Ve stínu hvězd

12 Kapitola

„Harry, můj chlapče, rád bych ti představil svého starého přítele, lorda Brouska.“

Harry neochotně následoval Brumbála zpátky na velitelství fénixe a teď vešel do místnosti s výrazným pocitem obav.

U krbu stál vysoký muž s širokými rameny a obličejem poznamenaným tvrdým životem.

Harry okamžitě poznal, že tenhle lord není nic jako Popletal. Zatímco lord Brousek nemusel mít tu samou přítomnost jako Voldemort, byla v jeho očích hrdá divokost, která netolerovala chyby. Také musel přiznat, že - třebaže ne tak starý jako Brumbál - mu jeho pokročilý věk dával ovzduší autority, které musel Riddle vytvořit jinými způsoby.

„Pane Pottere, je tak příjemné, vidět zase jednou takové mládí!“

Brousek se na něj usmál, ale Harrymu to připadalo víc jako divoký úšklebek.

„Lorde Brousku, já…nemyslím, že jsem měl to potěšení vás potkat. Jste odněkud mimo město?“

„To jistě jsem. Už nějakou dobu jsem chtěl Albuse navštívit. Když jsem slyšel o té nedávné, působivé výzvě v Londýně, jednoduše jsem nemohl zůstat déle doma. Měl jste už čas mluvit se svým lordem?“

Harry se musel zastavit, aby vyjeveně nezíral. „On není-…cokoliv, ano, vlastně jsem odtamtud právě přišel.“

„Ah, chápu. Možná zmínil moje pozvání?“

Harry se zmateně zamračil. „Pozvání? Oh, tak to jste byl vy! Ano, také mi musel vysvětlit co bál znamená. Bojím se, že bych všechny v místnosti urazil, kdybych se tam skutečně ukázal, takže, víte, myslím, že by ode mě bylo zdvořilé odmít-“

„Nesmysl! Jen se na sebe mladý muži podívejte; mladý, čistý, oblečený v padnoucím oblečení - byla by škoda nemít vás tam!“ přerušil ho Brousek vesele.

Čistý a- Riddle, ten bastard! Vážně, to znal budoucnost?!

Brousek se na něj v očekávání podíval, čekajíc na odpověď, a Harry donutil svůj mozek vytvořit srozumitelná slova.

„Já, err…hádám, že to bude zajímavá a nová zkušenost, milorde.“

„Výborné! V těhlech dnech je tak vzácné vidět takový mladý obličej, že, Albusi? Taková tragédie, ztratit celou generaci… V jednom bodě jsem se bál, že chaos bude trvat tak dlouho, že mi staří ztratíme schopnost se rozmnožovat.“

Oba se nad tím zasmáli. Harry na druhou stranu nedokázal vidět ten vtip. Sakra, možná by to bylo lepší, kdyby se to stalo. Alespoň by pak lidé nebyli nuceni žít v tomhle zničeném světě.

Brousek pokračoval, nevnímajíc Harryho rostoucí nespokojenost.

„Ale naštěstí to skončilo akorát v tu pravou dobu, nakonec se to všechno vyřešilo.“

Vyřešilo? Svět byl zničený a plodiny dnes rostou na milionech mrtvých těl, jaká část z toho se ‚vyřešila‘?

„Prosím, nabídni si čaj, Harry,“ usmál se Brumbál a vtiskl Harrymu do dlaní kouřící šálek čaje. Harry se rozhodl počkat až trochu vychladne.

„Takže, řekni mi Harry, jak jsi potkal našeho mladého Toma?“ zeptal se Brumbál nenuceně.

Tom. On nazval Voldemort jeho pravým jménem. Buď se snažil donutit Harryho přiznat, že ho také zná, nebo šel schválně proti Riddleovu přání nebýt nazýván svým starým jménem. Harry znal Voldemortovo jméno, protože mu ho sám řekl, ale Brumbál by to vzal jako důkaz, že si Harry pamatuje svojí minulost.

„Mladý Tom, pane? Pod tím jménem znám jen hostinského z místní hospody…Ale náhodou vím, že si na denním pořádku dělá vtipy ze svého starého věku.“

Brumbálův úsměv nikdy nezakolísal, třebaže jeho oči nikdy neopustily Harryho obličej. Po napjatém okamžiku si vyměnil významný pohled s Brouskem.

Prostě skvělé. Takže ten další významný lord, o kterém Riddle mluvil, se také účastnil lovu na Harryho.

„Myslím lorda Voldemort, Harry,“ zkusil to ještě jednou Brumbál, zjevně se snažíc z něj dostat alespoň nějakou reakci.

Harry se pokusil vypadat tak nevinně a dětsky jak jen mohl, aniž by to přehnal. „On se jmenuje Tom? Jak to víte, pane?“

„Ah, víš, já jsem znal Toma ještě z před chaosem…Zlomilo mi to srdce, když nás světový zmatek donutil jít jiným směrem. Byl tak mladý a křehký…Téměř jsem se vzdal naděje, že to sladké dítě ještě kdy uvidím.“

Harry si uvnitř odfrkl. Řečené křehké dítě teď bylo mocným lordem, přebírajícím polovinu Londýna. Tak to musel být šok.

Lidé neměli rádi, když je jejich slabí známí najednou převyšovali. Co když Brumbálova zášť nebyla upřená na Harryho, ale na Riddlea? Jak dalece Harry věděl, neměl důvod považovat mladého nečlena za hrozbu, Voldemort na druhé straně…

Ale také tu byla jeho znepokojivá minulost…Stejně, Brumbál mohl Harryho zabít už dávno, ale čekal na Riddlea. Tak co když jeho cílem nebyla Harryho smrt, ale Riddleho radost z toho, že zabil Harryho? Riddle si byl celkem jistý, že Brumbál bral jeho touhu po pomstě za danou.

Bylo tu tolik možností, ale žádná z nich vážně nedávala Harrymu smysl. Foukl do svého horkého čaje, aby získal nějaký čas.

To bylo kdy uslyšel tiché šumění a všiml si, že jeho čaj téměř neznatelně bublal. Něco se v jeho čaji rozpouštělo.

Skvělé. Tolik k jeho teorii, že proti němu Brumbál ve skutečnosti nic neměl.

Stál v malém pokoji se dvěma mocnými lordy a šálkem otráveného čaje. Proč se tyhle věci děly vždycky jemu?

„Děje se něco, pane Pottere?“ zeptal se Brousek a dokonce dokázal znít vhodně ustaraně.

Harry zvážil svoje možnosti.

Mohl by použít vynálezy, které u sebe měl, a utéct. To by nicméně zničilo jakoukoli šanci zjistit něco o své minulost, plus Brumbál by si byl jistý, že Harry věděl víc, než by měl. Do teď ho Brumbál neměl žádný důvod nutit, jelikož Harry neukázal nic jiného, než důvěru.

Mohl by se pokusit se z té situace vymluvit a nebrat si nic, co mu Brumbál nabídl. Ale pak by nedošlo k žádnému pokroku a oba by skončili s předstíráním, že se nikdy nic nestalo.

Nebo, by Harry mohl vypít ten zatracený čaj. To by pravděpodobně nevyústilo v jeho okamžitou smrt, ale s největší jistotou by ho to přivedlo o krok blíž k peklu. Také to znamenalo, že bude muset Riddleovi věřit, že splní slovo. Co je horší, bude muset bezbranně čekat, dokud ho ze všech lidí právě Riddle nepřijde zachránit. Pokud vůbec přijde.

Do hajzlu s tím vším, jeho přátelé mu vždycky říkali, že je pro své vlastní dobro příliš zvědavý. Tohle nedělal pro Riddlea, dělal to, protože chtěl vědět, co se stalo jemu, Snapeově nesobecké lásce a jeho rodičům.

Čas vyzkoušet cenu šílencova slibu.

Polkl několik velkým loků čaje usmál se na Brumbála. Hra začala.

„Výborný čaj, milorde - kolik hodin do mé smrti?“

Brumbálovy oči se o trochu rozšířily, zatímco Brousek se ostře nadechl.

K Harryho překvapení, bylo jeho následné zamračení namířeno na Brumbála. „Co jsi udělal, Albusi?“

Ale Brumbál ho ignoroval a usmál se téměř smutně na Harryho.

„Ah, ano, ostrá mysl. Můj ubohý chlapče, tvoje DNA je prokletá. Proč jsi prostě nemohl být hloupý?“

„Albusi, o co jde? Tohle není to, na čem jsme souhlasili!“ přerušil ho Brousek rozzuřeně, ale byl znovu ignorován.

„Když jsem tě poprvé po všech těch letech potkal, myslel jsem, že to bude v pořádku, myslel jsem, že možná…ale ty jsi skončil přesně jako oni. A odmítáš zemřít! Žádný člověk by neměl se svým osudem bojovat tak tvrdě, dítě!“

Svět se okolo Harryho začal pomalu naklánět a všechno se rozostřilo. Cítil, jak mu těžknou víčka. Věděl, že ho droga uspí navzdory tomu, jak tvrdě se snažil zůstat vzhůru.

„Smrt je něco, co mají všechny naše osudy společného, pane, jen jsem nečekal, že moje bude tak brzy a bez žádného zjevného důvodu,“ vytlačil.

„Bez důvodu?“ BEZ DŮVODU?! Ty jsi téměř zničil všechno, pro co jsme tak těžce pracovali!“

„Dooobře, jak to, že všichni viní zatracené mimino za všechno, co se stalo? A c-…“

Harry se zhroutil uprostřed věty jak droga kompletně převládla. Poslední věc, co jeho mysl zaregistrovala, byl Brousek, jak něco křičí na Brumbála.

.

„Silně nesouhlasím s tímhle šílenstvím, Siriusi!“ zašeptal Remus naléhavě, zatímco téměř utíkal, aby udržel tempo se svým přítelem. Jeho oči se rychle míhaly do všech směrů, aby hledaly možné slídily.

„Není to šílenství, je to jen…nezpracované,“ odpověděl Sirius.

„Nezpra-… Siriusi, to není ani začátek plánu!“

„Bah, do háje s plánováním, jen to vezmeme krok po kroku, ‘kay?“

„Ne, to není okay. Jsme jen dva! Něco takového musí být schváleno alespoň polovinou našich členů! Chápeš vůbec jaké následku to bude mít pro naší skupinu, když něco takového uděláme sami?“

Sirius se prudce zastavit a otočil se k Remusovi.

„Chápu. Chápeš, co se stane Harrymu, když nepůjdeme hned teď?“

Remus si rozrušeně projel vlasy rukama.

„Zabiju ho svýma vlastníma rukama, když budu muset, ale zatraceně, Siriusi, jestli tam půjdeme-…“

„To nebude zapotřebí,“ přerušil je klidný hlas za nimi.

Remus a Sirius se prudce otočili dokola. Když Sirius uviděl čepel v rukou toho muže, okamžitě sáhl po svém meči, ale Remus ho zastavil.

„Lord Voldemort!“

Sirius zíral na Remuse s otevřenou pusou. „Počkat, ten lord Voldemort?!“

Zhodnotil muže před sebou a udělal k němu několik kroků, zatímco mu do hrudi šťouchal svým mečem.

„Hej, jestli je Harry v té šlamastyce kvůli to-…“

„Jeez, Siriusi, uklidni se!“ zasyčel Remus.

„Já jsem klidný! Jen tu ustanovuji nějaká základní pravidla. Oh, a pokud se ho opovážíš dotknout nějakým nevhodným zpuso-…“

„Siriusi! Ne teď!“

„Co? Proč ně? Ty jsi řekl, že Harry neměl tušení! Někdo by měl udržet perv-…“

„Pokud jsi skončil,“ přerušil ho Voldemort nevyvedený z míry, „věřím, že vám mohu pomoct s vaším problémem.“

„Dokážeme se o tenhle nepořádek postarat sami, děkujeme mo-“

„Siriusi…“ varoval Remus znovu.“

„Promiň, sere mě,“ prohlásil Sirius, ale už se zubil, navzdory tomu, co řekl.

„Když se vy dva utkáte s Brumbálem sami a neskončí to dobře, budete stát proti svým bývalým přátelům, kteří usoudí, že jste zradili svého lorda, abyste získali větší moc. Nicméně, všechno co musíte udělat, je zajistit, aby nikdo nevstoupil do téhle místnosti, zatímco tam budu. Jestli poté své skupině řeknete, co se skutečně stalo, nebo to necháte vypadat, že váš lord padl při zákeřném útoku je na vás.“

Remus a Sirius si vyměnili pohledy.

„No, to je alespoň začátek plánu,“ souhlasil Remus.

„Hmph, mě se nelí-“

„Výborně,“ přerušil Voldemort a ráznými kroky je minul, „a pamatujte si, nenechte nikoho za žádných okolností vejít do téhle místnosti.“

Pak otevřel dveře a vešel.

Dva přátelé ponechaní v chodbě zírali na zavřené dveře.

„Počkat…Jak ví, že je Harry uvnitř?“ zeptal se zmatený Sirius.

.

Harry se vzbudil s bolestí hlavy jak se dalo čekat a hned se pokusil dosáhnout na svoje zbraně, když si uvědomil, že se nemůže pohnout.

Ležel na něčem, co se ukázalo být velmi nepohodlným, studeným kamenem, s rukama a nohama přivázanýma ke čtyřem hranám.

Místnost, ve které byl, byla velká, chladná, ale bez oken a sotva osvícená pochodněmi. Jinými slovy, vypadala přesně jako z té obrázkové knížky o středověkých hradech, kterou Harry kdysi četl. Ze stránky o mučírnách, samozřejmě.

„Nevypadáš překvapeně,“ přišel Brumbálův hlas někde zpoza něj.

„No, když zvážíme tvůj starý věk…Hádám, že bys mohl mít zálibu v něčem takovémhle.“

Brumbál se zasmál. Ten fakt, že to přišlo z naprosto jiné části místnosti nějak Harryho vyděsil ještě víc. Ale jelikož ho Brumbál nijak nezranil, zatím, rozhodl se prostě dál mluvit. Doufejme, že lord začne mluvit také, nejlépe předtím, než Harryho zabije.

„Jediná věc, která mě překvapuje je, že ještě nejsem mrtvý. Nevěděl jsem, že ve svých sklepech rád mučíš lidi, lorde fénixi.“

„Jen příležitostně,“ žertoval Brumbál žertovně.

„Mučení je nástroj, jak přinutit lidi mluvit, já nemám absolutně co říct, co bys ještě nevěděl,“ pokračoval Harry.

„Oh, no tak, můj chlapče, oba víme, že to není pravda. Ale nedělej si starosti; ty provazy jsou víc jako bezpečnostní opatření, neplánuji tě nepotřebně zranit. Jen se musím ujistit, že jsou tvoje ruce tam, kde je můžu vidět.“

„Také je to pěkně příhodné na to mě zabít,“ poznamenal Harry suše.

Brumbál přistoupil blíž, takže ho teď mohl Harry vidět nad sebou postávat.

„Prosím, můj chlapče, neber si to osobně. Jen jsi byl…narozen za špatných okolností.“

Harry si odfrkl. „Dobře, přeskoč ty sračky. Já vím, že mi nevěříš, ale já absolutně netuším, o čem to mluvíš. Jediná věc, kterou vím o své minulosti je to, co mi S-…Riddle řekl. Poté, co mě skoro uškrtil k smrti. Takže, můžeš mi prosím říct, proč je, do prdele, moje existence takový problém?!“

„S myslí jako máš ty, si něco musíš pamatovat.“

„Pamatuju si oheň! Byl mi rok! Co jsi čekal?“

„Čekal jsem, že zemřeš, když jsi byl mimino!“ vyplivl Brumbál, jak poprvé ztratil rozvahu.

Bylo to jako kdyby přátelská maska byla nahrazena ošklivou, děsivou. Harry vědě, že to pravděpodobně bylo nebezpečné, ho tolik navnazovat, ale musel Brumbála dostrkat do bodu, kdy se starý muž ztratí ve svém vyprávění.

„Ano, v ohni, ale já-“

„Ne ty hloupý kluku, měl jsi zemřít dlouho předtím! Ta směs měla zabít kohokoli, sám jsem ji vytvořil! Bylo by to pomalé, Harry, pomalé a bezbolestné. Nevinná oběť pro dobro lidstva, je to vážně příliš?“

Směs? O čem to-

„Ty jsi řekl mému otci, aby mi dával ty pilulky? Počkat…oni mě měly zabít? Ale já myslel-…“

„Hah, vidíš? Tak si to pamatuješ!“vykřikl Brumbál triumfálně.

„Ne, já-…“

Sakra. Vážně doufal, že bude Brumbál vyřízený dneska, ale dokud si nemohl být jistý, musel Snapea chránit. Kdyby to o něm Brumbál zjistil…Věci by byly ještě zamotanější.

„Co na tom záleží, jestli ano? Pořád nechápu, proč bys chtěl zabít mimino!“

„Já nechtěl zabít mimino, ale museli jsme jí zastavit, já jí musel zastavit. Věděl jsem, když jsem tě potkal, a ty jsi neukázal žádnou reakci, že jsi mě nepoznal, ale musel jsem se ujistit. Pracovali jsme tak tvrdě, abychom stanuli tam, kde stojíme, jedna ztracená generace by nebyla taková velká oběť. Ale já tě nezabil, že? Nechal jsem tě žít tady ve městě! Já tu nejsem ten špatný, Harry, ty jsi jen prokletý, že ses narodil do té rodiny!“

Takže Brumbál ho ve skutečnosti ochraňoval před ostatními? Kdokoli to byl. A co se týká jeho zabití jako mimina…Zjevně měl tenhle ‚spolek Renovace‘, o kterém mu řekl Snape, na rukou víc krve, než si původně mysleli.

Harry se rozhodl, že o tom všem může přemýšlet později, pro teď se musí ujistit, že mu Brumbál řekne všechno.

„Zastavit jí? Mluvíš o mé matce? A kdo jsou ti oni?“

„Ano, ano, samozřejmě, tvoje matka. Sladká, perfektní Lily a její geniální mysl…Vždycky tak nesobecká a odhodlaná zachráňovat životy. Mnoho začalo výzkum proti vyhladovění, ale jen ona pokračovala poté, co se svět už měnil. Ale pak měla tebe.“

S obviněním ukázal na Harryho. Jeho oči teď byly skelné a vzdálené, což potvrdilo Harryho podezření, že se lidé skutečně ztratili ve vysvětlování, než zabili svůj cíl.

„Mysleli jsme, že když bude mít syna, jistě bude muset přestat, ale ne, ona tě opustila. Nechala tě s Meropiným dítětem a manželem, kterého už ani neznala. Řekla si, že budeš v pohodě…A věci skutečně v pohodě byly, mohl bys věřit tomu, jak je to nefér? Tak jsme to museli změnit, museli jsme jí zastavit. Byla ochotná obětovat radosti mateřství a svého manželství pro výzkum, ale byla by ochotná obětovat život vlastního syna? Ne…To by jí zlomilo. Neměla by sílu pokračovat. Ale my tě nemohli prostě zabít. Museli jsme to udělat tak, aby to vypadalo, jako bys pomalu, ale jistě, vyklouzával kvůli jejímu zanedbávání. Ukázalo by jí to, že výzkum zabil její dítě. Ale ty jsi odmítal zemřít! Proč jsi nezemřel?“

„Ty jsi myslel, že by Lily přestala poté, co bych zemřel? Ale proč…“

Proč by to udělala? Poprvé od té doby, co uslyšel o svých rodičích od Snapea, je Harry zatoužil potkat. Milovala ho tak moc, navzdory tomu, jak málo času pro něj měla? Miloval ho jeho otec kdysi také?

„Oh, ale to jí nezastavilo, ne! Nejen, že jsi přežil pilulky, také z tebe udělaly…no, tohle! Nevěřili jsme Jamesovi natolik, abychom ho nechali se k nám úplně přidat, ale viděli jsme, že sdílel naše ideály a naše sny. Chápal, že civilizace musí být zničena předtím, než jsme mohli obnovit a vytvarovat svět s našimi vlastními pravidly. Ale on byl sobecký! My jsme chtěli řídit lidstvo, chtěli jsme je vést, ale on…on se staral jen o inteligenci a svůj velký vědecký průlom. Co na tom záleží, hmm? Nemusí být chytří, o to se nestaráme, my zachráníme všechny bez ohledu v čem je jejich síla. Chytří lidé jsou stejně otravní, nikdy nevíš, co v těch jejich mozcích plánují.“

„Zachránit? O čem to do prdele mluvíš? Ty jsi naprosto šílený!“

„Byly jsme velmi odlišné druhy lidí. Někteří se modlili k bohu, jiní se o to ani trochu nestarali, ale všichni jsme to cítili; byl čas, lidstvo se muselo změnit a my budeme ti, kdo pomůžou se znovuzrozením!“

Harry byl rád, že už ležel, jinak by mohl zvracet už jen z toho, že slyšel Brumbálova slova. Mohli by lidé skutečně pro dosažení svých cílů být tak krutí?

„Vy jste všichni měli pocit, že by miliony lidí měly zemřít?!“

„Téměř jsme zklamali kvůli jednomu jednoletému! Skoro jsi všechno zničil a nevinní museli zemřít, protože ty jsi odmítl.“

„Oh, teď se staráš o nevinné lidi?“

„Ztráta Meropy vytvořila jeho. Vždycky vytváříš problémy!“

„Jeho? Zase jsem se ztratil.“

I když neztratil. Harry přesně věděl, na koho Brumbál odkazuje.

„Tom Riddle. Lord Voldemort. Jakkoli ho chceš nazývat. Ani on neměl přežít chaos, ale fajn, fajn. Ale přežil jako každý další člověk? Ne! Stal se lordem a přebral už polovinu města! Věděl jsem, že ten chlapec může být problém. Ale ujistil jsem se, že jeho pozornost zůstane zaměřená na jeho nenávisti k tobě. Myslel jsem, že když mu tě přivedu a on bude konečně mít svou pomstu, ztratí svoje soustředění a tudíž důvod k životu. Ale ty jsi odtamtud vykráčel naživu! Znovu!“

„Takže poté, co jsi mě nedokázal použít, abys zastavil mou matku, ujistil jsi se, že za oheň budu viněn já a Riddle bude hledat pomstu? Víš… To by mohlo fungovat, ale zapomněl jsi na jednu věc, Brumbále; lidé se mohou změnit.“

Brumbál vehementně zavrtěl hlavou. „Ne on. Jen se musíš podívat do jeho očí, abys věděl, že je zlý!“

Harry mohl souhlasit, že tam na Riddlem bylo něco, co nebylo tak úplně příčetné a určitě mohl mít místo srdce chladný kámen, ale to bylo protože byl donucený prožít takové strašné a násilné časy! Na rozdíl od Harryho, byl Riddle už dostatečně starý na to, aby chápal o co přesně jde. Harry nikdy neznal nic jiného.

„Ty a ten tvůj chorý spolek jste zlo! Vrhnuli jste svět do čirého chaosu! Donutili jste rodiče opustit jejich milované děti! Vy jste nevedli lidstvo k dalšímu kroku, vy jste je proměnili zpátky do divochů!“

Když se Brumbálův vzdálený pohled vrátil zpět na něj a do přítomnosti, věděl, že řekl něco vážně špatně.

„Nikdy jsem spolek nezmínil.“

„Já-…“

„Měli celou dobu pravdu, dokázal sis spojit moje jednání se spolkem. Nikdo o nás nesmí vědět, ne dokud nebude dosáhnuto našich cílů.“

Krátce zmizel z Harryho zorného pole. Když se znovu vrátil, Harry věděl, že jeho čas vypršel.

„Woah, klídek! Co děláš s tím nožem, starochu?“

Brumbál se na něj podíval s tím nesnesitelným blahosklonným pohledem.

„Nechtěl jsem tě zabít, můj chlapče. Když jsi byl mimino, byla to nutnost a když jsi se dostal do Londýna, neviděl jsem potřebu tě zabít navzdory tomu, co říkali ostatní. Konec konců jsi byl jen slabá ztracená generace. Ale ty jsi postupně ukázal, co přesně moje vlastní pilulky pomohly vytvořit a já si uvědomil, že jsi byl příliš nebezpečný, než abys byl ponechán na pokoji.“

Harry se horečně snažil vymyslet něco, co by ho přinutilo zase mluvit.

„A nemohl jsi někomu přikázat mě zabít, protože tě nikdo nemohl vidět jako vraha, kterým ve skutečnosti jsi.“

„Když do města přišel Tom Riddle, myslel jsem, že teď tě určitě uvidím naposled, ale ty jsi zase jednou unikl svému osudu. Tohle teď skončí, musí. A pokud já musím být ten, kdo bude muset žít s vinou z vraždy, ať je to tak.“

„Naposled - ty už jsi zabil miliony!“

Brumbál pozvedl nůž přímo nad Harryho srdce.

V jeho očích už nebylo jemné jiskření, jen chladné odhodlání. Harry se pokusil potlačit paniku, která se mu vzdouvala v hrudi. Jeho život mohl být tvrdý a často osamělý, ale stále pro něj byl drahý. Neměl by výčitky, kdyby zemřel v boji, ale ležet bezmocně v tomhle sklepě s nožem nad srdcem nebylo, jak chtěl odejít.

„Počkej vteřinu! Ještě jsi mi neřekl všechno! Kdo patří do toho spolku? Proč mě chtěli mrtvého, i když jsi zvládl zastavit mojí matku?“

„Už si o tyhle věci nemusíš dělat starosti, tohle je konec.“

Harry uviděl sevření svalů v Brumbálově paži a pevně zavřel oči.

„Na druhou stranu…Právě to začalo,“ přišel chladný hlas zpoza Harryho.

A poprvé od té doby co ho potkal, byl Harry rád, že slyšel Riddleho hlas.