Aristotelés (384-322 př.n.l.)
Byl žákem Platónovým, ovšem na rozdíl od svého učitele byl především vědec. Platónovu nauku o nejvyšší realitě obecného a o klamu smyslů považoval za neudržitelnou. Naopak tvrdil, že smysly se nikdy nemýlí, omyly nastávají pouze při dodatečném spojování a třídění dat poskytovaných smysly. Jako jediná skutečnost se mu jevilo jednotlivé, obecné je pouze výsledkem abstrakce našeho rozumu.
Aristoteles proslul jako zakladatel logiky. Tato vědní disciplína neukazuje, co máme myslet, ale jak máme myslet, abychom dospěli ke správným výsledkům.
Naše myšlení se děje v pojmech. Jak získat správný pojem? Definicí. Každá definice musí mít dvě části. Jednak musí předmět zařadit do třídy se shodnými obecnými znaky a za druhé musí uvést, v čem se odlišuje od ostatních členů stejné třídy. Takovou definicí může být například věta 'Rudá je barva, která odráží světlo vlnové délky té a té.' V první části zařazujeme rudou do obecné třídy barva a ve druhé ji přiřazujeme charakteristickou vlastnost. Dalším příkladem podobné definice může být 'Karafiát je květina s drobnými a roztřepenými okvětními lístky.'
Pojmy spojujeme v soudy. V každém soudu jsou spojeny nejméně dva pojmy. Na tomto základě můžeme vyslovit soud 'Tento karafiát je rudý'.
Aristotelés jako první shromáždil nepřeberné množství faktů a předběžně je uspořádal. Celá staletí z něj čerpala své vědění a jeho spisy byly dlouho považovány za neomylné. My dnes však již víme, že jeho díla obsahují spoustu nepřesností, ba dokonce chyb. Na tomto faktu se pravděpodobně nejvíce podepsala Aristotelova vlastnost, o níž se zmiňuje ve vzácné shodě většina jeho vrstevníků. Byl to jeho zavilý odpor k manuální práci. Aristotelés sice např. vymyslel teoreticky správný model dalekohledu, ale bohužel negramotný otrok, který měl návrh realizovat, jej sestrojil obráceně. Nelze se potom divit, že Aristotelés považuje 'Měsíc za bezvýznamnou družici Saturnovu'.
zdroj: http://www.goat.cz/index.php?path=Filozofie_03-VrcholneObdobi
