Proč je pro mě důležité svobodné sdílení informací
Kolik volného času vlastně máme? Člověk má stále nějaké starosti... Nejdříve je to základní škola, pak eventuálně učiliště, střední, posléze pak třeba VŠ. Nějaký čas můžou uloupnout zájmové kroužky, starosti o domácnost či rodinu... Takže pokud to někdo vyloženě nemá jako svůj koníček a nepodřizuje tomu svůj volný čas, ke studiu historie nebo osobního rozvoje nebo skutečných lidských příběhů může být složité se dostat. Může být složité získat informace. Může být složité nalézat pravdu. Vzpomínám si v tento moment na scénku z filmu Homolka a Tobolka, kde Stanislav Dytrych odpovídá Jiřímu Hrzánovi, který si nevěří na svoji funkci kulturního referenta : ,,Tak prosím Vás, to Vám teda musím říct tu největší moudrost, kterou znám : VŠECHNO JE JINAK."
Tohle je věta, kterou se neustále snažím mít na paměti. Začínám dospívat k závěru, že ulpívat na předsudcích či různých polopravdách asi nebude úplně správné. S objevováním nových informací se pohled na situace mění. A já začínám chápat, že jeden člověk asi těžko může obsáhnout všechny informace světa a vesmíru, byť jsem nadšený příznivec sci-fi a věřím v ledacos. Každý člověk má svou originální cestu a zkušenosti. Kolikrát se nám v životě stane, že si řekneme : ,,Tak tohle jsem nevěděl." ,,Tak tohle jsem neznal." Ale někdo jiný prošel cestu a ty zkušenosti a poznatky nasbíral. Ne každý má možnost odcestovat do USA, na Seychelské ostrovy nebo do Japonska. Ale jsou lidé, kterým se to povedlo. A jsou lidé, kteří se s ostatními dělí o svoje zážitky, ať už formou knížky, přednášek, pořadem v televizi, vlogem na YouTube apod. A samozřejmě nejde ani zdaleka jenom o cestování, těch životních příběhů je nespočet. Když mám možnost přečíst si knížku od slečny, která vyrůstala v adoptivní rodině nebo příběh letušky, která vypráví svoje postřehy z práce pro mezinárodní leteckou společnost, jsem za to velmi vděčný, protože mi to rozšiřuje obzory a obohacuje mě to o nové informace. Formuje to můj způsob myšlení. A stejně jako dobrá knížka tak zrovna tak mě nesmírně obohacují rozhovory s lidmi, které sleduji na internetu. Zajímají mě i názory neotřelé, pro někoho možná kontroverzní. Snažím se hned tak něco nezavrhnout. Zjistil jsem, že mě samotného sdílení baví, také proto rád píšu dva blogy a tvořím videa. Baví mě vzájemná inspirace, baví mě společný růst a rozvoj.
Proto velmi nelibě nesu jakékoliv formy cenzury, útlaku či prosazování té ,,jediné správné strany" a potlačování opozičních názorů. Názorový oponent přece nemusí hned být můj nepřítel. (na okraj chci ještě doplnit, že nemám na mysli cenzuru v tom smyslu, aby děti, které ještě nedosáhli plnoletosti, nesledovali pornostránky apod. věci, ale cenzuru řekněme ,,pro někoho nepohodlných názorů") Na mém blogu už článek na podobné téma mám, na konci tohoto článku uvidíte odkaz. Cenzura je znak nesvobody. Vzájemné sdílení a vyměňování si životních zkušeností může vést k bourání předsudků, k lepšímu pochopení, k větší informovanosti. Nerozhoduje se člověk moudřeji, pokud má k dispozici více informací? Anebo - nezvětšuje se alespoň šance, že se moudřeji rozhodovat bude? Neklesá s větší informovaností riziko konfliktů, sporů nebo jiných podobných nepříjemností? Můj pohled je, že ano. V nevědomosti a v rozhodnutích s málo nebo dokonce špatnými informacemi já příliš výhod nevidím. Jsou chyby, které v životě bohužel uděláte jen jednou a naposled. Pak v tom nejkrajnějším případě může hrozit smrt. Zrovna na toto téma jsou podle mě velmi dobře udělané dokumentární pořady např. Vteřiny před katastrofou nebo Osudové okamžiky.
Jsem vděčný. I přes určité peripetie můžeme psát blogy, natáčet TikToky nebo nahrávat podcasty na Spotify. Važme si toho a pečujme o to, ať se takhle můžeme vzájemně inspirovat i nadále.
https://janroub92.estranky.cz/clanky/jak-to-vidim-ja/tak-tohle-me-teda-nastvalo....html