Jdi na obsah
Jdi na menu
Lego... lego... ego...
Při větším úklidu jsem zjistila, že Mladší má svoje lego stavebnice v dezolátním stavu. Zatímco Starší má své modely vystavené, Mladší polorozpadlé, rozbořené, zničené. Ptám se, co se stalo. A prý „to samo“, jak „se to“ rvalo do krabic. A že by byl Mladší moc rád, kdyby měl hezky vystavené stavebnice jako Starší, ale bohužel to není možné, je to moc rozbité a návody neznámo kde.
Ovšem to mě chlapec asi pořádně nezná!
V době, kdy kluci spali, rozložila jsem všechny lego kostky podle barev do jednotlivých boxů.
Pak jsem si podle názvu lega našla na internetu číslo lega a podle čísla seznam všech kostiček. Až jsem měla kostičky nachystané, našla jsem si na netu návod a začala skládat. (To rozkládání a hledání kostiček byl proces na několik týdnů!)
Jenže já, když se do něčeho zakousnu... tak nepustím!
Začala jsem jednu noc skládat a ráno o půl třetí bylo hotovo!
Sotva Mladší vstal z postele, hned jsem ho (poněkud mátožně, přiznávám) odtáhla do kuchyně.
„Hele! Hele co mám!“ chlubila jsem se a ukazovala na složenou stavebnici.
„Jééé!! Teda mami...! Díky!“ Mladší stál s vykulenýma očima a spadlou bradou.
„No? Jaká jsem...?“
Mladší znatelně zaváhal. Přídavná jména nikdy nebyla jeho silnou stránkou.
„Ty jsi tak..... krásná?“ zkusil to.
Krásná? Já se mu patlám do rána s legem, kruhy pod očima, mastný vlasy, třes rukou a on řekne krásná?!
Pochopil podle mého výrazu, že tohle přídavné jméno se fakt nepovedlo.
Začalo mu šrotovat, jak mě oslovuje tatínek, když mě chce k něčemu ukecat nebo pochválit.
„Mami, ty jsi tak...eh... štíhlá?... nezhubla jsi něco?“
Před očima vidím rudě. Tedy spíš rudé lego kostičky.
Mladší zatěká očima k tabletu, který leží na stole. A protože ho znám líp než svoje boty, přesně tuším jeho myšlenkový pochod. Kouká na tablet, a přemýšlí, jaká vlastnost, kterou oplývají jeho hrdinové ve hře, by se dala aplikovat na maminku. Nesmrtelná? Krvelačná? Agresivní?
„Šikovná, šikovná a pracovitá, ty moulo!“ volá na něj Starší z vedlejšího pokoje.
„A jo! Ty jsi maminko tak moc šikovná! A tak pracovitá!! Maminko moje milovaná....“, dojme mě nakonec Mladší.
Ach.
Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti zimou a na pokraji smrti vyčerpáním, ale stálo to za to... Dítě je šťastné... co víc si můžu přát.
Za chvíli se přiloudá Starší.
„Mamí? A pamatuješ, jak jste mi kdysi koupili takovou tu velikánskou sadu Lego city? Jak je tam letadlo, vlak, sanitka a dům? Tak ta je tam taky, někde rozložená v té modré krabici. Když ty jsi tak šikovná a pracovitá, maminečko naše milovaná....“
Archiv
Kalendář
<< |
říjen / 2022 |
>> |
Statistiky
Online: |
1 |
Celkem: |
21617 |
Měsíc: |
626 |
Den: |
24 |