Baroko
Baroko
(1590 – 1750 )
- RANÉ BAROKO (1590-1640)
- STŘEDNÍ BAROKO (1640-1710) – kolem 1710 ustálení všech hudebních form
- VRCHOLNÉ BAROKO (1710-1750)
- Musique baroque [barok] – nepravidelná hudba (hanlivé označení)
- 1730 nastupuje tzv. předklasicismus (zástupce František Benda)
- “Harmonie barokní hudby je zmatená, je tam příliš mnoho modulací a disonancí.” (J.J.Roussae)
- 1618-1648 probíhá v Evropě Třicetiletá válka
- 1600 protireformaci, která zabránila rozvoji vědy v Itálii
- 17.století – dochází k převratným objevům (fyzika, astronomie, matematika)
- J. A. Komenský - svobodné vyznání víry
- Nizozemec Rembrandt – v jeho obrazech se objevují i nenáboženské obrazy
- 1637 Benátky poprvé otevřely veřejné divadlo
- 1670 Benátky začaly pořádat veřejné koncerty
- dur-mollový (mizí církevní tóniny), TSDS, chromatika, půltóny
- nastupuje velké množství forem
- 2 styly : a) polyfonní (3-4 hlasy)
Hudební řeč baroka
b) homofonní (1hlas a harmonická sazba)
- číslovaný bas – basso continuo (general bas) – basová linka, čísla-doplnění akordů – IMPROVIZAČNÍ UMĚNÍ
- 1596 poprvé se objevuje taktová čára, označení tempa (1456 allegro)
- objevuje se tzv. terasovitá dynamika ( subito f/p)
- 1790 temperované ladění u klávesových nástrojů (např.průměr mezi dis a es)
– J.S.Bach-Dobře temperovaný klavír
Melodika
- je nejvíce slyšet, ve vrchním hlasu, Je hodně zvrásněná, velké množství melodických ozdob
- J.J.Quanz napsal spisy o barokní hudbě – jak hrát ozdoby
- v opeře se témata odvíjejí od řeči
Harmonie
- je velmi bohatá, objevují se jak chromatické tak diatonické vztahy.
- z hlediska kontrapunku se jedná o velice vyspělé techniky
- vrcholem je fuga
Vznik a vývoj opery
- konec 16.století dochází k potřebě zdělit výraz a obsah slov
- 1581 Vincenzo Galilei, odborník na antickou literaturu, napsal spis “Rozhovor o staré a nové hudbě”
- Doprovázená monodie (1hlas, popř. 2-4hráči)
- začal být obdiviván lidský hlas
- doprovázená monodie stála u vzniku prvních oper – Dramma per musica
- nejčastější náměty: Biblické příběhy, antická díla, Shakespearova díla
- začali se vyrábět kastráti
- opera měla komorní obsazení, preferoval se jeden hlas
Běžné obsazení: cembalo, lyra grande, chitharone, soubor sólistů, sbory
Florentská camerata
- skupina umělců a diletantů, věnovali se doprovázenou monodií
- byla pro ně důležitá slova (význam slov a textu), rytmus, kvalita tónu, cit, emoce
- “afektová teorie barokní”
První skladatelé oper:
- Orazzio Vecchi
- Jacopo Peri – kastrát, Dafné, Euridice
- Gulio Caccini – kastrát, Euridice
- Emilio Cavalieri – Dafné, Hra o těle a duši (1600, první pokus o oratorium)
- Claudio Monteverdi (1567-1643) - Orfeus (1607) – sólisté, sbor, 40členný orchestr
- Korunovace Poppey (1642) – nákladná opera
Peri a Cavalieri – Dafné (nedochovaná)
Peri a Caccini – Euridice (začali psát spolu, ale dopsal každá sám(2verze)
Na přelomu 17. a 18. století dochází k jasnému dělení oper
- Dva typy v opeře :
- recitativ -posunuje děj dopředu
a) secco
b) accompagnato (prokomponovaný, podložený harmonií)
- árie
- árie ( AB, AAB)
- arie da capo (ABA)
- Dva typy oper v průběhu 17.století
- opera séria (vážná opera, zakázán lidový prvek)
- opera buffa (komická opera, lidový prvek, počátek-výstup mezi výměnou kulis)
- Dva typy předeher k opeře
- italská předehra – jednovětá, má tři časti (rychlá, pomalá, rychlá)
- francouzská předehra – tečkovaný rytmus, tři části ( pomalu, rychle, pomalu)
Řím
celé 17.století
- námětem jsou životopisy svatých (hlavně středoveký světci)
- nesměly hrát ženy (ženské role hráli kastráti)
- jdinečné scény, nákladné kostými, jevištní mechanismy
- používali se: - árie
- secco recitativ (suchý)
- malé ansábly, 6.8hlasé sbiry, komický duet
- PRVNÍ OPERNÍ PŘEDEHRA (označení Simfonia – Stephano Landini)
Benátky
- 1637 první veřejné vystoupení opery
- do konce 17.století vzniklo 400nových oper
- působilo 16 divadelních scén
- narůstá kult kastrátů a primadon
- důležitý vnější efekt - kostými a masky
- 1642 zazněla Monteverdiho opera Korunovace Poppey
Francesco Cavalli (1602 – 1676)
- žák C. Monteverdiho
- 40oper (Jáson – koktavý chlubil)
Marc Antonio Cesti (1623 – 1689)
- spíše lyrický typ skladatele
Orontea (1649) – vztah královny a prostého malíře
Zlaté jablko ( I´l pomo dóro) – nákladná na kostými
Neapol
1650 – 1750
- největší z měst
- vznik nejstaršich konzervatoří v Evropě
- žil zde nejslavnější lipbretista Pietro Metastasio
- opera byla více stylizovaná (city a emoce byly přehrávány)
- vedli kastráti a primadony
- Allessandro Stradella
- Francesco Provenzale
- Allessandro Scarlatti (otec, opera)
- Domenico Scarlatti (syn, sonáty)
- Francesco Feo
- Leonardo Leo
- Giambaptista Pergolesi * (La serva padiona)
*I.Stravinskij – 20.století, balet Pulcinella, neoklasicismus
Francie
- snaží se vytvořit svou opery, vyjádřit citovost rozumem (ne přehnané city jako v Itálii)
- nejoblíbenějším tancem krále byl menuet, objevují se taneční čísla
- ojevují se “orchestrální epizody” – zvukomalebně zobrazují charaker události
- nemají rádi kastráty
- Tragédie lyricque - navazuje na římskou operu, ale také využívá baletu a instrumentální hudbu, zakladním textem jsou historická a tragická díla (Corneille Racin)
Typy přdstavení:
- opera comique
- ballet [balé]
- opera ballet
- Tragédie lyricque
První tvůrci opery:
- Perin (básník) a Cambert (skladatel)
- Ludvík XIV. jim udělil patent, pro provozování umění na královském dvoře, ale vzal jim ho Jean Baptiste Lully
- Jean Baptiste Lully (1632-1687)
- tvůrce oper, ale také baletu, Tragédie lyricque
- opery: Roland, Alcesta, Armida
- Marc Antoine Charpentier
- Jean Phillipe Rameau – psal pro clavesin (klávesový nástroj)
- Francois Conperin [kuprén] - *M.Ravel – Náhobek Conperinův
Anglie
- masque – divadelní představení v maskách (typ opery), tradice Shakespearových her
- pronikla sem benátská opera a tragedie lyricque
- Henry Purcell (1659-1695) – Dido a Aeneas
- Georg Fridrich Händel – asi 40oper
Německo
- došlo ke spojení neapolské školy a tragedie lyricque, reformování oper
- Christoph Willibald Gluck (1714-1787)
- reformátor opery – dbá na kvalitu textu, dobré propojení zpěvu a hudby, kostými, kulisy
- žákem B.M.Černohorského, došlo ke spojení neapolské školy a tragedie lyricque
- Raniero de Calzabigi – libetista
Zrefrmované opery:
Orfeus (1762) – první zreformovaná
Alcesta, Paris a Helena – předmluvy – vyjádřil své estetické názory na operní tvorbu
Ifigenie v Aulidě, Ifigenie na Tauridě, Armiga - podtrhuje drama děje