ÚVODNÍK - MOC TOHO NENAMLUVÍ

    Samozřejmě je řeč o blahoslavené Panně Marii, Matce Boží a Matce naší. V Bibli najdeme jenom několik vět, které pronesla. Také v uznaných mariánských zjeveních je dosti skoupá na slovo. Ohromuje už jen svou přítomností, úsměvem nebo naopak pláčem, gesty a znameními, která jí obklopují. Na všetečné otázky odpovídá jen zřídka a stručně, její poselství bývají velmi strohá, ale také velmi jednoznačná.

  Poselství Panny Marie se ve zjeveních, která církev uznala za pravé, často shodují a opakují. Žádá jednoduché a přitom ty nejzákladnější věci: čiňte pokání, modlete se, modlete se více a lépe, modlete se za hříšníky a za nemocný svět, obraťte se k Bohu a věřte v Boha, nezanedbávejte mši svatou v neděli a postní kázeň v pátek a v době postní, vyučujte nevědomé o svátostech a potřebnosti modlitby, nemocní lidé, ať se modlí růženec, obětujte se za hříšníky a vždy čiňte dobro, odevzdejte svůj život Božímu Synu a nechte se od něj vést.

  Existuje i několik zjevení, při kterých nepadlo jediné slovo. Matka Boží při nich byla „pouze“ přítomná, jako při zázraku v Pontmain, při obrácení Alfonse Ratisbonna v Římě nebo v irském městě Knock.

  Soukromá mariánská zjevení nejsou nějakou lacinou senzací, na jedné straně nikdo není povinen jim věřit, na druhou stranu neobsahují nic, co bychom už nevěděli z Písma svatého, a proto nám někdy jemně, někdy důrazněji připomínají to, na co třeba občas v rychlém běhu života zapomínáme.     

Pamatuj, láskyplná Panno Maria,

že nikdy nebylo slýcháno, abys opustila toho,

kdo se utíkal pod tvou ochranu, kdo vzýval tvou moc,

kdo prosil o tvou přímluvu.

V této důvěře se také já k tobě utíkám, Panno Panen a Matko.

K tobě přicházím, před tebou stojím já, kající hříšník.

Dobrá Matko Slova, neodvracej se od mých slov, ale slyš je a vyslyš. Amen.

Modlitba svatého Bernarda.

MLČÍCÍ MADONA V PONTMAIN

  V roce 1871, v době vrcholící prusko-francouzské války, postupovala pruská vojska francouzským územím, aniž narážela na nějaký významný odpor. Jedna část vojska se zastavila před vesnicí Pontmain a chystala útok na nedaleké strategické město Laval.

Ten večer rozhodli představitelé města Laval zahájit modlitební bdění pro Pannu Marii s prosbou o pomoc ve válce a osvobození Paříže z rukou nepřátel. Jako místo naléhavé modlitby byla vybrána starobylá románská bazilika Panny Marie Vítězné v obci Avéniers (nedaleko města Laval). 

A ten samý večer, 17. ledna 1871, došlo ke zjevení Panny Marie několika lidem v Pontmain. Na obloze uprostřed vesnice se objevila krásná, usmívající se žena v modrých šatech pokrytých zlatými hvězdami. Viděly ji pouze přítomné děti, dospělí nikoliv. Krásná paní neřekla ani slovo, ale pod jejíma nohama se objevil nápis, který děti četly dospělým: „Modlete se, moje děti, Bůh vás v krátké době vyslyší.“ Dav vesničanů, který se mezitím shromáždil, začal zpívat v odpověď hymnus „Matka naděje“. Když pokračovali ve zpěvu písní „Můj sladký Ježíši“, objevil se na tváři Madony smutek a v jejích rukou červený kříž. Zpěvy a modlitby pokračovaly za vedení místního faráře ještě další tři hodiny. Pak Madonu zakryl bílý závoj.

Ve stejné době se pruská vojska náhle bez jakékoliv příčiny zastavila ve svém postupu, následujícího dne změnila směr, ušetřila město Laval a jeho okolí. Za pět dní nato bylo konečně podepsáno příměří. Válka mezi Francií a Pruskem skončila, všech 38 mužů a chlapců z Pontmain se vrátilo bez úhony domů…

Naše Paní z Pontmain (Notre Dame de Pontmain) je vzývána jako Panna Maria, Matka naděje, která přináší poselství nezbytnosti modlitby v době války, poselství naděje v době zdánlivě úplné beznaděje. Už za rok po události, v únoru 1872, bylo zjevení oficiálně uznáno církví jako pravé, zároveň začala stavba poutní baziliky v Pontmain. Roku 1934 byla sochy Panny Marie slavnostně korunována.

Všechny čtyři děti, které Madonu viděly, se daly do služeb církve, dva chlapci přijali kněžské svěcení, jedna dívka se stala řeholnicí, druhá hospodyní na faře.

Poutní místo dodnes navštěvuje více než 300.000 lidí ročně.

SVATÍ NA KVĚTEN

Svatá Marie Bütler (svátek 19. května)

  Narodila se roku 1848 ve Švýcarsku jako čtvrtá z osmi dětí. Hned po skončení školy vstoupila do kláštera kapucínek a roku 1869 složila řeholní sliby jako sestra Marie Bernarda. Již ve 32 letech se pro svou horlivost a zbožnost stala představenou.

V roce 1888 se k ní dostala prosba františkánského misionáře, biskupa v Ekvádoru, o pomoc při správě zanedbané farnosti. Rozhodla se jí osobně vyhovět a ve svých 40 letech se spolu se šesti sestrami vydala přes oceán. V malém městečku Choné sestry vybudovaly prostý klášter a brzy si získaly důvěru místních obyvatel. Věnovaly se těm nejubožejším, nemocným a vyučovaly také náboženství. Po čtyřech letech dostaly sestry pozvání do sousední Kolumbie, kde ve městě Cartagena otevřely dívčí školu s internátem.

Matka představená rozesílala sestry i do vzdálenějších oblastí, aby tam zakládaly další misijní stanice. Se všemi udržovala neustálý písemný styk, dochovalo se více než 2000 jejích dopisů plných vřelosti a dobrých duchovních i materiálních rad. Teprve až v roce 1920 se Marie Bernarda vzdala vedení kláštera a po čtyřech letech na odpočinku uprostřed svých sester zemřela. V roce 2008 byla prohlášena za svatou.

Blahoslavený Eduard Josef Rosaz (svátek 3. května)

  Narodil se roku 1830 v Itálii. Byl od dětství chatrného zdraví, ale toužil po vzdělání, a také po kněžství. Když se jeho zdraví poněkud zlepšilo, vstoupil do III. řádu sv. Františka, vystudoval teologii a v roce 1854 byl vysvěcen na kněze. Působil horlivě ve svěřené farnosti a v duchu františkánské spirituality se snažil pomáhat těm nejpotřebnějším. Založil útulek pro děti a nemocné, později také útulek pro opuštěné staré lidi. Vše financoval z darů dobrodinců.

V roce 1878 byl vysvěcen na biskupa, přesto dál žil strohým a přísným životem, většinu svých příjmů rozdával chudým, na biskupství zavedl řád podobný řeholnímu a přísně jej dodržoval, mnoho času trávil před svatostánkem. Byl vždy k dispozici svým věřícím, ráno i večer zpovídal ve své katedrále, každý den měl kázání, učil katechismus, konal pastorační cesty po diecézi, a to pěšky nebo na oslu, za 25 let své služby navštívil všechny farnosti své diecéze šestkrát.

Kladl velký důraz na vzdělání, založil pojízdnou knihovnu a diecézní týdeník. V roce 1903 byl stižen mozkovou příhodou a za několik měsíců zemřel. Kanonizován byl v roce 1990.

POUTNÍ MÍSTA

Kaple Panny Marie Einsiedelnské v Ostrově nad Ohří

  8. září 1710 byla v areálu piaristického kláštera v Ostrově slavnostně vysvěcena nová kaple zasvěcená Panně Marii. Stalo se tak na příkaz markraběnky Františky Augusty Bádenské, která chtěla tímto způsobem projevit Bohu vděčnost za uzdravení svého syna, které se událo právě na slavném poutním místě v benediktinském klášteře Einsiedeln. Kaple byla postavena jako věrná kopie mariánské klášterní kaple a také byla opatřená kopií gotické sochy Černé Matky Boží, která pochází z roku 1450. 

  Einsiedelnská kaple se stala významným a navštěvovaným poutním místem a byla jím až do roku 1945, kdy bylo původní německé obyvatelstvo vyhnáno, a opuštěná kaple začala chátrat. Ze značně zdevastovaného stavu se dostala až v roce 2002 po důkladné rekonstrukci.

Benediktinský klášter v Einsiedelnu byl založen už roku 835 a stal se srdcem katolického Švýcarska. V době největší slávy v něm přebývalo na 300 mnichů, kteří se starali o věřící, kteří putovali do Santiaga da Compostella. Ale zažil i období úpadku v době vrcholícího kalvínismu, kdy o přežití kláštera bojovali jen dva zbylí benediktinští bratři.

Jistě i přímluva zde uctívané Černé Matky Boží způsobila, že toto starobylé poutní místo přečkalo všechny pohromy a bylo vždy znovu obnoveno.

Zprávy a oznámení

První květnovou sobotu (4. května) se opět vydáme na pěší pouť na Křížový vrch u Stoda. Vycházíme už v 6. 45 od nádraží v Chotěšově, bohoslužbu slova budeme slavit od 9. 30 hod. u kříže.

Poutní mše svatá bude sloužena v kapli sv. Jana Nepomuckého v neděli 19. května 2019 od 11. 00 hod., místo mše svaté v kostele sv. Martina.

Májové pobožnosti opět začnou první pátek v květnu, tj. 3. května 2019, vždy po večerní mši svaté.

Noc kostelů se bude konat v pátek 24. května 2019. V našem okolí můžete navštívit např. kostel ve Vejprnicích, Městě Touškově, Křimicích, Chotíkově nebo Úhercích.

Začala oprava interiéru kaple sv. Anny v Pňovanech, práce provádí pan Dolinaj z Nýřan, cena opravy (250.000,- Kč) se ale pravděpodobně navýší o dalších 70.000,- Kč, protože památkáři nařídili opravu poškozené římsy pod stropem, kterou může provést pouze štukatér-restaurátor.     

Za přihlášku kostela sv. Martina v Heřmanově Huti do „Programu záchrany architektonického dědictví“ zaplatíme 60. 000,- Kč. Přihláška musí být odborně podaná do září 2019, pak budeme trpělivě čekat, kdy dostaneme nějakou dotaci, abychom mohli zahájit opravu kostela.       

A ještě další výdaj nás čeká: kabel elektrického napětí, který obtáčí ve vzduchu kostel sv. Martina, musíme nechat přeložit do země, za to zaplatíme ČEZu podle předběžného odhadu 160.000,- Kč.

TROCHU HUMORU NEUŠKODÍ

Děti se rády modlí svými slovy…

„Prosíme tě, Pane, abychom se dostali tam…, no tam…“

Kamarád napoví: „Do nebe, ty vole.“

„Pane Ježíši, dej, ať se všichni zemřelí dostaví do nebe!“

„Nebe i země jsou plny tvé slámy!“

„Všichni svatí a slepice Boží, orodujte za nás!“

„K tobě voláme, lkající a plačící,

v tomto zrzavém údolí!“

„Hospodin pomáhá svému lidu,

živí nás jadernou pšenicí!“

„Chléb náš nejzdejší dej nám hned…

a neuveď nás v odpuštění,

 ale zbav nás od svého!“

„Pane Bože, děkujeme ti za celý den,

a že jsme dnes měli k obědu naši babičku!“

„Anděl Páně zazpíval Panně Marii

a ona počala z Ducha zlatého!“

„Po své pravici máš královnu

ozdobenou oficírským zlatem!“

„Pane, rozmnož nás, a budeme spaseni!“

NA MINUTU S BENEDIKTEM XVI.

(z knihy promluv „O víře, naději a lásce“)

O Panně Marii, Matce naší a Matce církve

  Mít za Matku Neposkvrněnou Marii je obrovský dar! Matku, skvějící se krásou, průzračnou v lásce Boží. Je třeba dnešnímu světu Marii stále představovat jako „Matku krásné lásky“.

Marie žije vírou a láskou. Maria je stvořením, které je také spaseno jediným Spasitelem. Marie spolupracuje s iniciativou spásy celého lidstva. Maria tak představuje nejvlastnější obraz církve. Tak jako Maria, také církev má ten nejtěsnější vztah s Kristem. Tento vztah je absolutně jedinečný, protože Maria je Matkou Spasitele. Podobně můžeme, ba musíme tvrdit, že je i Matkou naší, protože žije svůj jedinečný mateřský vztah k Synu, s nímž sdílí také poslání vzhledem k nám i ke spáse všech lidí. Církev, která o ní rozjímá, v ní objevuje rysy své vlastní tváře.

Kromě mateřství je vždy také kladen důraz také na Mariino panenství. Jde o dvě výsady, které jsou vždy vyhlašovány společně a neoddělitelně, protože se vzájemně doplňují a doceňují. Maria je Matkou, ale matkou panenskou. Maria je Pannou, ale pannou matkou.

Pokud jeden či druhý aspekt opomeneme, neporozumíme Mariinu tajemství tak, jak ukazují evangelia. Maria je i Matkou církve, a nakonec i Matkou celého lidstva, protože Ježíš prolil na kříži svou krev pro všechny, a z kříže všechny svěřil její mateřské péči.

MISIJNÍ RUBRIKA

5.    část – Maria je naše Matka

Biblický úryvek – Foibé, služebnice církve

  Na konci listu, který posílá apoštol Pavel křesťanům do Říma, doporučuje jako doručitelku tohoto důležitého dopisu, „sestru, jáhenku a pomocnici Foibé“. Tato žena, jejíž jméno znamená „čistá“ nebo „zářivá“, pocházela z přístavního města Kenchreje, důležitého překladiště zboží z Orientu do Evropy. Kdo byla tato Foibé a jaké úřady a služby v církevní obci vykonávala?

Svatý Pavel ji nazývá „diakonos“, tedy jáhen – služebník, označovali se tak muži i ženy, kteří vykonávali nějaké služby pro blaho druhých. To mohlo být spojena s nějakým oficiálním úřadem, např. vedení obce, nebo prostě označovalo aktivní činnost pro chudé. Druhý titul, v řeckém originále „prostatis“, činí vykladačům trochu potíže. Může to znamenat rádkyně, dohlížitelka nebo pomocnice. V antickém světě byli takto označováni vlivní a majetní lidé, kteří se ujímali chudých, přistěhovalců, nebo těch, kdo se ocitli v nouzi, zastupovali je i v právních věcech apod. Je docela dobře možné, že i Foibé byla finančně nezávislou ženou, která se držela ochrannou ruku nad těmi, kdo se objevili třeba bez prostředků v jejím domovském městě. V každém případě apoštol Pavel důrazně žádá své římské druhy ve víře, aby Foibé přijali tak, jak se to sluší na osvědčenou pomocnici církve.

O tom, že ani později neupadla v zapomnění, svědčí nápis, který byl v roce 1903 objeven na náhrobku v Jeruzalémě. Pět set let poté, co v církvi působila Foibé, nechali pozůstalí na náhrobek napsat: „Zde odpočívá služebnice a nevěsta Kristova, jáhenka Sofia, druhá Foibé, zesnulá v pokoji.“ Znamenalo to jistě nejvyšší chválu, jestliže zesnulá byla nazvána „druhou Foibé“. Žena, které Pavel svěřil jeden ze svých listů, stala se tak pro další generace žen vzorem života a služby v církvi.

 Erich Läufer: Malí lidé v Novém Zákoně.

Svatý misionář – Augustin z Canterbury, misionář Anglie

  První zmínku o Augustinovi, který byl převorem benediktinského kláštera v Římě, nalézáme roku 596, kdy byl spolu s dalšími 40 bratry vyslán papežem Řehořem Velikým na misie do Anglie. Tam v té době vládlo pohanství, nicméně král Ethelbert pojal za manželku franskou princeznu Bertu, která byla křesťanskou, což dávalo určitou naději na úspěch misie. Augustin s doprovodem prošli celou Galií, získávali zprávy o ostrovním království, o lidu a jeho zvycích, a také přibrali některé galské kněze jako tlumočníky. Než se nalodili, přijal Augustin biskupské svěcení.

  Po přistání u ústí Temže poslal zprávu kentskému králi, který se za ním vydal a nechal si vyložit základy křesťanské víry. Udělil pak mnichům povolení usadit se na okraji hlavního města u kostela sv. Martina, kde se konaly bohoslužby pro královnu a další křesťany. Augustin si získal místní obyvatelstvo příkladným životem a neúnavným hlásáním Božího slova, takže první roky přijalo křest mnoho lidí, včetně krále Ethelberta, který dal vybudovat mnichům klášter sv. Petra a Pavla a malý kostelík přestavěl na katedrálu.

Při své misijní činnosti postupoval Augustin s úctou k místním zvykům, pohanské chrámy nebořil, ale přebudoval je na křesťanské, pohanským zvykům dával nový křesťanský obsah, takže už roku 601 mohl poslat papeži hlášení o úspěchu křesťanské mise. Papež Řehoř vyslal do Anglie další skupinu mnichů a Augustinovi hodnost metropolity a povolení založit dvě arcibiskupství, první vzniklo v Canterbury, druhé v Yorku. Až do své smrti roku 605 žil Augustin prostým životem mnicha a misionáře.

Konkrétní skutky

Účastníme se mariánských pobožností v měsíci máji, vydáme se na pouť nebo výlet na některé z mariánských poutních míst v našem okolí.

V modlitbě myslíme na maminky misionářů, kteří hlásají evangelium daleko od svého domova.

LIDOVÁ ZBOŽNOST NA POKRAČOVÁNÍ

Přímluva Panny Marie

  Od prvních staletí se křesťané obraceli o přímluvu a pomoc k Matce Boží. Její přímluva u Boha je považována za nejmocnější. Intenzivní modlitby se tradičně konají zejména v měsíci květnu a o hlavních mariánských svátcích. Dříve k nim patřil i tzv. oktáv, tj. osm dní po svátku. Věřící často drželi i oktáv před svátkem – osmidenní modlitbu před určitým mariánským svátkem.

  Pobožnost se většinou skládá z antifony vycházející z biblického textu, který se vztahuje k Panně Marii, následují loretánské litanie a modlitba na konkrétní úmysl. Často se používaly i modlitby svatých – mariánských ctitelů, oblíbené byly zejména modlitby svatého Alfonse z Liguori, svatého Bernarda nebo svatého Řehoře, které se vyznačují neobyčejnou vroucností a upřímnou zbožností.

Modlitba sv. Alfonse ke svátku Navštívení Panny Marie

Ó Královno moje,

jak velmi pospícháš, abys navštívila dům Alžběty a posvětila jej,

rač vstoupit do ubohého domku mé duše!

Pospěš, Maria, vždyť znáš mou chudobu,

znáš nebezpečí, která mi hrozí.

Zlé náklonnosti, zlé návyky, mé dávné hříchy,

to vše sužuje moje srdce a hrozí mi věčnou smrtí.

Ó rozdavatelko milostí Božích! Ty můžeš srdce mé obohatit,

ty je můžeš vyléčit ze všech chorob. Navštěvuj mne často,

zvlášť mě však navštiv v hodině mé smrti! Amen.

Oktáva ke cti nejblahoslavenější Panny Marie

1.      den – Modlitba za církev

Svatá Boží Rodičko, zářné zrcadlo všech biskupů a kněží, přimlouvej se, prosíme, za naše biskupy, kněze a jáhny, aby věrni církvi svaté, podle svého stavu svatě žili, moudře spravovali svůj lid a všem dávali dobrý příklad křesťanských ctností. Skrze Krista, Pána našeho. Amen.

2.      den – Modlitba za rozšíření církve a obrácení pohanů

Bože, který chceš, aby všichni lidé byli spaseni a došli poznání pravdy, ty, který jsi naplnil srdce Panny Marie apoštolským zápalem, sešli, prosíme, na její přímluvu hojně dělníků na svou vinici, a dej, aby horlivě hlásali slovem i příkladem tvé svaté slovo, aby všechny národy poznaly tebe, pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.

3.      den – Modlitba za obrácení bludařů a odpadlíků

Božský Spasiteli, jenž jsi založil svou církev na skále a dal jí zaslíbení, že potrvá až do skonání světa, prosíme tě pro zásluhy tvé Matky, Panny Marie, opatruj toto království Boží na zemi, a dej, aby všichni odloučení křesťané přišli k jednotě tvé pravdy a byl jeden ovčinec a jeden pastýř. Který žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.

4.      den – Modlitba za obrácení hříšníků

Svatá Maria, útočiště hříšníků, která jsi obětovala svůj život za rozšíření království Božího v lidských duších, oroduj nyní v nebesích u božského Spasitele za nebohé hříšníky, kteří zaslepeni bloudí po cestách hříchu, aby poznali svou bídu, hříchů svých se pokáním zbavili, a až do konce v milosti Boží setrvali. Amen.

5.      den – Modlitba za mládež a dobrou volbu stavu

Hospodine Bože, jenž všechno moudře stanovíš a řídíš, prosíme tě vroucně, abys laskavě ukázal naší mládeži ono povolání, v němž by nejlépe mohla žít podle tvé svaté vůle, co nejvěrněji ti sloužit a svým bližním prospět. Sešli jí Ducha svatého, aby jí vedl po pravé cestě až do smrti. Amen.

6.      den – Modlitba za křesťanské rodiny

Tobě, Matko Kristova, odporoučíme křesťanské rodiny, aby povždy žily v bázni Boží a Pánu Bohu věrně sloužily. Oroduj také za jejich děti, aby odolaly všem svodům světa, zachovaly si víru a nevinnost, aby se jednou všichni společně radovali v království nebeském navěky. Amen.

7.      den – Modlitba za nemocné, umírající a duše v očistci

Rodičko Boží, uzdravení nemocných, shlédni milosrdně na nemocné a umírající v naší farnosti, vypros jim zdraví a vytrvalost až do posledního okamžiku. Pomocnice křesťanů, rozpomeň se také na duše v očistci a neustávej za ně orodovat, dokud nevejdou do slávy Boží. Amen.

8.      Den – Modlitba za potřeby církve a vlasti

Hospodine, Králi věků, chraň naše biskupy, kněze, spolupracovníky církve, ať konají to, co je dobré a příjemné před tváří tvou. Dej našim představeným zdraví, svornost a vytrvalost, aby věrně a bezúhonně vykonávali své povinnosti ke cti a slávě tvé, skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Příručka katolických pobožností.

A JEŠTĚ PŘÍBĚH NA ZÁVĚR

Tichý zázrak v kostele

Stalo se to roku 1842 v městě Římě. Mladý muž jménem Alfons Ratisbonne, syn bohatých židovských bankéřů, dědic ohromného bohatství své rodiny, zapřisáhlý nepřítel katolické církve i všeho křesťanského, padá 20. ledna roku 1842 na kolena před katolickým knězem a pláčem ho prosí, aby mohl být pokřtěn. Jak se stal tento zázrak?

Když bylo Alfonsovi deset let, jeho starší bratr Theodor po mnoha letech hledání a bloudění konvertoval z židovství ke křesťanství, přijal křest a později i kněžské svěcení. U svých příbuzných a přátel tím způsobil bouři nevole a nenávisti, rodina s ním přerušila veškeré styky. Také Alfons na svého bratra zanevřel, pohrdal jím, veřejně se posmíval křesťanství, i když pocházel z tradiční židovské rodiny, sám vlastně v Boha nevěřil a byl na to náležitě pyšný.

Před svatbou se svou neteří a převzetím vedení rodinné banky se rozhodl cestovat na Blízký východ. Zastavil i v Římě, překonal svou nechuť a navštívil svého spolužáka, barona de Bussier a jeho bratra Teodora, který byl katolíkem. Nebyl k nim příliš zdvořilý, podle svého zvyku se rouhal, posmíval a napadal křesťanskou víru v Boha, který se nechá ukřižovat jako nějaký bezmocný chudák. Teodor Bussier navrhl Alfonsovi zkoušku: dva týdny bude nosit na krku medailku Panny Marie a denně si opakovat modlitbu sv. Bernarda „Pomni, nejdobrotivější Panno Maria“. Je-li skutečně Bůh tak bezmocný, jak Alfons tvrdí, nic mimořádného se nestane. Alfons se smál a se vším souhlasil. Byl si jistý, že je to dětinská hloupost. Po celé dva týdny se Teodor a celá jeho rodina modlili za Alfonsovo obrácení.

20. ledna šel Teodor do kostela sv. Ondřeje zařizovat pohřeb svého příbuzného. Alfons ho lhostejně doprovázel. Zůstal na chvíli v kostele sám a bezcílně po něm bloudil, když se mu náhle zjevila zářící Panna Maria, stejná jako na medailce, kterou měl na krku.  Nic neříkala, jen k němu v odpouštějícím a láskyplném gestu vztáhla ruce. Alfons padl na kolena, v jediném okamžiku pochopil hrozný a žalostný stav své duše i ohromující moc Boží milosti a odpuštění. Ze zarytého nepřítele církve se obratem stal kajícník prosící o okamžitý křest. Byl pokřtěn za 11 dní kardinálem Patrizim a roku 1848 i vysvěcen na kněze. Jeho obrácení bylo uznáno za zázračné a způsobilo snad ještě větší senzaci než v případě jeho bratra. Páter Alfons zemřel roku 1884 v Jeruzalémě, obklopen židovskými a křesťanskými dětmi, pro které neúnavně zakládal školy a sirotčince.