Luxus trvalého pobytu na adrese svého bydliště
Zákon o evidenci obyvatel nikomu neukládá povinnost ohlašovat místo trvalého pobytu. Místo trvalého pobytu zákon definuje takto (§ 10): adresa pobytu občana v České republice, která je vedena v základním registru obyvatel ve formě referenční vazby (kódu adresního místa) na referenční údaj o adrese v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Do dospělosti tak člověk vstupuje nejčastěji s adresou dle místa trvalého pobytu matky. Jenom potomek bezdomovců či migrantů mívá evidován trvalý pobyt na ohlašovně. A každý má právo zvolit si a ohlásit toliko jedno místo. To se nezměnilo ani po novele zákona 456/16 Sb. Ještě před třiceti lety však evidence místa trvalého a přechodného bydliště sloužila k tomu,aby represivní orgány měly nástroj pro zastižení osoby na adrese přechodného nebo trvalého pobytu (Zákon č. 135/1982 Sb). Ale už v roce 2015 (čtrnáct let po účinnosti nového zákona 133/00 Sb.) stát evidoval přes 380 tisíc občanů evidovaných na adrese obecního úřadu. Byli a jsou tam evidováni mimojiné lidé, kterým se nepodařilo získat od pronajímatele smlouvu neb souhlas z ohlášením místa trvalého pobytu,takže trvalé bydliště si na adresu, kde aktuálně bydlí, přihlásit nemohou. Jsou ale i osoby, které si písemnou smlouvou pronajali nebytový prostor,sice k vlastnímu bydlení velmi vhodný, ale k zápisu trvalého pobytu v důsledku samotného Zákona o evidenci obyvatel nepoužitelný. Tak ze socialismu přišedší obyčej,že z bytu s úředně evidovanou adresou nelze vyhodit bez náhrady,pokřivuje právní vztahy i pětadvacet let po listopadovém převratu,protože souhlas pronajímatele s ohláškou nového místa trvalého pobytu je nutný. I nájemci bytů za tržní cenu se totiž nemohou ohlásit k trvalému pobytu v místě života,tedy jsou podnájemci !!!!! a bezdomovci,resp. trvalé bydliště se stává neevidovaným přechodným. Soudy a úřady navíc nerozlišují mezi bytem a trvalým pobytem: ignorují pojem zákona,včetně Nejvyššího správního soudu (výraz „trvalé bydliště“). Úředníci dokonce mohou zrušit místo trvalého pobytu,což ani za reálného socialismu nebylo dovoleno orgánu veřejné moci. Zákonodárce přetvořil institut,jenž zůstal na papíře,tedy hned nabyl povahy obsoletní,jinak řečeno zbytečné.
Rudolf Mládek kritizoval (Česká justice 13.10.2017): Socialismus právem vysmívaný v oblasti rychlosti výstavby bytů měl ale rozlišení bytů na čtyři kategorie … Rozlišení na kategorie bytů pak pomáhalo v orientaci, o jaký typ bytu se jedná a rozhodně bychom to mohli dnes klasifikovat jako vhodnou informaci pro spotřebitele tj. Nájemníka. Leč uspěchaně splácaný zákon č. 107/2006 Sb. už neznal kategorizaci bytů. A zavedl nový pojem: Byt se sníženou kvalitou ! Do této kategorie byly tedy zařazeny všechny byty II.- až IV. kategorie a judikaturou bylo dotvořeno, že pokud ve všech místnostech bytu II. Kategorie je plynové topení, pak se nejedná o byt se sníženou kvalitou. Tento špatný zákon byl zrušen k 1.1.2014 účinností nového občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Kategorizaci bytů ale nikdo už neobnovil. Objekt určený k bydlení má být zkolaudován podle Stavebního zákona, a co není jako byt zkolaudováno, k bydlení určeno není. Normové parametry bytů v Česku nesplňují mnohé velmi drahé byty např. v Londýně a v New Yorku,zdůraznil též R.Mládek. Adresa místa trvalého pobytu má sloužit k zastižení osoby v místě jejího bydliště,ale pokud ani s novým Občanským zákoníkem Zákon o evidenci obyvatel nereflektuje právo bydlet tam,kde to finanční prostředky jeho obyvateli dovolují,pak roste počet latentních bezdomovců,lidí žijících na ubytovnách a osob ohlášených na úřadech. Nikoli exekutoři přispěli k tomu,že mnozí se vychytrale hlásí k bydlišti na úřadech,ale to,že úřady registraci místa trvalého pobytu na úřadech dovolují. Zákon vytváření kvaziadres bydliště nepřipouští a ohlášení (změny) místa trvalého pobytu právě není povinností. Stěžejním důvodem absurdní praxe úředníků nemohla být nutnost zajištění styku osoby se státem,když doručovat lze přímo na poštu (Poste restante), či využívat poštovní neb soukromou „prázdnou“ schránku. Ani se zavedením Datových schránek se nesmyslný výkon i aplikace práva nezměnily: trvalý pobyt je bydlištěm bez bydliště i místa k zastižení osoby. Od letošního roku sice údaj o tom,že adresa trvalého pobytu je adresou jenom úřadu se zapisuje do občanského průkazu,ale to některé osoby znedůvěryhodňuje,ne-li ocejchovává. Ministerstvo vnitra za součinnosti obcí a měst před poslední novelou Zákona o evidenci obyvatel nejen neprovedlo lustraci osob na úředních adresách,ale ani nepromítlo nový Občanský zákoník i sociální realitu do zákona. Vláda zákonodárce přesvědčila,že problémem jsou ohlašovny bez bydlících,nikoli způsob evidování na ohlašovnách. Poslanci a senátoři se s praxí úřadů asi neseznámili. Navíc novela je účinná v době (183/17 Sb.),kdy je stavěných bytů nedostatek,roste objem hypoték do závratné výše a byty jsou přepychem i pro středněpříjmové obyvatele v důsledku cenové bubliny nemovitostí.