Dopisy
DUCHODCE TO ZABIJE 7.4.2017
Vážená redakce chtěla bych poděkovat za článek duchodce to zabije, doposud jsem si myslela, žev pan prezident má sociální cítění. Ale je vidět,. že jakmile člověk dosáhne velkých púříjmu, nedokáže si abni představit, jak mohou žít lidé na hranici chudoby.
Nemohou so třeba dovolit používat VANU ani splachovat záchod, ( a staří lidé musí chodit často, pokud již nemusí nosirt pleny). Ze svého duchod by toitiž nezaplatili vodné a stočné. 100korn deně si nemohou dovolit. A slova pruměrný plat a pruměrný duchod, jsou v dnešní době čísla, která nic neříkají, většina lidí tohoto pruměr nedosahuje. Sovo pruměr je v tomto kontextu sprsté slovo-. To jak vlády v minulosti zacházely s duchodci je ostudné. Například v roce 1997 rzdělila vláda duchodce na staroduchodce a novoduchodce. Novoduchodce ty, kteří odešli do duchodu po roce 1995 potm okrádaly všechny vlády na volarzacích 6let, bez ohledu na výši jejicg duchodu. V roce 2006 jsem proto psala ombudsmanovi do poslanecké sněmovny. Ale poslance to nezajímalo. Paní ŠAbatová zástupkyně ombudsmana, mi napsala že si nikdo nestěžoval, že žádný systém nemůže být spravedlivý.
Novoduchodci nejsou žádní zdechláci, kteří se váleli v předčasných důchodech. Mnohdy byli vyhozeny z krachujících podniku do předčasných DUCHODU s malými platy a pokud mohli museli si přivydělat. Hodně z nás už zemřelo. Ale někteří ještě žijí. A ti co zustali sami se snaží nežebrat. Pana Zemana jsem volila ted mně to mrzí.
TÍPNĚE TO
V Květch se věnujete tématu jak skoncovat s kouřením.
Vyvolalo to ve mně vzpomínku z raného dětství, kdy jsem začal chodit do druhé třídy obecné školy. Mimo jiných solužáíku jsem měl i jednoho, jehož rodiče měli dobře zavedenou prosperující firmu na výrobu sodovek a ovocných limonád. A tak ten jeich synek mně a další tři spolužáky pozval k nim domu s doplnující větou., že rodiče doma nebudou, neboť museli odejít z obchodních duvodu mimo městzo, a že dokma zustal nějaký dort s pamlsky, že to musímetakjé ochutnat a rovnou zwe školy jít k nim. Oni už tehdy měli doma velkou ledničku, ze které odebíral pochutiny od nás. Ale on to nebyl jen dort, pusinky a výborné koláčky, ale přidal a nalil nám po skleničkách výborného kávového lůikéru, neboť i tento druh likéru si jeho otec dokázal vyrobit pro svojí spotřebu. Závěrem nám nabídl dle chuti doutník a cigarety,
Závěrem po ochutnávce nám nabídl dle chuti i cigaretky, připadali jsme si jako dospěláci, ale brzy tato pohoda skončila, aniž bychom kuřivo spotřebovali až do konce. náhle se otevřeli dveře a vstoupila jerho maminka. Nejdřív se hezky púousmála,. ale pak si to následně hned před námi vyřídila ručně a s vlastním synem a nám řekla- hoši jdete domu a pochlubte se maminkám, já až je potkám tzak se zeptám, jak jste ten večer doma skončili.
Ze vzpomínky si jen vzpomínám, že ty cigarety byli značky Destila, byli jako u jiných kuřáíku doma plněny tabákem Herkula. To byla moje první a poslední cigareta v životě, tak mohu říct, že jsem s kouřením praštil v osmi letech.
O 50let později jsem byl na kontrolním vyštření plyc kde byl šéfem můj známí, ten mi ukázal ve volné chvíli i několik snímku, jak vypadají plíce kuřáka. V tu chvíli jsem se sám pochválil, že jsem už nikdy s kouřením nezačal.
DĚTI A TRESTY 21.2.2017
Jsem ráda, že jste v redakci dali prostor i problémum dětí. Jako malé dítko i vlastně později, jsem se zpiočátku bála jít domu se špatnou známkou nebo nějakým průšvihem. Rodiče mně však nikdy netrestali za provinění a tento způsob řešení krizových situací jsem si přenesla i do své rodiny. U nás nikdy nebyli kasárníci ani zarachy, nekonaly se výprasky. Kladla jsem dětem na sredce aby se vždy, at se stane cokoliv nebáli přijít domu, že vše spolu vyřešíme. Tak to fungopvalo a funguje nadále s malou vnučkou. I tu učíme neubližovat dětem ani zváířátkum, a pokud je někdo na ní zlý nebo nezvládá nějaký úkol, svěří se rodičum nebo babičce. Vzorce chování si přenášíme po generace, pokud ten vzorec chyběl, je třeba přístuip k dětem změnit dokud je čas.
A víte, že v něklteráých zemích nesmíte dát svému potomkovi ani pohlavek, dokonce je trestné ho i plácnout přes plínku.
O NEVĚŘE
Blesk pro ženy vždy byl a je něčím napřed oproti ostatním magazínum. Každé číslo musim mít. Zaujal mně tentokrát článek o nevěře. Nevěra konec nebo začátek.?
Osobně si mysklím, že by se neměla nikdy přiznávat, protože druhý partner je pak zraněný a nikdy na to nezapomene. Mám přítele a chodíme spolu třui roky, před rokem přišla jeho SMS ale určená jiné ženě. Vyčetla jsem z ní že nešlo o klasickopu nevěru, ale o to že začal myslet na jinou. Byla to pro mně rána a nečekaný šok. Byla to pr mně rána ale nic jsem mu neřekla. Jen jsem se ho zeptala zda se nic neděje. Řekl mi že mají v práci na přechodnou dobu novou kolegyni a já vytušila,. že je jí okouzlený bylo to dost kruté.- Zachovakla jsem ale klid,m nechtěla jsem dělat ale scény, výčitky a sama jsem přemýšlekla proč se top stalo- jestli se tehdy necítil málo milovaný z mé strany. Pochopila jsem taky že ho necvhci stratit- že hop hodně miluju, začala jsem mu to znovu ukazovat- víc a víc ruznými zpusoby. A on to taky pochopil, zapoměl na nový objev a zustali jsme spolu.
Dano tak to gratulujeme. Ustáli jste s mužem věc, která se podaří ustát ve zdraví jen málokterému páru.