4. Věta jednoduchá, Algoritmus pro určování větných členů, Souvětí, Druhy vedlejších vět
Skladba (syntax)
Věta jednoduchá
Větný člen
Tím je každé plnovýznamové slovo, které je součástí věty. Může jím být:
- jedno plnovýznamové slovo
- spojení jednoho plnovýznamového slova s jedním i více slovy gramatickými
Za jeden větný člen proto pokládáme: -spojení předložky se jménem (na poli)
-zvratné sloveso (díval se)
-složený slovesný tvar (bude pršet)
-spojení způsobového nebo fázového
slovesa s infinitivem (měl jíst)
-sponu a jméno v Př jmenném se sponou
(stal se králem)
Větnými členy nejsou: předložky, spojky, částice, pomocná slova a někdy citoslovce
Větný člen může být: - holý (nezávisí na něm jiný větný člen)
- rozvitý (závisí na něm jiný větný člen)
- několikanásobný (je vyjádřen více souřad. spoj. slovy =
oddělujeme je čárkou
spojkou (a,i,ani,nebo,...)
čárkou i spojkou
Větné členy jsou: - základní (Po ,Př)
- rozvíjející (Pt, Pk, Pu, Do)
Skladební (větné, syntaktické) dvojice
Větné členy se spojují do skladebních dvojic. Slova, která spolu tvoří skladební dvojici, poznáme otázkou.
řídící větný člen - slovo, kterým se ve dvojici ptáme
závislý větný člen - slovo, kterým si ve dvojici odpovídáme
Větné vztahy
přisuzování (predikace) - vztah mezi Po a Př
určování (determinace) - vztah mezi řídícím a závislým větným členem, je vyjádřen:
- shodou (Př, Pk-s, Do-s)
- řízeností (Pk-n, Pt, Do-n)
- přimykáním (Pu)
přiřazování (koordinace)- vztah mezi členy několikanásobného větného členu
Algoritmus pro určování větných členů
PODMĚT (subjekt) = Po
Ptáme se: 1.pádovou otázkou kdo? co?
Nejčastěji vyjádřen podstatným jménem, ale může jím být i kterýkoliv jiný slovní druh:
Výkřik prolomil ticho. podstatné jméno
Hloupý si to koupí. přídavné jméno
Někdo zazvonil. zájmeno
Pět odešlo před koncem. číslovka
Připravit se bude snadné. sloveso
Krásně je každý den. příslovce
Na je předložka vlastní. předložka
A bude spojkou souřadicí. spojka
Žbluňk do rybníka. citoslovce
Na začátku věty je kéž považováno za částici. částice
PŘÍSUDEK (predikát) = Př
Ptáme se: Co se říká (co dělá) o podmětu?
Rozlišujeme přísudek: slovesný (Stromy kvetou.)
jmenný (Pes - přítel člověka.)
jmenný se sponou (Stromy jsou krásné.)
PŘÍVLASTEK (atribut) = Pk
Ptáme se: jaký? který? čí?
Rozlišujeme přívlastek: shodný (Pk-s)
= je vždy ve stejném pádu jako podst. jméno, stojí před ním
a bývá vyjádřen příd. jménem (vlněný svetr)
neshodný (Pk-n)
= nebývá ve stejném pádu jako podst. jméno, stojí vždy až
za ním a je vždy vyjádřen opět podst. jménem
(svetr z vlny)
postupně rozvíjející
= neodděluje se čárkami, je typem Pk-s (bílé malé auto)
volný
= přívlastková vazba, která lze z věty vypustit, aniž by se její
smysl porušil, odděluje se z obou stran čárkami
(Eva, oblečená do županu, nás vítala.)
těsný
= vazba, kterou z věty vypustit nemůžeme a čárkami se
neodděluje (Žáci mající vši nesmí do školy.)
přístavek (apozice)
= shodný, volně připojený Pk vyjádřený podst. jménem,
bývá rozvitý, stojí vždy za svým řídícím členem a blíže
jej objasňuje, oddělujeme jej čárkami
(Eva, Karlova manželka, nás moc ráda viděla.)
PŘEDMĚT (objekt) = Pt
Ptáme se: všemi pádovými otázkami kromě 1. a 5.pádu
Závisí na příd.jménu nebo slovese a bývá nejčastěji vyjádřen - podstatným jménem
zájmenem
infinitivem
POZOR!
Než určíme Pt, vždy zjišťujeme a upřednostníme určení Pu !
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ (adverbiale) = Pu
Ptáme se: podle druhu příslovečnými otázkami
Druhy
1. místa kde? odkud? kudy? kam? (na pozemku)
2. času kdy? odkdy? jak dlouho?... (v noci)
3. způsobu jak? jakým způsobem? (rychle)
- míry jak hodně?... (velmi)
- prostředku čím? (řezat pilou)
- původu z čeho? (stavět z cihel)
- původce děje ve větách s trpným rodem (zničen deštěm)
- výsledku děje v co? (dospěl v muže)
4. příčiny proč? z jaké příčiny? (zavřeno pro nemoc)
- účelu proč, za jakým účelem? (šla na borůvky)
- podmínky kdy, za jaké podmínky? (obrať při požáru)
- přípustky i přes jakou skutečnost? ( šel přes zákaz)
DOPLNĚK (predikativní atribut) = Do
Rozvíjí podstatné jméno i sloveso zároveň. Bývá na konci věty, v 1. nebo 7. pádě.
Ptáme se: jak? jaký? jako kdo? jako co? za koho? zač? kým? čím?
Bývá vyjádřen: přídavným jménem (zájmenem, číslovkou)
= Franta přijel nemocný.
podstatným jménem
= Zvolili Kubu starostou.
přechodníkem
= Tetka krájela cibuli plačíc.
infinitivem
= Viděl psa mizet za rohem.
Při určování větných členů se doporučuje grafické znázorňování !!!
Věta dvojčlenná a jednočlenná
Věty dvojčlenné - můžeme rozlišit Po (i nevyjádřený) a Př
(Lesy rostou pomalu. Přišel jsem včas. /já/)
Věty jednočlenné - nemůžeme rozlišit Po a Př
- podle základu věty rozlišujeme:
a) slovesné (tělesné a duševní stavy, přírodní jevy,... Po často „ono“)
Bolí mě v zádech.
Je mi smutno.
Prší.
Stále hřmí.
Je vidět Sněžku.
Jede se do Prahy.
b) jmenné (pozdravy, nápisy)
Dobrý den!
Babička.
Úžasné!
Lékárna.
c) infinitivní Rovně stát!
Nenahýbat se!
d) citoslovečné Ach! Brr!
e) příslovečné Vzhůru!
Všichni vpravo!
Druhy vět podle postoje mluvčího
druh bližší určení znaménko příklady
oznamovací . Petr jde domů.
tázací doplňovací ? Kam jde Petr? doplníme Domů.
zjišťovací ? Jde už Petr domů? zjistíme Ano. nebo Ne.
rozkazovací . Tak už běž, Petře, domů.
důrazná ! Táhni domů!
přací . ! Kéž by už přišel. (!)
zvolací ! Petr jde!
Souvětí
Vzniká spojením dvou nebo více vět jednoduchých. Kolik je v souvětí základních skladebních dvojic (nebo základních větných členů věty jednočlenné), tolik je v ní vět.
Rozlišujeme: souvětí podřadné (hypotaktické)
- má jednu větu hlavní (H) a libovolný počet vět vedlejších (V)
souvětí souřadné (parataktické)
- má dvě nebo více H a libovolný počet V
Věty v souvětích oddělujeme čárkami, spojkami nebo spojovacími výrazy. Může jimi být:- spojka podřadicí (že, aby,...)
- vztažné zájmeno (kdo, co,...)
- příslovce (kde, jak,...)
POZOR! Vztažná zájmena a příslovce jsou větnými členy, spojky nikoliv!
Druhy vedlejších vět
název otázky spojovací výrazy
podmětná kdo? co? kdo, co, že, aby, kde, kdy,
jak, kam...
přísudková jaký (-á, -é)? jak, jaký (-á, -é...)
přívlastková jaký (-á, -é)? kdo, co, že, aby, který,
jaký, jenž...
předmětná pádové otázky kdo, co, že, aby, kde, kam,
mimo 1. a 5.pád kdy, jak...
doplňková jaký (-á, -é)? jak? čím? jak, kterak...
příslovečné
místní kde? odkud? kudy? kam? kde, odkud, kudy, kam...
časová kdy? odkdy? jak dlouho? než, když, jakmile, až,
sotva, zatímco...
způsobová jak? jakým způsobem? jak, jako, jak - tak, než...
měrová jak? jak hodně? čím - tím, takže, více - než,
že...
příčinná proč? z jaké příčiny? že, protože, poněvadž...
účelová proč? za jakým účelem? aby, abychom...
podmínková kdy? za jaké podmínky? když, kdyby, jestliže, -li...
přípustková i přes jakou skutečnost? ač, třebas, i když, třebaže,
přestože, ačkoli, i kdyby...
POZOR!
Věty příčinné, účelové, podmínkové a přípustkové poznáme podle spojek !