Doba štěněcí
JAK TO ZAČALO
O pořízení štěněte jsme s mužem začali uvažovat na podzim roku 2016. Obě naše fenuly se blíží věku, kdy už je potřeba je na stará kolena šetřit. Štěně ve dvoře by bylo i vzhledem k našemu věku, určitě tím posledním psíkem, kterého bychom si ještě jak se patří užili i po výcvikové stránce.
Muž nechal výběr na mně a já jsem zvažovala, zda si pořídím psa, se kterým jsem kdysi začínala a tím byl výmarský ohař. S Dominem (Astor z Lištína) jsem tehdy složila zkoušku ZVV1 a ZVV2 ještě podle starého zkušebního řádu pro služební a pracovní plemena.
Dalším plemenem, o kterém jsem uvažovala, byl BO malinois. Na štěně tohoto plemene jsem už měla předběžnou rezervaci, ale protože štěně bylo k odběru už v únoru a museli bychom pro ně až ku Praze, tak jsme od maliny nakonec upustili.
Díky fb a sdílení informací přátel a jejich přátel, jsme se nakontaktovali na majitele CHS Poldarom a dohodli jsme se na květnovém odběru vlkošedé fenečky po pracovních rodičích. Vrh byl od písmene D a tak jsme se, po celkem zodpovědném výběru, shodli na jménu DARYTA a volat na ni budeme Ryta.
JEDEME PRO DARYTKU
Štěňata byla k odběru v pátek 12. května a protože byl muž zrovna po noční směně, přivítal nabídku naší nejstarší dcery Vendy, že nás pro pupíka "hodí". Sama vlastní úspěšnou chovnou stanici barzojů Matrioshka a ráda se chtěla podívat do jiné CHS.
Dojeli jsme po obvyklých silničních peripetiích (objížďky a opravy s omezením) kolem 11. hodiny. To už bylo docela horko a ještě nás čekala 2 hodinová cesta zpět. Štěňátka spinkala, Rytuška na nás ospale hleděla a proti únosu ze smečky nijak neprotestovala :-) Moje obavy, že bude mít s cestováním problémy se nepotvrdily. Štěně statečně čelilo horku i nepohodlí v kufru auta a když jsme ho u nás na dvorku postavili na trávník, ztuhlo v očekávání věcí příštích. Grejska, naše barzojka, ji ale spolehlivě rozpohybovala. Malá se záhy ukázala drzá jako opice a za chvíli se už naháněla s oběma domácími fenami. Měla jsem obavy, jak malou přijmou, ale opět zbytečně. Kříženka Tesa se k Rytě měla, jako by byla stejné krve a nechala si od ní líbit tahání za uši, za líce a všude po těle, kde to malé štěně dosáhlo. Grejsi se projevovala více odtažitě a většinou se raději spasila rychlým útěkem :-)
PRVNÍ TŘI MUČIVÉ NOCI :-)
Rytě jsme ukázali její kotec a boudu, kterou poctivě prošmejdila. Tesa bydlí hned vedle za přepážkou, ale to se Rytušce nelíbilo a chtěla bydlet s ní. Že to nejde, jsme se jí snažili trpělivě vysvětlit až do pozdních nočních hodin, než konečně unavená usnula... Aby už před 5. hodinou ranní byla opět na nohou a domáhala se pozornosti okolí. A domáhala se s takovou vervou, že o ní brzy věděli všichni sousedi v okolí :-) No nedivme se, byla od začátku svého života s devíti sourozenci a najednou byla sirota... Trvalo to ještě pár dnů, než pochopila, že je naše, naučila se chodit dělat potřebu na určité místo a seznámila se se zahradou a okolím domu. Ale ty ranní budíčky provozuje stále.
VETERINA A VAKCINACE
24. 5. jsme byli na prvním přeočkování a řekli jsme si o tabletku proti blechám a klíšťatům a taky na odčervení, které jsme následně postupně aplikovali. Ve třech měsících 15. 6. proběhlo další přeočkování a vážení (12,55 Kg). 14. 7. proběhla vakcinace proti vzteklině a dostali jsme prášky na vnější parazity k aplikování za 14 dnů. Dohodli jsme se i na následné vakcinaci proti tetanu, protože malá "ryje" v jednom kuse v hlíně, kde je velké nebezpečí nákazy.
PŘIVYKÁNÍ A SOCIALIZACE
Ryta se jeví jako sebevědomé odvážné štěně. Že jí rostou zuby, víme všichni, kteří s ní přicházíme do styku. Na veterině dostala pochvalu, že je pěkné štěně, píchanec strpěla bez protestu, bude to tvrdokožus ;-) Žere pěkně, kromě granulí i vařené kuřecí, jogurt a tak. Kromě toho ochutnává všechno, co se jí dostane pod tlamku. Musíme dávat pozor na nebezpečné věci, nosila i kus špičatého plechu. Krade boty a všechno, na co dosáhne. Kvalifikovala se na univerzální uklízečku :-) Ze stolku na podestě odcizila mobil, který byl později pracně dohledán u kotce Tesy v trsu trávy. Modrý futrál od mobilu je nadále nezvěstný... Včera kdesi vykutala kus hadru a bleskurychle a hlavně umně, ho pohřbila za hromadou dříví. Hadr později nalezen ;-) Jejím dosud největším majstrštykem bylo to, že ohlodala plastovou misku, kterou jsem u ní zapomněla v kotci. Nadělala z ní takové střepy, až jsme byli vyděšení, že mohla některý spolknout a může umřít.
Naučila se chodit na podestu ze strany, kde nejsou schůdky i z té, co schůdky jsou a dokonce už zkouší vyzrát nad zavíráním branky, aby se dostala za námi. Nebojí se zaběhnout do tmavého chladného sklepa a šmejdit v něm. Počáteční respekt z aut se změnil na snahu je honit, ale že se to nedělá, to už jsme si snad vysvětlili. Zajímají ji cizí lidé, sleduje je se zájmem a hlídá si je když odcházejí. Už se stačila "pohádat" se psem Tosy, když chodíme kolem jeho plotu na stopy a procházky. Po jeho hlubokém blafnutí nejdřív couvla, ale po chvíli si na něj otevřela tlamku ;-) Je to rošťanda a dareba, není dne, aby nás něčím novým nepřekvapila a nerozesmála. Jsme moc rádi, že ji máme!