Deníček 2022
Deníček 2022
11.1.2022 - Sadská – Milčice – Tatce - 28 turistů - cca 6 km
Naše výlety začínají výlukou mezi Nymburkem a Poříčany, nemohlo nás to překvapit, bude jich letos asi hodně. Hurá, konečně jsme se po roční přestávce vydali na tříkrálový pochod do Tatců. Zde na nás čekala místní hospůdka a harmonikář pan Šedina. Prošli jsme obcí Milčice a dále pokračovali po cyklostezce směr Tatce. Část turistek se rozhodla, že si zkrátí cestu a pojedou z Nymburka do Milčic autobusem. Některé jely vlakem přímo do Tatců. Paní hostinská, nás radostně vítala. Za chvíli se objevil pan Šedina s harmonikou. Společně jsme si zavzpomínali na ty, co už mezi námi nejsou. Konečně jsme si mohli zazpívat naše oblíbené písničky. Večer jsme se s veselou vydali na zdejší vlakovou zastávku a odjeli vláčkem domů.
18.1.2022 - Krnsko – Vilec – Mladá Boleslav – 26 turistů - 9,5 km
Opět problém – z Mladé Boleslavi do Všetat výluka. Proto jsme museli jet z Nymburka o vlak předchozí , výlukový autobus odjížděl o 15 minut dříve. Sice jsme museli v Mladé Boleslavi déle čekat, mohli jsme se zde v klidu občerstvit kávičkou z automatu. Autobus nás posléze vysadil na hlavní silnici proti Stránovskému viaduktu, který byl v roce 1924 rekonstruován. Obec Krnsko se rozkládá pět km jihozápadně od Mladé Boleslavi. Žije zde 572 obyvatel, obcí protéká řeka Jizera. Odtud jsme se vydali podle řeky směr Vinec. Zde jsme se zastavili na zdejším hřbitově a zvenčí si prohlédli kostel sv. Mikuláše. Jedná se o jednu nejcennějších románských památek ČR. Od roku 2008 je zařazen na seznamu národních kulturních památek ČR. Škoda, že jsme nemohli nahlédnout dovnitř. Poté jsme pokračovali přes Čejetičky do Mladé Boleslavi. Některé turistky odešly na nádraží a ostatní pokračovali do města, kde jsme navštívili zdejší hospůdku u hradu, občerstvili jsme se a vrátili se na hlavní vlakové nádraží a odjeli domů.
25.1.2022 - město Svitavy – 22 turistů - 6 km
Ráno jsme se rozjeli vlakem, přes Kolín přímým rychlíkem do Svitav. Svitavy jsou město ležící v Pardubickém kraji , 59 km severozápadně od Olomouce. Žije zde přibližně 17 tisíc obyvatel. Městem protéká řeka Svitava, která pramení v lese nedaleko města. Město založené v polovině 13. století v těsné blízkosti významných kupeckých stezek patří k nejstarším v kraji. Historicky převládající textilní a strojírenský průmysl Svitavám vtiskl jejich specifický ráz průmyslového města. Tři turisti se rozhodli, že se vydají k pramenu Svitavy. V muzeu jsme si nejdříve prohlédli zrekonstruovanou část Velkého svitavského mechanického betlému, který již nyní dosahuje deseti metrů. Zdejší pracovnice nás provedla celým muzeem a poutavým vyprávěním připomněla jak historii betlému, tak i další expozici – Historii praní a prací techniky či „ Babiččino velké prádlo“. Pohled do této expozice nabízí svědectví o tom jak vypadaly prádelny za časů našich babiček. Vystaveny jsou pračky dřevěné, bubnové s pracím křížem, kovové s pracím práčení, zvonové, vířivé až po pračky automatické. Součástí expozice jsou valchy, dále prací zvony, plácačky a další pomůcky. Poté jsme se vydali na zdejší zrekonstruované historické centrum města. Procházka po náměstí s druhým nejdelším podloubím v České republice a mnoha barokními a renezančními domy se nám velice líbila. Prohlédli jsme si i nejstarší stavbu na náměstí – dům U Mouřenína z roku 1554, který stojí v sousedství sytě červené budovy původní radnice. Jedna z pověstí praví, že v dobách obléhání Svitav husity zbyla ve městě poslední kráva. Obyvatele napadlo vyhodit hlavu zvířete přes hradby. Husité si pomysleli, proč tak zbytečně mrhají masem a že mají zásoby. Odtáhli s vojskem pryč a město přežilo. Od toho také pochází znak města.
1.2.2022 Poříčany – Kudrnáčova stezka – Klučov – Poříčany - 24 turistů – 6 km
Z nádraží v Poříčanech jsme vyrazili směr „Kudrnáčova stezka“. Už u nádraží nás vítal informační panel, který se týkal této stezky. Stezka se jmenuje po archeologovi Jaroslavu Kudrnáčovi, který v Klučově objevil významné slovanské hradiště. Na kilometr a půl dlouhé trase nás čekalo 11 zastavení, kde jsme se nejen z textů, ale i z obrázků Galiny Miklínové dozvěděli spoustu zajímavostí z blízké i vzdálené minulosti. V Klučově jsme nezamířili k vlakové zastávce, ale pokračovali po silnici zpět do Poříčan.
8.2.2022 – Čachovice – Luštěnice – 25 turistů - 7 km (11 km)
Ráno jsme vyjeli vláčkem do stanice Čachovice a odtud se vydali po silnici do obce Struhy. Zde jsme uhnuli na cyklostezku, která směřovala k osadě Újezdec. Cesta byla sice zpevněná, ale traktory zde způsobily trochu „marastu“, ale dalo se to zvládnout. Počasí bylo na tuto dobu celkem přijatelné. Za Újezdcem jsme si zkrátili cestu kolem rybníčku. Dále jsme pokračovali kolem „Domova u Anežky. Přišli jsme k hlavní silnici, kde jsme viděli zdejší barokní zámeček. My jsme se vydali k restauraci U Černého orla, kde jsme se občerstvili. Vzhledem k tomu, že jsme měli poměrně dost času, část z nás se rozhodla, že na vlak dojdeme na zastávku Voděrady. Cestou jsme si ve Voděradech prohlédli kapli svatého Cyrila a Metoděje. Nastoupili jsme do vláčku a cestou v Luštěnicích přistoupila další část naší výpravy.
15.2.2022 Pelhřimov – muzeum rekordů a kuriozit – 24 turistů – 7,5 km
Rozhodli jsme se, že do Pelhřimova pojedeme brzy ráno, přes Kolín rychlíkem do Havlíčkova Brodu a odtud autobusem přímo do Pelhřimova. Cesta byla cca hodinu, bez problémů a stačili jsme si prohlédnout okolí. Z autobusového nádraží jsme se vydali přes Solní bránu, nahlédli jsme do kostela svatého Bartoloměje, prošli jsme kolem renezančního zámku, kde v současné době sídlí muzeum. Z náměstí jsme po červené pokračovali k Muzeu rekordů a kuriozit, v expozici s názvem „Zlaté české ručičky“. Zde jsme si mimo jiné prohlédli ojedinělou sbírku více než 90 předmětů vyrobených zápalek a zápalkových hlaviček a dalších expozic. Podívali jsme se také na zahradu s obřími předměty. Další část expozice jsme si prohlédli v pěti patrech historické věže. Zde se podařilo nashromáždit stovky exponátů. Měli jsme tento týden štěstí, v rámci jarních prázdnin byla vyhlášena akce: jeden návštěvník zaplatí a druhý bude mít vstup zdarma. S občerstvením v restauraci Střepina jsme byli spokojeni. Zpět jsme se vydali Horní (Rynáreckou) bránou. Jedná se o jednu ze tří dochovaných městských bran. Na třípatrové věži jsou od konce 17. století umístěny hodiny. Po zelené značce jsme se vrátili na autobusové nádraží.
22.2.2022 Bakov nad Jizerou – Mladá Boleslav Debř – 24 turistů – 8 km
Ráno jsme se vydali Arivou do Bakova nad Jizerou. Bylo po velkých dešťových přeháňkách a část Jizery byla v předchozích dnech rozvodněna. Prošli jsme lávkou přes železniční most a dostali jsme se k rozcestníku u stadionu, kde jsme odbočili na červenou značku a vydali se Zlatou stezkou Českého ráje „Svatojakubská cesta – Žitavská“. Část cesty jsme cestou zvládali bez problémů i když cestička byla bahnitá. Zpočátku počasí nebylo špatné, dokonce vysvitlo sluníčko, ale když jsme se blížili k přemostění začala padat tzv. krupice. Pod přístřeškem jsme se schovali a odpočinuli si. Po krátké chvíli jsme se vydali na další cestu. Zpočátku cesta byla z betonových desek, tak se nám šlo dobře. Dostali jsme se k lesu a začali stoupat. Cestička se zužovala a byla velice blátivá. Snažili jsme se cestičku obejít, ale po mokrém listí to klouzalo. Některé turistky upadly, některé se patřičně umazaly, ale i tuto cestu jsme zvládli bez úrazu. Když jsme došli do Josefova Dolu, tak jsme si konečně oddechli. Prošli jsme obcí a směřovali stále po červené, přes Masarykův most do obce Debř. Zastavili jsme se v restauraci U Mendíků a poté odjeli vlakem domů. Nejprve jsme chtěli odjet autobusem, stáli jsme na označené zastávky U školy, ale autobus projížděl po druhé straně a nezastavil.
1.3.2022 Ústí nad Orlicí – Dlouhá Třebová – 23 turistů - cca 14 km
Vyjeli jsme z Nymburka osobním vláčkem, v Kolíně jsme měli na přestup pouze pět minut, trochu zpoždění bylo, ale měl zpoždění rychlík, tak nám neujel. Měli jsme přestoupit v Chocni na osobní vlak, ale vzhledem k výluce jsme dojeli rychlíkem až do Ústí nad Orlicí, kde na nás měl čekat motoráček. Byl ale schovaný za budovou nádraží a než jsme jej objevili, tak nám ujel. Tak jsme se vydali na trasu obráceně, přes Vlčí důl, kolem Vlčí studánky, zastavili jsme se u Vicenovy studánky a stoupali po žluté až na Andrlův Chlum. Zde se nachází restaurace Hvězda a rozhledna. Rozhledna byla uzavřena, ale otvor ve vratech byl dosti široký a část turistů se vydala nahoru. Zdolali jsme 183 schodů, vyhlídková plošina se nachází ve výšce 34,6 metrů. Zjistili jsme, že plot kolem rozhledny je pobořený, tak se další část turistů vydala na vrchol. Byl vcelku dobrý výhled, byl vidět i Králický Sněžník. Odpočinuli jsme si a pokračovali po modré, naučnou stezkou Okolo Řetové do obce. Prošli jsme kolem slunečních hodin dále kolem objektu mandl a bělidlo. Zdolali jsme převýšení a pod Antoníčkem jsme si odpočinuli a pokračovali po žluté do obce Malý Přívrat, kde jsme odbočili k rozcestníku Miroslavovi země a Půlnoční království. Na území Miroslavovi země jsme si zazpívali a pokračovali kolem třech rybníků, dále po cyklostezce, kde jsme odbočili na zelenou a dále pod Kozlovcem jsme přešli na žlutou a z kopce jsme již viděli nádraží Dlouhá Třebová. Zde jsme přemýšleli, z kterého nástupiště vlak odjede. Povedlo se, na první nástupiště přijel a zastavil motoráček.
8.3.2022 Běchovice – Úvaly – 33 turistů – 11 km
Opět výluka – autobusem jsme dojeli do Poříčan, kde na nás čekal vlak směr Praha a tak jsme odjeli do zastávky Běchovice střed. V parku u zastávky jsme lehce oslavili MDŽ a vydali se k červené značce, kolem požární nádrže. Značka vedla kolem železniční tratě do obce Blatov a lesem, pokračovali k nádraží Klánovice. Několik turistek zůstalo a zbytek pokračoval naučnou stezkou klánovický les až do Úval. Někteří odjeli domů a ostatní se vydali na náměstí a v hospodě Na dobrém místě jsme se dobře najedli. Zde jsme se setkali se zbytkem skupiny, která přijela z Klánovic do Úval vlakem. Poté jsme společně odjeli domů, opět z Poříčan výlukovým autobusem.
15.3.2022 Benátky nad Jizerou – Milovice – 35 turistů – 13 km
Ráno jsme nastoupili do autobusu, který nás dovezl přímo přes Dvory, Straky, Milovice do Benátek nad Jizerou. Některá děvčata odjela autobusem na zastávku Kbel, kde na nás počkaly. Odtud jsme se vydali všichni k Motokrosu a pokračovali po modré značce kolem Pastevní rezervace koní a zubrů. Píše se, že na pastvině, která má rozlohu 120 ha se pasou divocí koně a zubři. Měli jsme smůlu, celou cestu jsme jediného tvora neviděli. U golfového hřiště se opět menší skupina turistek odpojila a vrátily se po cyklostezce do Benátek nad Jizerou, ale většina pokračovala kolem oplocení a NS Pozorovatelna. Došli jsme k tzv. Mýtku, jedná se o bod záchrany, toto místo je označeno tabulkou s unikátním kódem, pro snadné a jednoznačné určení polohy v terénu při tísňovém volání. Přišli jsme ke zbytku zaniklé obce Mladá, na informační tabuli jsme si připomněli zaniklou obec, která prakticky zanikla po zřízení vojenského cvičiště v těchto místech. Dále jsme pokračovali k Pastevní rezervaci divokých koní a praturů. Na pokraji jsme uviděli sochu jezdce na koni. U vyhlídkové plošiny jsme zpozorovali stádo divokých koní. Udělalo nám to radost a vesele jsme kráčeli na nádraží v Milovicích. V přijíždějícím autobuse, již seděla děvčata, která se vrátila do Benátek nad Jizerou.
22.3.2022 Mcely – Loučeň - 40 turistů – 7 km
Na nádraží v Nymburce se objevilo velké množství turistů, cestou ještě některé turistky přistoupily a celkově nás tedy bylo 40. Vystoupili jsme na zastávce Mcely – Háje, chtěli jsme si prohlédnou zdejší zámeckou zahradu, bylo nás moc, nepustili nás dovnitř (prý mají svatbu a nechtějí být rušeni). Vydali jsme se po silnici kolem NPR Čtvrtě k naučné tabuli, kde jsme si přečetli historii zdejšího Lužického hradiště s rezervací Čtvrtě. Vyznačenou stezkou jsme došli k pozůstatkům hradišti lužické kultury mladší doby bronzové. V lese bylo velké sucho a stále jsme žádné bledule neviděli. Hurá, ke konci rezervace u potůčku jsme objevili trsy rozkvetlých bledulí, nebylo jich mnoho, jako jiné roky, ale byly tu pro nás. Vyfotili jsme si je a pokračovali lesní cestou ke studánce Dobrá voda. Zde jsme si odpočinuli a pokračovali již po červené značce kolem Fürstenberského pomníku a památníku Helma, dále kolem Loučeňské hájovny na Loučeň.
29.3.2022 Bakov nad Jizerou – Zvířetice – Bakov nad Jizerou město – 25 turistů – 7,5 km
Ráno jsme odjeli Arivou do Mladé Boleslavi a odtud opět výlukovým autobusem do Bakova nad Jizerou. V obci Podhradí jsme se zastavili v Turistickém informačním centru Zvířetice. Zde nám pracovnice centr pustila 3D produkci, tento projekt nám zprostředkoval dávnou, již neexistující skutečnost, prostředky virtuální reality a mohli jsme spatřit podobu míst, která nenávratně změnila svou původní tvář. Po zhlédnutí projektu se dostavil průvodce, prakticky vedoucí projektu, který nám odpověděl na několik zvídavých otázek. V 1. patře IC nám ukázal několik zdejších vykopávek a makety jak středověkého hradu, tak i renezančního zámku Zvířetice. Poté nás osobně provedl celou zříceninou a poutavým vyprávěním a obrázky připomněl historii této zříceniny. Moc se nám to líbilo. Sami jsme navštívili zdejší věž a porozhlédli jsme se po okolí. Odtud jsme pokračovali přes obec Zvířetice, kde si chtěli prohlédnout hrnčířskou dílnu, ale neotevřeli nám. Škoda. Přes Malou Bělou , přes most jsme došli až do Bakova nad Jizerou – město, na nádraží. Motoráček nás odvezl do Bakova nad Jizerou, opět jsme nastoupili do výlukového autobusu, který nás dovezl do Mladé Boleslavi a odtud odjeli vláčkem domů.
5.4.2022 – Kolín – 18 turistů - 8 km
Ráno nebylo pěkné počasí, bylo po dešti a foukal silný vítr. Byli jsme rádi, že jsme měli naplánovaný výlet do města. V Kolíně na nádraží na nás čekala Jaruška, která nás provedla historickou částí města. Prošli jsme kolem obchodního centra Futurum, dále kolem městského divadla. Dovedla nás ke chrámu sv. Bartoloměje. Ve 14. století byl vystavěn nový chór na místě původního presbytáře. Jedná se o perlu celého návrší. Petr Parléř obohatil Kolín o jedno z nejoriginálnějších děl gotické architektury lucemburského období. Z důvodu probíhajících stavebních prací jsme mohli jen dovnitř nakouknout. Prohlédli jsme si zahrady na parkáně, dále jsme prošli kolem regionálního muzea. V informačním centru jsme nahlédli do zdejší synagogy. Prohlédli jsme si nádvoří městského úřadu a nahlédli do zasedací místnosti a také si prohlédli chodby radnice. Byli jsme spokojeni s prohlídkou města, i když na Kolínskou vodárnu se opět nedostalo. Prohlídka nás čeká příště.
12.4.2022 - Nosálov,Libovice – Lobeč – Skramouš – 20 turistů – 11 km
Ráno jsme vystoupili z vlaku ve Všetatech, kde na nás čekal autobus do obce Mšeno. To jsme ale netušili, že daleko nedojedeme. Autobus se porouchal a my čekali cca půl hodiny na jiný. Samozřejmě ve Mšeném na nás minibus nepočkal. Část turistek zůstal v městečku a zdatnější se vydali na Vrátenskou horu (508 m) po cyklostezce pěšky. V obci Nosálov jsme počkali na zbytek výpravy a vydali se ke zdejší rozhledně. Vyhlídkový ochoz ve výši 25 metrů jsme zdolali po 127 točitých schodech. Rozhledna byla nově vybudována jako náhrada za rozhlednu, zničenou vichřicí v roce 1916. Z vyhlídky byl pěkný výhled, byl viděn i Velký a Malý Bezděz. Odtud jsme se vydali po modré značce do obce Nosálov. V obci se nachází soubor patrových roubených stavení se zdobenými kamennými branami, tzv. chmelařských domů. Domky jsme si prohlédli a pokračovali do obce Lobeč. Prošli jsme kolem pivovarského muzea a Muzea Eduarda Štorcha. Došli jsme na zdejší hřbitov, kde je Eduard Štorch pochován. Odtud jsme odjeli minibusem, kde nás bylo trochu víc, ale odjeli jsme všichni, včetně dvou psů do obce Vrátno, kde na nás čekal velký autobus. Odvezl nás do Mladé Boleslavi, kde na nás čekal vláček do Nymburka.
19.4.2022 – Velim – Pňov-Předhrádí – Oseček - 26 turistů – 13 km
Ráno nás výlukové autobusy odvezly nejprve do Poříčan a poté na zastávku ve Velimi. Odtud jsme se vydali k přírodní památce „Skalka“ u Velimi. Je to oblast lomu a je významný svým ojedinělým zachováním druhotných druhů mořských živočichů. V současné době je lom zatopený. Odtud jsme pokračovali k přírodní památce „Lom“ u Nové Vsi. Oblast je chráněna z důvodu geologického a paleontologického významu lokality. Nachází se zde fosilní živočišné houby, ústřice a ježovky. Jezírko na dně lomu je domovem obojživelníků jako např. čolka obecného, čolka velkého nebo kuňky obecné. V Nové Vsi I, po 4 km, jsme se rozloučili s několika turistkami, které odjely autobusem do Kolína. Zbytek skupiny pokračoval směrem Pňov – Předhrádí. Za železničním přejezdem jsme odbočili na polní cestu, která nás dovedla k rybářskému revíru „Pytel“, kde jsme si odpočinuli, překonali lávku a pokračovali kolem starého ramene Labe, Pňovským luhem. Les byl plný jarních květů. Když jsme přicházeli do obce Pňov – Předhrádí, začal nás děsit černý mrak, který se blížil. Stačili jsme se před ním schovat ve zdejší kavárně LOTOS Caffe. Dobře jsme udělali, najednou se zatáhlo, jak se říká „čerti se začali honit“. Ve chvilce začalo foukat a také sněžit. Nám při kávičce bylo dobře. Někdo si přidal chlebíček nebo zákusek. Mrak se přehnal a do příjezdu autobusu jsme měli cca hodinku, tak část odpočatých turistů se rozhodla dojít až do obce Oseček, kde jsme stihli autobus, který nás odvezl do Poděbrad.
26.4.2022 - Štětí – Želízy – Liběchov – 19 turistů – 13 km
Ráno jsme vlakem dojeli do Štětí a vydali se polní cestou do obce Stračí, kde byla žlutá značka, po které jsme směřovali k jeskyni Mordloch a ke skalnímu útvaru „Sedm chlebů“. Je to pískovcová skála, která připomíná bochníky chleba. Vytesaná jeskyně Mordloch bývala prý obydlena loupežníky, od nich je také odvozen název (Vražedná díra). Odtud jsme pokračovali k žabí jeskyni a dále ke skalnímu reliéfu Had, Sfinga a jeskyně Harfenice. Tyto díla byla vytesána sochařem Václavem Levým v letech 1840 – 1945. V Želízech jsme se zastavili v hospůdce U Blanky, poté pokračovali pře Čertovy hlavy, jeskyni Klácelka, po modré do Liběchova.
3.5.2022 – Divišov, Lbosín – rozhledna Špulka – Divišov – 22 turistů – 14 km
Vstali jsme brzy a rozjeli se vláčkem přes Prahu do Benešova. V Benešově jsme nastoupili do autobusu, který nás odvezl až na parkoviště u rozhledny Špulka. K rozhledně to bylo asi 1 km. Rozhledna, netradičního vzhledu, byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2014. Na její výstavbě se podílely obce z mikroregionu CHOPOS. Vystoupali jsme po 151 schodech do výšky 30 metrů. Zde se nám naskytl kouzelný výhled na Benešovsko, Posázaví, Ještěd, Velký Blaník atd. Odtud jsme pokračovali přes obec Dalovy do Divišova. Městys Divišov se nachází mezi městy Benešovem a Vlašimí. Zde jsme se opět rozdělili a část dále pokračovala NS Rytíře Jana Kryštofa Šice. Nechtělo se nám jít po silnici, tak jsme u vodojemu uhnuli doprava a dali se polní cestou k obci Měchnov, kde jsme opět navázali na NS a pokračovali k dálnici, kolem Brtnického rybníka k motorestu U rybiček. Zde jsme si odpočinuli a občerstvili. (Motorest se specializuje na ryby). Odtud jsme dále pokračovali po červené a modré do Českého Šternberka. Prošli jsme kolem hladomorny a hradu. Z obce jsme odjeli autobusem do Benešova a vlakem přes Prahu domů.
10.5.2022 – Náchod – Peklo – Nové Město nad Metují – 33 turistů – 13 km
Rychlík nás dovezl do Starkoše, kde jsme přestoupili do motoráčku směr Náchod. Od nádraží jsme se vydali kolem zdejšího pivovaru, Jiráskovou cestou, po červené značce směr Amerika k Jiráskově chatě. Jedná se o turistickou chatu s rozhlednou v Podorlické pahorkatině pod severozápadními svahy Orlických hor. Nachází se v nadmořské výšce 624 metrů. Je chráněna jako kulturní památka České republiky. Chata byla projektována Dušanem Jurkovičem a byla slavnostně otevřena roku 1923. 25 metrů vysoká věž je obložena dřevem. Nejdříve jsme se občerstvili ve zdejší restauraci, kterou nám obsluha otevřela dříve. Zato jim vyslovujeme poděkování, odpočinuli jsme si a vystoupali na ochoz , ze kterého byl překrásný výhled do všech stran – na Krkonoše, Podkrkonoší, město Náchod, Jestřebí hory , Adršpašsko-teplické skály, vodní plochu Rozkoše. Odtud jsme pokračovali stále po červené, přes obec Jizbice do „Pekla“. Jedná se o sevřený kaňon řeky Metuje mezi Náchodem a Novým Městem. Jedná se o oblíbené výletní místo už od 19. století. Zhruba v polovině údolí, kde se zleva vlévá do Metuje říčka Olešenka, stávala v minulosti osada Peklo s mlýnem Pekelec. Dnes tu stojí stylová výletní restaurace Bartoňova útulna, kterou navrhl počátkem 20. století proslulý architekt Dušan Jurkovič. Zde jsme si odpočinuli, škoda, že restaurace byla zavřena, poté jsme pokračovali podle Metuje do Nového Města. Děvčata, která by tento pochod nezvládla, odjela autobusem z Náchoda do Lipí, aby se přiblížila k Peklu, odkud se také vydala podle Metuje do Nového Města. Setkali jsme se s nimi až na nádraží, odkud jsme společně odjeli domů.
17.5.2022 – Litoměřice – Terezín – Bohušovice nad Ohří – 22 turistů – 10 km
RegioJet nás dovezl do Litoměřic a my jsme se vydali na menší prohlídku města. Prošli jsme parkem a dále kolem památníku K.H. Máchy a prošli po schodech, kolem městských hradeb, až jsme došli na Mírové náměstí. Zde jsme odbočili k muzeu Křišťálový dotek. Jsou zde dvě expozice. V té první jsme se mohli dotknout křišťálových rukou významných osobností a v té druhé jsme si prohlédli desingové plastiky, na nichž se konkrétní osobnosti podíleli. Poté jsme překonali most přes Labe a po zelené značce, kolem Ohře jsme dorazili k pevnosti Terezín. Prošli jsme kolem památníku Terezín – jedná se o pietní místo pro 22 000 obětí koncentračního tábora Terezín – Ghétto, jejichž popel zde nacisti dali v listopadu 1944 vhodit do řeky Ohře. Naučnou stezkou Pevnost Terezín jsme obešli větší část stezky a u informačního centra jsme pokračovali po zelené do Bohušovic nad Ohří. Odtud jsme odjeli autobusem do Litoměřic, kde jsme si počkali na vlak, který nás dovezl do Nymburka.
31.5.2022 – Vrbatův Kostelec – Chrast – 17 turistů – 7 km
Ráno jsme se vydali vlakem do Chrudimi, kde jsme si počkali na autobus, který nás dovezl do obce Vrbatův Kostelec a odtud jsme se vydali po modré značce, kolem potoka Žejbro. NS Chrastecka vede především lesními cestami. V jedné části jsme museli překonat stoupání a ještě k tomu byl zde spadlý strom. Zde jsme se trochu zapotili, překážku zdolali a pokračovali až do osady Skála, kde se nachází kostel sv. Jana Křtitele. Odtud jsme pokračovali po asfaltové cestě k Horeckému rybníku. Zde jsme si odpočinuli a pokračovali lipovou alejí, přes zámecký park na náměstí v Chrastu, odkud jsme odjeli autobusem do Pardubic a dále jsme pokračovali vlakem domů.
14.6.2022 – Jaroměř – NS Ptačí park Josefské louky – 19 turistů – 11 km
Z nádraží v Jaroměři jsme se vydali k železničnímu přejezdu, kde jsme odbočili na červenou značku a Svatojakubskou cestou jsme došli k soutoku Labe a Metuje a k mostu Josefov. Odtud jsme pokračovali po zelené až k Poklasnímu mlýnu, kde začíná NS Ptačí park. Pokračovali jsme kolem Staré Metuje, prošli jsme Josefskou džunglí a na pastvině jsme zahlédli menší stádo divokých koní. Několik turistek si cestu zkrátily polní cestou a počkaly na zbytek skupiny u řeky Metuje. My jsme pokračovali kolem Slavíkovského ptáčníku, přes louku kolem potoka Jasenná, také k Metuji. Cestou bylo několik odpočívadel s informacemi o přírodě. Došli jsme k modřínové pozorovatelně, cestou jsme spatřili několik druhů vodních ptáků. Celkem jsme prošli cca 5 km stezek a cestu jsme ukončili opět u Poklasného mlýna. Odtud jsme pokračovali po hlavní silnici, přes most ke zdejšímu nádraží.
21.6.2022 – Blíževedly,Skalka – zřícenina hradu Helfenburk – Úštěk – 20 turistů – 10 km
Vlak nás dovezl na nádražíčko Blíževedly, odtud jsme odjeli autobusem do Blíževedel-Skalka. Zde na nás čekala modrá značka, která nás dovedla lesem až ke zřícenině hradu Helfenburk. Jedná se o památkově chráněný areál s pozůstatky skalního hradu, který byl zbudován v polovině 14. století rodem Ronovců. Hrad se následně dostal pod správu pražských arcibiskupů, kteří pevnost, v průběhu husitských válek, využívali pro úschovu svého pokladu. Masivní opevnění, které výrazně pozměnilo celkový ráz hradu, nechal postavit arcibiskup Jan z Jenštejna. Komplex hradeb vysokých až 12 metrů, kterému dominuje přes 17 metrů vysoká věž. Věž jsme zdolali, prohlédli jsme si okolí hradu a zpět jsme se všichni snažili úzkou příčnou puklinou, všem se to podařilo a spokojeně jsme se vydali lesem do Úštěku. Na náměstí jsme opět museli zdolat několik desítek schodů. Měli jsme hlad, ale žádnou restauraci jsme neobjevili, tak jsme se vydali kolem synagogy k nádraží, odkud byl pěkný výhled na rybník Chmelař. Opět výluka, autobus nás dovezl do Blíževedel, odkud jsme přes Českou Lípu odjeli vlakem domů.
28.6.2022 – Střezimíř – Dolní Dobřejov – Červený Újezd u Votic – 11 turistů – 11 km
Z Prahy hl.n. nás dovezl rychlík až do Olbramovic, kde jsme museli přestoupit do výlukového autobusu, s kterým jsme dojeli do obce Střezimíř. Po velkých vedrech se trochu ochladilo a ve Střezimíři začalo trochu poprchávat. Nám to nevadilo a vydali jsme se přes obec, kolem zdejšího zámku a kolem vyhlídky u kaple sv. Vojtěcha. Pokračovali jsme „Vyhlídkovou trasou Střezimíř“. U kaple Střezimíř – Bonkovice jsme se občerstvili a odpočinuli, poté jsme pokračovali po trase. Na odpočinkovém místě Lipka jsme se rozhlédli po krajině, bylo pod mrakem, mlha a mrholilo. Moc jsme toho neviděli. Pokračovali jsme kolem vysílače, přírodním parkem Jistebnická vrchovina. Přišli jsme k chovné stanici koně Převalského pro ZOO Praha. Chovná stanice není přístupná pro veřejnost, ale koně jsme zahlédli z cesty mezi výběhy. Kromě koní Převalského jsou zde také kiangové, losi alpaka, kozy a mufloni. Na rozcestí v brodu jsme odbočili k vyhlídkovému altánu, kde jsme se rozhlédli po okolí, škoda, že nebylo lepší počasí, výhled nebyl moc dobrý. Odtud jsme pokračovali do Červeného Újezdu. Odtud jsme odjeli výlukovým autobusem do Benešova, odtud vlakem přes Prahu domů.
16.8.2022 – Deštné v Orlických horách – Šerlich – 16 turistů – 10 km
Ráno jsme z Nymburka vyjeli hodně brzy, už v 5.54 hodin jsme seděli v rychlíku, který směřoval do Hradce Králové, zde jsme přesedli do spěšného vlaku, který nás dovezl do Častolovic a s motoráčkem jsme dojeli do Rychnova nad Kněžnou a zde na nás čekal autobus, který směřoval na Šerlich. Využili jsme při tom celodenní síťovou jízdenku IREDO, která se již dá zakoupit na hlavním nádraží v Nymburce. Na Šerlichu bylo příjemných 24 stupňů (v Rychnově 30 stupňů). Vystoupili jsme na parkovišti Šerlich – sedlo, odkud jsme se vydali k Masarykově chatě, kterou jsme si zběžně prohlédli a pokračovali NS Okolím Deštného. Po červené jsme prošli část NPR Bukačka. Pod Polomském sedle jsme se vydali údolím Bělé a po modré jsme došli na Šerlišský Mlýn. Zde jsme si odpočinuli a pokračovali k vyhlídce Na Národním domem. Rozhlédli jsme se po okolí a vydali se na poslední část cesty k hotelu Národní dům v Deštném. Odtud jsme odjeli autobusem do Rychnova nad Kněžnou a vláček nás odvezl s několika přestupy domů.
30.8.2022 – Peruc – Chrastín – Křesín – 18 turistů - 10 km
Ráno jsme jeli vlakem do Všetat, odtud pokračovali do Neratovic, dále do Kralup nad Vltavou a nakonec motoráček nás odvezl do Slaného. Opět nás zastihla výluka a zbytek cesty jsme absolvovali autobusem do Peruce. Ze zastávky jsme se vydali po modré, kolem zdejšího zámku, kde se nachází Galerie Emila Filly. Došli jsme k Boženině studánce. Ke krásně udržované studánce, s přístřeškem se váže pověst o Oldřichovi, který zde potkal Boženu peroucí prádlo. Pokračovali jsme až k Oldřichovu dubu. Jeho stáří se odhaduje na 800 až 1000 let, v obvodu kmene měří 775 centimetrů. Podle pověsti se zde setkal kníže Oldřich a Božena, která se pak stala jeho ženou a narodil se jim syn Břetislav. Pokračovali jsme po modré značce – NS Perucko. Došli jsme ke Krásné vyhlídce. Nenapodobitelná je krásná (Čechova) vyhlídka uprostřed lesa, kde se otevírá pohled na panorámata Českého středohoří. Zde vznikaly kromě krásných obrazů Emila Filly i Čechovy verše. Odpočinuli jsme si, posvačili a pokračovali lesem k osadě Chrastín, odtud jsme pokračovali po žluté k rozhledně Stradonka. Prohlédli jsme si zde analematické sluneční hodiny a zdolali 6 metrů vysokou trámovou rozhlednu, která byla postavena v roce 2009. Inspirací pro výslednou podobu se stalo samotné místo, kde dříve bývalo keltské oppidium. Objekt tak připomíná strážní věž keltského opevnění. Po zdolání 8 příček žebříku se nám naskytl úchvatný výhled na České středohoří. Odtud jsme prošli kolem přírodního parku Dolní Poohří a došli do obce Levousy a podle Ohře jsme došli až do Křesína. Ve zdejším hostinci U Kulatého stolu jsme se občerstvili a pokračovali na zdejší vlakovou zastávku a odjeli domů.
6.9.2022 – Kosova Hora – Mezné – Jesenice – 22 turistů – 9 km
Zakoupili jsme si celokrajskou, celodenní jízdenku PID za 90,-Kč a vlakem jsme vyjeli z Nymburka do Prahy, odtud dále rychlíkem do Olbramovic a odtud motoráčkem směr Sedlčany. Vystoupili jsme v Kosově Hoře a vydali se po červené, nejdříve ke kostelu sv. Bartoloměje, zvenčí jsme si prohlédli zdejší renezanční zámek. Pokračovali jsme ke zvoničce v Dohnalově Lhotě. Prošli jsme obcí Mezné a uhnuli u Božích muk doprava směr Hulín. Zde se nachází rezort Hulín, kde se nachází mini ZOO, restaurace, penzion a chatky. Zde jsme se občerstvili a pokračovali do obce Jesenice,někteří z nás se zastavili u zdejší křížový cesty, poté jsme odjeli autobusem do Sedlčan a odtud vlakem přes Olbramovice a Prahu domů.
13.9.2022 – Kostomlaty pod Milešovkou – Ohníč – 18 turistů – 8 km
Ráno jsme se rozjeli rychlíkem do Ústí nad Labem – západ, pokračovali jsme osobním vlakem do Teplic a odtud autobusem do Kostomlat pod Milešovkou. Vydali se po zelené a Hřbitovní ulicí jsme došli ke studánce Panny Marie, nachází se zde také kaple Panny Marie Pomocné. Po červené naučné stezce jsme došli k turistickému přístřešku u rybníčků. Měli jsme štěstí, objevil se pracovník sdružení, které o památku pečuje a nabídl nám prohlídku zdejší zříceniny (hrad Sukoslav). Je to zřícenina šlechtického hradu z první poloviny 14. století, na kopci Kostomlaty, nad obcí Kostomlaty pod Milešovkou, podle níž získal název. Jedná se o hrad bergfritového typu s dvojdílnou dispozicí. Byl opuštěn na konci 16. století. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka ČR. Vystoupali jsme na vyhlídkovou věž a prohlédli okolí. Z vrcholu byl dobrý rozhled na Krušné hory i České středohoří, Teplice s Doubravskou horou. Odtud jsme se vrátili do obce a pokračovali po žluté do obce Ohníč, odkud odjeli vlakem přes Ústí nad Labem – západ domů.
20.9.2022 – Bahno – Zbraslavice – 13 turistů – 10 km
Ráno jsme si zakoupili zvýhodněnou jízdenku PID, na 4. pásma a vyrazili vlakem směr Kolín a Kutná Hora. Z Kutné Hory – město jsme opět museli přesednout do výlukového autobusu, který nás dovezl do obce Černíny,Bahno a vydali se k žst. zastávce Bahno. Zde byla modrá značka a odtud jsme došli do osady Bahýnko a pokračovali dále až k rozcestí, kde jsme odbočili na červenou značku. Po cestě jsme se dvakrát zastavili v lese a nasbírali spoustu různých hub. Všichni byli spokojeni. Pokračovali jsme až k rybníku Vidlák, kde jsme si odpočinuli a vydali se směrem Hetlín opět po červené. Pod Heltýnem se spojila červená a modrá značka. U myslivny jsme pokračovali po modré a u hřbitova uhnuli doleva a směřovali ke zdejšímu nádraží. Zastavili jsme se v restauraci Svatý Hubert, kde jsme zvládli denní menu. Na nádraží na nás čekal výlukový autobus.
27.9.2022 – Heřmanův Městec – Svojšice – Choltice – 14 turistů – 10 km
Zakoupili jsme si jízdenku IREDO za 45,-Kč a rozjeli se do Kolína, neměli jsme zpoždění, tak jsme v pohodě stihli rychlík do Přelouče, kde na nás čekal motoráček a odvezl nás do Heřmanova Městce. Když jsme vystoupili, na nádraží začalo poprchávat, tak jsme vytáhli své slušivé pláštěnky. Přešli jsme koleje a pokračovali po červené značce do Dolních a Horních Raškovic. Za obcí se nachází rozhledna Barborka. Byli jsme mile překvapeni, rozhledna byla otevřena. Věž, 14 metrů vysoká byla postavena v roce 2004. Po výstupu po řetězovém schodišti s dubovými stupnicemi, se nám naskytl neodolatelný výhled na Železné a Orlické hory, Krkonoše a Polabí. Jméno bylo zvoleno podle patronky horníků, neboť v místních lomech se v 16. – 17. století těžil kámen na výrobu mlýnských kamenů. Na místě se nachází geologická expozice. Pokračovali jsme NS Raškovickými lomy a pokračovali po kraji Svinčanského lesa, kolem rybníka Okrouhlík ke zřícenině tvrze Svojšice. Jedná se o zříceninu gotické tvrze ze druhé poloviny 14. století. Byla vypálena během třicetileté války. Před tvrzí se nachází pomník zdejší rodačky, manželky K. Havlíčka Borovského, Julie Sýkorové. Po prohlídce jsme se vrátili na cyklostezku a pokračovali kolem Cihelny, přes Choltickou oboru, ke zdejšímu zámku. Zde jsme se zastavili v restauraci, občerstvili se a poté se rozhodli, že na nádraží odjedeme z náměstí autobusem (odtud to bylo ještě cca 2 km). Stihli jsme tak dřívější vlak domů.
4.10.2022 – Srbsko – Svatý Jan pod Skalou – Beroun – 22 turistů – 11 km
Ráno jsme nasedli do motoráčku a odjeli přes Poříčany do Českého Brodu, kde na nás čekal vláček, který nás dovezl, bez přestupování, do Srbska. V Srbsku jsme překonali most přes Berounku a pokračovali po zelené. U zvoničky Hostim jsme se vydali po silnici, po žluté, poutní cestou Říp – Blaník, směr Svatý Jan pod Skalou. Prošli jsme kolem kostela Benediktinů, pokračovali kolem kaple Povýšení sv. Kříže. Naučnou stezkou Svatojánský okruh jsme překonali několik desítek schodů a vystoupali až ke kříži. Odtud byl nádherný výhled na okolí. Odpočinuli jsme si a vrátili se do obce. Dole jsme se občerstvili a rozhodli se, že do Berouna pojedeme autobusem. Tři děvčata se vydala po svých. Měli jsme dost času, tak jsme se šli ještě podívat na zdejší hřbitov, kde se nachází neogotická kaple s hrobkou, kterou nechal postavit JUDr. Maxmilián Berger, což byl předseda spolku pro výstavbu Národního divadla v Praze. Autobus nás dovezl do Berouna, kde jsme si počkali na rychlík a odjeli přes Prahu domů.
11.10.2022 - Kojetice u Prahy – Kostelec nad Labem – 15 turistů – 10 km
Dnešní ráno jsme měli celkem kliku, jeli jsme směr Lysá nad Labem, vykolejení vlaku u Poříčan, se nás netýkalo. Vlaky na Kolín jezdili s velkým zpožděním nebo byly i zrušeny. My měli zpoždění pouze čtvrt hodiny. Sice nám ujel výlukový autobus ve Všetatech, ale čekali jsme jen dvacet minut a přijel další. V Neratovicích na nás čekal vláček, který nás dovezl do Kojetic. Odtud jsme vyrazili po zelené, kolem zdejšího kostela sv. Víta. V Kojeticích se narodil 20.4.1868 hudební skladatel a katolický kněz Bohumil Matějů. Prošli jsme sadem K.H.Borovského a pokračovali k Lobkovicím. Zastavili jsme se na Lesní školce Dubínek, nachází se zde jurta, knihovna a další objekty zejména pro děti. V Lobkovicích jsme se zastavili u kostela Nanebevzetí Panny Marie, kde se nachází na starém hřbitově hrobka Františka Palackého. Prošli jsme kolem zámku, který na přelomu 16. a 17. století byl původně gotická tvrz, později rozšířen v renezanční zámek. Zajímavostí je, že v 19. století zde občas pobýval František Palacký. Zámek tehdy vlastnil jeho tchán Jan Měchura a později manželka Terezie. Zámek je dnes nepřístupný. Pokračovali jsme poutní cestou Blaník – Říp, podle Labe, přes obec Jiřice do Kostelce nad Labem. Zde jsme nenašli otevřenou restauraci, tak jsme si v cukrárně „trochu osladili život“, kávičkou a dortíkem. Někdo si dal i zmrzlinu. Z vlakové zastávky jsme přes Čelákovice odjeli domů.
18.10.2022 - Malešov – Sion – Malešov – 28 turistů – 10 km
Ráno jsme odjeli přes Kolín, Kutnou Horu do Malešova. Tentokrát zde nebyla výluka, tak jsme mohli jet z Kutné Hory, v klidu, motoráčkem, až do místa určení. Vydali jsme se po modré – naučné stezce husitských hejtmanů, kolem osady Rákosov a Dubina. U památníku bitvy u Malešova nastal problém – zbourali nám můstek kolem rybníka Prosík. Mohli jsme sice projít, ale bahno nás odradilo, tak jsme začali hledat schůdnější cestu. Podařilo se nám najít lávku přes Vrchlici a vrátili jsme se na cestu. Pokračovali jsme k obci Maxovna a po cestě jsme v lese sbírali houby. Došli jsme k pozůstatkům obléhacího tábora. Jedná se o znatelné pozůstatky tábora z roku 1437, kdy byl hrad Sion obléhán a dobyt českým a uherským vojskem. Odtud jsme došli až ke zřícenině hradu Sion – jedná se o památkově chráněný a archeologicky významný areál s pozůstatky panského sídla, které bylo zbudováno husitským hejtmanem Janem Roháčem z Dubé v letech 1426 – 1427. Zde jsme si odpočinuli, posvačili a poté pokračovali po červené značce, kolem reliéfu Jana Roháče z Dubé, zpět podle Vrchlice do Malešova. U rozcestníku Polanka jsme uhnuli na naučnou stezku, která vede zčásti po silnici, dále cestou kolem židovského hřbitova do Malešova. Odtud jsme odjeli stejnou cestou přes Kutnou Horu domů.
25.10.2022 – Tábor – Klokoty – Tábor – 22 turistů – cca 7 km
Ráno jsme si zakoupili celodenní, celokrajskou, zvýhodněnou jízdenku PID za 90,-Kč, která nám platila až do Olbramovic a zpět. Odtud jsme si ještě zakoupili jízdenku ČD do Tábora a zpět. Tím jsme ušetřili cca 60,-Kč. V Praze jsme přestoupili na rychlík, který zastavuje v Olbramovicích a rozjeli se do Tábora. Od nádraží jsme se vydali po zelené značce, přes Husův park, kolem pomníku Mistra Jana Husa, dále přes Křižíkovo náměstí, ulicí Na Parkáně až k Bechyňské bráně. Prošli jsme přes Tismenický potok, Lipovou alejí, kolem Křížové cesty až jsme došli do Klokot. Zde jsme navštívili zdejší poutní místo a klášter. Zde se nachází kostel Nanebevzetí Panny Marie. Nejstarší písemný záznam o kostele pochází z roku 1361. Barokní přestavba byla dokončena roku 1714, přičemž inspirací bylo pravděpodobně Santiniho dílo. Zdejší průvodce nás zajímavým způsobem seznámil s historií zdejšího poutního místa. Venku jsme spatřili menší zatmění slunce. Zpět jsme se vydali cestou u Klokotského kláštera, kolem kaple sv. Antonína. Přešli jsme kamenný, jednoobloukový most přes Tismenický potok, který byl patrně postaven v pozdním středověku. Zdolali jsme několik desítek schodů a vydali se na Žižkovo náměstí a odtud zpět na nádraží. Vláčky nás přes Prahu dopravily domů.
1.11.2022 – Krchleby – Všechlapy – Bobnice – Nymburk – 26 turistů – 10 km
Ráno jsme odjeli autobusem do obce Krchleby a vydali se směrem Mladá Boleslav až k poslednímu domku, kde bydlí pan Tuzar s manželkou. V roce 2009 si manželé Tuzarovi začali plnit svůj dlouhodobý sen tj. postavit si vlastní větrný mlýn holandského typu. To je takový, který na svých toulkách republikou tolik obdivovali. Po mnoha pokusech sehnat vhodný pozemek se rozhodli, a to již jako důchodci postavit si větrný mlýn na svém pozemku. Projekt stavby vypracoval ing. Boleslav Plucnar z Nymburka. Dne 22. srpna 2011 začali s výkopovými pracemi. Ještě téhož roku za pomoci celé rodiny vybetonovali základy. Cihly na stavbu získali z různých bouraček a skládek dva roky a to ještě předtím, než se koplo do země. Bylo jich potřeba skoro 40 tisíc. Stavební práce započaly 17. 4. 2012 a skončily v červnu 2014. Kromě odborných prací si dělali všechno sami. Znamenalo to tisíce hodin těžké práce. V říjnu 2014 instalovali hlavní hřídel a v září 2015 se mlýn roztočil s novými perutěmi. Cílem nebylo vybudovat mlýn na mletí obilí či výrobu elektřiny, ale malé rodinné muzeum pro uchování spousty předmětů z úcty k práci předků. Prohlédli jsme si jak mlýn, tak i rodinné muzeum, kde jsme si připomněli, díky zdejším předmětům své mládí. Odtud jsme se vydali polní cestou do Všechlap, odtud zkratkou do Bobnic a po silnici jsme došli až do Nymburka. Měli jsme štěstí, nadjezd ještě není v provozu, tak byl provoz poměrně malý.
8.11.2022 – Březina – Mnichovo Hradiště – 27 turistů – 8,5 km
Dnešní výlet jsme začali v Březině nad Jizerou, kam nás dovezl vláček a vydali se po žluté značce směr Olšina. Na začátku se stala nepříjemnost, jedna turistka zakopla o hole a upadla na nos. Situace nebyla v počátku dobrá, ale za chvilku se stav turistky zlepšil. Nakonec se rozhodla, že se společně s dvěma kamarádkami vrátí na vlakovou zastávku a odjedou domů. Nepokračovali jsme do Drábských světniček, bylo počasí vcelku přijatelné, ale na lesních cestách bylo vlhko, hodně listí a klouzalo to. Rozhodli jsme se jít po cyklostezce. Došli jsme na parkoviště Dneboh – Kavčina. Byli jsme mile překvapeni, kiosek byl otevřen. Někdo si objednal „svařák“, jiní „horkou Dášu“, někdo si dal pivo nebo kávu. Odtud jsme po modré došli k vyhlídkové věži Dneboh. Věž vznikla v roce 2012 přestavbou z nevyužívané trafostanice. Její výška je 11 metrů. Vystoupali jsme na vyhlídkovou plošinu, ale další část věže byla uzavřena visacím zámkem. Odtud jsme pokračovali po modré na kraj obce Zásadka. Přešli jsme na červenou značku – zlatou stezku Českého ráje a polní cestou, kolem potoka Veselka jsme došli do Mnichova Hradiště. V hotelu U Kvapilů jsme se občerstvili a poté odjeli Arivou domů.
15.11.2022 - Holé Vrchy – Mladá Boleslav – 22 turistů – 9 km
Ráno jsme se rozjeli autobusem směr Loučeň. Původně jsme měli vystoupit na zastávce Holé Vrchy, Ctiměřická. Byli jsme mile překvapeni autobus konečně jezdí do obce Holé Vrchy, tak jsme vystoupili na zdejší zastávce. Mlha nás provázela celý den, což nás neodradilo a vydali se po modré značce do Přírodního parku Chlum. Procházeli jsme lesními cestami, místy bylo i blátivo. Díky dobrému značení jsme zvládli cestičky, kde bylo hodně listí a nebyly vidět. Nezabloudili jsme. Přešli jsme silnici a došli k pramenu Boží Voda, kde se nachází i výklenková kaple. Pramen se nachází v místě bývalých lázní. Lázně byly založeny kolem roku 1750 a fungovaly až do roku 1948. Odtud jsme dále pokračovali k rozcestníku Karlův Vrch a dále pokračovali polní cestou k dálnici. Přemostěním přes dálnici jsme pokračovali ulicí Na Celně do města Mladá Boleslav. Prošli jsme část města a odjeli vláčkem z Mladé Boleslavi města přímým motoráčkem domů.
22.11.2022 - Naučná stezka Cerhenice – Pečky – 22 turistů – 11 km
Ráno jsme se rozjeli vláčkem přes Poříčany do Cerhenic. V Cerhenicích jsme prošli celou naučnou stezku. Od nádraží jsme došli ke kostelu sv. Jana Nepomuckého. Kostel byl postaven v letech 1734 – 5 v barokním slohu. Obešli jsme zdejší zámek, který byl postaven v roce 1771, v blízkosti stávající tvrze, která v současné době slouží pro obytné účely. Dále jsme pokračovali cyklostezkou do osady Radimek, prošli jsme kolem zdejší kaple a odtud se vydali přes Cerhýnky, cyklostezkou zpět do obce Cerhenice. Podívali se na dětské hřiště, kde se nachází lezecká stěna, dřevěné bludiště a venkovní posilovna. Došli jsme k parku Květoslavy Šátkové. Tento park je pojmenován podle obyvatelky Cerhenic, která bohužel zemřela násilnou smrtí. Nachází se zde i dřevěná vyhlídková věž, která byla postavena v letech 2014 – 2015. Z vyhlídkové plošiny se nám otevřel rozhled na část obce a samotný park. Odtud jsme se vydali k nádraží. Některé turistky zde počkaly na vlak a ostatní pokračovali po zpevněné cestě, kolem trati až do Peček.
29.11.2022 - Pražský hrad - 21 turistek,
Kostomlaty nad Labem – Nymburk - 8 turistů – 11 km
Od 1. listopadu do 31. prosince 2022 mají návštěvníci od 70 let vstup zdarma do katedrály sv. Víta, Starého královského paláce, baziliky sv. Jiří, Zlaté uličky a do expozice Příběh Pražského hradu. Proto se 21 turistek rozjely do Prahy a navštívily Pražský hrad. Prohlídka se jim líbila.
Osm turistů, zejména mladších 70 let, se vydalo podle plánu z Kostomlat nad Labem, podle Labe, kolem Doubravy, přes Kostomlátky, Drahelice zpět do Nymburka.
6.12.2022 – Bratkovice – Čenkov – Jince – 4 turisté - 9 km
Ráno nás vyděsil liják, tak se na nádraží sešli pouze čtyři stateční, kteří se rozhodli pochod absolvovat. Zakoupili jsme si celodenní, celokrajskou, zvýhodněnou jízdenku PID za 90,-Kč a rozjeli se směr Praha. Stále prší. Zde jsme přesedli na další rychlík, který nás dovezl do Zdic a odtud jsme pokračovali motoráčkem do Bratkovic. Když jsme vystoupili nepršelo. „Hurá“. Lesy nad Brdy byly jemně zasněženy a my se vesele vydali, i když po blátivých cestách, po žluté značce směr Čenkov. Došli jsme do osady Paďoury a přešli na modrou značku. U osady Dominikální Paseky na nás čekala červená značka a dovedla nás do vesnice Čenkov, kde na nás čekal betlém ze slámy. Betlém s postavami v životní velikosti vyrobenými ze sena je dílem místního obyvatele Jiřího Firýta. Poprvé jej instaloval v roce 2010. V roce 2012 byl zapsán jako "nejpočetnější betlém ze sena v životní velikosti" do knihy rekordů a kuriozit pelhřimovskou agenturou Dobrý den. V současnosti je zde po celé návsi rozmístěno kolem šedesáti postav, které "kráčejí" k jesličkám. Poté opět po modré jsme došli až do Jinců. Hotel u nádraží nás zklamal, otvírací dobu změnili, tak že měli otevřeno až od středy. Na nádraží jsme měli velkou časovou prodlevu, tak jsme se na naši jízdenku rozjeli dřívějším vlakem do Příbrami a poté motoráčkem odjeli do Zdic, poté rychlíky domů.
13.12.2022 - Hradec Králové - 22 turistů – cca 7 km
Ráno jsme se probudili do krásného, mrazivého dne, zakoupili jsme si jízdenku IREDO a rozjeli rychlíkem směr Hradec Králové. Od nádraží zasněženým Hradcem jsme se vydali k Obřímu akváriu. Překrásné obří sladkovodní akvárium s tropickou přírodou a květinami Střední a Jižní Ameriky, v němž žije přes 40 druhů ryb s podvodním tunelem umožňující pohled ze dna tůně k hladině. Obří akvárium kromě ryb, které možná znáte ze svých akvárií, nabízí také opravdové rybí a rostlinné rarity. Kromě toho jsme navštívili prodejnu suvenýrů a akvaristických potřeb, cukrárnu a kavárnu Café Piraňa a dále i projekce „U rejnoka“, kde jsou na velkoplošné obrazovce promítány filmy o přírodních krásách z celého světa. Celkový objem výstavní nádrže činí 130 000 litrů vody, což znamená hmotnost 130 tun a pro vaši představu se jedná o váhu asi 40 sloních samic. Akvárium je 5 metrů dlouhé a 8 metrů široké. Výška hladiny ode dna je 4,8 metrů. Pohled ze dna tůně umožňuje tunel z akrylátového skla o tloušťce 6,5 cm speciálně dovezený až z dalekého Japonska. Odtud jsme pokračovali podle Labe na náměstí Jana Pavla II, kde jsme prohlédli venkovní betlém, místní trhy. Vystoupali jsme po 226 schodech na Bílou věž, odkud jsme viděli část Hradce Králové, Krkonoše a Orlické hory. Viděli jsme hodinový stroj, model věže zhotovený ze skla a mimo jiné i obří zvon sv. Augustin. Poté jsme prošli zdejší trhy a ochutnali zdejší „svařák".
