Úvod

Vzdálenost:

82km (207km)

Nejvyšší bod:

Ronov 552m

Spaní:

Karasy - Ornitologická pozorovatelna

Kostelecké Bory - Trampská Osada "Trojka"

Mapa:

Pátek 6.5.2016 (12km)

Po práci letim domu pro bágl a z Holešovic autobusem do České Lípy. Cesta utíká rychle a autobus brázdí místa, která přes víkend projdu, tak jsem nalepený na okýnko a koukám kam mě cesta zavede. Vystupuju v Lípě, počasí je parádní, svítí sluníčko a je teplo na tričko a kraťasy, první hezkej víkend... to sem vychytal. Procházím Českou Lípou co nejrychleji, na kraji města sídlí hnědočeši a nemám uplně dobrý pocit. Po pár kilometrech jsem u Skautský Skály, konečně v přírodě a bez lidí. Pokračuju dál údolím které se jmenuje Peklo. Původně jsem od toho moc nečekal, ale cesta po dřevěném chodníčku ve vlhkém údolí plném močálů a skal je fakt hezká a užívám si jí. Nikde ani noha, jen na konci údolí u skalního okénka potkávám nějakého trempa se psem, prohodíme pár slov a já pokračuju dál přes osadu Karba pod viaduktem k zámku v Zahrádkách. Za chvilku začíná hokej a tak hledám nějakou restauraci, kde se mrknu. To se mi nakonec daří na břehu rybníka, ale po dvou pivech mě hokej nějak nebere a tak jdu k ptačí pozorovatelně kde mám v plánu přenocovat. Na pozorovatelně jsou nějaký dva chlápci s dalekohledama, je tu pěkný výhled a v okolním rákosí spousta zvířat, který rozjíždějí svůj večerní koncert. Pánové spolehlivě poznávají jednotlivé druhy ptáků, povídáme si a nechají mě mrknout se jejich spešl ptačím dalekohledem na nějakou tu vzácnou zvířenu na protějším břehu. Stmívá se a ptačí nadšenci odcházejí, já si na liháčku ohřívám polský armádní guláš a po rozehnání všech pavouků ulehám (nikdy sem jich neviděl tolik na jednom místě). 

Sobota 7.5.2016 (51km)

Ráno vstávám se svítáním, na hladině rybníka se válí mlha, ale ptáci a žáby řvou už jako pominutý. Užívám si ranní atmosféru, piju kafe a snídám. Pak je ale čas vyrazit na cestu, první kiláky jsou docela nuda, ale vypadá to že bude fakt krásný počasí. Prohlédnu si skalní tvrz Jijlov a kolem několika rybníků dorazim na vyhlídku Smrtka, kde si chvilku odpočinu posvačím a mobilizuju síly na největší výšlap tohohle víkendu- Ronov. ten se mi daří kupodivu zdolat celkem bez útrap. Nahoře rodinka peče buřty a já sedím na lavičce a kochám se výhledem tak intenzivně na všechny strany, až sem si píchnul do zadku třísku...

Další zastávka mě čeká na kalvárii v Ostré, po cestě kupuju v místní Jednotě dvě pivka (no co, mam narozeniny) jedno k obědu a jedno na večer... Cesta se mi docela táhne a do Ostré dorazím trochu později než sem chtěl, ale vlastně mi to nevadí, v Ostré je hezká vyhlídka na Úštěk, obědvám a dávám pivko.

Z Ostré by to měl být jen kousek na Helfenburg, po pivku mi najednou cesta zase utíká... asi na tom že je to nejlepší ionťák něco bude. Helfenburg nacházím v obležení spousty výletníků, který vyhnalo ven pěkný počasí... rychle ho prolítnu, vyšplhám se na věž a pokračuju dál směrem do skalního města na Huse. Ve vesnici Skalka udělám ještě jednu iontovou zastávku a jsem v cíli. Začíná pomalu zapadat slunce, a já mam tak dvě hodinky čas do úplné tmy, musim vymyslet kde složim hlavu. Prej by tady mělo bejt spousta převisů, o čemž nepochybuju, ale nevim jak nějakej najdu.. no co, půjdu se podívat jak to vypadá na Tisícovém Kameni... převis hezkej no, ale když vidím připravený dřevo a spacák, tak je jasný, že všichni ty lidi v maskáčích v hospodě ve Skalce půjdou asi v noci sem... musim najít něco míň provařenýho. Naštěstí jsem potkal pani s klukem, dáváme se do řeči a ona po chvilce ukazuje na mapě místo, kde by měl bejt pěknej a zařízenej převis, paráda, je to sice ještě pár kiláčků, ale měl bych to stihnout. Jdu lesní cestou, mimo značku směrem k místu, které mi bylo doporučeno... jenže cesta mi tal nějak zmizela pod nohama... no skvělý, co teď... jdu po vrstevnici, podemnou skály, potřeboval bych se dostat dolu do údolí, převis by měl být v protisvahu. Jdu dál a najedou hrc a ujelo mi to pod nohama a já po zadku sjel asi 50 metrů do strže. Naštěstí se nic nestalo, zvednu se, udělám tři kroky a předemnou jezevec... čumí na mě, já na něj... nevim jestli se ho bát nebo ne, ale vzpomínám si na film Pod Jezevčí Skálou a nechci dopadnout jako ten jezevčík. Nakonec to vyřešilo tlesknutí a pruhovanej chlupáč zdrhnul... dojdu do údolí na panelovou silnici a pak lesní cestou směrem k místu kde by mohl být převis... cesta končí, tak se vydám svahem přímo proti kopci a najedou se předemnou objeví očouzená skála a vymazlená vybavená trampská osada. Zahazuju bágl, rozdělám oheň a při západu slunce si opejkám buřty a piju pivko... všechno nejlepší Šmaky, za rok ti bude třicet. Setmí se a je čas jít spát.

Neděle 8.5.2016 (19km)

Vstávám nechutně brzo a rychle utíkám pár kiláčků na vyhlídku Čap, abych si u vycházejícího sluníčka udělal snídani... na Čapu se zdržím zhruba hodinku a plánuju kudy dál, docela rychle dojdu do Zakšína kde jsem chtěl původně skončit. Ale je ráno a svítí sluníčko, mam dost sil a celej den před sebou, tak tu ještě udělám takový okruh přes Nedvězí a dojdu do Dubé, vyškrábu se na Pustý Zámek a pak cestou lesem dojdu až ke kopci Nedvězí. Neni to nijak vysoko, ale musim říct, že lepší rozhled jsem snad jinde neviděl. Je vidět Praha, Říp, Hazmburk, Krušný Hory, Vrátenská Hora, Bezděz, Ještěd, Krkonoše.... krásná vyhlídka, odkud jinak uvidíte půl republiky ? Dál pokračuju přes Dražejov a Rozprechtice do Dubé, po cestě potkávám ještě paní co maluje značky, chvilku si povídáme a svačíme. Po pár kiláčcích pak dojdu na autobusák a jedu domů...