Jdi na obsah Jdi na menu
 


Fotografie s kompletními texty

article preview

 

Černá kniha komunismu I.

Fotografie s kompletními texty

 

1.jpg

Moskva, 1936. Stalin, kolem něhož sedí (zleva doprava) Chruščov, který se vyznamenal při útlaku na Ukrajině, A. Ždanov, ideolog poválečné kampaně proti "kosmopolitismu", I. Kaganovič, komisař železnic, K. Vorošilov, komisař obrany, V. Molotov, hlavní Stalinův pobočník, který zemřel v roce 1986, M. Kalinin, maršál Tuchačevskij, zlikvidovaný v roce 1937. V druhé řadě G. Malenkov (druhý), N. Bulganin (pátý) a Jelena Stasovová (osmá), která v Kominterně zajišťovala vůdcovu politiku.

 

2.jpg

Nesmazatelnou známku vtiskl režimu Felix Dzeržinskij, otec čeky a hlava GPU do své smrti v roce 1926.

 

3.jpg

Berija při volbách: hra na demokracii. Po V. Menžinském, G. Jagodovi, N. Ježovovi ovládal politickou policii a represivní složky až do června 1953, kdy jej zlikvidovali jeho političtí rivalové Chruščov, Malenkov, Molotov...

 

4.jpg

S občanskou válkou bolševici otevřeli cestu neslýchanému násilí. Vojáci rodící se Rudé armády nabodávají na kůl pověšeného polského důstojníka.

 

5.jpg

Kyjev (1919). Po ústupu Rudé armády byly exhumovány mrtvoly v Sadovské 5, kde "nástroj teroru" měl jedno ze svých působišť.

 

6.jpg

7.jpg

Hladomor, následek občanské války a bolševické politiky vůči venkovu, zpustošil Povolží. V letech 1921 - 1922 zavinil smrt 5 000 000 lidí. Děti byly jeho první oběti.

 

8.jpg

Lenin musel přijmout zahraniční pomoc: Červený kříž, Nansenův výbor nebo American Relief Administration vyslaly vlaky s potravinami. Ruští intelektuálové, kteří se podíleli na organizaci pomocných akcí, byli na jeho příkaz zatčeni a odsouzeni k smrti. Po zásahu F. Nansena byli z Ruska vypovězeni.

 

9.jpg

1930 - 1931. Rolníci odmítají kolektivizaci. Odporují rudogvardějcům, kteří jim přišli zabavit sklizeň, a skrývají se v lesích. Oddíly GPU neváhají a podpalují lesy, aby je z nich vypudily.

 

10a.jpg

10b.jpg

Staveniště Bělomořsko-baltského průplavu, faraonský podnik, při němž v letech 1932 - 1933 zemřely desetitisíce vězňů. Provoz Stalin a jeho nohsledi pompézně zahájili, ale ukázalo se, že průplav je nepoužitelný.

 

11.jpg

Když Stalin hodlal kolektivizovat půdu a "vzít rolnictvo ztečí", použil hlad jako zbraň, především proti Ukrajincům. Počet obětí této politiky se odhaduje na 6 000 000. V roce 1933 bylo v Charkově umírání na ulici pro kolemjdoucí běžná věc. Vyskytlo se tolik případů kanibalismu, že vláda dala vytisknout plakát s heslem: "Jíst vlastní děti je zvěrstvo."

 

12.jpg

Orchestr Bělomorkanálu: "převýchova měla ospravedlnit absurdní stavbu.

 

13.jpg

Rub propagandistických fotografií představují kresby, na kterých vězni zachytili život a smrt v sovětských lágrech: "Příchod do pracovního převýchovného tábora" na Sibiři z dubna 1943. Kresba Eufrosiny Kernijovské.

 

14.jpg

Očista strany. "Čistky", které zprvu měly sloužit ke kontrole členstva, se staly udavačským nástrojem, kterému v podniku podléhal každý jedinec. Po několika dnech nebo týdnech většinou taková "sebekritika" končila zatčením.

 

15.jpg

"Nevinné Rusko se svíjelo bolestí (pod zakrvácenými holínkami) pod černými pneumatikami vězeňských antonů," píše v té době Anna Achmatovová, jejíž syn byl vězněn (Rekviem). "Černí havrani", jak jim říkali Moskvané, převáželi vězně z Ljubljanky do vězení v Lefortovu nebo v Butyrkách, často ve vozech maskovaných jako pekařské.

 

16.jpg

Ljubljanka v Moskvě (kolem roku 1925). Ve sklepeních sídla GPU, nástupce čeky, byli kulkou do týla popravováni "nepřátelé" režimu. Je symbolem krutosti a zvůle režimu.

 

17.jpg

Proces v Šachty (Donbas) objevuje v roce 1928 novou kategorii nepřátel režimu, totiž "specialistů", obviňovaných ze "sabotáže" v době, kdy Stalin zahajuje první pětiletku. Vedoucí kádry v průmyslu mají být donuceny přijmout zásady "druhé revoluce" tak, jak je definoval vůdce. Vpravo stojící prokurátor Nikolaj Krylenko, sám zlikvidovaný v roce 1938.

 

18.jpg

Jeden z četných příkazů k popravě se Stalinovým podpisem. V době Velkého teroru byly takové příkazy každodenní záležitostí: tento se týkal 6 600 osob. Je to více než všichni političtí odpůrci popravení za carského režimu v průběhu století, které předcházelo bolševickému převratu.

 

19.jpg

Walk (Estonsko), 1919. Bolševici po neúspěšném pokusu uchopit moc popravili rukojmí, vybraná z řad elity; při ústupu za sebou nechali stovky mrtvých: likvidace politických odpůrců nebo celých sociálních skupin je nevyhnutelná k vítězství v občanské válce. Tyto masakry jsou předobrazem velkých deportací, jejichž obětí se staly baltské národy v letech 1940 - 1941 a 1944 - 1945.

 

20.jpg

Německo, svatodušní svátky 1927. Národní setkání Rudé fronty (Rote Front), polovojenské organizace pojímané jako zárodek Rudé armády. Rudá fronta má svůj původ v občansko-válečné kultuře, jejímž pěvcem se stal Aragon: "Proletariáte, poznej svou sílu/Poznej svou sílu a rozpoutej ji/.../Pal na Léona Bluma/Pal na Boncoura Frossarda Déata/Pal na všechny učené medvědy ze sociální demokracie/Pal, pal, slyším procházet smrt, která se vrhá na Garcheryho/Pal, říkám vám/Pod vedením komunistické strany, francouzské sekce Kominterny..." (Rudá fronta, 1931)

 

21.jpg

Španělsko, 1937. Stalin chce využít španělskou občanskou válku: posílá do Španělska své emisary a agenty. NKVD (nástupce GPU) má za úkol likvidovat všechny, kteří se stavějí proti Stalinově mezinárodní strategii: anarchisty, trockisty a členy Dělnické strany marxistického sjednocení (POUM). Stranický předák Andreu Nin je v roce 1937 unesen, mučen a zabit lidmi Ernöho Geröho (budoucího vedoucího představitele komunistického Maďarska), zatímco rozpoutaná mezinárodní kampaň komunistického tisku (na snímku L´Humanité) obviňuje nestalinské antifašisty, že jsou Frankovými agenty.

 

22.jpg

20. srpna 1940 Ramón Mercader, agent "oddělení zvláštních úkolů", speciálního útvaru NKVD, udeřil Lva Trockého cepínem do hlavy. Trockij druhého dne zemřel. Stalin tímto úkolem osobně pověřil Pavla Sudoplatova (vlevo, v roce 1942), který tehdy vedl oddělení.

 

23.jpg

Katyň (Rusko), duben 1943. Němci objevili v hromadných hrobech mrtvoly 4 500 polských důstojníků. Komise Červeného kříže došla k závěru, že je popravili Sověti na jaře 1940 (celkem se uvádí 25 000 nezvěstných). Katyň jako symbol hromadné vraždy je také symbolem lži a zapírání: polská komunistická vláda a komunisté na celém světě až do roku 1989 připisovali katyňský masakr Němcům.

 

24.jpg

Vinnica (Ukrajina), červen 1943. Odkryty byly hroby z let 1937 - 1939, obsahující stovky mrtvol. Sovětské úřady nad nimi zřídily park kultury a oddechu a letní divadlo... Podobné hroby byly objeveny v Žitomiru, Kamenci Podolském a jinde. Takové strašné objevy jsou běžné ještě dnes: v létě 1997 bylo exhumováno 1 100 mrtvol nedaleko Sankt Petěrburgu a 9 000 dalších v jednom masovém hrobě v lesích Karélie.

 

25c.jpg

Příslušník polského hnutí odporu Witold Pilecki se nechal dobrovolně internovat v Osvětimi (číslo 4859, nahoře), aby tu zorganizoval síť odporu, potom uprchl a pokračoval v boji proti nacistům. Po zatčení komunistickou politickou policií v květnu 1947 (dole) byl mučen, odsouzen k trestu smrti a popraven. Pilecki byl rehabilitován v roce 1990.

 

26.jpg

Židovský hřbitov ve Varšavě. Deska umístěná bez úředního povolení v roce 1987 připomíná Viktora Altera a Henryka Erlicha. Předáci Socialistické strany židovských dělníků (Bund) byli poprvé odsouzeni za údajné udržování styků s nacisty! Po druhém rozsudku smrti byli vězněni v absolutní izolaci. Erlich se oběsil ve své cele 15. května 1942; Alter byl popraven kulkou 17. února 1943, několik dní po vítězství u Stalingradu.

 

27.jpg

Pomník vztyčený ve Varšavě v roce 1996 na počest Poláků, katolíků a Židů, deportovaných na Dálný sever, Sibiř nebo do Kazachstánu atd. v letech 1939 - 1941 a 1944 - 1945.

 

28.jpg

Východní Berlín, 17. června 1953. Den předtím dělníci vyhlásili na protest proti snížení mezd stávku a manifestovali. Sovětské tanky zaujaly pozice (zde na Leipziggerstrasse). Šestnáct účastníků manifestace bylo zabito, raněných byly stovky, dvanáct tisíc osob bylo odsouzeno k mnohaletým trestům vězení. Berlínské povstání představuje první vážnou trhlinu v "lidové demokracii".

 

29.jpg

Budapešť, říjen 1956. První protitotalitní revoluce: povstání sjednotilo obyvatelstvo v boji proti politické policii a komunistické straně. Povstalcům se podařilo zastavit první sovětskou intervenci.

 

30.jpg

Budapešť, listopad 1956. Sovětské tanky znovu obsadily město. Obyvatelstvo kladlo ozbrojený odpor. Komunistická strana Maďarska, jediná strana v zemi, získala zpět své výsadní postavení za cenu asi 3 000 mrtvých, 25 000 osob bylo uvězněno. Desetitisíce Maďarů volily exil.

 

31.jpg

Poznaň (Polsko), 28. června 1956. Dělníci z železniční továrny vstoupili do stávky. Obyvatelstvo manifestovalo po jejich boku s heslem "Chléb a svobodu". Při represi zahynulo několik desítek osob: před továrnou Fiatu pochodují manifestující s polskou vlajkou zbrocenou krví.

 

32.jpg

33.jpg

Gdaňsk, prosinec 1970. Stávkující dělníci z přístavů na Baltu protestují proti zvýšení cen zboží základní potřeby. Zabitých a raněných účastníků jsou stovky. Jedna z obětí milice, Janek Wisniewski, se stal nesmrtelným díky baladě ("Chlapi z Grabowku/Chlapi z Chylonie/Dneska milice střílela/Janek Wisniewski padl"), která se znovu vynořila při zrození odborové organizace Solidarność.

 

34.jpg

Vlevo: Nikola Petkov, demokrat a protifašistický bojovník, byl vicepremiérem v koaliční vládě po osvobození Bulharska. Na protest proti teroru podal demisi, byl zatčen a odsouzen v inscenovaném procesu k trestu smrti 16. srpna a oběšen 23. září 1947.

Vpravo: Státní soud v Praze odsoudil dne 8. června 1950 k trestu smrti Miladu Horákovou (druhá zleva), stejně jako další tři spoluobžalované. 27. června 1950 byli oběšeni.

 

35.jpg

Praha, srpen 1968. Sovětská invaze vyvolává vzpomínku na jiný vpád. Pražanům tato nová okupace připomíná vpád hitlerovských vojsk v březnu 1939. Zdraví sovětské vojáky hitlerovským pozdravem.

 

Náhledy fotografií ze složky I. Černá kniha komunismu