Zasun rychle

Ano. Někdy je těžké opustit staré vzpomínky. Ale proto aby jsme mohly nalézt znova inspiraci a roztáhnout svá poraněná křidýlka je třeba aby jsme sly vstříce svému niternému štěstí. Lidé mají tendence hledat štěstí v okolním světě, touží po naplnění, po zalepení vnitřní prazdnoty, která zpusobila šramy na duši již v dědství. A co si budem vykládat, malo kdo z nás měl dokonalé dědství. Malo kdo z nás měl rodiče , kteří měli rodiče jež prožívali štěstí. I navzdory tomu že se náš rodový strom neustále roztahuje a na koruně stromu již dosahují potomci střetnutí se světlem, jelikož je už ten kmen tak vysoký, už jsme blíže a blíže, ke své vnitřní podstatě. A to je podstata uvnitř našeho já. Je to podstata u naší duše. A tam lze nalezt vnitřní mír a klid. Lze oběvit v srdci pokoj a božskou podstatu. Jelikož zde se nachází to tajemství všech času. Je to láska , která je bezpodmínečná , nehledě na to, jestli jsme přišli do střetu s nepřítelem nebo přítelem. Právě soucit, nám dopomáhá k osvícení. Soucit je pilířem moudrosti a ukazkou toho co příjde před naším osvícením. Před tím než se probudí naše duše a mi pochopíme že vše je stvořeno z lásky. A že i to nejhlubsí utrpení má svůj význam. At už jde o umrtí blízkého člověka, rozchod, nebo nějaká situace která nás hluboce zasáhne. Tehda si mužeme uvědomit kým jsme. Projít očistcem a stát se krásnější. Čistšími dušemi, který mají už jen kousek k Bohu. Ke sve božské podstatě :)