Rok 2018 jsme zakončili v Obecním klubu, vánočním punčem.

 Vložit jako čistý text

Sraz na "Martinskou husu" 14.listopadu 2018.

7.11.2018

Využili jsme nádherného počasí a vydali se z Kopřivné před Prameny do Velkých Losin. Fotka je od hotelu Diana. Už je nás tolik, že máme problémy s přepravou autobusy.Fotografie je z parkoviště před hotelem Diana nad Losinami.

24.10. 2018

Lázek - 13 účastníků + pes

Celou noc pršelo, ještě ráno poprchávalo a hlavně pořádně fučelo. Takže strategie byla jasná: zajedeme si autobusem do Štítů a tam se rozhodneme podle počasí, buď půjdeme do cukrárny, posedíme a pojedeme zpět domů, nebo se přece jen vydáme na vycházku. Slávek tvrdil, že bude i sluníčko, tak jsme dojeli až do Cotkytle a tam už nebylo pochyb, že opravdu jdeme! K rozhledně to bylo jen něco kolem kilometru, a protože nejsme žádné „třasořitky“, nikoho vítr neodvál. Rozhledna zavřená – to jsme věděli -  tak nás to nepřekvapilo, ale ten nepořádek kolem, to byla síla! Přímo smetiště! I se dvěma vířivkami, bazénem,… Nás ale začínalo těšit počasí, v lese už tolik nefoukalo a skutečně začalo svítit sluníčko. Krásným lesem jsme pomalu scházeli kolem Cukrové chaty do Hoštejna. Kousek to byl pořádný „padák“, ale na to už jsme zvyklí z minulých vycházek. Vzhledem k zásobám tekutého ovoce nikomu nebyla zima, nálada byla taky skvělá, v Hoštejně na zastávce jsme se dokonce vyhřívali na sluníčku. Nikdo z nás určitě nelitoval, že neseděl doma u kamen. V bludovské cukrárně jsme konstatovali, že se výlet zdařil.

Jiřina K.

10.10.2019 

 - Švagrov- naučná stezka.

Ekostezka Švagrov 10.10.2018

Do Vernířovic (zastávkaSedmidvory) jsme dojeli autobusem a to vyhlídkovou hodinovou jízdou ze Šumperka přes Vikýřovice, Rapotín, Petrov, Sobotín, Rudoltice, zpět do Sobotína a pak teprve do Vernířovic. My, co máme už víc jak šedesát pět zkušeností, jsme měli onen zážitek za pouhých 5 korun. Co si víc přát. Někteří už vytáhli svačiny… Po té jsme absolvovali 1 km po asfaltu do Švagrova ke Středisku ekologické výchovy, kde nás přivítala milá paní z kuchyně a zájemcům uvařila kávičku. Bylo skoro poledne, tak jsme poseděli a „poobědvali“. A už nás čekala Ekostezka Švagrov - 4,5 km dlouhá, 12 zastavení, převýšení 250 m. Právě to převýšení nás hned po startu rozdělilo na několik skupin dle rychlosti výšlapu. Celá cesta vedla lesem, jen dvakrát byl trošku výhled do údolí a na protější stráň. Různý byl i návrat zpět – někteří zvolili prudký sešup ke středisku a stihli v pohodě kávu se zákuskem, jiní zvolili delší trasu s pozvolným klesáním směrem k zastávce Sedmidvory. Počasí bylo skvělé, barvy podzimu se ukázaly v plné kráse, ti s bystřejším zrakem našli i houby. Mrkněte na fotky a bude vám jasné, jak to vše bylo…

Jiřina K.

 unikátní úlovek Jarky  . Uznejte sami. 

Zájezd BluTu 26.9.2018

Modrá - Velehrad - Buchlovice

26. 9. 2018

Ranní mrazík nás přinutil vytáhnout zimní bundy a šály, ale jasná obloha slibovala krásné počasí. A krásné počasí opravdu bylo!

První zastávka byla v Modré  - v Centru historie a tradic, kde si každý vybral podle svého zájmu, kterou část navštíví. Většina z nás nemohla minout evropský unikát „Živá voda“. Tam jsme se kromě jiného prošli i tunelem ve sladké vodě – neuvěřitelný zážitek, když ne zrovna malé ryby plují kolem vás i nad vámi. Hned vedle jsme obdivovali  Archeoskanzen – opevněné sídliště z doby Velké Moravy. V nabídce jsme měli i terárium a expozici slováckých tradic s možností ochutnávek.

V sousedství Modré je poutní místo Velehrad s bazilikou Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje. Právě tam jsme měli čas na procházku, posezení v cukrárně, prohlídku, rozjímání či koupi vínečka v Klášterních sklepích.

Třetí zastavení bylo v Buchlovicích. Zájemci navštívili barokní zámecké interiéry, někteří se spokojili s procházkou v parku s prvky italské barokní zahrady. Bohužel výstava fuchsií vzhledem ke konci září už nebyla v plné kráse, ale i tak se bylo na co dívat.

Byl to již třetí zájezd bludovských turistů (seniorů), který si sami naplánovali, zorganizovali a uskutečnili. A myslím, že ke spokojenosti všech 50 účastníků. Tak zas někdy příště!

Jiřina Klimešová

Ovčárna - Skřítek

12.9.2018

27 účastníků

Hřebenovka je hřebenovka, samozřejmě když vyjde počasí. A nám vyšlo přímo parádně: jasno, nádherné sluníčko, teplo akorát, nahoře trošku pofukovalo… Zezadu nás jistil Praděd s věží, pak i Petrovy kameny. Výhledy na všechny strany… Co víc jsme si mohli přát.

Jen místní se divili, že je autobus ze Skřítku do Rýmařova plný, cituji: „No jo, už je září, tak studenti jezdí do školy“ – aspoň jsme se zasmáli. Navíc někteří našli kousek od Skřítku i praváky, jízdné jsme poprvé měli jen za 25% nebo akce 5 za 250 Kč na celý den, všichni zvládli „sešup“ dolů, na Skřítku jsme v pohodě stihli občerstvení, takže všeobecná spokojenost.

Vycházka s překvapením

5. 9. 2018

Byl to Vlastíkův nápad sejít se u pečené kýty.....

Počet účastníků nepřesný… asi 35

Byl to Vlastíkův nápad sejít se u pečené kýty. S Lubou a Slávkem jsme návrh už jen „doladili“  a  pomohli  vše zorganizovat. Jak už to tak bývá, tajemství nebylo pro všechny tajemstvím („nikomu to neříkej…“) a pro většinu konec vycházky na Brusince a kýta na grilu už nebylo žádným překvapením. Myslím, že to nijak nevadilo a třeba jsme aspoň někoho překvapili tím, jak jsme vše přichystali. Bylo dost nejen „masenka“, piva, vínečka, ale i skvělé zeleniny, navíc závin, šnečky, buchty a taky spousta ovoce ( převážně v tekutém stavu) chutnala víc než dobře – díky všem dárcům. Je třeba vidět fotky!

Akci nebudu hodnotit, jen doufám, že si všichni užili nejen vycházku,ale i posezení nad Bludovem a naše snaha nebyla marná…

Jiřina K.

29. 8. 2018

28 účastníků ( z toho 1 dítě)

Ráno bylo docela chladné, ale jasná obloha slibovala krásný den. Do Postřelmova jsme se přesunuli autobusem – ještě za plné jízdné ( v září to bude „za hubičku“) a hned jsme nastoupili na turistickou trasu směrem na Markovici. Většina z nás zná postřelmovský folklorní soubor, který se jmenuje podle tamního kopce, ale na Markovici byl z nás málokdo. Pepa B. nás táhnul přímo do kopce po své „dětské sáňkařské dráze“, ale vzhledem k pokáceným stromům, pařezům a křoví jsme se raději vrátili na značenou cestu. Mělo to jednu výhodu: našli jsme dohromady 3 houby (kováře) – jedna úplně červavá, druhá napůl červavá a jen ta třetí byla zdravá. Vzhledem k letošnímu počasí to byl skoro zázrak. Vrchol kopce jsme záměrně minuli a sešli do Brníčka. A pak zase vylezli do kopce k zřícenině, kde jsme si dali pauzu na občerstvení, focení i odpočinek. Do Kolšova vedla turistická značka přímo do kopce a bohužel po asfaltce, ale naštěstí na vrcholu kopce byla odbočka a dál se šlo už lesem v příjemném chládku. Někteří z nás možnost vyhřát se přímo v poledne na asfaltu nevyužili a počkali v Brníčku na autobus do Sudkova. Netušili sice, že se jedná o „vyhlídkovou“ jízdu přes Lesnici a Postřelmov, ale k Adéle dojeli spokojeni a odpočati. My, co jsme šli pěšky, jsme už měli za sebou nejedno pivečko a na stole nějakou tu flákotu nebo aspoň boršč s pirohem ( moc dobré - doporučuji). Řádně posilněni jsme museli absolvovat ještě 3 km po svých do svých domovů do Bludova.

Na závěr cituji hodnocení vycházky od P.Baslara:

„Bylo to krásná, ale náročná vycházka. Díky posilnění v pohostinství u Kláry jsem však přežil. Už se těším na další dobrodružství.“

J. Klimešová

Skřítek - Alfrédka - Žďárský potok

15.8.2018

15 účastníků  a pes

Horké počasí přimělo bludovské seniory k výletu do chladnějších míst. A tak se patnáct lidí a jeden pes vydali na trasu Skřítek – Alfrédka – Žďárský potok, zdolat 14 km. Autobus nás vyvezl ze Šumperka na Skřítek. Počasí bylo vlídné, mírně pod mrakem. První úsek byl zdolán vcelu rychle, ale i následující cestu pod skály všichni zvládli. S malými přestávkami na občerstvení a pojídání borůvek jsme kolem poledne stanuli na Alfrédce. Krátký oběd ze zásob, co si kdo přinesl, odpočinek a po zelené značce dolů ke Žďárskému potoku. Po půlhodinovém odpočinku nás autobus dovezl do Šumperka a do Bludova. Unavení, ale spokojení, že jsme to zvládli, jsme byli kolem 16. hodiny doma.

J. Snášelová

Sudkov - Lesnice - Postřelmov - Chromeč

Cyklovýlet  18. 7. 2018

7 statečných ( Ina, Jana, Zdenka, Jiřina, Luba, Slávek, Pepa)

„Mrholí, to vlhko padá k zemi, mrholí… A nějak divně je mi, vláha padá na vlasy, je uplakaný počasí…“

Tak nějak to zpíval kdysi Matuška a tak nějak jsme si to mohli zazpívat i my v 9 ráno u Panenky Marie. Přesto jsme se nevzdali, domluvili se na zkrácenou trasu a vyrazili směr Sudkov, Lesnice, pak přes Postřelmov do Chromče. Vždyť kůže je nepromokavá! A oblečení uschne. U obra Drásala je příjemné posezení i v dešti, samoobslužný bufet nám náramně vyhovoval. Uvařili jsme si kávičku, načepovali pivo, koupili slané tyčky, vybalili svačiny, zahřáli se něčím ostřejším ( „pepkovice“ ani další zdroje neměly chybu ), probrali kde co – a hlavně jsme se dobře bavili. V poledne už téměř nepršelo, tak jsme v pohodě dojeli domů. Bylo to sice pouhých 19 km, ale nám přece nejde o rekordy…

Jiřina K.

Ostružná – Kronfelsov – Staré Město

4. 7. 2018

27 účastníků ( 23 dospělých , 4 děti )

Krásné ráno, slunečno, kýčovitě modrá obloha  - co víc si přát? Snad víc než jeden vagonek od Českých drah na trati z Bludova do Hanušovic. Z Hanušovic to bylo ještě „přítulnější“ – byla výluka, tak jsme se museli spokojit s jedním vyhřátým autobusem. O to lepší byl pocit, když jsme z autobusu vystoupili a nadechli se čerstvého horského vzduchu. Prošli jsme si Ostružnou a stoupali pěkně do kopce – jak jinak v horách. Obdivovali jsme krásně rozkvetlé louky, výhledy ( Paprsek, Návrší, Kralický Sněžník), vyslechli si i horskou serenádu  „bé bé bé“  od pořádného stáda oveček a nenáročnou trasu přes Kronfelzov a Kutný vrch jsme si užili. Ve Starém Městě jsme našli pohodovou restauraci „Pohoda“ a v pohodě se dle svých přání občerstvili. Dle rčení Jirky Stona, že na vlak se čeká, na vlak se nedobíhá, jsme vzorně a hlavně včas došli na nádraží.  Za odměnu nám Jirka nalil ve vlaku něco ze svých zásob (dobré to bylo) a všichni si chválili úspěšný výlet. Jenže to jsme ještě netušili, že v Rudě nás čeká nemilé překvapení – nejdřív, že bude půlhodinová pauza, pak hodinová, pak …to už nikdo nevěděl. Jirka S.  zjistil, že ze Šumperka jel vlak na červenou,tak se uzavřela trať a čekalo se, až přijede inspekce, provede „ohledání místa činu“ a vše sepíše. Padl návrh, že dojdeme přes Hrabenov  do Bludova pěšky, ale vzhledem k horku a pokročilé době se návrh neujal. Na řadu přišly mobily a zjišťovali jsme, kdo z příbuzných a známých by mohl pro nás přijet. Někteří jeli autobusem do Šumperka a pak teprve do Bludova. Závěr byl tedy různorodý, ale věřím, že to nikomu nepokazilo celkový dojem z hezky stráveného dne.

Jiřina K.

Červenohorské sedlo – Vřesová studánka – Kouty   

20. 6. 2018

21 účastníků

Ráno zataženo, pod mrakem – bude nebo nebude pršet? Ale nezalekli jsme se a vyrazili dle plánu z „Červeňáku“ na „Vřesku“. Aspoň nebylo takové vedro a v pohodě jsme došli k prvnímu přírodnímu občerstvení přímo z pramene studánky. Někteří pili pouze ze svých zdrojů,ale studánka je studánka. Na místě vyhořelého kostelíku jsou umístěny lavice,které kopírují půdorys kaple a od 4.9.2017 je uprostřed obdivuhodně opracovaný oltářní kámen – 3,5, tuny. Posvačili jsme tedy v přímo „ v kapli“.  Řádně posilněni jsme bez problémů vyšplhali na vrchol kopce, abychom vykoukli z Kamenného okna směrem k Jeseníku. Pak už jen dolů a dolů a dolů – náročné pro naše kolena, stehna a kyčle. Ale na to už jsme zvyklí a krásná Hučivá Desná plná peřejí a kaskád nám zpříjemňovala cestu. Poslední část cesty po asfaltce pod sluncem v plné síle byla trošku vysilující, ale v  Koutech se o nás postaral Pepa Janča a zařídil dřívější otevření Pivnice u Colomba ( majitel bludovský rodák pan Jílek). Nechybělo tedy doplnění tekutin dle našich přání a u autobusové zastávky byla opět skvělá nálada. A máme další hezké zážitky…

Jiřina K.

Velké Losiny - Maršíkov - Sobotín  6.6.. 2018

10 účastníků

Bohdíkov – Štědrákova Lhota – Ruda nad Moravou

18 účastníků

Tentokrát jsme se vydali z Bohdíkova na Rovinku. Cestu většina z nás neznala - autoři návrhu vycházky se nedostavili. Ale jsou přece mapy, rozcestníky a taky se Jirka z Olšan přiznal, že to tam přece jen zná. Našli jsme tedy Rovinku – na pořádném kopci, došli do Štědrákovy Lhoty, ale 5  km po asfaltce do Rudy se většině jít nechtělo. Tak jsme se rozdělili a 13 risklo neoznačenou trasu vzhůru po sjezdovce k „Wilsonovi“. Ještěže jsme se před výstupem dole pod sjezdovkou řádně posilnili u pana Kotraše v jeho novém penzionu. Otevřený sice bude až v zimě hlavně pro lyžaře, ale díky známým p.Kotraše -Jirkovi a Laďovi - nás už teď pozval dál. Po prudkém stoupání nás pak čekala pohodová vrstevnicová cesta s krásnými výhledy na Janoušov a Jakubovice. Sv.Petr vyzkoušel,jestli jsme na jeho rozmary řádně připraveni. Ale po 5 minutách teplého májového deštíku, během kterých zkontroloval naše bundy, pláštěnky a deštníky, schoval zbraně a opět se vytasil se sluníčkem. A pak sešup do Rudy. Bohužel hospoda na Lapaču je zavřená, Na Záložně otevírají až ve tři hodiny ( i když Pepa se chlubil,že mu načepovali- ale kdo ví…).Spokojili jme se tedy s nanuky a plechovkami piva z místního obchůdku a stihli v klidu a pohodě vlak o půl třetí. Myslím, že kdo s námi vyrazil, nelitoval…

Jiřina K.

Zájezd bludovských turistů 9. 5. 2018

Krňovice skanzen, Třebechovice p/Or. Betlém , Týniště n/O-oběd , Sedloňov-arboretum , Šerlišský mlýn - Masarykova chata,  pěší vycházka, Neratov- prosklený kostel . Nádherné obrázky od p. Straky naleznete na ve fotoalbu.

PS: ještě jsem přidal parádní fotky od J. Holínkové. A také od J. Snášelové.

51 účastníků

 Už ani nevím, kdy naposledy jsem vstávala tak brzy, abych o půl sedmé byla v plné polní u kulturáku. Navíc Luba – hlavní organizátor-  onemocněl,tak jsem musela převzít vedení ( nebo velení?). Ale nejen já, ale všichni to ráno zvládli a v 6.30 jsme skutečně vyjeli.

V Podorlickém skanzenu v Krňovicích jsme obdivovali nejen lidové stavby, ale i elán a nadšení celé rodiny ( 7 dospělých a 6 dětí). Skanzen není mrtvým muzeem, ale je tu funkční kovárna, truhlárna, mlýn, peče se tu chleba, zpracovává vlna, tkají látky,… Chovají tu i domácí zvířata. My jsme si zavzpomínali na své dětství a taky jsme přiznali, že některé věci máme i teď ještě doma. Možná se části našich domácností přibližují skanzenu…

Třebechovický betlém je bez komentáře, opět obdiv lidské šikovnosti a trpělivosti. A co teprve paní Grulichová v Sedloňově! V 77 letech se stará o velikou plochu plnou skalniček, keřů a stromů, a ještě s úsměvem vítá návštěvníky, sama je provází svým královstvím a vzpomíná, jak to vše bylo a nebylo, když spolu s manželem – horolezcem zakládali arboretum.

Procházka od Šerlišského mlýna na Masarykovu chatu na Šerlichu byla sice pouhých 1,5 km nebo 400 m od parkoviště (víte, kdo tam byl první? ),ale postarala se o chuť na něco dobrého. Tak jsme neváhali a chvilku na chatě si trošku prodloužili. Pivo, vídeňská káva, poháry, knedlíky s borůvkami a jiné dobroty zaplnily naše stoly…

Závěr zájezdu patřil  kostelu s novou skleněnou střechou v Neratově. Zájemci se zúčastnili i podvečerní mše. Pak nás paní ze společenství ,nazvaného Sdružení Neratov, seznámila s celým příběhem obnovy kostela zasvěceného Panně Marii. Myslím, že všichni jsme v tom nádherném prostoru tiše poslouchali, ale taky vzdávali hold lidem, kteří se starají  jak o sakrální památky, tak i o lidi, kteří to potřebují. A péče o mentálně postižené je opravdu náročná.  Někteří z nás se určitě do neratovského kostela vrátí na pouť nebo na některou z kulturních akcí, které tam pořádají.

Cestou zpět připomínající vyhlídkovou jízdu ( ale bezpečnost především - chápu) jsme si vše z celého programu ještě probrali se sousedy nebo jen tak sami v hlavě… Dobrá akce, souhlasíte  účastníci zájezdu?

Jiřina K.

Rapotín -  Sobotín 18.4.2018

Ve fotoaalbu jsou aktuální fotografie od Slavka. 

27 účastníků

Březen za kamna vlezem, duben ještě tam budem… Ale nás se to netýká. Zvlášť když je tak krásné počasí. Dokonce není jaro, ale léto. Takže jsme hned v prvním kopci za Rapotínem dali mikiny do batůžků a potili se i v tričkách. Krásnými lesními cestičkami jsme obešli dva vysílače a pěkným sešupem došli nad Sobotín. Na oběd byl ještě čas, proto jsme zašli k sobotínskému zámku, který spravuje, provozuje a neustále dostavuje bludovský rodák pan Hroch s rodinou. Park jsme viděli jen z terasy s fontánou, ale asi ani tam jsme neměli co dělat. Vše je přístupné jen pro hotelové hosty. Padl i návrh,že každý z nás dá dvě stovky a pak vylosujeme jednoho z nás, který půjde do hotelu na oběd a pak na procházku do parku. Jenže nikdo nechtěl obědvat sám bez společnosti celé party. Tak jsme šli všichni společně na meníčko do „obyčejné“ restaurace. A byla akce: ke každému meníčku koblížek zdarma. Mně stačila výborná zelňačka a řízek ( netradičně česnekový – nic moc – nemám česnek v oblibě ) s bramborovým salátem,ale u stolu se našli i takoví jedlíci,že si ke kávičce dali i dva koblížky!

V restauraci na nás čekal i Pepa J.,který vzal celou trasu sám rychlým tempem, možná aby neztrácel čas vyhlídkami, svačinkami a jiným občerstvením a byl rychle u pípy. Ale my jsme taky měli čas před odjezdem autobusu na pivečko či kávu na terase za restaurací. Do autobusu jsme nastupovali spokojeni, rozehřátí, mírně unaveni.

Jiřina K.

Bludovská stráň - 4. 4. 2018

28 účastníků

Tentokrát jsme vzali naučnou stezku Bludovská stráň pěkně „popořádku“, podle jednotlivých zastavení - od oranžerie, přes park, na Příčnou, k nádraží, na Brusinku. Počasí nám přálo, tak jsme si mohli dle přání dát na rozhledně kávičku, čaj, perníček, punč od Jany K. nebo něco z vlastních zásob. Od přátel z ČSOP dostali zájemci pohled Brusinky a mohli si zakoupit pro letošní sezónu novou magnetku „Brusinka“. Domů se většině z nás ještě nechtělo, tak jsme se trošku vrátili a pokračovali směrem k Habermannově vile. Vzali jsme to přes zahradu Jany a Rudy Janíčkových, kde jsme chvíli poseděli a znovu se občerstvili. Díky, Jano a Rudo. Vidina oběda nám rozhýbala nohy a v restauraci za kolejemi byla další zastávka. Pak jsme se různě rozdělili a směřovali ke svým domovům. Skupinka v čele s Pepou B. se ještě stavila u Kubíčků. Takže dnes to byla vycházka se spoustou zastavení, věřím, že příjemných… Ušli jsme sice jen asi 8 km za 6 hodin, ale kdo by lámal rekordy v nějaké rychlosti pohybu, co? Hlavně pohoda, klídek, tabáček…

Fotografie od Slávka Straky

Jiřina Klimešová

Jak jsme byli na Drozdovské pile

hledat bledule - 21.3. 2018

Ve "Fotoalbu" jsou aktuální fotky Slávka Straky. Mluví za vše.

Jak jsme slavili MDŽ - 7.3.2018

Kdo se podívá na fotky z tohoto setkání v obecním klubu, tomu musí být jasné, že se oslava vydařila. Za sebe a zřejmě nejen za sebe bych chtěla poděkovat „našim hochům“ za růžičky i květinové perníčky, které jsme my všechny „holky - turistky“ dostaly. Bylo to opravdu milé překvapení. Na stolech byla spousta napečených dobrot, sladkých i slaných. A taky něco na zapití… Nakonec jsme ani nevnímali tu zimu a nutnost sedět v bundách a kabátech - nechci komentovat.

Takže hodně zdraví nám všem ženám a taky našim mužským ochráncům v BluTu! Ať nám to šlape!

Jiřina Klimešová

     .