Akce Sámo
Dne 16. září 2017 ve 14 hodin proběhlo na Jarcovských vrších odhalení sochy knížete Sáma.
Místo Sámovy sochy......https://mapy.cz/turisticka?x=17.9477363&y=49.4431367&z=14&source=base&id=2129701
Fotodokumentace z této akce je na odkaze https://photos.app.goo.gl/
Kvůli historické mystifikaci a padělání dějin uvádí níže spisovatelka Jaroslava Grobcová přesnější informace k této postavě.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Postavení sochy knížete Sáma na Jarcovských vrších
O knížeti Sámovi můžeme oprávněně tvrdit, že před tisícem a čtyřmi sty léty vytvořil zemi Moravu. Datum jeho narození je zahaleno někde do konce šestého století n.l. Známe ho z evropské literatury až ze sedmého století už jako dospělého, velkého, neporazitelného vojevůdce slovanského obranného vojska. Bojoval proti vpádům Chazarů a zejména proti válečným tažením otrokářských a feudálních říší, kterými byli Řekové a Římané a královská říše Franská. V těch dobách byl kníže Sámo v Evropě považován za největšího a nejschopnějšího vojevůdce. Neprohrál žádnou bitvu a proto ho nebylo možno z evropských dějin vymazat. A jelikož nemohl být zamlčen, vymyslel se jiný způsob, jak knížeti Sámovi nepřiznat slovanskou příslušnost. Tisíc roků ho germánská, ale i česká historická literatura označuje za franckého kupce, který se náhodně v době bojů objevil ve slovanských zemích. Jak nesmyslné je toto označení pochopí zdravý selský rozum, protože vědecký rozum nemá zdůvodnění pro to, jak v bojích, kde proti sobě stály armády až s třicetitisícovými šiky vojsk (Mauro Orbini), našel uplatnění francký kupec, z nepřátelské země, který byť se silným vojenským doprovodem, projížděl zemí. Slované nikoho cizího nepotřebovali, měli dost odhodlaných, schopných mužů, kteří by položili život za to, aby ochránili život lidu svého národa. Evropští historikové uvádí bitvy, kdy kníže Sámo stál v čele slovanského vojska. Někteří uvádí už rok 618, jiní rok 621, avšak shodují se v tom, že jeho velká bitva proti franckému králi Dagobertovi se odehrála v r. 631 a hledá se její místo. Velmi nadějně se jeví (podle zkoumání ing. Jaroslava Růžičky), že se odehrála nedaleko znojemské, vojenské pevnosti. Sámovi vojáci, usazeni a opevnění na 78 m vysoké skále, tehdy tzv. Vogel/3tosburgu (neboli vrchu vrhajících ptáků, na kterém dnes stojí nádherný vranovský zámek) rozprášili šípy a kamením vojska krále Dagoberta a zbytek zahnali na útěk.
Na počátku jsem uvedla, že kníže Sámo vytvořil už počátkem sedmého století n.l. (před tisícem a čtyřmi sty léty) zemi Moravu. Kníže Sámo sjednotil a spojil na počátku sedmého století slovanská rodová sídla a slovanské kmeny do území, které bylo z východu ohraničeno řekou Váhem, z jihu řekami: Dunajem, Moravou a zejména Dyjí, ze západu vrchovinou, dnes Českomoravskou a ze severu řekou Odrou. Tato země, knížetem Sámem sjednocena, byla pojmenována zemí Dunajských Slovanů, později Moravou. Dnes je Morava o něco menší, tehdy sahala k řece Váhu až na dnešní Slovensko a kníže Sámo je právem velkou historickou postavou i slovenských dějin. Ostatní je stále tatáž země, naše Morava.
Naše země Morava je cele zakotvena ve slavných slovanských kořenech našich předků a kníže Sámo je v našich dějinách jednou z nejváženějších osobností. Buďme na něho hrdi a stejně tak i na naše slavné dějiny. Buďme hrdi na to, že jsme Moravané.
Socha knížete Sáma byla postavena do krásného prostředí Jarcovských kopců na rozcestí turistických cest. Odtud jedna z cest vede k památníku prvního Československého presidenta T.G.Masaryka, který se zasloužil o vznik Československého státu. (Bylo to sou-národí: Čech, Moravy, Slovenska, Podkarpatské Rusi a části Slezska.
T.G. Masaryk byl Moravan, narozený v Hodoníně a byl velkým přítelem moravských hor a skal. Jeho žena Charlotta měla na Moravě oblíbenou studánku pod Soliskem, kterou velmi často navštěvovala.
Druhá z cest vede opačným směrem k dávnému, více než tisíc roků prastarému památníku našich předků (nyní tzv. GULE), který v dávných dobách byl umístěn spolu s druhým už rozsekaným kamenným symbolem, ve středu posvátného háje. Jsou to symboly bohů úrody, falos-mužský a grál-ženský. Naši předkové ctili boha úrody zemské, stejně jako jejich sousedé ve Venedii. Za moravského i venedského boha úrody zemské byl považován bůh SVANTOVÍT. Ve Venedii stával vznešený a ctěný bůh Svantovít v Arkoně na Rujáně, než ho dánský král Waldemar při vojenském tažení, rozmetal na kusy. U nás jméno boha Svantovíta, přes celé tisíciletí nepřízně, posouvají naši předkové staletími a tak přetrvává dosud v rodové paměti lidu. Důkazem toho je, že na nedalekém kopci Štípě je po bohu nazvána skála. Je zde Svantovítova skála, do které je vytesán nejen rám, ale do vysekaného rámu i jméno boha Svantovíta. V Jarcové si naši předkové postavili plodný symbol tohoto boha, stejně jako plodný symbol bohyně. Měli zde posvátný háj, ve kterém se scházeli a možná ti nejstarší i s knížetem Sámem. Proto celé Jarcovské pohoří, stejně jako pohoří nad přehradou Bystřičkou, jsou významnými mezníky v rodové paměti moravské, která v postupujících staletích nezapomínala a zanechanými stopami uchovávala její povědomí v nás až do dnešní doby. Jsem přesvědčena, že moravskému knížeti Sámovi se na Jarcové dostalo krásného a důstojného místa, které mu právem patří, stejně jako mu patří důstojné místo i v našich moravských národních dějinách a mělo by patřit i v srdcích všech Moravanů
Jaroslava Grobcová
Legenda o knížeti Sámovi
Jaroslava Grobcová
Tisíc čtyři sta let jeho slavné jméno z dějin našeho národa je vyháněno.
V Evropě víc tehdy SLAVUS bylo známo, my říkáme prostě, podle dějin, SÁMO.
Žádný francký kupec, jak nám kde kdo píše, leč udatný Sámo, vojevůdce, kníže.
Na sněmu si ho lid zvolil za knížete, nepřijal by zběha z franckého doupěte.
Osobnost Sámovu nenavrší stínem, vždyť Sámo byl Védské víry Světla synem.
Víry tvůrčí práce, radosti a klidu, jménem víry Světla sloužil svému lidu.
Se svým lidem, Sámo, zanotujme v dumce, byl zabydlen v krajích, kde zapadá slunce.
Kde sluníčko ve dne, zemi v žáru chová a v podvečer zvolna se za hory schová.
Tam, v údolích plodných, po březích Dunaje budovali sídla a pro koně stáje.
Zúrodnili pole, založili sady, na kopcích kultovní svatyně, zahrady
vyzývají k vstupu, slibováním tajů od blízkosti bohů v šerosvitu hájů.
Po proudu Moravy a kde Bečva teče se obilí sklízí, žírná tráva seče.
A Sámo projíždí, sem tam hodí radu, krajinou tak plodnou, nazpět k Velehradu.
Jindy zas s běloušem stane na úbočí, Radhošť, Hostýn, Klašťov jeho hlavou točí,
dále na severu ční se Svatá vatra, z jejího vrcholu dohlédne až k Tatrám.
Srdce si zem vzala, tak krásou bohatá, ta země, Morava, je pro něho svatá.
Sjednotil Slovany v državu přeslavnou. Každý byl poražen, kdo ji chtěl napadnout.
Od Váhu z východu k Dunaji sahala, dále řeka Dyje hranici dělala.
Vysočinou vedla hranice západní, Odra zavírala hranici severní.
Sámem ta slovanská sídla spojována, Dunajští Slované byla nazývána.
Slovanská sídla sjednotil v Panonii, ať lidé svobodnou, tvůrčí prací žijí.
Zamezil Avary zavedené zvůli, krást slovanské ženy proti jejich vůli.
Nebudou nikdy víc "ochránci" prokletí, přepadávat domy a odvádět děti.
Vyzývá lid země k pokoji a smíru, aby v tvůrčí práci žili spolu v míru.
Donutil ustoupit nájezdníky divé, zastavil chazarské vrahy loupeživé.
Vítězný ryk vojska nech ať v dálce slyší, ať vrahům zajde chuť na Sámovu říši.
Však s královskou zemí, Sámovi nejblíže, měli Moravané největší potíže,
když jim Védskou víru Světla v klatbu dali, Moravu a Sáma pro ni napadali.
Frankové. Sámovi nepřátelé stálí. Do moravské země špehy posílali,
provokace, hrozby, nadávání valem, zamořují prostor Dagobertem, králem.
Vojskem v plné zbroji kol země haraší, Sámovy obránce ale nezastraší.
Vojevůdce vojsko proti Frankům vede, v každé bitvě s nimi pro vítězství jede.
Nelekne se hrozeb, necouvne před kříži. Církev všude řecké náboženství šíří,
její nepřátelství nenechá ho v klidu. Musí bránit víru. Svou a svého lidu.
Moravané s ním po čtyřicet let žijí, on na hradě poblíže avarských rovin.
Avaři, Frankové, přes Dunaj a Dyji neohrozí žádnou ze slovanských rodin.
Vojvoda Sámo byl první mezi všemi, pro Slovany seslán jako nebeský dar.
"V Evropě v těch dobách nikdo větší není" zapsal francký mnich, kronikář Fredegar.
Vzdáváme Ti úctu KNÍŽE, co se dává těm největším, vzešlým z moravských lánů.
Ať tvůj dávný věhlas, odvaha a sláva navždy zůstane v paměti Moravanů.
