém středu je mokřina, v čase naší návštěvy plná žabích vajíček. V zadní části je kamenné Pódium, kde jsme se samozřejmě museli společně vyfotografovat. Nádhera!
V závěrečné části výletu, už v Poříčí, jsme si prohlédli (alespoň zvenčí) dominantu města, kostel sv. Petra a Pavla z konce 12. století a přilehlý hřbitov.
Potěšilo nás také, že hned naproti železniční zastávce byla Jídelna u Řezníka, kde jsme se v samotném závěru výletu mohli najíst, což dnes už není až taková samozřejmost. Krásný výlet!!!
2.4.2024 Hrubá Skála, Borek – Trosky – Rovensko pod Troskami - 12 turistů - 7 km
Tento výlet jsme zahájili na autobusové zastávce, a protože nás bylo poměrně málo (brzký odjezd z Nymburka a po dešti počasí nic moc), porada byla poměrně rychlá a vyrazili jsme. Začali jsme po NS Podtrosecká údolí až k Rokytnickému rybníku, kde jsme se zastavili na ptačí pozorovatelně. Odtamtud jsme šli polní cestou, až jsme se napojili na modrou značku, která nás dovedla až k Troskám. Tam nás bohužel přivítala zavřená brána, takže jsme se alespoň vydýchali na lavičkách pod hradbami. Při té příležitosti jsme se nasvačili, obešli hrad a pokochali Pannou a Babou (dvě hradní věže).
Hrad byl založen ve druhé polovině 14. století pravděpodobně Čenkem z Vartemberka, sloužil jako strážní hrad a chránil obchodní stezky. Střídal majitele, postupně chátral a za třicetileté války byl opuštěn.
Odpočinutí jsme hrad opustili i my a vydali se po zelené trase do obce Ktová. Tam jsme uhnuli ze značené trasy na polní cestu, protože na silnici byl poměrně hustý provoz. Polňačka nás dovedla až na kraj Rovenska pod Troskami, kde jsme se po drobných problémech dostali zpět na značenou trasu, která nás už dovedla až do vlakové stanice. A opět již tradičně - krásný výlet!!!!
