Zdroj https://cs.wikipedia.org/wiki/Kavkazsk%C3%BD_pasteveck%C3%BD_pes

Původ

Zmínky o plemeni jsou již 1500 let staré, zdokumentováno je posledních 600 let, ale odhaduje se, že toto plemeno je mnohem starší.^[zdroj?] Rozšířeni jsou hlavně v pásmu Předkavkazska a Zakavkazska, území, rozprostírajícím se na sever od kavkazského hřebene až ke Kumsko-manyčské sníženině mezi Černým a Kaspickým mořem, a dále až ke hranicím Íránu a Turecka. Znám je i v Pákistánu a severní Indii. Velká obliba jeho chovu je v USA vzhledem k velkému tamnímu množství ruských emigrantů.^[zdroj?] To sebou nese z pohledu čistokrevnosti mnoho vzhledových přechodů se středoasijským pasteveckým psem. V těchto nevlídných oblastech chrání tento pes stáda ovcí před medvědy, tygry, vlky a jinými šelmami, ale také objekty, zahrady a usedlosti před zloději. Soužití více psů kavkazského pasteveckého psa je matriarchálního charakteru.^[zdroj?]

V zemích původu, na území bývalého Sovětského svazu, je dodnes využíván ke strážní službě ať už armádních či policejních objektů, zejména je negativně znám z ostrahy věznic a v rámci tzv. východního bloku z ostrahy Berlínské zdi. Je též využíván jako silný a vytrvalý horský tažný pes (nehledě na jeho obranářskou úlohu proti dravým šelmám).^[zdroj?]

Popis

Kavkazští pastevečtí psi jsou středně velcí až velmi velcí, robustní a svalnatí psi. Mají různou barvu, většinou černošedou nebo rezavou, někdy i slámově žlutou i bílou. Jejich srst je hrubá, podobná srsti medvědí. V zimě se podobají vzhledem i vzrůstem medvědům. Podle srsti rozlišujeme plemena dlouhosrstá, krátkosrstá a je i mnoho přechodných typů, kdy například chybí hříva nebo huňatý ocas. V zimě psu naroste velmi hustá hříva (i krátkosrstému, s pokrytím těla podobně jako u lva) dlouhá cca 15 cm.

V České republice se chovají od osmdesátých let, kdy první jedinci byli dovezeni z Německa, brzy poté následovaly dovozy ze země původu.

Chov se řídí oficiálně platným standardem FCI.

Použití

Kavkazští pastevečtí psi jsou odolní psi přírodního plemene, kteří snesou drsné povětrnostní podmínky. Jelikož jsou od přírody vybaveni velmi hustou a dlouhou srstí, dobře snášejí zimní podmínky při teplotách i pod – 40 °C. Nemají rádi uzavřené prostory, je však namístě pořídit kotec, pro případné umístění při příchodu návštěvy. Většinou obývá zahradu, pod přístřešek jde teprve po promočení při velmi silném dešti, jako závětří mu stačí keř, sníh miluje.^[zdroj?]

Velmi důležitá je socializace štěněte, začlenění do rodiny s trvalým kontaktem. Nejlépe mu svědčí na zahradě, ale nic nebrání jeho umístění v bytě pokud bude moci chodit několikrát denně na procházky do přírody, což sebou nese jistá úskalí. Toto plemeno je primárně permanentní nekompromisní samostatný hlídač a obranář tzn. že hlídá neustále a pořád, vše ostatní i příkazy psovoda jsou pro něj sekundární.^[zdroj?] Klasického služebního výcviku jako stopování či vyšší poslušnosti není schopen, naproti tomu k obraně ho není třeba cvičit.^[zdroj?] Přes den není moc aktivní, s příchodem večerního šera a v noci jeho aktivita výrazně narůstá. Jako obranář zasahuje až v situaci, kterou dle jeho vyhodnocení není jeho psovod sám schopen zvládnout, případně v pánově nepřítomnosti při narušení jeho prostoru. Na cvičný rukáv moc nereaguje, ale při zásahu na figuranta s oblekem na kousání do celého těla je velmi aktivní. Výcvik tohoto molossoidního plemene je dost odlišný od klasických kulturních plemen.

Mimořádná ostrost, kousavost a nedůvěra k cizím je u něj zrovna tak přirozená jako oddanost svému pánovi.^[zdroj?] Jeho instinkt chránit je hluboce zakořeněný a bude zaktivován pokaždé pokud bude jakkoliv narušen jeho prostor či budou ohroženi lidští členové domácností včetně dětí a hospodářských zvířat.^[zdroj?]