Jdi na obsah Jdi na menu

Da Vinci love affair Engl /Cz

   img_2013.jpg    I admit I have a lifelong obsession with Leonardo' work. I cannot remember when it's started, but by the time I started high school most of my teachers knew about my interest in art. When I picked the question about Renaissance during the final exams from history, my teacher said she was looking forward to hearing all the facts and went to make her coffee. Strange facts I remembered raised eyebrows even from the visiting professor of History. Mona Lisa's name was what? Yup, Lisa di Antonio Maria Gherardini del Giocondo. I read every article I could find about Leonardo and his work. Only 6 places in the world have Leonardo's paintings, and it's on my bucket list to see them all.

 Da Vinci's talent and wide range of interests led sometimes to mistakes that influenced the longevity of his work. He was inconsistent genius, he was experimenting with paints, he even used eggs, not a good idea, and studied botany, architecture, weaponry, and human bodies in time when he could have been accused of a witchcraft.  Leonardo supported a boy called Salai, a boy who came to him at age of 10, but who was always stealing and lying. Salai appears in many Leonardo's sketches, but we'll never know if he later became also his lover. Anyway, upon his death Leonardo left him 1/2 of his vineyard. Salai didn't enjoy it for long as he died in a crossbow duel. Hot blooded Italians...

As much as I wanted to see Mona Lisa (known as Gioconda in France), for some reason I was drawn to his less known, but by no means less important portrait 'The Lady an an Ermine'. The painting has a pretty colourful history too. It was bought in 1798 (some sources say in 1800) by a Polish Prince Adam Czartoryski in Italy for his mother. It stayed in their palace till German occupation when it was brought to Dresden by Nazis, then requested back by Germans occupying Krakow. It was stolen from Poland again by Nazi and brought to Bavaria where it was finally discovered after the end of the WWII and returned to Poland. My fascination grew even more when in 2014 it was discovered that Leonardo painted the portrait in three stages, one without an animal and the red dress, then blu-red dress and a grey ermine and finally blu-red dress and a large white ermine. Even historians at Oxford were amazed and called it 'remarkable' discovery.

I finally had a chance to see the masterpiece in Krakow at Wavel castle in July 2016. I was not disappointed, the masterpiece painted in 'sfumato' technique did not lose any aura after 500 years. The young Cecilia Gallerani, the favourite mistress of Ludovico Sforza, the Duke of Milan, looks lifelike and immortalised in painting so often overlooked, yet as good or even better than more known Mona Lisa. The most fascinating thing is probably strangely elongated hand and fingers of Cecilia. I stood in front of the painting trying to imprint it in my mind. Cecilia looks so strangely calm and contented. If you have a chance, visit Krakow. It's a beautiful cosmopolitan city with a rich history and plenty to see. Just a few hours from Czech borders, the most popular places to visit are Castle Wavel, Schindler 's factory, Auschwitz, and underground salt church and caves. People are friendly, helpful, and the prices are still reasonable in comparison with other European cities.

Note: You can find Leonardo's painting in Wavel Castle, 2nd Floor. You can pay just before the entrance only to see this painting. The ticket to see the rest of the castle is more costly and there are long line-ups, epecially in summer to purchase the tickets and some confusion. Head across the courtyard, upstairs, they sell you the separate ticket there, but I had to talk to indignant guard first who wanted to see the general ticket. They obviously want people to spend more money, not just going to see the painting.

Přiznám se, že jsem posedlá celoživotně díly  Leonarda da Vinci. Nepamatuji si přesně, kdy to začalo, ale už když jsem byla na střední škole většina učitelů věděla o mém zájmu o umění. Když jsem si vybrala Renesanci jako maturitní otázku z historie, profesorka řekla, že se těší na všechna fakta o šla si uvařit kávu. Nad podivnými fakty,  která jsem věděla, zvedal obočí i přísedící profesor historie. Jaké že bylo jméno Mony Lisy? Jo, Lisa di Antonio Maria Gherardini del Giocondo. Přečetla jsem každý článek o Leonardovy a jeho práci, který jsem mohla najít. Pouze 6 míst na světě má Leonardova díla, a je mým snem je všechna vidět.      Vinciho talent a mnohé zájmy vedly často k chybám, které ovlivnily zachování jeho děl. Vinci byl nestabilní génius, který experimentoval s barvami, dokonce používal i vejce, což nebyl zrovna dobrý nápad, a studoval botaniku, architekturu i zbraně, a i lidská těla v době, kdy mohl být obviněn z čarodějnictví. Leonardo podporoval chlapce jménem Salai, o kterého se staral od jeho 10 let, ale Salai často kradl a lhal. Salai se objevuje často v Leonardových skicách, ale nikdy už se asi nedozvíme zda se Salai stal později i jeho milencem. V každém případě, Leonardo mu odkázal po smrti 1/2 jeho vinohradu. Salai se z něj dlouho netěšil, protože zemřel v půtce. Horkokrevní Italové...

Přestože jsem chtěla vidět Monu Lisu(ve Francii známou pod jménem Gioconda), z nějakého důvodu mne přitahoval jeho méně známý, ale rozhodně neméně důležitý portrét ‘Dáma s hranostajem’. Malba má také velmi zajímavou historii. Obraz byl zakoupen v roce 1798 (některé zdroje uvádějí  rok 1800) polským princem Adamem Czartoryski pro jeho matku v Itálii. Obraz zůstal v jejich paláci až do okupace, kdy byl nacisty odvezen do Drážďan a poté vyžádán zpět Němci ukupujícími Krakov. Obraz byl znovu ukraden a odvezen nacisty do Bavorska, kde byl konečně nalezen na konci 2. Světové války, a vrácen zpět do Polska. Moje fascinace s tímto obrazem ještě vzrostla, když bylo v roce 2014 objeveno, že Leonardo maloval portrét ve třech fázích, první bez zvířete a v červeném šatu, poté modro-bílé šaty a šedý hranostaj a nakonec modro-bílé šaty s velkým bílým hranostajem. Dokonce historikové z Oxfordu byli překvapeni a nazvali tento objev obdivuhodným.

V červenci 2016 jsem konečně měla možnost vidět tohle mistrovské dílo na hradě Wavel v Krakově. Nebyla jsem zklamaná, dílo malované uměleckou formou ‘sfumato’ neztratilo nic ze své aury ani po 500 letech. Mladičká Cecilia Gallerani, oblíbená milenka milánského vévody Ludovica Sforzi, vypadá jako živá a nesmrtelná na obraze tak často přehlíženém, ale stejně tak dobrém ne-li lepším než je Mona Lisa. Nejvíce fascinující věcí na obraze je pravděpodobně podivně dlouhá ruka a prsty Cecilie. Stála jsem před obrazem a snažila se jej vyrýt do paměti. Cecilia vypadá tak podivně klidná a spokojená. Pokud máte možnost, navštivte Krakov. Je to krásné kosmopolitní mêsto s bohatou historií a spoustou památek. Jen pár hodin jízdy od českych hranic, nejpopulárnejšími památkami jsou hrad Wavel, Schindlerova továrna, Auschwitz a podzemní solná kaple a jeskynê. Lidé jsou prátelští, rádi poradí a ceny jsou stále rozumné v porovnání s ostatními evropskymi mesty.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář