Klub českých turistů Nymburk a Sadská

Deníček 2023

17.1.2023 Poříčany – Hořany – Tatce – 35 turistů – 7 km

První výlet v letošním roce  jsme začali, jako  každý rok, cestou do Tatců. Trasu jsme pozměnili a tentokrát jsme šli z Poříčan, přes obec Hořany. Počasí bylo na leden poměrně pěkné a cesta vedla po silnici.  V hospůdce na nás již čekali, pouze harmonikář nám chyběl.  Tak jsme si zazpívali bez doprovodu. Po několika hodinách jsme se rozloučili  a odešli na zdejší vlakovou zastávku a odjeli domů.

24.1.2023  Český Brod – 27 turistů – 3 km

Ráno jsme se vydali mašinkou přes Poříčany do Českého Brodu.  Původně jsme chtěli navštívit zdejší podzemí, ale zjistili jsme, že v letošním roce je v rekonstrukci. Nakonec jsme tedy navštívili sokolovnu,  které je 150 let. V listopadu 2015 byla zapsána v seznamu kulturních památek. V sokolovně nás provázel  Jaroslav Petrásek, náčelník zdejšího Sokola. V roce 1884 začala výstavba a za šest měsíců byla stavba dokončena, bez vnitřního zařízení . Jan Koula – architekt vytvořil plány. Mezi rarity patří i původní cvičební nářadí, minimálně z doby kolem roku 1915, kdy je doloženo na fotografiích - kruhy, koza, bradla a bedna. Na vstupním průčelí do Tyršovy ulice je umístěna pamětní deska umučeným Sokolům. Cestou jsme si prohlédli pomník Prokopa Holého a zvenčí jsme si prohlédli radnici.   V Podlipanském muzeu jsme si prohlédli expozici, která přibližuje památnou bitvu u Lipan, slovanské hradiště v Pošembeří a zajímavou orientální sbírku cestovatele Josefa Zounka.  Muzeum bylo založeno již v roce 1896.  Sídlí v pozoruhodné secesní budově, postavené podle projektu architekt a Antonína Balšánka.

31.1.2023  Bukovno – Debř – 16 turistů – 7 km

Ráno jsme se vydali Arivou do Mladé Boleslavi, odtud jsme pokračovali motoráčkem směr Mělník.  Bukovno je  první zastávkou. Když jsme vystoupili poletoval lehce sníh. Prošli jsme obcí, kolem kostela svatého Jana Nepomuckého a odbočili na cyklostezku. Zpočátku byla cyklostezka trochu neschůdná, ale u myslivny Důl se cesta zlepšila, byla  bez problémů, rovná- Zde jsme narazili na modrou značku. Došli jsme k Zadnímu dolu, kde se připojila i červená značka. Ukázalo se i trochu sluníčka.  My jsme došli k přejezdu v Debři,  zde jsme navštívili zdejší hospůdku U Mendlíků, kde jsme dobře poobědvali. Odtud jsme odjeli motoráčkem do Mladé Boleslavi, kde jsme přestoupili na další vláček, který nás dovezl domů.

7.2.2023 – Červené Pečky – Kolín – 29 turistů – 9 km

Ráno byl pěkný mráz, ale nás to neodradilo a vydali jsme se vlakem přes Kolín do Červených Peček. Vlaková zastávka byla na znamení, vláček nám zastavil a my po asfaltové cestě došli k rozcestníku Kamenný most a my jsme si šli prohlédnout zdejší viadukt  na železniční trati Kolín – Rataje nad Sázavou. Most byl postaven v roce 1900 a jeho stavba trvala pouze pět měsíců.  Celková délka mostu je 109 metrů a nejvyšší výška 31 metrů. Odtud jsme po modré značce pokračovali ke Kohoutovu mlýnu, Ratibořským okruhem, do obce  Pašinka a prošli kolem zámku, který je v současné době nepřístupný. Podle potoku Polepka jsme došli do obce Polepy a NS Polepy pokračovali ke zdejšímu vodopádu.  Vodopád 4 metry  vysoký, je ve zdejší rovinaté oblasti, přírodní raritou. Byl  vyhlášen za Významný krajinný prvek, z důvodu ochrany vystupujícího kutnohorského krystalinika. Přes Kutnohorské předměstí jsme došli na hlavní nádraží a v Kolíně a odjeli domů.

14.2.2023 – Mohelnice nad Jizerou – Mnichovo Hradiště – 32 turistů – 6  km

Vlak nás dovezl do Mnichova Hradiště, kde jsme si počkali na autobus. Měli jsme strach, že se všichni nevejdeme do autobusu, proto se několik turistek rozhodlo, že obě cesty absolvují  po svých.  Ostatní dojeli na zastávku v obci Mohelnice nad Jizerou.  Zvenčí jsme si prohlédli kostel Nanebevzetí Panny Marie. Farní kostel je datován do poslední čtvrtiny 12. století. Vystavěn byl v románském slohu z hruboskalského pískovce. Odtud jsme pokračovali po zelené značce, přes most, ke zřícenině zámečku Zásadka. Původní tvrz z konce 14. století byla později upravena na hrad, který byl v 2. polovině 16. století přestavěn na renesanční zámek. Ten sloužil jako letní sídlo Václavu Budovcovi z Budova. Dalšími majiteli byli Valdštejnové, koncem 18. století však zámek vyhořel a zpustl. K hradu se váže pověst o mladém šlechtici, který si přivezl svou krásnou ženu až z Turecka. Ze zámku se dochovalo vysoké zdivo renesančního paláce, pozůstatky objektu a obvodového zdiva. Odtud jsme pokračovali k PP Vrch Káčov a prohlédli si skalní věž Severní stěna.  Jedná se o čedičovou skálu na vrchu Káčov.  Pokračovali jsme lesem směr Mnichovo Hradiště.   Zde jsme prošli kolem zámku, přes náměstí  a došli jsme na zdejší nádraží.

21.2.2023 – Bezděz – Hlínoviště – Bělá pod Bezdězem – 20 turistů – 9 km

Ráno jsme se vydali rychlíkem Ariva do Mladé Boleslavi, kde jsme měli čekat  ¾ hodiny  na osobní vlak směr Bezděz. Poprvé jsme byli rádi, že je výluka a tak jsme nemuseli v Mladé Boleslavi čekat.  Nastoupili jsme do výlukového autobusu, který nás dovezl do Bezdězu velmi brzy. Autobus nám zastavil  u hlavní silnice a my odtud odešli ke zdejší vlakové zastávce a pokračovali přes Hlínoviště, tankovou cestou, směrem k rozhledně v areálu  Vrchbělá. Rozhledna je vysoká 22 metrů, my jsme zdolali 110 schodů a z výšky si prohlédli okolí. Dobře byl vidět i hrad Bezděz.  Pokračovali jsme kolem In-line parku, k dispozici je 7,2 km dlouhá dráha. Prohlédli jsme si zvířátka ve zdejším zooparku. Odtud jsme pokračovali po cyklostezce do Bělé pod Bezdězem. Díky výluce jsme nemuseli dojít až na nádraží, výlukový autobus nás vyzvedl na náměstí, který nás dovezl do Mladé Boleslavi, kde na nás čekal motoráček, který nás dovezl domů.

28.2.2023 – Sadská Mrsolská cesta – Kersko – 32 turistů – 7 a 13 km

Na Mrsolskou cestu jsme se dostali přímým autobusem, který nás tam dovezl přes Sadskou. Postupně od hlavního nádraží v Nymburce přistupovali turisté a někteří čekali na zastávce Mrsolská cesta. Až  nás bylo 32. Trasou nás provázela Jana.  U lesa jsme narazili na poutní cestu Blaník – Říp a po červené jsme  pokračovali směr Kersko. Zastavili jsme se na zdejším hřbitůvku, kde jsme se podívali na hrob Bohumila Hrabala. Jana nás provedla přírodním parkem Kersko – Bory a dovedla nás až k Hrabalově hájence. Větší část skupiny se zde občerstvila a 8 turistů se rozhodlo dojít až do Sadské.

7.3.2023 – Lipník – Ovčín – Benátky nad Jizerou – 14 turistů – 12 km

Ráno jsme odjeli přímým autobusem na Lipník a odtud se vydali k pastevní rezervaci, která se nachází  východně od Benátek nad Jizerou. Na pastvině, která má rozlohu 120 ha, se pasou divocí koně a zubři. Stádo zubrů pochází ze tří polských rezervací.  Cílem rezervace byl nejen návrat těchto  velkých kopytníků do přírody, ale také s jejich pomocí chránit a obnovovat ohrožené stepní biotopy s mnoha ohroženými  druhy rostlin a živočichů, které se s nimi vyvíjely po tisíce let. Hurá, nám se podařilo spatřit jak koně tak i zubry.  Větší část cesty vedla kolem plotu rezervace. Došli jsme až k cyklostezce Dražická a pokračovali k osadě Ovčín a po modré značce do obce  Dražice.  Viděli jsme  zříceninu hradu Dražice. Odtud po červené značce, podle Jizery, jsme došli až do Benátek nad Jizerou a   odjeli přímým autobusem  domů.

14.3.2023 -  Domousnice – Dolní Bousov – 20 turistů – 11 km

Ráno jsme jeli vláčkem do Kopidlna a odtud autobusem do obce Domousnice.  Odtud se vydali nejprve po zelené značce a na návsi odbočili na modrou, která nás dovedla ke zdejšímu zámku.  Začátkem 16. století nechal  Petr z Kauče vystavět renezanční tvrz. V roce 1730 byla přestavěna na zámek.  Současný vzhled zámku je výsledkem stavebních neobarokních úprav z let 1917 – 26, posledního majitele – českého politika  Jindřicha Maštálka. Zajímavostí je, že zde v roce 1907 a 1911 pobývala  pěvkyně Ema  Destinová. V současné době je objekt v soukromém vlastnictví a je v něm umístěno vinařství. Dále jsme pokračovali po modré značce, většinou blátivou cestou do obce Veselice a dále  většinou lesem, kolem Hraběnčiny studánky.  Kolem potoka jsme viděli velkou  oblast  kvetoucích bledulí.  Došli jsme do obce Vlčí Pole, prošli jsme kolem kostela sv. Šimona a Judy. Ten se nachází v parku vedle zámku, který je nepřístupný , sídlí zde  domov seniorů. K zámku přilehá rozsáhlý park se vzácnými dřevinami, třemi altány a socha Merkura. Po silnici jsme pokračovali do Dolního Bousova, odtud jsme odjeli vláčkem motoráčkem domů.

21.3.2023 – Nové Ouholice – Sazená – Uhy – Velvary -  14 turistů – 10 km

Ráno na nádraží v Nymburce nastal problém, předcházející vlaky do Prahy Masarykovo nádraží nejezdily.  Nějaký problém na trati. Zrychlený vlak na hlavní nádraží v Praze jel přes Poříčany.  My jsme do Lysé nad Labem  dojeli dobře. Ale zde nastal problém, přijel vlak z Milovic, do kterého se snažili nastoupit cestující z předcházejících vlaků. V Čelákovicích a dalších zastávkách se cestující snažili nacpat do vlaku, někteří to vzdali.  Když jsme vystoupili na  nádraží v Praze, s malým zpožděním, byli jsme spokojeni.   Odtud jsme odjeli  do Nových Ouholic bez problémů. Vystoupili jsme a vydali po zelené značce.  Vystoupali jsme na výhled  a prohlédli si okolí. Odtud jsme pokračovali až ke kapličce  sv. Antoníčka.  U rybníčka jsme si odpočinuli a pokračovali k obci Sazená, dále přes Chržín do obce Uhy. Zastavili jsme se u zdejší studánky.  Polní cestou jsme došli  na zelenou značku  a došli až do Velvar.   Několik turistů se rozhodlo, že si ještě vyšlápnou na vyhlídku Radovíč,  ostatní odjeli dřívějším vláčkem domů.

28.3.2023 – Holany – Jiljov – Zahrádky – Česká Lípa  - 14 turistů -  14 km

Do České Lípy jsme ráno dojeli Arivou  a odtud autobusem do Holan.  Na nádraží  v České Lípě začala sněhová přeháňka, bylo větrno a i během cesty nás sníh „přepadl“  ještě jednou. Od autobusové zastávky v Holanech jsme se vydali  po modré značce k pozůstatkům  romantického letohrádku Jiljov. Romantické úpravy proběhly v 19. století. Od roku 1965 je letohrádek chráněn jako kulturní památka. Jméno tohoto romantického díla není přesně známo. Pan Sedláček mu přiřadil počeštěný název  „Jiljov. Dnes je  zde možné spatřit pozůstatky čtvercového stavení vytesaného do skály a po tesaných schodech jsme vystoupali na zbytky zříceniny, které jsou upraveny  na vyhlídku.  Po cestě jsme odbočili k zahrádeckému letohrádku. Jedná se o pozůstatky kruhové stavby nevelkých rozměrů. V patře stavbu po celém obvodu obepínal  dřevěný ochoz. Pravděpodobně sloužil jako zázemí při lovech. Odtud jsme pokračovali přes Barbořin kamenný most, lipovou alejí do Zahrádek. Zvenku jsme si prohlédli zámek a údolím Peklo pokračovali do České Lípy.  Bledulí bylo hodně, ale na slunných místech již odkvétaly.

4.4.2023 – Česká Skalice – zámek Ratibořice – Babiččino údolí – 28  turistů – 12 km

Ráno jsme si zakoupili jízdenku IREDO a odjeli přímým rychlíkem do České Skalice.  Z nádraží jsme vyrazili po žluté značce. U bažantnice jsme přešli most přes Úpu a uhnuli  na červenou značku. Šli jsme údolím kolem studánky a loveckého pavilonu.  Na zámku na nás čekal průvodce, který nás provedl celým zámkem  a provázel nás i celým Babiččiným údolím.  Prošli jsme kolem slunečních hodin a skleníku. Průvodce nám ukázal technickou památku vodní mandl. Ten byl postaven v 19. století a po rekonstrukci  je stále funkční. Zde je dnes expozice na téma plátenictví. Odtud jsme pokračovali k Rudrovu mlýnu. Mlýn v Babiččině údolí stál již v 16. století. Do dnešní doby se zachovala podoba z roku 1825, kdy byl celý mlýn přestavěn.  Mlýnská kola jsou poháněna  vodou z Úpy a ze tří jsou dnes funkční dvě.  Odtud jsme se vydali k pomníku “Babička s dětmi“. Sousoší bylo slavnostně otevřeno v roce 1922, zhotovil ho sochař  Otto Gutfreund, podle návrhu architekta  Petra Janáka. Došli jsme až na Staré Bělidlo. Tato romantická roubená chalupa byla postavena  mlynářem Ludrem v roce 1797.  Po roce 1945 byla doplněna o lidový nábytek a zařízení dle vyprávění románu Babička. Nakonec jsme došli až k Viktorčinu splavu. Tento jez byl postaven už v 19. století, je místem, na kterém se odehrála tragická událost, v díle  Boženy Němcové. Právě zde hodila Viktorka  své dítě do vody.  Tady se s námi rozloučil průvodce.  Počasí nám moc nepřálo, byla zima a foukal studený vítr.  Proto jsme se rozhodli, že se rychleji vrátíme stejnou cestou na nádraží.

11.4.2023 – Zittau – Hrádek nad Nisou – 15 turistů  - 11 km

Ráno jsme se vypravili vláčkem do Mladé Boleslavi, ale odtud jsme museli jet do Turnova výlukovým autobusem. Odtud nám samozřejmě  ujel rychlík do Liberce. Měli jsme štěstí, z autobusového nádraží , během chvilky  jel autobus do Liberce.  Odtud jsme v pohodě stihli vláček do Zittau. Vystoupili jsme na zdejším nádraží a začalo pršet. Nejdříve jsme zamířili k žitavské úzkokolejce. Prohlédli jsme si malé nádražíčko této úzkokolejky a příjezdovou budovou se zastřešením kolejí, které byly  postaveny v lidovém stylu z let 1911 – 1912.  Počkali jsme si na odjezd  historického vláčku a poté pokračovali na náměstí. Po cestě jsme spatřili vodárenskou věž s reliéfem  lva. Prošli jsme kolem „Domu pana  Waentiga“, v současné době slouží jako sídlo policejní služebny. Prohlédli jsme si další památky města, např. radnici, kašny na náměstí, kostel sv. Jana a další historické budovy.  Došli jsme k Pop-artové-čtvrti. Ve spolupráci s majiteli domů v ulicích Rosenstrase/Grune Strase a městem Žitava vznikl v roce 2019 koncept na rozvoj oblasti prostřednictvím vytvoření jedinečné umělecké čtvrti pod názvem  Mandauský lesk. Dále jsme navštívili zdejší informační centrum  a pokračovali kolem bývalých kasáren Mandau a došli jsme k řece. Po levém břehu řeky Nisy  je již polské území a my jsme šli po pravé straně, po německém území.  Stále pršelo, ale  už to nebylo tak intenzivní. Došli jsme na Trojzemí. Scházejí se zde hranice tří států – Česká republika, Německo a Polsko. Pokračovali  jsme přes obec Hartau a poté jsme překročili území  České republiky. Tady už nepršelo. Na našem území  v Hrádku nad Nisou jsme došli k jezeru Kristýna, které jsme si zběžně prohlédli a odtud pokračovali na zdejší nádraží.  Odjeli jsme vláčkem do Liberce a odtud autobusem do Mladé Boleslavi.   Zde jsme přestoupili na motoráček, který nás odvezl domů.

18.4.2023 – Telce – Zkamenělý pastýř – Klobuky – Zlonice – 22 turistů – 11 km

Ráno jsme se rozjeli přes Prahu do Kralup nad Vltavou a dále motoráčkem   na vlakovou zastávku  Telce.  Odtud jsme se vydali po silnici směrem  Klobuky. Zastavili jsme se v polích nedaleko této obce, kde stojí asi 3,5 m vysoký menhir. Je znám také pod označením Kamenný pastýř, Kamenný muž, Zkamenělec a Zkamenělý slouha. Jde zřejmě o největší český menhir.  Materiálem je tmavý železitý pískovec.  Byl pravděpodobně vztyčen Kelty, kteří v dávné historii obývali toto území.  Odtud jsme došli do obce Klobuky, kde několik turistek zůstalo a zbytek pokračoval přes Kobylníky.  Tzv. Dřevná cesta nás zavedla do obce Zlonice, odkud jsme odjeli domů.

25.4.2023 – Tanvald – zřícenina hradu Návarov – Návarov -  24 turistů – 11 km

Vlak Ariva nás dovezl na konečnou do Tanvaldu,  kde jsme se vydali po modré značce  „Palackého stezkou“ směr Svárov,  Velké Hamry, Podolánky, Haratice.  U obce Kozinec jsme spatřili u kmene vrby studánku. Voda zde byla původně zachycena  v plechové nádobě, nyní je studánka obložena příbetonovanými kameny. Studánku hlídá  vodník s hrnečky. Odtud jsme pokračovali lesní cestou údolím řeky Kamenice. Došli jsme na rozcestí pod hradem.  Část turistů se rozhodlo navštívit  zříceninu hradu Návarov a ostatní pokračovali  Palackého stezkou k mostu a dále k vlakové zastávce.  Menší skupina se „vyškrábala“ ke zřícenině, kde jsme si prohlédli zbytky hradu. Archeologické nálezy dokládají osídlení již na konci 13. století. K vybudování hradu došlo asi až za Jindřicha z Návarova, rodem z Valdštejna, který jej získal v roce 1380. Hrad  mělo několik majitelů a za třicetileté války byl hrad dobyt r. 1643 Švédy. Ti se na hradě  usadili a podnikali z něj loupežné výpady do okolí. Po jejich odchodu byl hrad pobořen. Stavební kámen z hradu byl pak využit asi o 20 let později při stavbě nedalekého zámku. Odtud jsme pokračovali po zelené značce k zámku, který je v současné době v soukromém vlastnictví.  Zastavili jsme se u mostu přes Kamenici, kde jsme viděli zbytky kamenného mostu, který byl vystavěn v roce 1766. Nahradil tak dřevěný most.  Na vlakové zastávce na nás čekal zbytek skupiny a odjeli jsme několika vlaky  do Nymburka.

2.5.2023 – Nasavrky – Včelařské arboretum – Keltská NS – 19 turistů – 10 km

Ráno jsme odjeli vlakem do Pardubic, kde jsme nastoupili do autobusu, který nás dovezl do Nasavrk. Nejprve jsme se vydali do Včelařského arboreta – je to sbírka rostlin, poskytujících  včelám základní složky potravin, popřípadě další látky. Vzhledem k letošnímu  počasí nebylo arboretum ještě plně otevřené. Odtud jsme se po Keltské NS vydali po modré a u turistického rozcestníku uhnuli na zelenou značku. Prošli jsme kolem Chrudimky a pokračovali ke Keltskému oppidum, které se nachází nedaleko obce České Lhotice. Vyšinné opevněné sídliště založené v 1. století před naším letopočtem , bylo v roce  1965 prohlášeno archeologickou památkovou zónou.  Od zastávky České Lhotice – Hradiště jsme opět pokračovali po modré k rozhledně Bolka. Volně přístupná dřevěná rozhledna  je vysoká 14,5 m, vyhlídkovou plošinu nese ve výšce 11 metrů. Zde byl panoramatický pohled na Krkonoše, Orlické hory, Kralický Sněžník a Jeseníky.

9.5.2023 –  Dolánky – Frýdštejn – Malá Skála – 16 turistů – 11 km

Ráno nás motoráček odvezl do Turnova, kde jsme přestoupili na Arivu a hned druhou zastávku vystoupili v Dolánkách. Na zastávce jsme se rozhodli, že půjdeme kolem Dlaskova statku po modré značce. Cesta byla příjemná Vazovickým údolím přes  Slapy, Ondříkovice, Horky a přes obec Voděrady do Frýdštejna. U kapličky jsme pokračovali ke zřícenině. Hlavní dominantou a nejlépe zachovalou částí hradu je velká hradní věž, postavená na nejvyšším skalisku.  Zatím co hlavní věž odolává času, někdejší dřevěné hradní stavby zmizely zcela a hradní zdi jsou zachovány již částečně. Vystoupali jsme na věž a prohlédli krásnou krajinu Českého ráje. Filmovala  se zde např. pohádka O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Odtud jsme pokračovali po červené – Vranovským  hřebenem, kolem brány Pantheonu. Došli jsme na vyhlídku Zahrádka.  Nachází se nedaleko největšího skalního hradu v Čechách Vranov – Pantheon.  Byli jsme zde nadšeni krásnými výhledy na Malou  Skálu, Suché skály, zalesněný vrch Sokol a do údolí řeky Jizery. Odtud jsme se vydali přes obec na zdejší nádraží a odjeli Arivou domů.

16.5.2023 – Sloup v Čechách – Nový Bor – 25 turistů – 10 km

Ráno jsme se rozjeli vláčkem přes Mladou Boleslav do České Lípy a odtud autobusem do Sloupu v Čechách. Zde na nás čekal skalní hrad Sloup. Na mohutné osamocené skále vyrostl pravděpodobně koncem 13. století nedobytný hrad, jehož nedostupnost umocňovala soustava rybníků lemujících celý skalní blok. Avšak v polovině 15. století byl hrad dobyt, zpustošen a ze středověké podoby se dochovaly jen části vytesané přímo do skály. V roce 1680 se na hradě usadili poustevníci, dnešní podoba hradu je výsledkem jejich rozsáhlých úprav. Tajemný labyrint chodeb a místností vytesaných ve skále je největším lákadlem k návštěvě této pozoruhodné památky. Úzkým schodištěm jsme vystoupali k pokladně a průvodce poutavým  vyprávěním nás seznámil s historií  hradu a provedl nás celým objektem. Odtud jsme po modré prošli částí obce a dále pokračovali k Samuelově jeskyni.  Tuto jeskyni  původně nazývanou „špičatý“ kámen, vyhloubil  do pískovcového skalního masívu  na počátku 18. století sloupský  Samuel Gorner. Těsně pod vrcholem skály jsme vystoupali na vyhlídku, přístupnou po vytesaných schodech  se zábradlím. Prošli jsme horším terénem, až jsme se dostali přes NS Sloup v Čechách na červenou značku a pokračovali k rozhledně Na Stráži. Několik turistů vystoupali na rozhlednu a ostatní pokračovali k Lesnímu divadlu. Skupinka nadšenců divadla v roce 1920 založila Divadelní spolek Sloup a v roce 1921 vystavěla lesní divadlo na pozemku hraběte Augustiana Kinského kousek od silnice vedoucí na Svojkov. Prvním divadelní představením, které se zde hrálo, bylo drama "Potopený zvon". V 60. letech bylo divadlo úplně zdevastováno a ke zrekonstruování došlo až v roce 2004. Od té doby se tu v letních měsících opět hrají divadelní představení s neopakovatelnou atmosférou. Zde jsme si odpočinuli, počkali na turisty, kteří byli na rozhledně.  Po zelené a dále po modré značce pokračovali k Malé cikánské  jeskyni, kolem rybníka Očko a dále po červené do Nového Boru. Zde jsme se občerstvili v restauraci Huť, kde jsme při jídle pozorovali práci zdejších sklářů.

23.5.2023 Třebenice – zřícenina hradu Košťál a Skalka – 16 turistů – 9 km

Ráno jsme museli v Litoměřicích město vyrazit rychlejším krokem na horní nádraží, odkud nám jel vláček do Třebenic.   Zvládli jsme to za 20 minut, ale opět jsme cestou zmokli,  přišla přeháňka a pršelo ještě v Lovosicích. Když jsme vystoupili v Třebenicích město,  bylo po dešti. Cestu jsme   začali Zlatou stezkou  Zemí hradů – po červené značce.  Dva kilometry byly do kopce, odpočinuli jsme si až pod hradem a poté zdolali zbytek kopce. Památkově chráněný areál s pozůstatky  gotického sídla, pocházející ze 14. století , který byl tvořen horním a dolním hradem. Dodnes se zde dochovaly části věžovitého paláce horního hradu a zbytky vnějšího opevnění.  Poté jsme pokračovali k další zřícenině a to hradu Skalka a zámku Skalka. Zámek byl sice uzavřen, ale mohli jsme vystoupat k pozůstatkům  původního hradu Skalka ze 14. století, čímž je jeho kruhová věž, tzv. bergfrit.  Hrad byl poničen  Švédy za třicetileté války a opuštěn. Místo oprav hradu, vznikl vedle barokní zámek. Odtud jsme pokračovali polní a lesní cestou přes Dřínek a Teplou zpět do Třebenic.

13.6.2023 Libošovice - hrad Kost - údolí Plakánek - Vesec - Sobotka -  23 turistů - 12 km

Ráno jsme se rozjeli vlakem do Libošovic  a odtud jsme se vydali po žluté značce ke hradu Kost. Zachovalý pevný gotický hrad stojí podobně jako řada hradů na skále - ne však vysoko nad okolním terénem, ale v údolí, ukryt v lesích Českého ráje. Jeho založení se datuje do 2. poloviny 14. století. Po třicetileté válce unikl osudu jiných hradů určených k likvidaci, od poloviny 18. století však pustnul. Po 2. světové válce byl zrekonstruován a otevřen. Hrad patří k těm, jejichž výrazná silueta se nezapomíná, na Kosti především díky typické čtyřhranné věži. Z interiérů vyniká velká renesanční černá kuchyně. Po prohlídce hradu jsme pokračovali údolím Plakánek.  Skalnatá kaňonovitá údolí mezi Podkostí a Střehomí byla vyhlášena přírodní rezervací především pro unikátní flóru a faunu. Název údolí dostalo po rodině Plakánků, která zde žila v 17. století. Rodina pálila v této oblasti uhlí, z čehož měli uplakané oči.Najdete zde pískovcové skalní věže, mokřadní louky, fragmenty lužních společenstev a suťových lesů. V oblasti roste například úpolín nejvyšší, prstnatec májový a silenka dvoudomá. Žije zde čolek horský, skokan štíhlý a ve skalách i několik druhů netopýrů.Lesem jsme došli do obce Vesec.Vesec u Sobotky je malá vesnice, zástavba vsi je od roku 1995 chráněna jako vesnická památková rezervace. Ve vsi se dochovalo mnoho krásných roubených staveb využívaných většinou jako rekreační chalupy.  Odtud  jsme se vydali cyklostezkou do Sobotky, po cestě jsme trochu  zmokli.  Domů jsme se vrátili  vláčkem přes Mladou Boleslav.

20.6.2023 Radejčín – rozhledna – Dubičky – Dolní Zálezly – 15 turistů – 9 km

Ráno nás rychlík RegioJet dovezl do Ústí nad Labem – západ. Odtud jsme pokračovali autobusem do obce Radejčín. Nejprve jsme  šli po silnici a poté přešli na polní cestu a dostali jsme se k rozhledně Radejčín. Kovová rozhledna nese vysílač mobilního operátora a nabízí pohled na České středohoří a Krušné hory. My jsme zdolali 97 schodů a na vyhlídkové plošině  ve výšce 20 metrů jsme si prohlédli okolí.  Odtud jsme se vydali po žluté značce, došli jsme k vyhlídce Jaroslava Srby. Okolí  bylo zarostlé, pohled do údolí nebyl žádný.  Pokračovali jsme k Doerellově vyhlídce. Z místa se nám naskytl kouzelný výhled na údolí řeky Labe, dále vrchy Deblík, Plešivec, Kamýk a Lovoš.  Došli jsme do obce Dubičky, z venčí jsme si prohlédli kostel sv. Barbory a v restauraci U svaté Barbory jsme si odpočinuli a pokračovali po zelené značce – Vodobraní, lesem, do obce Dolní Zálezly, odkud jsme odjeli vlakem přes Ústí nad Labem domů.

27.6.2023 – Budyně nad Ohří – Libochovice – 13 turistů – 10 km.

Ráno jsme dojeli vlakem do Hoštky a odtud odjeli autobusem do Budyně nad Ohří. Navštívili jsme zdejší vodní hrad. Raně gotický hrad byl postaven na místě přemyslovského dvorce ve 2. polovině 13. století. V roce 1336 se majitelem hradu stal Zbyněk Zajíc z Valdeka a Hazmburka a během držení celé panství doznalo největšího rozkvětu. Jedná se o velmi hodnotný komplex, který prošel několika historickými přestavbami. Na počátku 20. století bylo v areálu hradu založeno Jandovo muzeum. Nyní se zde nachází ukázka alchymistické dílny a laboratoře z dob Rudolfa II. Průvodkyně nás nejprve seznámila se zdejším muzeem a poté jsme prošli část hradu a prohlédli zdejší opevnění. Odtud jsme pokračovali po Zlaté stezce  Zemí králů,   část cesty jsme šli po červené značce a poté odbočili směrem k Ohři a  pokračovali  po břehu až do  Libochovic. Cestou nás zaujal zdejší jez, kde jsme si trochu odpočinuli. Odtud jsme se přes Ústí nad Labem vrátili vlakem domů.

Deníček II. pololetí  2023

22.8.2023 – Krkonoše -  17  turistů – 6 km

Ráno jsme se rozjeli, po prázdninové pauze, do Krkonoš. Rychlík nás dovezl do Chlumce nad Cidlinou, spěšný vlak do Martinic, kde na nás čekal autobus  a dovezl nás až na Zlaté návrší.  U nás bylo přes 30 stupňů a zde o deset méně.  Byl to příjemný výlet. Někteří turisté se vydali k mohyle Hanče a Vrbaty, ostatní na ně čekali u Vrbatovy boudy. Odtud jsme pokračovali po červené značce, Bucharovou cestou a Medvědí cestou  až jsme došli ke Šmídově vyhlídce, kde jsme si odpočinuli a šlo se nám lépe až na Medvědín. Hora Medvědín je v Krkonoších v závěru západního českého hřbetu, táhnoucím se mezi Harrachovem a Špindlerovým Mlýnem. Výškový bod je 1.235 metrů. Prošli jsme kolem lanovky  a po červené došli až na Horní Mísečky.  Odtud jsme odjeli autobusem do Martinic a dále vlakem domů.

5.9.2023 – Stvolínky – Rané – Kravaře – 25 turistů – 11 km

Do obce Stvolínky jsme se dostali několika vlaky přes Českou Lípu. Prošli jsme obcí kolem kostela Všech svatých, kolem zdejšího zámku a pokračovali cyklostezkou a dále polní cestou až jsme došli na Liščí stezku Kravaře. Prošli jsme kolem několika dřevěných soch  např. Liška obecná, Jezevec lesní a Prase RStrakapouda velkého.  Dostali jsme se do obce Rané, jedná se o vesnickou památkovou rezervaci. Nachází se zde mnoho roubených a hrázděných domů z 18. a 19. století. V obci Kravaře jsme navštívili  Víseckou rychtu . Jedná se o jeden z největších roubených domů v Čechách.  Byla postavena v roce 1797. V 19. století sloužila její několikapatrová půda, s řadou průduchů jako sušírna chmele. Objekt je památkově chráněn  a v současné době funguje jako skanzen s rozsáhlou expozicí lidového umění. Několik turistů došlo až do obce  Blíževedly a ostatní přistoupili do vlaku v Kravařích a společně odjeli domů.

12.9.2023 – Františkov nad Ploučnicí – zřícenina hradu Ostrý – Benešov nad Ploučnicí – 20 turistů – 6 km

Ráno jsme se vydali vláčky přes Mladou Boleslav a Českou Lípu  do obce Františkov nad Ploučnicí. Z Mladé Boleslavi jsme jeli německým vlakem, v České Lípě na nás čekal stejný dopravce, měli jsme štěstí, jízdné bylo přijatelné. Od zastávky jsme se vydali po zelené značce k suché studánce,  odbočili jsme do Terezínského údolí a odtud pokračovali ke zřícenině hradu Ostrý, odkud byl pěkný výhled do okolí.  Hrad, původně zvaný Scharfenstein nebo Šarfenštejn.  Prohlédli jsme si dochovaný trojitý příkop, zbytek mohutné válcové věže, hradních budov a opevnění. Pod hradní skalou jsme spatřili železniční tunel. Odtud jsme pokračovali podle řeky Ploučnice.  Zastavili jsme se u vodopádu, škoda, vody bylo málo. Po zelené značce jsme došli  do Benešova nad Ploučnicí. Prohlédli jsme si zdejší náměstí, zámecký park a navštívili Horní zámek. Zámecký komplex se skládá ze dvou hlavních zámků Horní zámek, Dolní zámek a z dalších tří menších  zámků: Volfův zámek, Morzinovský zámek a Konojedovský zámek.  V areálu se nachází ještě tzv. Ballamský dům, ve kterém sídlí správa zámku a hospodářská budova.  Ještě jsme si prohlédli farní kostel Narození Panny Marie. Po žluté značce jsme dorazili na vlakové nádraží a odjeli jsme opět německými vlaky do Doks, kde jsme počkali v hospůdce na Arivu, která nás odvezla domů.

19.9.2023 – Ratměřice (sekvoje) – Roudný – Louňovice pod Blaníkem – 16 turistů – 12 km

K prvnímu ze dvou hlavních cílů tohoto výletu jsme se dostali prakticky hned po vystoupení z autobusu v Ratměřicích, protože zastávka je několik desítek metrů před zámkem. Nás ale nezajímal vlastní zámek z 18. století, i když po opravách vypadá moc hezky, ale uvnitř je jen hotel. Po letmé prohlídce zámku jsme se vydali do zámeckého parku, kterým kralují dva sekvojovce obrovské, vysoké přes 40 metrů. Vysadil je před 160 lety hrabě Otto Chotek prý jako třináctileté, poté co je nechal přivézt z Ameriky. Však také vyčnívají vysoko nad koruny stromů v parku. Viděli jsme je ještě dlouho při další cestě, kdykoliv jsme se ohlédli. 

Z Ratměřic jsme se vydali po modré a potom zelené značce malebnou krajinou ke zlatodolu Roudný. Zde jsme měli deštěm částečně vynucenou přestávku, kterou jsme využili k občerstvení v zajímavém samoobslužném lesním baru. A potom jsme již vyrazili po žluté do cíle výletu, Louňovic pod Blaníkem.

26.9.2023 – Mladá Boleslav – NPP Radouč – zřícenina hradu Michalovice – Debř – 26 turistů – 8 km

Ráno jsme vystoupili na hlavním nádraží  v Mladé Boleslavi a vydali se podle železniční trati k Podlázkám, zde jsme přešli most přes Jizeru a odbočili k Národní  přírodní památce Radouč. Jedná se o oblast s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů.  Patří sem například vzácná devaterka poléhavá, netřesk výběžkatý, rozchodník ostrý, hlaváč žlutavý a další.  Ze zvířat můžeme vidět sysla obecného, majku fialovou nebo otakárka fenyklového.  My jsme se těšili hlavně, že uvidíme  početnou syslí kolonii, bohužel  žádný sysel se neukázal. Odtud jsme pokračovali ke zřícenině hradu Michalovice. Jedná se o památkově chráněný areál s pozůstatky panského sídla, které bylo zbudováno v druhé polovině 13. století rodem Markvarticů. Hrad svou rezidenční funkci plnil do poloviny 15. století, následně byl zanedbáván a zcela opuštěn. Dodnes se dochovaly relikty vnějších a vnitřních hradeb, nakloněné válcové věže a zbytky šíjového příkopu. Vystoupali jsme na věž Putna, která je zpřístupněna jako rozhledna a nabízí půlkruhový rozhled východním směrem.   My  jsme měli krásný výhled na Jizeru, na Mladou Boleslav  a okolí.  Odtud jsme pokračovali do Debře, odkud jsme odjeli domů.

3.10.2023 - Jindřichovice pod Smrkem, skanzen – Kamenný vrch - Jindřichovice pod Smrkem - 16 turistů - 7 km

Žijící skanzen v Jindřichovicích pod Smrkem je muzeum lidových staveb v Libereckém kraji. Je otevřen od roku 2009 a jeho provozovatelem je spolek Lunaria. Nachází se nedaleko autobusové zastávky, takže cesta sem netrvala dlouho. Zde nás uvítal mladý průvodce, který nám povyprávěl o stavbách ve skanzenu, kterými nás také provedl, ale i o alternativní škole, kterou zde provozuje Svobodná škola Ronja. Dotazy se jen hrnuly, průvodce vyprávěl a měli jsme po skončení co dělat, abychom stihli i náš druhý cíl, Kamenný vrch, kde se nachází více než 200 mravenčích kup. Je to největší mravenčí oblast v Česku a jedna z největších v Evropě. Mraveniště jsou domovem mravenců rodu Formica, zejména druhu Formica rufa, známého také jako rudý lesní mravenec. Tady jsme se ale nemohli dlouho zdržovat a pospíchali jsme na autobus, protože Jindřichovice pod Smrkem leží až na samém konci Frýdlantského výběžku a spojení nebylo valné. I tak jsme si ale výlet užili!

10.10.2023 Malešov – Kutná Hora -  17 turistů  - 9 km

Ráno jsme dojeli několika vlaky, přes Kolín a Kutnou Horu, do Malešova. Od nádraží jsme se vydali, Svatojakubskou cestou, po červené značce přes Písečný vrch klenbový kamenný most.  Obešli jsme chatovou osadu a přišli jsme k Velkému rybníku.  Zde jsme uviděli dva vodopády  pod hrází rybníka. Přestože se jedná o vodopády umělé, působí velmi autenticky. Díky rybníku je zde vyrovnaný průtok po celý rok. Pokračovali jsme údolím Vrchlice. Přešli jsme na NS Stříbrná stezka. Cestou jsme viděli  zbytky bývalého mlýna Šimákov. Obdivovali jsme skalní masív Šimákovská stěna. Objevili jsme  podzemní sklep a došli jsme  ke skalnímu masivu Stěna pod střelnicí. Dále jsme prošli kolem Spáleného mlýna, mlýna Denemark a ještě jsme viděli Vrbův mlýn. Jde o bývalý mlýn na břehu říčky Vrchlice, později přestavěný na továrnu. Na kraji Kutné Hory jsme viděli skalní reliéf Jaroslava Vrchlického. Reliéf byl vytesán sedm let po básníkově smrti v roce 1919.  Výlet jsme ukončili procházkou po Kutné Hoře. Po cestě jsme obdivovali Chrám svaté Barbory.  V restauraci Čtyři sestry jsme se občerstvili a spokojeně odešli na vlakové nádraží Kutná Hora město a odjeli domů.

13.10.2023 - Výlov rybníka Rožmberk a město Třeboň - autobusový zájezd

Každoročně pořádá náš Kčt Nymburk a Sadská autobusový zájezd. Letos jsme zamířili do kraje rybníků a navštívili jsme výlov rybníku Rožmberk. Tento rybník je nejen největší v ČR, ale podle Wikipedie i na světě (za určitých podmínek). Výlov rybníka Rožmberk je každoroční událost, která se koná na podzim. Je to příležitost vidět tradiční rybářské řemeslo v praxi a ochutnat místní rybí speciality. Což ostatně učinila většina z nás hned po příjezdu na místo. Z výlovu jsme bohužel viděli už jen závěr, opakování bylo z důvodu teplého počasí zrušeno. Ale podívali jsme se alespoň na vyndávání ryb z vody a jejich třídění, a i to stálo za to. Prošli jsme se i po hrázi rybníka a prohlédli si takové minimuzeum o rybářství, které tu bylo k vidění. A samozřejmě také nakupovali rybí lahůdky na ochutnání i domů ve stáncích, kterých tu bylo opravdu mnoho.

  Odpoledne jsme nasedli zase do autobusu a vydali se do Třeboně, kde jsme si udělali procházku kolem zámku i městem a také se podívali z výšky vyhlídkové věže staré radnice po městě i okolí. A potom už se čas nachýlil a nastal nejvyšší čas na odjezd domů.