Úvodní informace

První otázka: Setkáváte se na svém pracovišti s lidmi jiného než českého/německého původu (personál, pacienti)?

Všichni respondenti, 100%, tedy 116 českých i 62 německých respondentů, kteří dotazník vyplňovali, zaškrtli volbu ANO. Tím souhlasili, že se na svém pracovišti setkávají s lidmi jiného etnického, národnostního původu a byli vyzváni, aby pokračovali ve vyplňování celého dotazníku.

U českých respondentů, kteří dotazník vyplňovali v papírové podobě, se ve dvou případech stalo, že dotazovaní zaškrtli u první otázky volbu NE. Tímto počínáním byli vyzváni, aby ve vyplňování dále nepokračovali a odevzdali formulář své staniční sestře. Ta je následně předala nám coby zadavatelům.

Druhá otázka: Jak dlouho pracujete ve zdravotnictví?         

V otázce byli respondenti vyzváni, aby uvedli, jak dlouho již pracují ve zdravotnictví. Původně jsme si stanovili podmínku, že budeme akceptovat pouze odpovědi sester, které pracují již více než jeden rok. Vrácené dotazníky, které toto kritérium nesplňovaly, byly ze šetření vyřazeny. Na následujících histogramech můžeme porovnat výsledky.  

Histogram 1 – Délka praxe respondentů z ČR

            Mezi všeobecnými sestrami pracujícími v České republice se nejčastěji objevovaly sestry, které uvedly věk 6 – 25 let. Tak tomu bylo u 64,96% osob. Vyskytly se ale i sestry, které zaznamenaly, že ve zdravotnictví pracují již více než 36 let, bylo to 4,3% z dotázaných. Průměrný věk českých respondentů ohledně doby práce ve zdravotnictví činil 16 let.

Histogram 2 – Délka praxe respondentů ze SRN

U respondentů pracujících v Německu byla délka praxe ve zdravotnictví následující. Do kategorie praxe trvající méně než 2 roky (ale více než jeden rok), se zařadilo  4,8% dotázaných, do kategorie 3 – 5 let se napsalo 22,6% dotázaných, období 6 – 10 let uvedlo 16,1% dotázaných a období 16 – 20 let uvedlo 21% respondentů. Více než 36 let pracovalo ve zdravotnictví 3,2% respondentů. Průběrná doba práce ve zdravotnictví činila u respondentů z Německa 15 let a stala se tedy téměř srovnatelnou s dobou práce u českých respondentů.

Třetí otázka: Na jakém oddělení pracujete?

Otázka zabývající se místem výkonu povolání.

Graf úvodní 1

            Pro českou část výzkumného šetření ve Fakultní nemocnici Plzeň byla pro spolupráci oslovena následující oddělení: Chirurgická klinika, Centrální příjem Lochotín, II. interní klinika, Gynekologicko-porodnická klinika a Klinika ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí. Z celkového počtu 117 respondentů jich 38,5% pracovalo pro CHK, 6,8% pro CPL, 11,1% pro IK, 25,6% pro GPK a 17,9% pro KOTPÚ. Výběr oddělení byl záměrný, jelikož právě na těchto pracovištích jsou cizinci hospitalizováni nejčastěji (viz kapitola 2.3.1.; [74]).

Graf úvodní 2

Pro německou část šetření nebyla z důvodu online zprostředkování předvybrána žádná oddělení. Výsledné odpovědi tedy byly autentické a nepředvídatelné. Z analýzy grafu můžeme vidět, že 35,5% respondentů ze SRN pracovalo na chirurgických odděleních, mezi nimiž bylo blíže specifikováno: ORL, urologie, všeobecná chirurgie, úrazová chirurgie a obličejová chirurgie. 8% zdravotníků pracovalo na interních odd., mezi něž řadíme i nefrologii. 4,8% zdravotníků uvedlo jako své pracoviště ambulanci (př. kardiologickou). 6,5% respondentů pracovalo na onkologii, 8% na psychiatrii, 3,2% na hematologii a 14,5% na JIP/OP (zahrnuje jednotky intenzivní péče, intermediální pokoje a IMP pro transplantaci kostní dřeně). 1,6% uvedlo jako své pracoviště intervenční radiologii. 3,2% uvedlo geriatrii (zahrnuje pečovatelskou službu a geriatrickou rehabilitaci). Další 6,5% uvedlo centrální příjem, 3,2% ortopedii, 1,6% paliativní odd., 3,2% gynekologické oddělení.

Čtvrtá otázka – německé šetření: Jaké je Vaše povolání?

Otázka týkající se profese respondentů. V německém šetření byla zařazena na třetí místo, tedy ještě před otázku zjišťující domovské oddělení respondentů. Byla do dotazníku umístěna z důvodu, protože jsme si chtěli ověřit, že vyplňující respondent je z našeho pohledu kompetentní k realizaci šetření. Jinými slovy, že splňuje naši podmínku o účasti pouze všeobecných sester pracujících bez odborného dohledu. I přes to, že jsme tuto podmínku uvedli do textu seznamujícího účastníky se šetřením, přišlo nám vhodné si verifikovat, kdo se skutečně na šetření podílí.

Odpovědi na tuto otázku nám přinesli zajímavý poznatek. Zjistili jsme, že 82,3% respondentů, které náš dotazník oslovil, byly ženy a 17,7% byly muži. Toto procento mužů, kteří zastávají pozici všeobecné sestry, považujeme za poměrně vysoké. Ostatně v Německu nejsou muži v ošetřovatelství výjimkou a postupně se i u nás v České republice začíná vytrácet mýtus, že muži coby všeobecní ošetřovatelé, jsou raritou.

Čtvrtá otázka – české šetření: Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?

            Otázka na nejvyšší dosažené vzdělání byla položena pouze respondentům v ČR, jelikož systém vzdělávání zdravotníků u nás a v Německu je odlišný. V Německu sestry obvykle navštěvují tříleté zdravotnické školy, které často bývají úzce spjaty se zdravotnickými zařízeními, a jsou ukončeny státní zkouškou. V případě potřeby mohou absolvovat další specializované vzdělání.

Graf úvodní 3

Z výše uvedeného můžeme zjistit, že 34,2% sester uvedlo, že má středoškolské vzdělání. 16,2% sester udalo, že absolvovalo vyšší odbornou školu. Nejvíce oslovených sester uvedlo, že vystudovaly vysokou školu – 49,6%. Z tohoto čísla bylo 50% sester bakalářek, 13,8% sester magister a 36,2% sester nespecifikovalo stupeň vysokoškolského vzdělání.

Pátá otázka: Z jakého státu pocházíte?  *nepovinné pole

            Na tento dotaz, na původní státní příslušnost respondentů, jsme se inspirovali švédským dotazníkem a rovněž jsme zanechaly možnost svobodné volby odpovědět na tuto otázku, jelikož jsme si byly vědomy citlivosti jejího obsahu.

Graf úvodní 4

            Ze sester, které jsme oslovily ve FN Plzeň, se 83,8% přihlásilo k České republice jako ke státu, ve kterém se narodily. Jedna sestra (0,85%) uvedla Ukrajinu a jedna sestra (0,85%) uvedla, že pochází ze Slovenska. 14,5% sester pracujících v české nemocnici stát, z kterého pocházejí, neuvedlo.

Graf úvodní 5

Z respondentů pracujících v Německu uvedlo 64,5% jako svou rodnou zemi Německo. Rakousko napsalo 11,3%, Švýcarsko 9,7%, Rusko 8,1% a Českou republiku 1,6%. Na otázku neodpovědělo 4,8% respondentů.

Šestá otázka: S jakými etnickými menšinami se nejčastěji setkáváte?

Graf úvodní 6

Z výše uvedeného grafu můžeme zjistit, že čeští respondenti na otázku nejvíce uváděli Vietnamce – 76,9%, Ukrajince – 57,3% a Romskou menšinu – 55,6%. Dále byli taktéž poměrně početně zastoupeni Rumuni – 23,9%, Slováci – 17,1% a Bulhaři – 15,4%. Kromě toho byly také zmiňovány německy hovořící státy, obyvatelé z Ruska, obecně Asiaté, státy arabského světa a ostatní státy v Evropě. Předkládané hodnoty jsou více než 100%, jelikož respondenti měli možnost zvolit tolik menšin, kolik chtěli.

Graf úvodní 7

Respondenti z Německa uváděli na otázku nejčastěji odpověď, že se setkávají s etnickou skupinou Turků (včetně Kurdů) – bylo tomu tak u 40,3% dotázaných. 22,6% respondentů uvedlo jako nejčastější menšinu, o kterou pečují, Araby. 19,4% respondentů uvedlo Syřany (též ze země arabského světa). Rusy označilo 21% respondentů. Jihoevropany (Italy, Španěly, Portugalce, Řeky, Chorvaty aj.) uvedlo 17,7%. Dále byli uvedeni Slováci, Řekové, Poláci. Vietnamce a obecně Asiaty uvedlo pouze 9,7%. Romskou menšinu uvedlo pouze 1,6% respondentů. Předkládané hodnoty jsou více než 100%, jelikož respondenti měli možnost zvolit tolik menšin, kolik chtěli.

Sedmá otázka: V čem shledáváte největší problém při ošetřování pacientů z jiných kultur?

Tato otázka byla zaměřena na odlišnosti, které zdravotníkům brání, aby i pacientům z jiných kultur mohli poskytovat komplexní péči. V čem tedy oni sami shledávali největší problém při ošetřování?

Graf úvodní 8

Čeští respondenti uvedli v dotazníku jako nejčastější problém jazykovou bariéru – bylo tomu tak v neuvěřitelných 94%. Mezi tuto položku jsme také zařadily odpovědi typu: pacienti neumí český, anglický ani německý jazyk; neochota trvale žijících lidí v ČR učit se česky; jazyková bariéra ze strany pacienta; obtížná domluva a komunikace a neznalost jazyků. Dalších 8,5% dotazovaných označilo za problém odlišné zvyky a mentalitu pacientů, mezi něž jsme zahrnuly také odlišné nároky na stravu, jinakost náboženství, pohled na transfúze a odlišnost v odívání, hygienických zvyklostech a chování. 3,4% respondentů odpovědělo, že problematická jim přijde kulturní bariéra. Po 1,7% odpověděli respondenti: žebříček hodnot; agresivní chování pacientů a sociální bariéra. Po 0,9% odpověděli respondenti: jiný práh bolesti; neznalost naší kultury; nízký stupeň inteligence, nedostatečná prenatální péče; neschopnost zajistit takové prostředí, aby vyhovovalo danému etniku či vyznání; nemám problém; výchova.

Graf úvodní 9

            Němečtí respondenti odpověděli ve většině případu obdobně jako čeští respondenti. 64,5% z nich uvedlo jako největší problém při ošetřování pacientů rovněž jazykovou bariéru. Mezi tuto položku jsme také zařadily odpovědi typu: pacienti neumí německy, anglicky; problémy s porozuměním; obtížné reagování na bolest a nepohodlí; požadavky a dotazy na základě prvotního nepochopení; zvýšená potřeba neverbální komunikace; častější nedorozumění na základě jazykového neporozumění; povrchní a zběžná komunikace; problémy s mluvením a porozuměním; problémy s akceptací; obtížná komunikace. Dalších 22,6% odpovědí, které se zařadily na druhou příčku, obsahovaly problém odlišných zvyků, rituálů a odlišné mentality. Tady uváděli dotazovaní také odlišnou kulturu a jiné kulturní hranice. Třetí příčku v četnosti odpovědí zaujal postoj, že dotazovaní nemají s cizími pacienty vůbec žádný problém – uvedlo to 6,5%. Častější nedorozumění uvedlo 3,2% dotazovaných. Jako problematickou oblast pojetí muže a ženy spatřovalo 4,8% dotazovaných. Mezi důvody byla například neakceptace žen či méněcennost žen v očích pacientů. Dalšími problémy, které němečtí zdravotníci uváděli, byly předsudky ze strany pacientů; prodloužená doba edukace; odlišné pojetí zdraví a nemoci a žádná zpětná vazba (odpověď, že zdravotník neví, zda uspokojil potřeby pacientů správně).

Osmá otázka: Dochází u Vás kvůli etnické odlišnosti ke komunikačním problémům?                   

Pokud ano, jak často a v jakých situacích?

Další volná otázka, u které měli respondenti za úkol zaznamenat, zda u nich dochází při ošetřování pacientů jiných etnik ke komunikačním problémům právě na základě zmíněné odlišnosti.

Graf úvodní 10

Z analýzy uvedeného grafu můžeme vidět, že 80,3% českých a 91,9% německých respondentů napsalo, že u nich ke komunikačním problémům dochází.

Čeští respondenti například uvedli, že nejčastěji k problémům dochází při poskytování ošetřovatelské péče – v 23,9% případů, dále při edukaci pacientů – v 12,8% a také v situacích, kdy pacienti nerozumí jazyku/jazykům – v 12,8%. 9,4 procenta dotázaných uvedlo, že k problémům dochází často a ve všech situacích (při každém kontaktu s pacientem). 8,5% dotázaných napsalo, že zažívá komunikační problémy především při příjmu pacientů. Dále byly v menší míře sebrány tyto odpovědi: při spolupráci; při vzájemné snaze se lze domluvit; minimálně; při vedení porodu; obtížná zpětná vazba; při hygienické péči; v oblasti stravy a víry; že pacienti nerozumí léčebnému režimu a že záleží na IQ a sociálním prostředí, z kterého pacient pochází, jinak prý lze téměř vše vysvětlit…

Němečtí respondenti nejvíce použili odpověď, že ke komunikačním problémům dochází často – 33,9% případů. Uvedli, že se tak děje zvláště v akutních stavech; skoro vždy ve všech situacích; při jakémkoli rozhovoru, pravidelně, a že možná je pouze domluva „rukama a nohama“. 22,6% respondentů uvedlo, že k problémům dochází při poskytování ošetřovatelské péče.  Problémy při edukaci napsalo 14,5% dotázaných. 12,9% uvedlo, že k nim dochází v situacích, kdy pacienti nerozumí jazyku/jazykům. 4,8% uvedlo odpověď, že k nim dochází při příjmu. Stejný počet, tedy 4,8%, zaznamenal, že problematika se týká vztahu muž x žena. V této oblasti uváděli respondenti: posměšky muslimských mužů vůči zdravotním sestrám (denní praxe); zahalené ženy nechtějí být vyšetřeny mužem lékařem; muži v ošetřovatelství jsou často považováni za lékaře; rozpor mužský lékař x islámská pacientka. Mezi další problematikou, kterou němečtí respondenti uváděli, bylo: při dohodě na terapii; při kontaktu s lékaři i pacienty           při předávání služby od kolegů, kteří mají jinou mateřštinu než němčinu; ignorování zdravotníků; nedodržování plánu léčby a harmonogramu oddělení a také problematika odlišně situované péče (doslovná citace: „často vzniká problém proto, že je zdravotní péče situovaná jinak než např. v Sýrii. Často jdou pacienti jednoduše domů bez propuštění, protože už nevidí důvod pro pobyt v nemocnici“).

Na otázku, zda ke komunikačním problémům dochází, odpovědělo 19,6% českých a 8,1% německých respondentů, že ne.

Devátá otázka: Máte k dispozici nějakou komunikační podporu? (např. překladatele, el. překladač, piktogramy... )

Otázka na všeobecné sestry, zda mají možnost při setkávání se s pacienty cizinci možnost používat nějaký prostředek, který by jim komunikaci zprostředkoval či usnadnil.

Graf úvodní 11

            Z analýzy grafu můžeme vyčíst, že 97,4% českých a 79% německých respondentů v dotazníku uvedlo, že nějakou formu komunikační podpory na svých pracovištích mají.

            Čeští respondenti uvedli ve 32,5%, že využívají služeb překladatele. Ve 30,8% odpověděli, že na svém oddělení používají ke komunikaci s cizinci piktogramy. Komunikační karty uvedlo 19,7% respondentů. Překladač, a to překladač na tabletu, vlastním telefonu nebo Google překladač, napsalo 17,9% dotazovaných. Po 0,9% získaly odpovědi: letáky; knihy s obrázky a textem; rodina.

            U německých respondentů se pod volbou ano nejčastěji vyskytovaly služby překladatele – v 33,9%. Uvedli například, že překladatele mají přímo v nemocnici; na telefonu; nebo se s nimi mohou spojit prostřednictvím tabletu či iPadu (využití ale jen v nouzových situacích, protože je drahé). Na druhém místě co do četnosti odpovědí uvedli používání piktogramů – 24,2%. Mezi nimiž byla i odpověď, že využívají speciální obrázky pro diagnostiku (CT, RTG). 19,4% respondentů svoji odpověď ano blíže nespecifikovalo. 16,1% uvedlo překladač – vlastní mobilní telefon, Google překladač a tablet – vyskytla se ale i poznámka, že po použití se následně objevuje problém s výslovností. Překladových služeb svých kolegů, kteří mluví různými jazyky, ať už se jedná o lékaře, NLZP či studenty, využívalo 14,5% respondentů. Po 1,6% získaly odpovědi: komunikační karty; rodina.

Desátá otázka: Nabízí Vaše pracoviště vzdělávání zabývající se transkulturní problematikou?

Graf úvodní 12

            Respondenti pracující v České republice uvedli v 36,8%, že jejich pracoviště nabízí vzdělávání v transkulturní problematice. Některé sestry blíže specifikovaly, že je jedná o semináře z nabídky oddělení dalšího vzdělávání při FN v Plzni. Oproti tomuto výsledku uvedlo pouze 9,7% respondentů pracujících v Německu, že je jim tato možnost nabízena. Poznamenali, že se jedná jen o vzdělání částečné; o vzdělání, které je pouze součástí kurzů dalšího vzdělávání; někdo poznamenal, že byl zaškolen pro kontakt s muslimským pacientem včetně péče o zemřelého.

            Odpověď ne uvedlo 42,7% českých a 82,3% německých respondentů. Ti němečtí to komentovali slovy: „nedostatečně, bohužel ne“.

            Odpověď nevím zaznamenalo 20,5% českých a 8,1% německých respondentů. České sestry svou nevědomost hájily postojem: „nezajímám se o to“.

Jedenáctá otázka: Máte nějaké návrhy, které by přispěly ke zkvalitnění ošetřovatelské péče o pacienta cizince?

Zde byla nabídnuta možnost na volné vyjádření návrhů, které by pomohly ke zkvalitnění ošetřovatelské péče o pacienty cizince.

Graf úvodní 13

            73,5% českých respondentů neuvedlo žádný návrh. 4,3% respondentů napsalo, že by uvítalo zlepšení služeb překladatelů.  Byli by vděčni za 24 hodinovou možnost služby, za kontakty na překladatele, nebo za to, kdyby si pacienti sami zajistili jejich doprovod. Dalších 17,7% respondentů by bylo rádo, kdyby se pacienti cizinci pobývající na našem území učili český jazyk. 2,6% by přivítalo, kdyby jim byly nabídnuty proplacené kurzy cizích jazyků. 1,7% navrhlo repatriaci. Další odpovědi zněli: mít elektronický překladač na oddělení; spíše ilustrační brožury než textové; dostatek personálu; internetový překladač součástí intranetu; přeložené edukační karty; komunikační podpora přímo pro dané situace - zjištění základních informací; zajištění řádné prenatální péče; hospitalizace s doprovodem, který rozumí; dávat k sobě na pokoj pacienty stejného etnika; více jednolůžkových pokojů.

Graf úvodní14

            U německých respondentů na tuto otázku odpovědělo zamítavě 38,7%. Nejčastějšími návrhy – v 16,1% – používat tablety s překladačem a také vzdělávat se v transkulturním ošetřovatelství. K položce vzdělávání připsali respondenti, že je nutné k překonávání předsudků, že by zdravotníci měli vědět co, proč a jak dělat, kladli důraz na uspokojování kulturních potřeb a obecně na znalost kultury pacientů. Také zdůraznili, že by uvítali kurzy nebo instrukce od kolegů jiných etnik. Důraz na transkulturní výchovu a více kurzů by prý měl být již při vzdělávání. Dalších 12,9% uvedlo, že by bylo vhodné při péči využívat komunikační karty. Ty by měly být zalaminované pro lepší použití. Podle jiné odpovědi by měli být přeloženy do angličtiny, turečtiny a syrské arabštiny. Jiní by pojali jako užitečné informační listy o chodu a procesech v nemocnicích. O zvýšení tlumočnických služeb (včetně zaměstnanců a rodinných příslušníků; i po telefonu) by stálo 9,7% respondentů. Další odpovědi zněly: kontakt s příbuznými – pomoc v péči; připravený seznam potenciálních překladatelů (pro snadnější a rychlejší použití); učení se němčině; kolektiv složený z různých etnik; více času na péči (chápeme jako dostatek personálu).