Výletník

Z Holubova přes Kleť do Zlaté Koruny a zpět

Již dlouho jsme nebyli na Kleti a tak dnešní výlet směrujeme právě tam. Plán je takový, že auto zaparkujeme v Holubově u vlakové zastávky a celou trasu přes Kleť do Zlaté Koruny přejdeme po svých. Ve Zlaté Koruně si prohlédneme klášter a pak pojedeme vlakem zpět do Holubova.

Po desáté ranní parkujeme u vlakové zastávky v Holubově. Před námi je cedule s výlukovým jízdním řádem, takže vlak se nekoná. Zpáteční cesta bude tudíž autobusem. Nevadí, hlavně, že něco jede. Vybaveni informací o odjezdu náhradní dopravy do Holubova, obec opouštíme po zelené t.z.t. Stezka vede mezi loukami, téměř po rovině. Před vískou Krásetín, začínáme mírně stoupat a přicházíme na silnici, odkud je nutné jít po asfaltu. Odsud až na Kleť půjdeme stále do kopce.

Z rozcestníku víme, že na parkoviště pod Kletí, nás čeká cesta asi 1,5 km dlouhá.  To je nuda a navíc, nám začíná být teplo. Sluníčko už dost hřeje. V jedenáct hodin, přicházíme k dolní stanici lanovky. Tady se stoupání zvyšuje, ale je to ve stínu lesa, takže je to příjemnější. Po hodině chůze pod lanovkou jsme na vrcholu Kleti 1084 m.n.m.

Zdejší kamennou rozhlednu, z níž se kocháme krásným výhledem, nechal postavit v roce 1825 kníže Josef Schwarzenberg. Jak se dozvíme z info-panelů v mezipatře rozhledny, o sto let později, byla postavena dřevěná Tereziina chata. Terezie, byla manželka Jana Nepomuka ze Swarzenbergu. Ten nechal chatu postavit za 300 tisíc korun. Název chaty na severovýchodní straně byl český (Chata Tereziina), z opačné strany byl nápis německý (Theresien huette). Po válce přibyla lanová dráha, hvězdárna, vojenský pozorovací objekt a 172 m vysoký televizní vysílač.

Když se vším dostatečně pokocháme a vše zdokumentujeme pustíme se od rozcestníku po červené t.z.t. do Zlaté Koruny.

Lesní pěšinou příjemně klesáme, projdeme další dvě rozcestí, stále po červené, a na třetím, se dostaneme na jednu z historických cest na Kleti. Jmenuje se cesta kněžny Terezie, a turisté zde téměř žádní. Zanedlouho přijdeme k posměšně pojmenované osadě Kokotín :-) Jak později zjistím z netu, název je odvozen od toho, že tu dřív chovali kohouty pro kohoutí zápasy na rožmberském dvoře v Krumlově. Do Zlaté Koruny, nám zbývá 2,5 km. Jdeme stále po červené t.z.t. a před třetí hodinou stojíme před klášterem ve Zlaté Koruně.

Ještě si stihneme koupit vstupenku a hurá na prohlídku. Zlatá Koruna, leží v meandru na levém břehu Vltavy, nedaleko Českého Krumlova. Název vznikl proto, že v klášterních zdech se v křišťálové schránce uchovávala vzácná relikvie, trn z Kristovy koruny, který pojmenoval zdejší nové opatství na Svatou (Trnovou) Korunu. Od 17. století se užívá názvu Zlatá Koruna.

Zlatou korunu založil v roce 1263 pátý český král Přemysl Otakar II, aby utlumil rozpínavost Vítkovců, kteří v té době osidlovali Český Krumlov a povolal sem mnichy řádu Cisterciáků. Název získal podle latinské podoby místa, kde byl řád založen (Citeaux, lat. Cistercium) Jedná se o mnišský řád založený roku 1098. Mniši v něm žijí podle přísných zásad klášterního života hlásaných Benediktem z Nursie, (asi 470 – asi 543) katolického mnicha, zakladatele západního mnišství. Výstavba kláštera pokračovala až do r. 1370. Na počátku 15. století Zlatou Korunu vypálili a pobořili husité. V 17. století, byl klášter barokně upraven a v roce 1785 jej Josef II. zrušovacím dekretem zrušil. Klášter po té koupili krumlovští Schwarzenbergové a pronajímali. Ve 2. polovině 19. století, bývala v Křížové chodbě, slévárna a strojírna, které klášter velmi poškozovaly. Roku 1909 byly tyto provozy zastaveny a začalo se s rekonstrukcemi klášterních budov, které probíhaly od roku 1938 i během 2. světové války. V roce 1947 byl klášter na základě Zákona Lex Schwarzenberg majitelům zabaven. Nejdříve byl pod správou Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích a nyní ho spravuje Národní památkový ústav. Od roku 1995 je vyhlášen národní kulturní památkou.

Jinou variantou je legenda , že král klášter založil ze zbožných pohnutek. Měl totiž před důležitou bitvou u Kressenbrunnu roku 1260 proti uherskému králi Bélovi IV. učinit zbožný slib, že za své vítězství nechá založit klášter. Po vítězném boji pak své slovo skutečně splnil. Když si vyslechneme výklad průvodce a prohlédneme celý klášter, včetně kostela Nanebevzetí Panny Marie, kaple Andělů strážných, Křížové chodby, a dalších prostor opouštíme Zlatou Korunu.

Bohužel však zjistíme, že bus do Holubova jsme nestihli a další jede až za dvě hodiny. Nejprve zvažujeme možnost občerstvení v nějaké z místních restaurací, ale protože je po sezóně, všude mají zavřeno.

Takže nezbývá než vyrazit po svých. K naší smůle nejbližší cesta, je ta po silnici. Máme tak před sebou dalších 8 kilometrů. K autu se dostaneme za necelé dvě hodiny, s tím, že poslední část cesty, od železničního přejezdu za Třísovem, jsme si zkrátili po kolejích.

Při příchodu k autu mi krokoměr ukazuje 20 km. Na zpáteční cestě domů, ještě zastavíme v Křemži, kde si v Radniční restauraci dáme večeři, kterou si dnes jistě zasloužíme:-)