Vítá Vás stránka o mých potkáncích... Stránka bude obsahovat postřehy, odkazy na různé chovatelské stanice, v neposlední řadě zde bude zveřejněna i spousta fotografií ze života mého zvířectva, později se pokusím založit potkaní chat, budete zde mít možnost podívat se, jak u mě potkánek žije, jak se mu daří apod.
A teď jak to všechno začalo. :-) Už snad jako malý capart jsem žadonila o nějaké zvíře... Nejprve to byl pejsek. Postupem času jsem ovšem dostala rozum :-) a zjistila že pejsek a náš byt asi opravdu dohromady nepůjde.. Tak cca v 9ti letech jsem začala po mamce žadonit o svolení mít potkána... Byl to můj veliký sen ho mít.. Věděla jsem ale, že mamka je v tomhle neoblomná.. :((( Nakonec mi přece jen nějaké to zvířátko svolila.. Křečka džungarského.. Měla jsem radost... Byla to samička, Kulička.. Dodnes na ni s láskou vzpomínám.. Byla to šikovná, pečlivá maminka. Odchovala dva vrhy. Potom jsem měla několik dalších křečíků džungarských.. Čas plynul a mamka svolila k syrskému křečkovi... Asi tak v 15ti letech mi mamka koupila ( asi v domnění, že si myslela, že na svůj velký sen mít potkana zapomenu =) ) zakrslého králíka, Jerrynku...Po Jerrynce, kterou jsme kvůli mamčině alergii museli dát pryč :( přišly na řadu zase křečíci....
A tak jsme mezi zvířátky pendlovali až jsem nakonec před několika měsíci opět nahodila svůj smutný kukuč s tím, že chci potkana ... Asi to mamku už přestalo bavit mě pořád dokola poslouchat a asi taky pochopila, že se svého snu prostě nehodlám vzdát.. =) a potkana mi konečně dovolila s tím, že si ho nikdy nepohladí, nikdy, ale opravdu nikdy na něj ani prstem nesáhne a už vůbec mu nedá pusinku... Začala jsem shánět, sbírat informace, rady, návody, jak mu zpříjemnit život a začala jsem si pomale šetřit na akci - potkan ( další podmínka rodičů totiž byla, že vše zařídím ) . Dalo mi to hodně velké úsilí, protože jsem tehdy neměla přístup k netu, chodila jsem pouze 1x do týdne do knihovny... Přes veškeré hledání jsem nakonec našla ochotnou chovatelku Lady Gremleens, která tolerovala, že prostě nemám auto a nemohu kdykoliv kamkoliv dojet.. ( Zároveň mi dovolte jí touto malou vsuvkou poděkovat, že byla ke mě tak ochotná a jednoho potkánka mi i přes to, že jsem tehdy měla omezené možnosti jak dát najevo, že o něj doopravdy mám zájem - bylo mi i u jedné chovatelky řečeno, že pokud nezavolám tak nejevím dostatečný zájem o něj - jednoho potkánka svěřila do péče.. Moc děkuji, vážím si toho.Současně chci taktéž poděkovat Deltě z Panelbergu a Harleyi Lobegovi, že odchovali, tak skvělého potomka, jakým Baronek je...=) ).. U ní jsem si našla a zamluvila moji současnou lásku - Baronka..Netrpělivě jsem čekala až vyroste, až ho budu moci mít u sebe.. A ptáte se jak to všechno nakonec dopadlo?? Pro Baronka nakonec jela sama mamka, protože já jsem v té době ležela s chřipkou a nyní je nejen můj miláček, ale celé naší rodiny včetně taťky. =) Všem nám dělá jen samou radost...
Komentáře
Přehled komentářů
zdravím, já už pěknou dobu dalo by se říct, že už pár let koukám na potkaní stránky, přemlouvám mámu, všechny její kamarádáy aby se za mě přimluvili, že chci potkana a ono nic, ona na mě jen řve že krysa do bytu nepáchne a jestli jo, tak jí hodí kočce a další hnusný věci, na to konto odcházím s brekem opěk k počítači a roztávám nad fotkama těch chlupatých krasavců.Nevím proč jí to tak vadí, přeci jen je mi 15 let a když se starám vzorně o psa a kočku, tak proč bych se nemohla vzorně postarat o myšáčka ? Neznáte něco co by ji mohlo přesvědčit ? :( už jsem fakt zoufalá
Pro maminku.........
(potkanbaba, 13. 2. 2007 9:42)Jste super mamina..............moc mne pobavilo jak líčíte Vaše seznámení s potkánkem. Vaše dcera má super rodiče!!!!!!!!! Přála bych takové všem a Vám přeji mnoho dalších krásných chvilek s Vaším mazlíčkem....jejich kouzlu skutečně odolá jen málokdo.:o)))
mamky sou všechny stejný...
(Estelle, 7. 2. 2007 0:15)Nojo, to znám. Já teda po potkanovi toužila asi dva roky, a pak jednou při náhodné návštěvě zverimexu jsem odjížděla nadšená s krabičkou na klíně. Ještě ten večer mi mamka oznámila že to bylo náhlý pohnutí mysli a že z něho není moc nadšená, že by ho nejradši vrátila. A teď mi ho neustále unáší, cpe ho dobrůtkama a mazlí se s ním=) Vyřizuju pozdrav Baronkovi odemě i od Cannyho
Baronek
(Hanka, 3. 2. 2007 18:55)Moc pěkně napsaný :-) Chtělo by to víc takových podpaniček :-) Baronka a paničky zdraví všichni z chs Navel
Super
(Anetttka, 26. 1. 2007 10:18)
Je to tady fakt super. Hele prosimtě mohla bych si tě dát do spřítelenejch blogů na můj sblog???
Adresa je http://www.brozynka.sblog.cz díky
Snad překecám rodiče abych mohla mít potkýnka...
Baronek
(podpanička, 21. 1. 2007 20:07)Tak já jsem Baronkova podpanička,tzn.maminka jeho paničky:).To je pravda,když mi Verča přišla s touhou v oku , že by si jako přála potkánka , orosilo se mi čelo studeným potem a na těle mi naskákala stresem vyrážka.Představa,že by se mi po bytě procházelo tak "hrozné" zvíře ještě s hroznějším dlouhým ocasem, pro mě prostě byla děsivá.Jedenáct let jsem se s tím vyrovnávala , střídavě smiřovala a hned zase omdlévala.Potom ale přišla nějaká moje slabá chvilka , snad hormonální porucha,nebo něco podobného a já souhlasila s podmínkou , že pokud se na to zvíře někdy kouknu , tak jedinně až po tom , co si vyndám své kontaktní čočky,abych jej skoro neviděla a pohlazení rozhodně hrozit nebude.Nastaly přípravy jako před narozením miminka.Verča očekávala den D s nadšením , já jsem si vychutnávala každý den,kdy u nás byl ještě "klid a mír ".Problém nastal těsně před vytouženým dnem.Dcera onemocněla chřipkou s takovou teplotou,že jsem se musela pro miminko prostě autobusem vypravit sama,ze Znojma , do Brna.Předání zvířátka proběhlo bez problémů , než jsem se rozkoukala,měla jsem v přepravce něco malého , chlupatého , zalezlého v rource od toaletního papíru a jeho černé , korálkové kukadla jako by se ptala , zda se mi líbí ..no , pravda je taková , že vlastně hned od začátku líbil , takže jsem postupně zmenšovala odstup přepravky od svého těla , dala ji na klín a odvážela i s "obsahem"k paničce , domů.No , abych to zkrátila-dopadlo to tak , že si na Baronka nejenom nesundávám kontaktní čočky , ale neustále se s ním mazlím , pusinkuji mu čumáček i s ocáskem a když se v noci vůbec neozývá , musím vstát a mrknout se , zda je živý a zdravý .Je to moje sluníčko , moc hodný , čistotný , poslušný .Snad tady bude s námi moooooooc dlouho a až odejde do potkaního nebíčka , bude nám všem tak smutno,že si pořídíme co nejdříve další potkaní miminko .......a nebo raději miminka dvě , ona mi ho totiž Verča nerada půjčuje :)))))
máte štěstí :)
(Zlata, 9. 7. 2008 21:20)