Velký pátek
Velký pátek
Iz 52,13 – 53,12;
Hle, můj Služebník dojde úspĕchu, bude povýšen, povznesen k velké vznešenosti. Jak mnozí budou nad ním žasnout! Neboť jeho podoba byla nelidsky zohavena, vzhledem se nepodobá človĕku. On přivede v údiv mnohé národy, králové před ním zavřou svá ústa, neboť spatřili, co se jim neřeklo, zpozorovali, co dříve neslyšeli. Kdo uvĕřil, co jsme slyšeli? Komu se ukázala Hospodinova moc? Vyrašil před ním jako výhonek, jako kořen z vyprahlé zemĕ. Nemĕl podobu ani krásu, aby upoutal náš pohled; nemĕl vzhled, abychom po nĕm zatoužili. Opovržený, opuštĕný od lidí, muž bolesti, znalý utrpení, jako ten, před nímž si lidé zakrývají tvář, potupený, od nás nevážený. A přece on nesl naše utrpení, obtížil se našimi bolestmi, ale my jsme ho pokládali za zbitého, od Boha ztrestaného a ztýraného. On však byl proboden pro naše nepravosti, rozdrcen pro naše zločiny, (tížily) ho tresty pro naši spásu, jeho rány nás uzdravily. Všichni jsme bloudili jak ovce, každý šel svou vlastní cestou. Hospodin na nĕho uvalil vinu nás všech. Byl týrán, ale podrobil se a neotevřel svá ústa; jako beránek vedený na porážku a jak ovce, která mlčí před střihači, neotevřel svá ústa. Odstranĕn byl soužením a (nespravedlivým) soudem. Kdo se stará o jeho právo? Vyrván byl ze zemĕ živých, pro zločin svého lidu byl ubit k smrti. Hrob mu vykázali se zločinci, posmrtný domov s boháči, ačkoli se nedopustil křivdy ani nemĕl v ústech podvod. Hospodinu se však zalíbilo zdrtit ho utrpením; jestliže dá na usmíření svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, skrze nĕho se zdaří Hospodinův plán. Pro útrapy své duše uvidí svĕtlo, nasytí se svým poznáním. Můj spravedlivý Služebník ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny. Proto mu udĕlím mnohé a s reky rozdĕlí kořist proto, že sám sebe vydal na smrt, že se dal přičíst ke zločincům, když nesl hříchy mnohých a prosil za viníky.
Žid 4,14-16; 5,7-9
Máme vynikajícího veleknĕze, který prošel až do (nejvyššího) nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevnĕ držme (svého) vyznání. Náš veleknĕz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy (se nedopustil) hříchu. Přistupujme tedy s důvĕrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci. V dobĕ, kdy jako človĕk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který mĕl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu (k Bohu). Ačkoli to byl Syn (Boží), naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal (své dílo), stal se příčinou vĕčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají.
Jan 18,1 – 19,42
Ježíš vyšel se svými učedníky za potok Kedron, kde byla zahrada. Vstoupil do ní, on i jeho učedníci. To místo znal i jeho zrádce Jidáš, protože se tam Ježíš často scházel se svými učedníky. Jidáš si tedy vzal vojenskou četu a od veleknĕží a farizeů služebníky a šel tam s pochodnĕmi, s lucernami a se zbranĕmi. Ježíš vĕdĕl všechno, co na nĕj má přijít. Vystoupil tedy a zeptal se jich: "Koho hledáte?" Odpovĕdĕli mu: "Ježíše Nazaretského." Řekl jim: "Já jsem to." Stál s nimi také zrádce Jidáš. Sotva jim tedy Ježíš řekl: "Já jsem to!", couvli a padli na zem. Znovu se jich zeptal: "Koho hledáte?" Odpovĕdĕli mu: "Ježíše Nazaretského." Ježíš odpovĕdĕl: "Už jsem vám přece řekl, že jsem to já. Hledáte-li mne, tyto zde nechte odejít." To proto, aby se splnilo jeho slovo: "Z tĕch, které jsi mi dal, nenechal jsem zahynout nikoho." Šimon Petr mĕl při sobĕ meč; vytasil ho tedy, udeřil veleknĕzova služebníka a uťal mu pravé ucho. Ten sluha se jmenoval Malchus. Ježíš však Petrovi řekl: "Zastrč meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi podal Otec?" Tu se četa s velitelem a židovští služebníci zmocnili Ježíše a svázali ho. Napřed ho vedli k Annášovi. Annáš totiž byl tchán Kaifáše, který byl v tom roce veleknĕzem. Byl to ten Kaifáš, který dal židům radu: "Je lépe, když jeden človĕk umře za lid." Šimon Petr a jiný učedník šli za Ježíšem. Tento učedník se znal s veleknĕzem, proto vešel s Ježíšem do veleknĕzova dvora; Petr však zůstal u dveří venku. Ten druhý učedník, který se znal s veleknĕzem, vyšel tedy ven, promluvil s vrátnou a přivedl Petra dovnitř. Vrátná se Petra zeptala: "Nepatříš také ty k učedníkům toho človĕka?" On odpovĕdĕl: "Nepatřím." Stáli tam sluhové a strážci velerady, kteří si rozdĕlali oheň, protože bylo chladno, a ohřívali se. Také Petr u nich stál a ohříval se. Veleknĕz se vyptával Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení. Ježíš mu odpovĕdĕl: "Já jsem mluvil k svĕtu veřejnĕ. Já jsem vždycky učíval v synagoze a v chrámĕ, kde se shromažďují všichni židé, a nic jsem nemluvil tajnĕ. Proč se ptáš mne? Zeptej se tĕch, kdo slyšeli, co jsem k nim mluvil. Ti dobře vĕdí, co jsem říkal." Sotva to vyslovil, jeden ze služebníků velerady, který stál přitom, dal Ježíšovi políček a řekl: "Tak odpovídáš veleknĕzi?" Ježíš mu odpovĕdĕl: "Jestliže jsem mluvil nesprávnĕ, dokaž, co bylo nesprávné. Jestliže však správnĕ, proč mĕ biješ?" Annáš ho pak poslal svázaného k veleknĕzi Kaifášovi. Šimon Petr stál u ohnĕ a ohříval se. Řekli mu: "Nepatříš také ty k jeho učedníkům?" On zapíral: "Nepatřím." Jeden z veleknĕzových sluhů, příbuzný toho, kterému Petr uťal ucho, řekl: "Copak jsem tĕ nevidĕl v zahradĕ s ním?" Petr to však znovu zapřel. Vtom právĕ kohout zakokrhal. Od Kaifáše vedli Ježíše do vládní budovy. Bylo časnĕ ráno. Sami do vládní budovy nevstoupili, aby se neposkvrnili, ale aby mohli jíst velikonočního beránka. Pilát tedy vyšel k nim ven a zeptal se: "Jakou žalobu vznášíte proti tomuto človĕku?" Odpovĕdĕli mu: "Kdyby to nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali." Pilát jim řekl: "Vezmĕte si ho vy sami a suďte ho podle vašeho zákona!" Židé mu odpovĕdĕli: "My nemáme právo nikoho popravit." Tak se totiž mĕlo splnit Ježíšovo slovo, kterým naznačoval, jakou smrtí zemře. Pilát se vrátil do vládní budovy, dal Ježíše předvolat a zeptal se ho: "Ty jsi židovský král?" Ježíš odpovĕdĕl: "Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mnĕ jiní?" Pilát odpovĕdĕl: "Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je veleknĕží, mi tĕ vydali. Čeho ses dopustil?" Ježíš na to řekl: "Moje království není z tohoto svĕta. Kdyby moje království bylo z tohoto svĕta, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud." Pilát se ho zeptal: "Ty jsi tedy přece král?" Ježíš odpovĕdĕl: "Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svĕt, abych vydal svĕdectví pravdĕ. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas." Pilát mu řekl: "Co je to pravda?" Po tĕch slovech vyšel zase ven k židům. Řekl jim: "Já na nĕm neshledávám žádnou vinu. Je však u vás zvykem, abych vám k velikonočním svátkům propustil jednoho (vĕznĕ). Chcete tedy, abych vám propustil židovského krále?" Oni znovu začali křičet: "Toho ne, ale Barabáše!" Ten Barabáš byl zločinec. Potom Pilát vzal Ježíše a dal (ho) zbičovat. Vojáci upletli z trní korunu, vsadili mu ji na hlavu, oblékli ho do rudého pláštĕ, předstupovali před nĕj a provolávali: "Buď zdráv, židovský králi!" a bili ho. Pilát vyšel znovu ven a řekl židům: "Hle, dám vám ho vyvést, abyste uznali, že na nĕm neshledávám žádnou vinu." Ježíš vyšel s trnovou korunou a v rudém plášti. Pilát jim řekl: "Hle, človĕk!" Když ho však uvidĕli veleknĕží a služebníci, začali křičet: "Ukřižuj, ukřižuj ho!" Pilát na to řekl: "Vezmĕte si ho vy sami a ukřižujte, neboť já na nĕm neshledávám žádnou vinu." Židé mu odpovĕdĕli: "My máme zákon a podle toho zákona musí zemřít, protože dĕlal ze sebe Syna Božího." Když Pilát uslyšel to slovo, ulekl se ještĕ více. Vešel proto zase do vládní budovy a zeptal se Ježíše: "Odkud jsi?" Ježíš mu však nedal žádnou odpovĕď. Pilát mu řekl: "Se mnou nechceš mluvit? Nevíš, že mám moc tĕ propustit, a že mám moc dát tĕ ukřižovat?" Ježíš odpovĕdĕl: "Nemĕl bys nade mnou vůbec žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shora. Proto má vĕtší vinu ten, kdo mĕ tobĕ vydal." Pilát se proto snažil ho propustit. Ale židé křičeli: "Když ho propustíš, nejsi přítel císařův. Každý, kdo se dĕlá králem, staví se proti císaři!" Jak Pilát uslyšel ta slova, nařídil vyvést Ježíše ven a zasedl k soudu na místĕ zvaném Kamenná dlažba, hebrejsky Gabbatha. Byl den příprav na velikonoce, kolem poledne. Pilát řekl židům: "Hle, váš král!" Ale oni se pustili do křiku: "Pryč s ním! Pryč s ním! Ukřižuj ho!" Pilát jim namítl: "Vašeho krále mám ukřižovat?" Veleknĕží odpovĕdĕli: "Nemáme krále, ale jen císaře!" Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován. Vzali tedy Ježíše. On sám si nesl kříž a šel na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. Tam ho ukřižovali a s ním ještĕ dva jiné, každého po jedné stranĕ, a Ježíše uprostřed. Pilát dal také zhotovit a připevnit na kříž nápis v tomto znĕní: "Ježíš Nazaretský, židovský král". Tento nápis četlo mnoho židů, protože místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko mĕsta; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. Proto židovští veleknĕží říkali Pilátovi: "Nepiš: `Židovský král', ale: `On tvrdil: Jsem židovský král.'" Pilát odpovĕdĕl: "Co jsem napsal, napsal jsem!" Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho svrchní šaty a rozdĕlili je na čtyři části, každému vojákovi jednu; vzali i suknici. Suknice byla nesešívaná, v jednom kuse setkaná odshora až dolů. Řekli si tedy: "Netrhejme ji, ale losujme o ni, komu připadne." Tak se mĕl splnit výrok Písma: `Rozdĕlili si mé šaty a o můj odĕv losovali.' Právĕ tak to vojáci udĕlali. U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uvidĕl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého mĕl rád, řekl matce: "Ženo, to je tvůj syn." Potom řekl učedníkovi: "To je tvá matka." A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobĕ. Potom, když Ježíš vĕdĕl, že už je všechno dokonáno, řekl ještĕ: "Žízním." Tak se mĕlo splnit Písmo. Stála tam nádoba plná octa. Nasadili tedy na yzop houbu naplnĕnou octem a podali mu ji k ústům. Když Ježíš přijal ocet, řekl: "Dokonáno je!" Pak sklonil hlavu a skonal.
Velký Pátek
Den smutku a velkého postu. Den, kdy zemřel Ježíš na kříži (15 hodin).
Velký pátek je dnem přísného půstu.
Bĕhen Velkého pátku jsou hrány v katolických kostelech tzv. Pašijové hry podle sv. Jana. Obřady jsou dlouhé. Vrcholem je uctívání kříže. Eucharistie se v tento den neslaví. Podává se pouze sv. přijímání (z hostií, jež byly promĕnĕny na Zelený čtvrtek). Na Velký pátek se papež modlí křížovou cestu v římském Koloseu.
V noci se prý otevírá zemĕ a vydává své poklady. V tento den by se mĕly otevírat hory a vydávají poklady. Nesmí se prát prádlo, protože by bylo namáčeno do Kristovy krve. Nesmí se ani pracovat na poli. Nemá se nic půjčovat, protože půjčená vĕc by mohla být očarována. Nemá se hýbat se zemí (rýt, kopat, okopávat).
Pranostiky:
Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej!
Velký pátek deštivý - dĕlá rok žíznivý.
Velký pátek vláha - úrodu zmáhá.
Když na Velký pátek hřmí, na poli se urodí.
Jan 19: 16-24
Dřevĕný kříž nástroj spravedlnosti kdysi byl,
aby ve veliké říši nikdo nezlobil.
Ježíš na sebe všechny naše hříchy vzal,
a proto na kříži za nás umíral.