Ani v březnu jsem nevynechal závod na dvě míle s úsměvem. Pamatuji si, že ten den mírně pršelo, ale i tak jsem závod uběhl a v cíli si vyzvedl lívanec s horkým čajem. Při cestě domů jsem se ještě stavil v tescomě koupit mlýnek na oříšky, abychom si ten den mohli upéct bábovku.

V novém týdnu jsme se s Kopýtky moc těšili na vystoupení v paláci Žofín. Oslovil nás Matfyz, jestli bychom pro ně mohli udělat půlnoční překvapení. Měli jsme z toho velikou radost, protože v Žofíně jsme ještě nevystupovali a zároveň byla pocta být hlavním číslem večera. V den vystoupení jsme měli domluvenou prostorovou zkoušku odpoledne a byli nám ukázány šatní prostory a cesta do hlavního sálu. Vystoupení se povedlo velmi dobře, dostali jsme děkovný email, ve kterém stálo, že na naše vystoupení mělo mnoho pozitivní ohlasů.

Polovina března už tak veselá nebyla, jelikož nás zasáhla virová krize koronaviru a Česka Republika vyhlásila nouzový stav, díky kterému nemohl člověk víceméně vyjít z domova. Vypadalo to trochu děsivě, protože obchody byly vybrané, jako před nějakou válkou, byly vyprodané těstoviny, rýže, mouka a konzervované jídlo. Lidé byli zmatení. Praha a stejně tak ostatní města byla najednou tichá, prázdná a nikdo nikde. V mediích se o ničem jiném nemluvilo, lidé dokonce začali šít roušky, protože ČR nebyla zásobena ochrannými pomůckami. Obdivoval jsem, jak jsou lidé u nás pohotoví, a byl jsem hrdý, že žiju v zemi, kde se najednou umí lidi spojit a táhnout za jednu věc.

Pro naše tanečníky jsme zařídili náhradní rozvrh lekcí s tím, že se budou vyučovat online přes ZOOM, byla to totiž jediná možnost jak spojit hodně lidí najednou. Musím říct, že ze začátku jsem byl z toho vystrašený, jak to bude fungovat, ale nakonec to dobře dopadlo a tanečníci byli taky nadšení, že když jsou celý den doma, mohou si zatančit a rozhýbat tělo. Mimo tyto tréninky jsem se také snažil stále hýbat, abych neztratil kondici, tak jsem s mobilní aplikací Yoga down dog začal každý den cvičit jógu a také jsem se věnoval dost strečinku. Musím říct, že mi tohle cvičení velmi pomáhalo pro udržení dobré mysli a cítil jsem se vždy v dobré náladě.

Díky karanténě jsme byli s Kájou každý den doma a můžu říct, že jsme to zvládli velmi obstojně a talíře doma nelítali. Naopak jsme si to užívali, jelikož předtím jsme měli dost aktivit a viděli jsme se vždy večer nebo pak o víkendu. Vymýšleli jsme nové recepty na vaření a pečení, tak často jsme předtím nikdy nevařili a nepekli. Premiéru u nás měli klasické české buchty, hodně nás zaujal pořad „Peče celá země“, tak jsme použili recept z technické výzvy a šli do toho. Nedávno také Kája objevil recept na jahodovou roládu, ta byla taky výborná, takže o sladké u nás nebyla nouze. Především na naše dvouleté výročí, kdy mi Kája opět udělal můj oblíbený čokoládový dort s višněmi. Ty dva roky tak rychle utekli a moc jsme si je užili.

V polovině dubna mě kamarádky vytáhli na výlet. Byl jsem za to vděčný, protože to už bylo vlastně měsíc, co jsem byl doma. Sice nebylo omezeno vyrazit ven na ozdravnou procházku, ale přeci jen jsem z toho měl respekt a ven mě to táhlo většinou jen na nákupy. Snažili jsme se vybrat místo, kde nebude hodně lidí a vydali jsme se proto na Posázavskou stezku. Je to má oblíbená trasa už od mého dětství, kdy jsem jako malý kluk každé léto tuto trasu chodil z dědou. Vede od Pikovic do Kamenného přívozu. Ten den bylo krásné počasí, pokud nikde nebyli lidi, tak jsme shrnuli roušky a dýchali čerstvý vzduch. Moc jsme si to užili. Z Kamenného přívozu jsme pak jeli vlakem zpět do Pikovic, kde jsme nasedli do auta a vyrazili domů.

Květen se už nesl na lepší vlně, pozitivnějších zpráv. Nemocných už tolik nepřibývalo a pravidla se začala trochu uvolňovat. Díky tomu jsme mohli vyrazit za našimi přáteli do Mělníka, kam jsme jeli trochu pomoci s prací, ale o zábavu nebylo nouze, také jsme si dopřáli grilovaní a měli burgry. Byla to pro všechny příjemná změna. Také jsme navštívili Káji bráchu a pomohli mu vyřadit starou pračku a zapojit novou. Poté jsme přejeli k mamince Káji, kde jsme si na zahrádce dali výborný oběd a poté jsme obnovili čističku k bazénu, aby se mohl připravit na letní sezónu. Opět jsme si to užili a bylo hezké vidět se po tak dlouhé době. I já jsem pak další víkend vyrazil za mamkou na Dobříš. Bylo krásné počasí, tak jsme mohli vyrazit na delší procházku bez roušky. Nikoho jsme nikde nepotkali. Jen na začátku a ke konci, kde jsou hlavní cesty do lesa. Načerpali jsme vitamín D a dali si pak dobrou večeři. Druhý den dorazil Kája a přivezl dortíky. Odpoledne jsme se vrátili zpět do Prahy, abychom mohli jít po dvou měsících na akrobacii. Právě díky postupnému uvolňování se mohla opět využívat sportoviště. Na akrobacii bylo docela těžké po tak dlouhé pauze opět trénovat, ale zvládli jsme to s Kájou statečně a povedlo se nám natočit i pár pěkných kousků. Návrat do tanečních sálů byl také velmi pozitivní. Ještě tedy s hygienickými opatřeními, ale i tak to bylo fajn a všichni tanečníci si návrat moc užívali.

I když nás tato koronakrize zasáhla, tak můj názor je, že všechno zlé je vždy pro něco dobré. Člověk se najednou musel zastavit a začít přemýšlet nad životem úplně jinak. Musel být více pokorný a vděčný za to, co v tu chvíli považoval za důležité. Proto vždycky říkám chovejme se k druhým tak, jak bychom se chovali sami k sobě. Když si tohle uvědomíme, náš život nabere úplně jiný směr. Změníme nejen sami sebe, ale i druhé.

Pár fotek z výše zmíněných událostí naleznete ZDE NA ODKAZU

Mějte se moc fajn.

P ;-)