X_15) PAN X
Ráno přišel Rychlý Maxmiliiánovi poděkovat za to, jak jim v kritické chvíli poskytl veku. Už slyšel o její zázračné moci a teď, když viděl, jak rychle se hojí Bystrozrakého noha, byl o ní přesvědčen. Zlepšení zranění od pasti bylo tak markantní, že Bystrozraký začal věřit, že se mění v mloka a projevují se tak jeho nové regenerační schopnosti. Dokonce i Širokému veka pomohla. Bohužel se teď ke svému uzdravenému kamarádovi nemohli vrátit, neboť byl v zajetí Miroslavových vojáků. Rychlý se svěřil Maxmiliánovi o plánu jít krále požádat o amnestii, případně Širokého unést násilím. K jeho překvapení měli hrdinové podobný cíl. Rozhodli se tedy pokračovat společně. Dozvěděli se, že Pan X je teď v této oáze a rozhodli se ho vyhledat. Jeden z beduínů je nasměroval k duze, která se na obzoru klenula nad světem.
„Co to děláš?“ zeptal se Rychlý Bystrozrakého, když ho našel.
„Učím se, jak být mlokem,“ odpověděl mu kamarád a udělal několik kroků vřed po všech čtyřech končetinách. Poté se zastavil, vyboulil oči a vyplazoval jazyk. Rychlý se mu chtěl omluvit za to, jak mu během soudu povolily nervy, ale najednou ho přešla chuť. „Pojď, musíme zachránit Širokého se zhoubnou plynatostí. Potřebujeme se zeptat, jak se k němu nejrychleji dostaneme.“
Duhu nešlo minout. Byla velká a sytě barevná. Byli jí tak blízko, že se jí skoro mohli dotknout. Někdo Pana X viděl v místě, kde se duha dotýkala oázy. Už jen doufali, že Pana X poznají. „Pojďme se zeptat tamtoho výstředního muže,“ ukázal Maxmilián na asi třicetiletého mladíka s černozelenou kšiltovkou. Byl to jeden z těch lidí, kteří i v oáze hopsali po jedné noze. Ještě divnější na něm ale byl jeho úbor. Kromě čepice už měl oblečenou jen šálu duhových barev a kšandy. Šálu měl uvázanou u krku a její konce měl ovázané kolem stehen a rozkroku, takže to připomínalo trenýrky. K těmto improvizovaným trenýrkám měl připnuté kšandy.
„To je kšála,“ poznamenal muž směrem k Rychlému, který si prohlížel podivný úbor.
„KŠiltovka, KŠandy a KŠála,“ zrekapituloval to Rychlý. „Jestli tohle není Pan X, tak už teda nevím.“
„Ano, někteří lidé mi říkají Pan X. Jsem totiž široko daleko nejlepší v překonání rychlosti X na jedné noze. Nikdo se mi nevyrovná. A kdo se ptá?“
Hrdinové se představili. Pouze Bystrozraký se formalit neúčastnil, neboť se opět pustil do nácviku mločení.
„Pokud se chcete dostat k Věži slyšení, měli byste se nejprve dostat přes duhu. To vás podstatně přiblíží. Museli byste ale skákat po jedné noze. Po stezkách Lotrpíče, a duha je jednou z nich, se jinak cestovat nedá. Člověku, který se stezky dotkne oběma nohama, jedna noha magicky upadne.“
„Můžeme se, prosím, zeptat, co je důvodem, že používáte jen jednu nohu, i když ta druhá je zdravá?“
„Uzavřel jsem totiž se světem Lotrpíče dohodu. Zařekl jsem se, že do konce života budu už používat k pohybu jen jednu nohu. Na oplátku mohu svou myslí vytvářet stezky, kde se mi zachce. Jsem teď svobodný a nezávislý.“
„Výborně! Bereme Vás do týmu,“ zajásal Maxmilián. Pan X se jen podíval na mločícího Bystrozrakého a snažil se tvářit, jako že nabídku oceňuje.
„Tak nám alespoň poraďte, jak se dostaneme přes duhu.“
„Přes jakou duhu?“
„Sám jste říkal, že to tak bude nejrychlejší.“
„Aha, vy myslíte tuto duhu,“ tvářil se pan X, jako když teď rozluštil složitou hádanku.
„A kterou jinou?“
„No, musí přece existovat dvě duhy. Člověk má dvě nohy, tak musí existovat dvě duhy.“
„Excelentní expertíza!“ pochválil ho Rychlý posměšně.
„Úplně nejvíce by nám ale pomohlo, kdyby někdo z nás uzavřel smlouvu s Lotrpíčem,“ vložil se do hovoru Muflonboy.
„Vynikající nápad Muflonboyi,“ pochválil přítele Maxmilián. „Když se to naučíš, učiním tě svým lokajem.“
„Ha ha. Spíš klokanem,“ neodpustil si poznámku Rychlý a zasloužil si za to od Muflonboye a Pana X nehezký pohled.
„Není to ale jednoduché. Aby to celé fungovalo, musí ten, kdo skládá slib, sníst obřadní křídu. A navíc se stezka neotevře, pokud činitel slibu nepřekročí v danou chvíli rychlost X.“
„Co je vlastně ta rychlost X?“
„To je rychlost, při které ti uletí kšiltovka. Musí se to trénovat. Udělám vám ukázku.“ Pan X vyrazil po jedné noze směrem k obří petrželi. Skákal tak rychle, že by ho slabší jedinci nedohonili ani normálním během. Asi po pěti metrech mu kvůli odporu vzduchu uletěla z hlavy čepice. Najednou se před ním objevila křídová stezka a pan X po ní vhopsal do jakéhosi tunelu. Náhle se však objevil hrdinům za zády.
„Jako nic,“ prohlásil Rychlý, který zkoušel skákat současně s panem X. Muflonboy to zkusil také, ale byl moc pomalý. Rychlý bohužel měl běhání moc rád a nechtěl se omezovat na jednu nohu. Maxmilián byl princ a to, že by kraloval hopsaje, bylo nemyslitelné. No a na Bystrozrakého nebyl spoleh. Muflonboy tedy výzvu přijal a doufal, že se mu rychlost X podaří natrénovat.
„Máš můj rexpekt Muflonboyi,“ řekl pan X obdivně. „Daruji ti jednu obřadní křídu. Doporučuji ji jíst s celerem – pro větší akceleraci. Ještě ti dávám na památku svou čepici.“
Muflonboy nelibě přijal barevnou kšiltovku a nenápadně ji podstrčil Maxmiliánovi.