3 Nemoc
Severus spal. Milly potichu vylezla z postýlky a hupsla k němu. Objal ji, tak jako každé ráno. Milly počítala do pěti, to už uměla a pak Severusovi dala vstávací pusinku, tak jako každé ráno. Vstávací pusinka byla mlaskavá uslintaná pusa na tvář. Na což Severus Milly otočil na záda a polechtal. A pak ji políbil na čelo.
„Ty potvůrko jedna, takhle se budí tatínek?“
Milly se jen smála.
„Mám pro tebe dárek. Chceš ho vidět?“
Rozzářily se jí oči a opět zcela zmodraly. „Chciiii.“
Severus sáhl pod postel a vyndal košťátko. „Myslím, že je čas, aby ses naučila létat.“
„Jupí!“ Severus dostal další mlaskavou pusinku.
Hned po snídani vyrazili ven. Severus vyčaroval malé hřišťátko s měkkým povrchem, kdyby Milly spadla. Košťátko létalo jen metr nad zemí, ale jistota je jistota. A bylo to dobře, protože Milly spadla několikrát. Pokaždé jí to přišlo strašně vtipné. Padání ji asi bavilo víc než samotné létání.
Jejich počínání sledovalo více a více studentů. Vidět Severuse, jak se směje a něžně zvedá malou holčičku, prostě bylo neuvěřitelné a každý to chtěl vidět na vlastní oči. Jinak by tomu nikdy neuvěřil.
xxxxx
Milly onemocněla. Celý den zvracela a měla horečku. Na zvracení pomohl obyčejný lektvar, ale horečky se zbavit nedokázal. Severus buď utěšoval dívenku, že bude líp nebo vařil lektvary. Zkusil všechno, ale holčička byla pořád nepřirozeně horká. Bylo to poprvé, co onemocněla. Severus byl zoufalý. Nechápal, proč jeho lektvary nezabírají.
Milly ležela v postýlce, objímala hada. Hadík zaháněl smutek a bolest. Druhou ručičkou držela Severuse za ruku.
„Tatínku, mně je špatně,“ zakňouraka.
„Neboj, maličká. Bude zase dobře. Vařím medicínu.“
„Tak jo. Ale Hádíkovi je taky špatně.“
„Tak i ten dostane něco dobrého.“
Milly se usmála. „Tati, kdo je to Snape?“
„Proč se ptáš?“ Severuse to překvapilo.
„Děti ho nemají rádi. Prý je zlý. Co když sem přijde?“
„Víš, že bych tě nikomu nedal. Ani Snapeovi!“ Odpověděl Severus pevně.
„To je dobře.“
Ani druhý den se horečky Milly nezbavila. Poppy se snažila, ale nic s ní udělat nešlo.
„Severusi, Milly je z části víla. A víly normálně nemocné nejsou. Možná pro to na ni nezabírají naše lektvary.“
V tom okamžiku Severuse poprvé napadlo, že by mohl Milly ztratit. Za ty dva dny, které proležela v horečkách, se celá scvrkla. Zdála se tak malinká a bezbranná. Jenže on nikdy nedopustí, aby ji ztratil.
Hořečnatě přemýšlel, co by mohlo vílí geny porazit a Milly pomoci. Jenže ho nic nenapadlo. Milly mezitím pevně držela Hádíka a šeptala mu, ať to ještě chvíli vydrží. Tatínek vymyslí lék a bude jim dobře.
Severus nemohl dýchat. Nemůže ji zklamat, ona mu tolik věří. Nemůže ji ztratit, tolik ji miluje. Zkusí najít Amandu.
:-(
(Ester, 29. 9. 2017 20:38)