Jdeme do osmičky
Ušli jsme společně už 7 let domoškoly.
Z učitele se stal žák a ze žáka učitel. To není nadnesená fráze, to je prostý fakt. Můj syn si sám šlape svou cestu a mě přibírá jako parťáka. TO je to nejpodstatnější, nejdůležitější z celé společné cesty! TO je to, co bylo cílem. Naučit své dítě, kde a jak získat informace, jak je třídit, jak rozpoznávat a ověřovat pravdu od lží a fakeů, Naučit ho, že nemusí vědět vše, ale musí vědět, kde to najde. Že život je cesta k neustálému učení nových věcí. Že ne vše je v učebnicích, ale spousta toho je v lidech. Že získaná informace se nejlépe zapamatuje, je-li předána dál a naučená praxe se nejlépe zdokonalí, je-li vykonávána.
Dokonale jsme se sžili.
Víme, že není každý den posvícení, že se nemusí každý den jet na 100%. Že jsou dny, kdy to jde jen na 20, ale pak také dny, kdy to jde na 500. Že život je v rovnováze a není třeba se hroutit, když neuspějeme, protože i neúspěch přináší nové možnosti a hlavně - a to především, že
CHYBA JE DŮLEŽITÁ! CHYBA NÁS POSOUVÁ DÁL! CHYBA NÁS UČÍ! A ZA CHYBY SE NETRESTÁ, ALE DĚKUJE, NEBOŤ JSOU NAŠÍM POSUNEM K LEPŠÍMU JÁ.