Privilegovanost, umělý rasismus a moderní pseudofeminismus: neštěstí jménem politická korektnost
Na internetu posledních pár týdnů koluje video, ve kterým učitel vysvětluje středoškolákům, jak funguje "privilegovanost". Vyhlásí běžecký závod o 100 dolarů a před startem řekne studentům, aby udělali 2 kroky vpřed ze startovní čáry za každou věc, která pro ně platí. Jmenuje potom věci, který se týkají rodinného zázemí, sociální a ekonomické situace. Na startovní čáře pak zůstávají ti tzv. znevýhodnění - samí černí kluci. Závod má být metaforou pro život a startovní pozice běžců metaforou pro jejich "privilegovanost"... Sama nevím, co přesně tím chtěl autor videa říct, ale vyznívá to, že být privilegovaný znamená být v lepší životní situaci než ti druzí, že bysme se za to měli cítit provinile a že je to vlastně nějaká forma rasismu, protože ti znevýhodnění jsou většinou černoši (v případě USA, u nás cigáni)...
To, že to někteří lidi nemají vůbec lehký, je smutný fakt. I to, že jim to občas navíc ztěžuje i ten rasismus (průzkumy např. ukázaly, že čeští zaměstnavatelé dávají přednost ne-romským uchazečům)... Ale skutečná privilegovanost (a ruku v ruce s tím pozitivní diskriminace) vzniká právě tehdy, když ty lidi začneme utvrzovat (a tím pádem podporovat) v tom, jací jsou chudáci, a začneme z nich dělat oběti naší smyšlené "privilegovanosti". Tenhle přístup, nejen že jim vůbec v ničem nepomůže, ale naopak uškodí... všem. Ty lidi totiž začnou být systematicky zvýhodňováni, aniž by se o to sami museli jakkoliv přičinit (jsou to přece chudáci...). Začne se jim v různých věcech ustupovat, aby to měli snazší... A výsledek? Ten vidíme u nás v Česku. Cigáni žijou ze sociálních dávek aniž by museli hnout prstem, vše se jim odpustí a promine, kriminalita se zvyšuje, rasismus roste (protože průměrně inteligentní nasraní Češi bohužel nehledaj viníka v systému, ale přímo v těch lidech) a Romové mají stále status "znevýhodněných"... Sorry, ale skutečná pomoc by měla vypadat jinak. Měli bysme ty lidi motivovat a pomáhat jim v hledání stabilní práce a smysluplné životní náplně, vzdělávat je a nakládat s nimi jako se sobě rovnými. Tady tato idea o privilegovanosti bílých je sračka která nikomu nepomůže.
Umělý rasismus (a sexismus) je součástí něčeho, o čem se v posledních letech mluví dost často a co mně jakožto zapřísáhlé anti-rasistce (a anti-sexistce) neskutečně hýbe žlučí: POLITICKÁ KOREKTNOST. Ta je taky hlavním tématem tohoto článku: párkrát už jsem se jí na blogu dotkla, ale nikdy jsem o ní nepsala více do detailu. A měla bych, protože i když se navenek tváří jako prostředek proti fašizujícímu smýšlení, ve skutečnosti jím ona sama je. Dnes a denně se s ní setkáváme např. ve formě cenzury na internetu (ačkoliv tam se to dá do určité míry chápat - podněcování k nenávisti je trestné a mnohé diskuze podléhají pravidlům o slušném vyjadřování apod., ale problém je v tom, že mnohdy už ani nemusí jít o neslušná nebo nenávistná vyjádření - stačí jenom mít "špatný" názor). Možná si taky vybavíš nedávnou kauzu ohledně afroamerické tenistky Sereny Williamsové: ta prohlásila, že dopingové kontroly, které musela podstoupit, byly projevem rasismu (kontrolovali ji totiž asi 5x, což je víc než je běžný; kontroly byly nicméně náhodně losovány, takže o žádnej rasismus samozřejmě nešlo)... Nejvýrazněji se ale v poslední době politická korektnost projevuje ve filmové, seriálové a herní kritice: složení postav musí být vždy "vyvážené", aby se náhodou někdo neurazil; musí tam být běloši, černoši, asiati, muži, ženy, heterosexuálové, homosexuálové, nejlíp vše ve "správném poměru", aby to nebylo "rasistické", "sexistické" nebo jinak "diskriminační"... Tahle mentalita v důsledku samozřejmě vede k tomu, že je tvůrcům vnucováno, jak mají nebo nemají dělat svoje hry/filmy/seriály (a nejde jen o názor, kterej si napíše nějakej sluníčkář k sobě na blog, ale o veřejné útoky, neoprávněné pomluvy a přímé vyvíjení nátlaku)... A jeden z důsledků je, že lidi pak skutečnej rasismus a sexismus berou na lehkou váhu a paradoxně se k němu obrací i ti, kteří nikdy rasisti nebo sexisti nebyli, protože mají plný zuby politické korektnosti a jejího vtíravého nátlaku.
Výraznou součástí politické korektnosti je bohužel i moderní wannabe feminismus, kterej už je úplně o něčem jiným, než feminismus původní a většina lidí jej naneštěstí vnímá prostě jen jako feminismus... Původní hnutí mělo za cíl především zrovnoprávnění žen s muži (to se u nás až na výše platů podařilo) a jeho základní myšlenka je postavená na tom, že většina stereotypních představ o tom, jak má vypadat a žít "správná žena", je jen sociální konstrukt - tj. něco, co si vymyslela společnost a co nijak nevyplývá z toho, že se člověk narodí jako žena (stejně tak i v případě mužů). Jeho cílem má být to, aby společnost ženám (a v důsledku i mužům) tyto stereotypy nevnucovala a dala jim možnost svobodně se rozhodnout, resp. neměla předsudky vůči těm, které se rozhodnou jinak než většina (krásný příklad zde: http://craftfactory.com/lifestyle/mom-allows-six-year-old-daughter-to-shave-her-head-to-send-a-message-about-girls-and-beauty/?utm_source=craftfactory&utm_medium=facebook&fbclid=IwAR23X4LGifTePJjVWyCh3DOJ3aXX69zv5NJ7-PS3noami7bWu98sPVB0AUM). Mám za to, že pravý feminismus umožňuje, ale nezakazuje ani nevnucuje. Pravý feminismus práva pouze dává, rozhodně nebere. A právo na to mít ve svým filmu jen mužské postavy nebo postavy typicky ženské, je ještě to nejmenší... Zhrzené uřvané nány co se snaží druhým ženským cpát, že chlapy nepotřebujou a že jsou slabé a hloupé, když nějaké mají, jsou sice na ránu pěstí (jednak za svou ubohost, jednak za to, že dělají feminismu ostudu), ale více méně neškodné. Za poslední rok se však objevilo několik věcí, nad kterými jsem se v souvislosti s feminismem musela pozastavit a které rozhodně neškodné nejsou...
Už jenom styl, jakým se začíná uvažovat o ženách a mužích obecně: podle těch nejextrémnějších a nejkorektnějších názorů spočívá rozdíl mezi muži a ženami jen v tom, co mají mezi nohama, a ženskost a mužskost je vlastně jen přežitek a pokud si někdo myslí něco jinýho, dostane v lepším případě výsměch, v horším případě hejt... Což je dost hrozný, protože pro mě osobně je vědomí své vlastní ženskosti jedna z nejvíc naplňujících věcí v mým životě a dost se mi nelíbí, že by mi to chtěl někdo brát... Je to pro mě samozřejmě spíš abstraktní záležitost založená na pocitech harmonie ve vztahu s mým partnerem (fakt to není o tom, co nosím na sobě, jaký mám koníčky nebo co dělám za práci), ale to přece její význam nijak nesnižuje. A tak je to se vším: jsem člověk, heterosexuální žena, běloška, Evropanka, Češka. Taková je moje identita - nic víc, ale ani nic míň. Nehodlám z toho dělat něco, co mě povyšuje nad ostatní, nebo něco, co by ostatní nebo i mě samotnou nějak omezovalo, ale rozhodně si to od nikoho nenechám vzít: není to jenom o tom, že mám kozy a frndu nebo že mám bílej xicht, je to něco, co tvoří mou podstatu jako lidské bytosti, co určuje, že se cítím šťastně, když se vzájemně doplňujeme s mým mužským protějškem, že je mi nejlíp v mé domovině - tam kde mám svoje kořeny. Má to konec konců i biologické opodstatnění: lidé žijící na jižní polokouli mají tmavou pleť, aby je vysoký obsah melaninu chránil před škodlivým UV zářením, asiaté zase mají šikmé oči, protože mají navíc kožní řasu, která chránila oči jejich předků žijících v písčitých oblastech. O rozdílech mezi mužským a ženským mozkem snad ani psát nemusím... A přestože se tato fakta nijak nebijou s tím, že někdo z různých důvodů může žít i jinde než tam kde se narodil, nebo že někdo může žít spokojeně i bez partnera, ve vědeckých kruzích se začínají považovat za zastaralé nekorektní teorie, které by se např. neměly vyučovat na školách, a tady se dostávám k tomu zásadnímu.
S tím, že někdo vyletí jak čertík z krabičky, když se řekne, že ženská není chlap nebo že černá není bílá, se ještě dá žít - ať si myslí a říká kdo chce co chce, mně to může být u prdele. Daleko závažnější je, když tyto věci pronikají do systému. Ve Španělsku tak např. přijali v platnost zákon, který umožňuje zdarma podstoupit umělé oplodnění i single ženám. To stejný chtěla u nás prosadit i "feministka" Marksová (naštěstí se jí to nepovedlo)... Na jednu stranu je super, že tak všechny ženy (tj. i ty co jsou single) získávají možnost mít děti (a navíc se tím otvírá další možnost pro lesbické páry), ale... Myslí vůbec někdo na ty děti? Mně to vůči nim přijde hrozně nefér, protože jsou tím předem odsouzené k tomu, že nikdy nepoznají svého otce. OK, některé o to třeba ani stát nebudou, ale není to zaručené. Nezapomeňme, že ty děti uvidí, že většina ostatních dětí toho tatínka má a pravděpodobně budou chtít vědět, kdo je ten jejich. Je to totiž vcelku přirozené chtít vědět, odkud pochází moje krev - vem si, že i spousta těch co spokojeně vyrůstají u adoptivních rodičů, se i tak snaží najít svoje pravé rodiče. A jak jim to potom chceš vysvětlit v případě toho umělého oplodnění? "No, víš, byla jsem sobecká a chtěla jsem si pořídit dítě jako by to bylo zvířátko, co si koupím v obchodě, tak jsem si tě nechala vyrobit na zakázku a ty svého otce bohužel nikdy nepoznáš, sorry" - hm, vážně super... UMOŽNIT SINGLE ŽENÁM UMĚLÉ OPLODNĚNÍ V DŮSLEDKU BERE JEJICH DĚTEM PRÁVO NA OTCE. Ty děti se jich budou ptát, kde mají tátu, a ony jim na to nebudou moct dát uspokojivou odpověď (i něco jako "neměl o nás zájem" se dá přijmout líp než tohle). A to je přesně ta chvíle, kdy se mi ten takzvaný "feminismus" přestává líbit...
Další záležitost se týká návrhu zákona, který se projednával tuším v Austrálii: šlo o to, že by se do rodného listu a dalších dokumentů přestalo psát pohlaví, aby to prý transsexuálové měli jednodušší... Ano, na jednu stranu je to jenom kus papíru, kterej prakticky nikoho v ničem neomezuje, na druhou stranu jde o princip: jako by se kvůli tomu, že má nějaký % lidí problém se svou pohlavní identitou, všichni ostatní měli bát říct, jestli je jejich dítě holčička nebo chlapeček; jako by jsme snad kvůli transkám měli skrývat svou vlastní pohlavní identitu...
A úplně nejnechutnější mi přijde nápad, o kterým se taky nedávno diskutovalo a jenž vzešel samozřejmě ze strany "feministek", že by zaměstnavatelé museli povinně obsazovat volné pracovní pozice ženami tam, kde jsou ženy oproti mužům v menšině. Jakože kurva CO?! Zaprvé je to zásah do práva zaměstnat koho uznám za vhodné, což by se mělo rozhodovat na základě schopností a dovedností uchazeče majících vliv na jeho vhodnost pro vykonávání dané práce, ne na věcech jako je pohlaví nebo třeba rasa či národnost a to ani z jedné strany (tj. ani "nezaměstnám ji/ho, protože je to ženská/negr/Ukrajinec a co umí mě vůbec nezajímá", ani "sice tu práci bude nejspíš dělat na hovno, ale zaměstnám ji/ho, aby to nebyla diskriminace"). A zadruhé: to copak nikoho nenapadne, že některý věci jsou tak jak jsou prostě proto, že to tak lidem vyhovuje? Možná je málo zedniček a jeřábnic prostě a jednoduše proto, že většina žen dává přednost jiným zaměstnáním, hm? Upřímně mě to i trochu uráží: "feministky" který s tímhle přišly, ze mě vyloženě dělají nesvéprávného idiota, kterej neví co chce, nezná svoje možnosti a vlastně vůbec neví, co je pro něj dobré...
Na závěr k tématu feminismu už jen něco na odlehčení: když už jsem sem dala ten obrázek o holení nohou a feminismu/non-feminismu, možná jsi slyšel/a o "Januhairy" :-). Jde o akci, kterou vyhlásily britské feministky teď na leden: měsíc bez holení (některé aktivistky si své ochlupení nejen nechávají narůst, ale taky si jej barví) za účelem protestu proti společenským normám, které dle jejich slov vnucují ženám holení... Moje pocity z této akce jsou smíšené. Na jednu stranu cením odvahu jít do něčeho takto extravagantního a chápu na co tím naráží, protože spousta lidí ráda odsuzuje druhé za to, že nezapadají (viz co jsem napsala výše). Na druhou stranu, nikde není napsaný, že se ženy musí povinně holit (je to právě spíš jen zažitý zvyk, podobně jako to, že jíme příborem) a hlavně: nikdo nemůže druhým vnutit, aby pro ně něco bylo atraktivní, a nezvyklé jevy holt prostě přitahují pozornost. Jinými slovy: klidně se nehol (je to tvoje právo a nikdo ti ho nemá co brát), ale musíš potom počítat s tím, že se kvůli tomu velkýmu procentu chlapů nebudeš líbit a že na tebe bude každej druhej zírat jak na zjevení ;-) (to je jako bych já nosila ultra punkový nebo technařský oblečení a pak se divila, že se na mě lidi divně dívaj, a rozčilovala se, že si většina myslí, že to vypadá hrozně)
Napadá mě, že to možná trochu souvisí právě s jistou korektní mentalitou, kterou v poslední době pozoruju u velkýho množství lidí. Mám pocit, že plno lidí hledá odsouzení i tam kde není - třeba jen proto, že se někdo o něčem nevyjádřil tak, jak by chtěli... Příklad z nedávné doby, co se mi stal: napsala jsem v jedné diskuzi svůj názor, že lidi co píchaj hnedka s každým nebo co to dělaj za peníze, si tím chtěj něco dokazovat (což mi konec konců i potvrdila jedna z mých promiskuitních kamarádek, která to komentovala tak, že to pro ni je "ego boost"), mají nižší hodnocení sebe sama a svýho těla, a neváží si tudíž sami sebe tolik jako lidi, co si pečlivě vybíraj, koho pustí do své nejintimnější zóny. Načež následoval šílenej shitstorm, jak ty lidi strašně odsuzuju a jak je mám nechat být a kdesi cosi... A já je přitom vůbec neodsuzuju :-). Ani promiskuitní lidi, ani pornoherce/pornoherečky, ani prostitutky. Respektuju jejich právo vést svůj život jak chtějí, rozhodně si nemyslím, že by kvůli tomu co dělají byli něco míň (jen si myslím, že je k tomu vedou určitý důvody) a už vůbec bych si nedovolila jim snad zkoušet něco diktovat nebo tak. To ale pořád neznamená, že jim to musím posvětit jak je to super nebo že na to nemůžu mít svůj názor. A to, že je to názor kterej se špatně poslouchá, na tom nic nemění.
Jinej příklad: v diskuzi o homosexualitě byli někteří lidi napadáni třeba i jen za konstatování faktu, že homosexualita není normální (protože není - je to menšinový jev, odchylka od většinové normy), jako by to snad byla nějaká nadávka nebo co... Přitom "abnormální" nemusí nutně znamenat špatný nebo odsouzeníhodný, viď? ;-) A zkus tohle říct třeba o člověku, co se narodil se šesti prsty místo pěti, a nikoho ani nenapadne že by to bylo nějak nesnášenlivý nebo netolerantní - čím to asi bude? Žeby brainwashing politické korektnosti? ...Mno, 2 moje výborný kamarádky jsou sice lesby, já sama jsem si prošla několikaletou bisexuální fází, jsem pro právo homosexuálů na stejnopohlavní manželství, adopci dětí i queer pochody, vždycky jsem byla proti projevům nenávisti a šikaně vůči této menšině - ale jsem vlastně homofob, protože si myslím, že homosexualita je abnormální a že je lepší, když dítě vychovává hetero pár než homo pár :-D. Vždycky je lepší, když dítě vychovává máma a táta, než když jej vychovává jen máma/jen táta/babička/máma a teta/táta a strýc atd. - co si budem, prostě je to ta nejideálnější varianta a všichni to víme. Dítě se určitě může mít dobře i u dvou maminek či dvou tatínků a už teď to tak v mnohých rodinách funguje, ale je to prostě jiný - my co máme rozvedený rodiče a byli jsme část svého dospívání vychováváni prakticky jen jedním z nich dobře víme, že to takhle není úplně vono a u duhových rodin to hádám nebude jinak. Jo, homosexualita nikomu neubližuje (proto není moderním lékařstvím brána jako nemoc), je to něco co stvořila příroda u lidí i u zvířat, každej dobrej rodič je lepší než děcák a homo lidi 100% rovnoprávnost stále nemají, ale opravdu je nutný si kvůli tomu něco nalhávat??? Jen pro ilustraci, jak vypadá skutečná homofobie: http://www.seznamzpravy.cz/clanek/musime-z-homosexualu-tu-silenost-vymlatit-navrhuje-poslankyne-75900?dop-ab-variant=9&seq-no=3&source=hp&fbclid=IwAR2A8mohQv3OY1FylPIHHzwZfhkxp06fxe86nIgxTTjYwhYDNetjPqckCDU
Úplně na závěr řeknu toto: u politické korektnosti ve skutečnosti nejde o boj proti extremismu. Lidi spíš přišli na to, že označit někoho jako extremistu je velice účinný způsob, jak jej umlčet: když někoho označím za extremistu, vlastně tím říkám, že jeho názory jsou škodlivé, nebezpečné, neakceptovatelné a vlastně by takovej názor vůbec nikdo neměl mít. Když ale posuneme hranice toho, co je považováno za extremismus výše popsaným způsobem, je to hrozný totalitářství, protože jak vidíme, tady už nikoho nezajímá, že proti černochům/cigánům/homosexuálům/nevím-komu-všemu-ještě vůbec nic nemáš a nechceš nikoho nijak diskriminovat. Cenzura jiných názorů, stigmatizace některých témat, omezování svobody tvorby a ideologicky zabarvený výklad světa se stává realitou, která jedněm slouží k násilnému zakrývání jim nepříjemných částí reality, s nimiž se neumí vyrovnat nebo si je nějak vyřešit, a druhým k vytváření obětí, jejichž štěstí zdánlivě závisí na jejich pomoci, která je ve skutečnosti spíš touhou po moci (jak na úrovni psychologické, tak materiální - co si budem, myslet si, že všichni co pracujou v neziskovkách to dělají opravdu nezištně by bylo stejně naivní, jako si myslet, že politici jsou opravdu pro lidi - a i některým z nich mimochodem politická korektnost přináší v jejich kariéře plusové body)... To už tady ale jednou bylo a cinkalo se proti tomu klíčema... Ne že by vykořisťování dělnictva, rasismus, homofobie a další nebyl problém, který má smysl řešit, ale nesmíme dopustit, aby se stal záminkou k omezování svobody většiny ostatních: aby se lidi zase museli bát se projevit, aby bylo trestáno vyřčení nepříjemné pravdy, aby systém lidem ještě víc diktoval co jak mají dělat. Rovnoprávnost a rovnocennost lidí napříč rasami, národnostmi, pohlavími, vzděláním apod. je strašně důležitá a plně tuto ideu podporuju, ale opravdu to neznamená stejnost. Politická korektnost je projevem levicového neofašismu, kterýmu tady nesmíme dát prostor, pokud si chceme zachovat aspoň kousek demokracie - není všechno zlato, co se třpytí...
Díky všem co to dočetli až sem a co jsou ochotní se nad tímto vším zamyslet. Neboj se zanechat koment, máš-li nutkání dát vědět, co si o tom myslíš ty, jen ať má prosím hlavu a patu, díky ;-)
Komentáře
Přehled komentářů
Ad 1: Pokud někdo patří v hledání zaměstnání do preferované skupiny, je privilegovaný. Neznamená to, že se máme cítit provinile, ale že by jsme neměli přehlížet to, že někdo takové štěstí nemá. S tím, že by to chtělo náš systém integrace Romů zlepšit, více méně souhlasím.
Ad 2: Dnešní svět je multikulturní a je přirozené, že lidé chtějí ve filmech a seriálech vidět postavy, se kterými by se mohli stotožnit a identifikovat. Na tom, že se takové připomínky hromadí a tvůrci se tomu přizpůsobují, přece není nic špatného...?
Ad 3: Umělé oplodnění v tomhle vůči dítěti možná není úplně „fér“, ale co když ho podstupují neplodné páry - to copak fér je? Když mohou neplodné páry, proč by nemohly i single ženy?
Ad 4: Spousta věcí není povinných, přesto se společnost staví odmítavě vůči lidem, kteří se jejím nepsaným normám vymykají, viz reakce většiny když chlap řekne, že to bude on, kdo zůstane s dítětem na mateřské.
Ad 5: Kdo tvrdí, že si jím lidé co mají rádi nezávazný sex chtějí něco dokazovat, by ho měl raději taky vyzkoušet ;).
Ad 6: „Nenormální“ má negativní konotace a je to výraz pasivní agresivity, proto se lidé tomuto označení většinou brání. A kdo určuje, co je „ideální“?
Možná by to té FREEDOM chtělo víc...
Re: FREEDOM?
(Lesikovinka23 (ADMIN), 3. 6. 2019 14:25)
ad 1: dejme tomu, pořád ale vidím pozitivní diskriminaci romů jako o dost větší projev privilegovanosti, než to, že někomu z 10ti poslaných žádostí odpoví na 8 a někomu jen na 2...
ad 2: že někdo pociťuje ve filmové tvorbě nedostatek postav, se kterýma by se mohl ztotožnit, je asi možný (mě by teda v životě nenapadlo požadovat ve filmu z prostředí Afriky bílé postavy jenom proto, že já jsem běloška a ve filmu jsou jen černoši, ale OK) a klidně to i může dát najevo, ale osočovat kvůli tomu tvůrce z rasismu a házet na ně špínu dokud se nepřizpůsobí je trochu moc, ne?
ad 3: u neplodných párů to vnímám stejně jako u adoptivních rodičů - vychovávají cizí dítě jako vlastní, protože svoje mít nemůžou - to se dá pochopit. single ženy ale svoje dítě mít můžou i bez potřeby umělého oplodnění , a to je pro mě osobně právě to nepochopitelný - nějaký jejich strachy, lenost nebo nechuť najít pro svoje dítě otce normální cestou, mi přijde jako dost chabá výmluva a ne moc legitimní důvod k podstoupení umělého oplodnění.
ad 4: je to tak - proto říkám, že chápu, na co tím ty aktivistky naráží ;-). jenom poukazuju na to, že když někdo někoho odsoudí za to, že se vymyká, je jedna věc, a když někdo tím, že se vymyká budí pozornost, je věc druhá.
ad 5: možná příště čti pozorněji: já se nebavím o nezávazným sexu obecně. sama jsem ho párkrát zažila - na základě mojí zkušenosti to teda vidím tak, že bez lásky je to divný a o ničem (to už si to radši udělám sama...), ale OK - každej jsme jinej a někomu může víc vyhovovat být single a sem tam si pro ukojení potřeb jen nezávazně vrznout, proč ne. promiskuita je ale něco jinýho: to jsou lidi, co potřebujou mít každej týden v posteli někoho jinýho a snaží se mermomocí ojet co nejvíc lidí - sorry, ale to není jenom tak. za tím, proč to ty lidi dělají něco je a ať mi nikdo nezkouší tvrdit, že sebe sama a svoje tělo vnímají stejně jako lidi, co promiskuitní nejsou. jinak, je mi to samozřejmě úplně u prdele jak to mají druzí ve svým intimním životě a vlastně mě to ani nezajímá, ale když už mi to někdo vecpe, tak na to snad taky můžu říct svůj názor, ne? :-) ty FREEDOM :-P
ad 6: to je pravda, má to negativní konotace, ale to je podle mě právěže blbost. to, co je ideální, v některých případech určuje biologie: já vím že je to dvousečná zbraň, ale být vychováván hetero rodiči je zkrátka nejpřirozenější (čímž neříkám, že jiný varianty musí být nutně blbý nebo škodlivý). kdyby nebylo, bylo by to s výchovou hetero/homo páry od začátku 50 na 50 u člověka i u zvířat a vůbec to teďka neřešíme. jo, moderní člověk běžně dělá spoustu nepřirozených věcí, ale zrovna na tomhle podle mě docela záleží - jde přece o rodinu... ale jak říkám - každej dobrej rodič je lepší než děcák, proto adopci dětí homo páry podporuju ;-).
FREEDOM?
(Ashley, 2. 6. 2019 14:06)