V sobotu 30.září 2017 zavítala do dětřichovské farnosti velmi vzácná návštěva, jeho excelence Jan Baxant, 20. biskup litoměřický.  Dle záznamů Dětřichovské kroniky tu byl nejvyšší představitel Litoměřické diecéze naposledy v únoru roku 1927, tedy pře 90 lety, kdy byl do farnosti jmenován děkan Augustin Lang, kterého si obec připomenula na konci května roku 2016.

Úderem půl desáté vstoupil do kostela průvod, v čele s čestnou stráží členů místního Sboru dobrovolných hasičů, následovaní otcem Vítkem z Děkanství frýdlantského, otcem Kejdanou od ruprechtických františkánů, ministranty a otcem biskupem, pozvanými hosty: paní MUDr. Marií Svatošovou - zakladatelkou české hospicové péče a dlouholetou spolupracovnicí otce Ladislava, senátorem a starostou Chrastavy, Ing. Canovem, starostou Kunratic, Milanem Götzem, zástupci obce a Dětřichovského okrašlovacího spolku.

Po znamení kříže přivítal hosty starosta obce, Daniel Kopecký a předal slovo otci biskupovi. Mši svatou doprovázely elektrické varhany a Schola Nathanael z Radostína nad Oslavou 

www.nathanael.webnode.cz

V průběhu mše zavítal do Dětřichova další z pozvaných hostů,  hejtman Libereckého kraje, Bc. Martin Půta.

Před závěrečným požehnáním byly předány dary, domácí laskominy od místních, Dětřichovské Bio - marmelády, kečupy, likér, čalamády apod. a těžítka zhotovená v heřmanické fusingové peci. 

Otec biskup pohovořil o životě otce Ladislava, který měl jako člověk pro druhé vždy milé slovo a dokázal vykouzlit úsměv, přísný byl, ale jen sám k sobě. V kostele sv. Aničky jej velmi zaujal dvoupatrový kúr.  Inu není se čemu divit, zdejší farnost byla dříve velmi početná. Dětřichov nejen že měl o dost více obyvatel, ale od roku 1786 byly k místní farnosti přifařeny též Heřmanice, Kristiánov a Albrechtice. Jak jinak získat v kostele více místa, než výstavbou dřevěných "balkónů."

Po mši jsme si udělali krátkou technickou přestávku, zástupci církve zasedli do lavic mezi hosty ... 

Přednáška:

Vážení hosté, vítám Vás tu jménem Dětřichovského okrašlovacího spolku, který byl založen v březnu letošního roku, jeho hlavním, nikoliv však jediným cílem je pomoci kostelu sv. Anny,  dostat jej do důstojnější podoby,  ale to jen tak na okraj.

Dnes jsme se tu sešli, abychom si připomněli vzácného člověka a velikou osobnost litoměřické diecéze, pana faráře Dr. Ladislava Kubíčka. Proč právě dnes?  Zítra 1. října  to bude přesně 30 let, co přišel sloužit na Frýdlantsko, které je mnohými označováno jako Bohem zapomenutý kraj, ale zároveň také kraj proslulý neustálým vyháněním, ať již katolíků, či později evangelíků a jednoty bratrské v době pobělohorské či poválečným odsunem velké části původních obyvatel …

Otec Ladislav přišel na Frýdlantsko 1.října léta Páně 1987. Byl mu dán do vínku veliký dar, umět strhnout druhé pro dobrou věc. Písmen svatým se uměl ohánět stejně dobře jako zednickou lžící. Šli za ním i lidé, kteří by jindy nikdy do kostela ani nevkročili, ne proto, aby se s ním mohli někde ukazovat, či dokonce očekávat nějaké finanční ohodnocení,  šli za ním pro dobrou věc, přiložit ruku k dílu a radovat se z toho,  když se dílo  podařilo. Svou roli v tom jistě sehrála tak trochu i  sametová revoluce, staré pořádky padly a lidé se opět houfně obraceli k církvi. Jeho nesmírným úsilím se podařilo něco neskutečného, za 6 let opravit a v některých případech i zachránit na 8 kostelů, jedním z takových opravených byl  i kostel sv. Aničky v Dětřichově.

Ladislav Kubíček se narodil 3.ledna 1926 v Rachově na Podkarpatské Rusi, kam oba jeho rodiče odešli za prací, vyrůstal tu se svým o 4 roky mladším bratrem Miroslavem. Rodiče velmi brzy rozpoznaly jeho nadání a tak odešel Ladislav jako desetiletý z Rachova do Brna ke svému strýci, který byl četníkem, doma vláda kázeň a disciplína, které Ladislava  provázely celým životem. Rodina se až v roce 1939 přestěhovala do Sychotína, takže se s nimi mohl vídat alespoň o víkendech.

 V Brně odmaturoval na gymnáziu, začal studovat medicínu, což ale po roce studia přerušila válka. Po válce se ke studiu navrátil, od r. 1948 započal tajně se studiem teologie. Aby to nebylo tak jednoduché, ještě ten samý rok byl ze studia medicíny z kádrových důvodů vyloučen a nastoupil jako pomocná síla do nemocnice v Moravské Třebové. Již tehdy vedl Katolickou akci mezi studenty. Po roce přerušení mu bylo dovoleno se ke studiu opět vrátit. Roku 1950 promoval na Masarykově univerzitě. Záběr jeho lékařského působení v Jihlavském kraji byl dosti široký: od chirurgie přes gynekologii a porodnictví, až k praktickému lékařství a psychiatrii. Z Jihlavy odešel do Nového Města na Moravě, Vratěnína, byl přeložen do psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě. Krátce po nastoupení povinné vojenské služby se z Ladislava stal  „černý baron“ sloužící  u útvaru PTP na Kladensku, kde pracoval na uhelném dole. Roku 1959 s ním byl definitivně rozvázán pracovní poměr ve zdravotnictví. Důvodem k tomu byl jeho nepřátelský postoj k lidově demokratickému zřízení. Nastoupil jako brigádník na šachtě v Karviné, kde byl zatčen za údajné vedení dvou protistátních skupin, které se scházely jen k modlitbám a náboženské činnosti, za to se mu dostalo odsouzení za podvracení republiky. Amnestie mu pobyt ve vězení zkrátila z 2,5 let na 1 rok. Po propuštění pokračoval r. 1960 v práci v dolech. Zdravotní stav jeho maminky se zhoršil a tak zůstal Ladislav až do její smrti v Sychotíně, kde se o ni staral. Práci kameníka si proto našel v nedalekých Letovicích. Do Sychotína za ním proudily davy lidí, vyhledávali jej jako lékaře, on své pacienty navštěvoval i doma. Tou dobou již po nocích ve svém pokoji studoval teologii, po tajném vysvěcení na kněze 7.února 1967 v něm sloužil i svou první mši. Roku 1969 mu byl udělen státní souhlas k výkonu kněžské služby. V kostele v Kunštátu sloužil svou primiční mši svatou. Prvním kněžským působištěm se staly Veleliby na Nymbursku. Tou dobou byl již velmi vážně nemocen Ladislavův tatínek, jedním z prvních Ladislavových pohřbů se tak stal pohřeb tatínka.

Následoval Benešov nad Ploučnicí, Sloup v Čechách, Litoměřice, Třebenice, Vysoké nad Jizerou až r. 1987 přichází na Frýdlantsko, kde se zdrží do roku 1993. Je přeřazen poprvé biskupem, nikoliv již stranou do Bohušovic nad Ohří a roku 1999 se navrací do Třebenic.

I když otci Ladislavovi několikrát hrozilo, že přijde o souhlas k výkonu kněžské činnosti, nikdy se tak naštěstí nestalo. Svůj díl na tom jistě nese i jeho heslo "až co na to strana a vláda", za tím bychom jen těžko hledali cosi prokomunistického. Ladislavova "strana a vláda" byl jen jiný výraz pro vůli Boží.

V listopadu 2000 byl jmenován sídelním kanovníkem litoměřické kapituly, i tak dále žil život prostého venkovského faráře. Jestli v něčem jak kněz vynikal, byla to jeho rozsáhlá pastorační korespondence. Otec Ladislav se stal prezidentem litoměřické diecézní charity. Jako lékař působící i na poli gynekologie se zasazoval o zrušení jedné z podmínek atestace pro začínající lékaře gynekology, provést 20 interrupcí, čehož se podařilo docílit. Působil jako nemocniční kaplan v Litoměřicích a duchovní činnosti se věnoval také v litoměřické věznici.

Ladislav byl člověkem velmi skromným, člověkem upřímným, obětavým, vzdělaným, disciplinovaným, poctivým, naslouchavým a dobrotivým a právě tato jeho vlastnost se mu patrně stala osudnou v místě jeho posledního působiště na faře v Třebenicích, kde byl 11.září roku 2004 brutálně zavražděn. 

Spolek připravil promítání z nastřádaných fotografií od místních, tehdejších brigádníků a dalších, v doprovodu instrumentální  skladby Everything I do I do it for you - Vše co dělám, dělám pro tebe. I když v originálním znění text pojednává o lásce mezi mužem a ženou, přesto jsme si ji dovolili použít. Pojali jsme ji jako lásku Ladislava k Pánu Bohu ... 

Protože se otec Ladislav nesmazatelně zapsal do historie Dětřichova a neměl by upadnout v zapomnění,  nechal spolek na vlastní náklady vyrobit pamětní desku, kterou zhotovil frýdlantský kamenický mistr Petr Lukašák. Ladislav Kubíček byl člověk velmi skromný, dle toho jsme také připravovali návrh desky. Na boční straně věže ji odhalila paní MUDr. Svatošová v doprovodu krátkého slova o Ladislavovi. Otec biskup ji posvětil, pak se již musel odebrati na další cestu do Hejnic, kde byl očekáván Investiturou rytířského řádu sv. Václava. Hosty jsme pozvali na "Malý sál", kde byla připravena, jako již tradičně, výstava nastřádaných fotografii, drobné pohoštění a poutní guláš. 

Škoda jen že místních tu bylo poskrovnu, dorazili hosté z Frýdlantska, Vratislavic a pár hostů i z Moravy. 

Druhého dne se na pamětní desku přijela podívat Ladislavova rodina z Moravy. 

Poděkování:

Hance Baranové z Bílého Potoka pod Smrkem, Štěpánce Hrdličkové, Ivetě Strnadové a Aničce Baco z Dětřichova za přípravu občerstvení, výzdobu kostela a přípravu sálu, Lucce Šantrochové a Adolfu Rozmanovi za technické zajištění akce a fotografování, paní Bohumile Tláškové z Habartic za zapůjčení korespondence s otcem Ladislavem a fotografie kaple v Habarticích, panu Vackovi a Krágovi za posekání kostelní zahrady a pomoc s banery, Vítku Polákovi za výborný poutní guláš, paní Martě Podstavkové z Dětřichova za báječný krémeš, panu Růžarovskému, Zdence Niklové a Evě Filové za laskominy do dárkových košů, chráněné dílně Domov Raspenava za krásné dárkové hrnečky, SDH Dětřichov, obci Dětřichov, ZŠ Dětřichov za zapůjčení plátna, obci Kunratice za zapůjčení banerů a obci Heřmanice za zapůjčení mikrofonu a stojanu a též pozvaným hostů, že přijali pozvání, Schole Nathanael z Radostína nad Oslavou za jedinečný zážitek ... Pokud jsem na někoho zapomněla, tak se omlouvám.

Monika Filová