Yellowstone National Park
den 7. - 9.
cesta 527 + 105 + 390 mil ( p. den až do města Vernal )
Na snídani zkoušíme americké palačinky s javorovým sirupem ( pancakes ) - jednou to stačilo :c(. Pokračujeme dál na západ, ke Skalistým horám, ve kterých je Yellowstone n.p. Po všech těch prériích se krajina konečně změnila, kolem jsou lesy, pole, kopce, jezírka a říčky. Ale dlouho to netrvá a vše mizí, zelenou nahradila šedá a žlutá, místo vody je vyschlé, rozpraskané bahno a kopce nahradily kamenné pláně a holé homole. V dálce se objevují Bighorn Mountains se zasněženými vrcholky skal. Ale než k nim dojedeme, zastavujeme se v městečku Buffalo ( prý to je to, kde žil Buffalo Bill - alespoň podle cedule a muzea ). Pro muže, kteří nosí kolty proklatě nízko, je tady plno saloonů, kde whisky teče proudem ;c). My však pokračujeme dál k horám. Cesta stoupá a klikatí se, vzduch se ochladil, občas míjíme ranch. U horského jezera děláme přestávku, ale teplota vody nás rychle odrazuje od koupání a tak jedeme dál. Za horami je opět pustá krajina, kterou projíždíme až k městu Cody, za kterým je východní vstup do parku. Tady se už krajina zvedá a zelená. U vjezdu do parku uplatňujeme náš pas a zkoušíme nervy - staví tady širší cestu a tak jedeme krokem ( pokud zrovna nestojíme a nečekáme, až projedou auta z protisměru ). Úsek není dlouhý, ale trvá nám skoro 2 hodiny, než jím projedeme. Dál už je cesta dobrá. Najednou vidíme ve křoví u cesty obří hnědý hřbet! Park je známý i díky medvědům Grizzly, kvůli kterým jsou v kempech různá opatření a všude visí varování. Druhý den chceme jít pár trailů, ale když jsme viděli tu potvoru tak blízko u cesty, měli jsme sto chutí park opustit. Po 10 minutách pozorování ( z auta ) a hrůzných představách, co bychom dělali, kdybychom tohle potkali někde v lese, zvedl hřbet hlavu. Spustili jsme smích a nemohli jsme přestat, v tom houští se schovával bizon!!! S bolavými břichy jsme pokračovali dál. Před námi se zaleskla obrovská vodní plocha a my se blížíme k jezeru Yellowstone, u kterého jsou kempy. Čekali jsme, že jezero bude veliké, ale je to horské jezero a tak jsme si mysleli, že bude jako Brněnská přehrada. Ale tohle by spolklo tři Brněnské přehrady a okolní části Brna by mělo jako zákusek. Na hladině se houpali pelikáni a v dálce se tyčila zasněžená hora. U vstupu do kempu jsme dostali instrukce, že ve stanu nesmí zůstat nic, co by přilákalo medvěda ( potraviny, kosmetika, voda ). Můžeme použít schránky nebo to nechat v autě ( což jsme udělali, kdo by se s tím tahal ). Kdo čeká sprchy a teplou vodu, ať se kempům vyhne a jede do hotelu. Umývárna i místnost, ve které se umývalo nádobí, byly vybaveny ocelovými dveřmi a mezi stany byly železné schránky na úschovu všeho, co nesmělo být ve stanu ( škoda, že jsou tak malé nebo já tak velká :c) ). U umyvadla luštím varování, že bizon je velmi nebezpečné zvíře, a že není radno se k němu přibližovat, může to skončit i smrtí ( samozřejmě, že ne bizona ;c) ). Po prostudování tohoto upozornění jsme vyšla ven z umývárny a překvapil mě Radim, který pobíhal s kamerou a s úsměvem od ucha k uchu na mě volal: "Podívej, za Tebou!!!" Otočila jsem se a už jsem upalovala do stanu. Po kempu se popásali dva bizoni ( asi 25 metrů od mého původního stanoviště ), chodili mezi lidmi a žrali trávu. Mé myšlenky v té chvíli? Jestliže nemají strach z lidí bizoni a klidně si chodí po kempu, co zabrání medvědovi ho taky navštívit? Usínala jsem se strachem ze zítřejšího dne. Ráno jsem vedle stanu našla jenom bizoní navštívenku. Jedeme k info stánku pro mapu. Rangerka nám označila nejzajímavější místa v parku, protože máme jenom jeden den ( místo doporučovaných tří ), tak toho moc nenavštívíme :c(. Snažíme se z ní vymámit, co máme dělat, když potkáme medvěda, na což nám tvrdošíjně opakuje, že je neskutečný zážitek pozorovat medvěda. Raději to vzdáváme, budeme se držet vyznačených cest a doufat, že budeme tohoto "neskutečného zážitku" ušetřeni. Bereme benzín ( benzínek je tady málo a benzín je o dost dražší, než mimo park ) a jedeme. Park se skládá ze dvou hlavních okruhů - jižního, kam patří i jezero a severního, který je méně navštěvován a pak z divoké části, na kterou nám bohužel nezbyl čas. První zastávku děláme v Mud Volcano. Hned při vystoupení z auta nás praštil do nosu zápach jako ze zkažených vajíček, ale po chvíli jsme si zvykli. Je to oblast bahenních a vroucích jezírek, sopouchů, všude smrdí síra a vše zahaluje dým. Po dřevěných lávkách procházíme celou oblast, všude to bublá a z některých jde opravdu příšerný puch. Bizonům pasoucím se mezi jezírky to evidentně nevadí. Poprvé vidíme malou potvůrku, která vypadá jako Chip z Rychlé Roty a taky se jí tak říká. Jsou v celém parku a potkáváme je i v ostatních parcích, včetně pobřeží kolem Tichého oceánu - jsou strašně zvědavé a přijdou až k nohám. Přibližně v půlce cesty mezi Mud Volcano a Canyon Village zastavujeme, všude kolem jsou obrovská stáda bizonů i s mláďaty. Chvíli je pozorujeme a pokračujeme ke Canyon Village, kde je vodopád Lower Falls. Nebudeme Vás unavovat daty, takže jen pro zajímavost - je vysoký 94 metrů, což je o 39 metrů víc, než Horseshoe Falls ( Niagarské vodopády ). Zvolili jsme si k němu Uncle Tom´s Trail, která vedla skoro až dolů k řece. Bylo to nádherné, chyběl jenom nějaký Pterodaktyl, který by se vznášel nad rozervanými skalami. Přes vodopád se klenuly dva duhové oblouky a divoká Yellowstone River tekla hlubokým korytem, nad nímž se tyčily majestátní žluté skály. Po chvíli rozjímání jsme se vydali zpět. Jedeme dál a zastavujeme na parkovišti, ze kterého jde trek na Mount Washburn. Je vysoká 3122 metrů, tak jsme se vydali do výšek ( mimochodem, výškový rozdíl byl asi 1400 stop, takže zas takový výkon to nebyl ). Cestou jsme občas narazili na sníh a plíce dostaly zabrat - vzduch byl řídký. Ale ten výhled stál za všechna trápení. Viděli jsme téměř celý park, včetně koryta řeky. Nahoře stojí věž protipožární stráže a podle velkého množství spálenišť mají dost práce. Další zastávku jsme udělali u Tower Fall, což byl vodopád, který nás moc nezaujal. Pokračovali jsme severním okruhem do Mammoth Hot Springs, kde jsou M.H.S. Terraces. Terasy byly nádherné, bílé a rezavé útvary, po kterých kdysi stékala voda a vytvořila tuto oblast. Po dřevěných lávkách jí celou procházíme. Až na konci jsme došli k jezírkům, ze kterých se kouřilo a smrděly sírou a voda z nich stékala po terasách. Chtěli jsme dnes jet ještě ke gejzírům, ale už to nestihneme. Přespíme ještě jednu noc v parku, v kempu u Madisonu. Teplá voda ani sprchy tady taky nejsou, ale ani bizoni :c). Brzo ráno vyrážíme do Old Faithful, což je městečko pojmenované podle velkého gejzíru. Konečně došlo i na tu sprchu a vyšlo nám to akorát. Old Faithful Geyser tryská pravidelně co 79 minut, takže máme ještě 10 minut k dobru. Má být vysoký 30 - 55 metrů, ale nedokážeme to posoudit. Vodu zahalil vysoký sloup páry a objevuje se jen kousek nad zemí. Když gejzír utichá, jdeme se projít gejzírovou oblastí. Je ještě dost brzo ráno a tak potkáváme jenom minimum lidí. Chodí se tady po dřevěných lávkách, které vedou mezi gejzíry a pooly. Lávka nám na fotce nevadí, ale nemáme zájem o tlačenici lidí a hlavně díky tichu můžeme poslouchat bublající jezírka. Před polednem opouštíme park jižním výjezdem a pokračujeme do Moabu. S pocitem, že ani dva týdny by nám nestačily na to, abychom ho viděli celý. Trochu nás honí čas ( tu ranní procházku jsme o něco protáhli ) a tak sousedícím parkem Grand Teton jenom projíždíme. Chceme dojet do večera do města Moab, u kterého je Arches n.p. a Canyonlands n.p. Což se nám nepodařilo a tak zůstáváme na noc v kempu u města Vernal - asi ve 2/3 cesty.
Komentáře
Přehled komentářů
Taťka procházel stejnou trasou co Vy,když byl v Americe obchodně.
Taťka
(Anna, 8. 8. 2009 18:26)