Cestujeme po svém

Můj deníčku – 30.10.2017 – dnešní den byl vymazlený a i zásadní. Byl to den, kdy jsme se přesunuli z ostrova jižního na ostrov severní.

Ráno jsme vstali, jako obvykle, dali trochu snídaně. Potom jsme se postarali o našeho Donka – vyměnili jsme mu náplně, abychom ho mohli bez problémů zase pár dnů využívat. Docela se mu líbilo. Potom již jen zabalit, uklidit a vyrazit na cestu – směr městečko Picton. To je to místo, odkud plují ty kocábky (na délku mají cca dvě ragbyová hřiště), mezi ostrovy. Po cestě v kopcích trochu sprchlo a s počasím to nevypadalo nijak vábně. Zavzpomínali jsme na Vás doma, zda jste nám něco z té sibérie neposlali.

Po příjezdu do přístavního městečka jsme navštívili tamní centrum mořských potvor a takových těch zvířátek, co se při chůzi kolébají a klapou zobáčky. Ti sice byli v karanténě, ale nakonec jsme se jednoho z nich dočkali. Velmi roztomilé zvířátko. Ani ty potvory nebyly k zahození. Potom jsme ještě zašli do infocentra s obchůdkem, kde při placení drobností se zpoza pultu ozvalo: „Na mě můžete i česky, já umím". A tak slovo dalo slovo a zjistili jsme, že slečna je na NZ již šestým rokem a že se ji tu velmi líbí. Poradila nám i s plánováním cestování po NZ a dokonce nám vytiskla časy přílivů a odlivů pro oblast, kde se nám to jistě hodí – o tom až někdy jindy.

A přišla a byla tady. Byla to stanovená hodina, kdy jsme měli najet na seřadiště před vjezdem do kocábky. Trvalo to chvilku a byli jsme tam, teda v té kocábce. Při bližším pohledu jsem zjistil, že jsem kocábce přeci jen trochu křivdil. Byla to skutečně dost velká loď, na kterou se vejde až skoro 1400 pasažérů a až 1780 metrů dopravních prostředků. Dostali jsme místo na pátém poschodí, tam jsme zaparkovali a vyšlápli si až do patra sedmého či osmého nebo až devátého na nekrytou palubu. Odtud jsme sledovali, jak se nám později na obzoru skoro ztrácí naše, v minulých dnech, působiště. Věnovali jsme se raději něco focení a světe div se, nedorazila k nám žádná z Vašich slot, mohli jsme se i opalovat. Nedalo se moc dlouho se smažit, trochu foukalo a čeřilo to naší kštici. Raději jsme se odebrali o nějaké to poschodí níže, pohodlně se usadili, něco pojedli, něco popili.

Zakrátko, cca 210 minut, jsme dorazili do přístaviště severního ostrova Nového Zélandu. Zajímavé je, že člověk přijede poprvé na severní ostrov Nového Zélandu a hned je to Wellington, jeho hlavní město. No, co si více přát. Po vylodění jsme prokličkovali rušným městem – po dlouhé době jsme viděli více než dvoupatrové domy – až k našemu dnešnímu spacímu místu na břehu moře. Ani jsme nic nepožili a vyrazili do víru velkoměsta. City Center, tak to tady nazývají, bylo vzdálené celkem kousek, cca 5 km. Pěkná podvečerní procházka. Po návratu jsme povečeřeli a hajdy na kutě. Zítra nás čeká hlavní město Nového Zélandu – Wellington.

Tak zase někdy příště …

S podporou www.true-travel.cz