Květná neděle
Iz 50,4-7
Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych umĕl znaveného poučovat utĕšujícím slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpĕt. Svá záda jsem vydal tĕm, kteří mĕ bili, své líce tĕm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben.
ŽALM 22
Posmívají se mi všichni, kdo mĕ vidí, – šklebí rty, pokyvují hlavou: – "Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, – ať ho zachrání, má-li ho rád!" Obkličuje mĕ smečka psů, – tlupa zlosynů mĕ svírá. – Probodli mi ruce i nohy, – spočítat mohu všechny své kosti. Dĕlí se o můj odĕv, – losují o můj šat. – Ty však, Hospodine, nestůj daleko, – má sílo, pospĕš mi na pomoc! Budu vyprávĕt svým bratřím o tvém jménu, – uprostřed shromáždĕní budu tĕ chválit. – "Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, – slavte ho, všichni z Jakubova potomstva. – boj se ho, celé Izraelovo plémĕ!"
Flp 2,6-11
Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpĕl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný človĕk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšovĕ jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvĕtí a každý jazyk musí k slávĕ Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.
Mk 15,1-39
Pilát chtĕl lidu vyhovĕt, proto jim propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. Vojáci ho odvedli dovnitř dvora, to je do vládní budovy, a svolali celou četu. Oblékli mu rudý plášť, upletli trnovou korunu a nasadili mu ji. Pak ho začali pozdravovat: "Buď zdráv, židovský králi!" Bili ho rákosovou holí po hlavĕ, plivali na nĕj, klekali na kolena a holdovali mu. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu rudý plášť, oblékli mu zase jeho šaty a vyvedli ho, aby ho ukřižovali. Jistého Šimona z Kyrény, který právĕ přicházel z pole a šel kolem – otce Alexandrova a Rufova – přinutili, aby nesl jeho kříž. Přivedli ho na místo, kterému se říkalo Golgota, což znamená v překladu Lebka. Dávali mu víno s přimíchanou myrhou, ale on ho nepřijal. Přibili ho na kříž a rozdĕlili si jeho šaty: losováním o nich rozhodli, co si kdo má vzít. Bylo devĕt hodin dopoledne, když ho ukřižovali. Jeho provinĕní hlásal nápis: "Židovský král." Zároveň s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po jeho pravici, druhého po levici. Ti, kdo přecházeli okolo, potupnĕ proti nĕmu mluvili, potřásali hlavou a říkali: "Hleďme, chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavĕt! Zachraň sám sebe a sestup z kříže!" Stejnĕ tak se mu mezi sebou posmívali i veleknĕží a učitelé Zákona a říkali: "Jiným pomohl, sám sobĕ pomoci nemůže. Mesiáš, izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, aby- chom to vidĕli a uvĕřili!" Tupili ho i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni. Když bylo dvanáct hodin, nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Ve tři hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eloi, Eloi, lema sabachthani?", to je v překladu: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mĕ opustil?" Když to uslyšeli nĕkteří z tĕch, kdo stáli kolem, řekli: "Hleďte, volá Eliáše!" Jeden z nich odbĕhl, namočil houbu do octa, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtĕl mu dát pít; říkal přitom: "Počkejte, chceme vidĕt, zdali ho Eliáš přijde sejmout!" Ježíš však vydal mocný hlas a vydechl naposled. Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. Když setník, který stál při tom naproti nĕmu, uvidĕl, že tak vydechl naposled, prohlásil: "Tento človĕk byl opravdu syn Boží!"
Jan 12: 12-19
Ježíš na oslátku po cestĕ jede,
za chvíli už bude ve mĕstĕ Jeruzalémĕ.
Kvĕtiny na cestě a s jásotem klaní se před ním zbožný lid,
ale brzy ho nechají Římany na kříži v klidu popravit.