Náboj života
Zažil jsem to už mnohokrát.
Nejprve jsem míval strach a váhal, jestli do nějaké věci, které jsem se bál jít nebo nejít. Dopředu jsem tušil, že když to dokážu, budu z toho mít radost a dosáhnu vítězství sama nad sebou. Také jsem tušil, že mě to posílí a že po tom tak nějak ,,dospěju". Pociťoval jsem to např. při posilování, při řízení auta nebo když jsme s přáteli chtěli za den ujít 40 km.
Těch událostí bylo více.
Není to tak dávno, co jsem udělal znovu podobné rozhodnutí a chvíli poté se mě zmocnil nesmírně vzrušující pocit, který se těžko popisuje. Měl jsem z něj dojem, že je moje rozhodnutí správné a že mě posune správným směrem. V tu chvíli jsem právě pocítil i něco na způsob, že díky tomuhle rozhodnutí získává život určitý náboj, nějaký nový rozměr.
Přemýšlel jsem nad tím a také se rozhodl o tom napsat několik řádek. Kdysi jsem viděl film Pain & Gain, kde Mark Wahlberg v úvodu říká : ,,Cesta k sobě samému vede skrz zdokonalování." To je něco, čemu věřím. Pamatuju si, že když jsem byl na nějaké složité cestě a úspěšně ji dokončil, jako bych určitým způsobem ,,povyrostl" a ke všemu jsem na konci z toho měl obrovskou radost. Radost z úspěchu. Z překonání nějaké laťky.
Když zpětně přemýšlím nad svým životem, mám dojem, že asi nic člověka ,,neuspokojí" tolik jako když překoná sám sebe. Mluvím z vlastní zkušenosti. Stává se ze mě odpůrce degenerace a úpadku...