Je tu další nový rok a s ním si nechávám na svou knihovnu v pokoji zavěsit nádherný andělský kalendář. Dostal jsem ho od mé kamarádky Lucky k Vánocům a jsou na něm překrásné ilustrace andělů od Míši Maškové, která se věnuje malování andělských obrazů.

V posledním čtvrtletí minulého roku jsem ukončil jednu životní etapu. Ve chvíli, kdy jsem ji ukončil, jsem myslel hlavně na to, co je dobré pro mě. Dnes vím, že jsem udělal dobře, protože díky tomu jsem si uvědomil mnoho věcí a nalezl opět cestu k sobě samému. Nyní čekám, až se mi otevřou nové dveře a těším se na nové začátky tohoto roku.

Leden začal opět přísnými plošnými opatřeními, za chvíli už to bude rok, co budeme zavření v našich domovech. Světlá chvíle byla jen o letních prázdninách, kdy došlo k rozvolnění opatření. Stále více vnímám, jak nejen mně, ale i lidem v mém okolí chybí sociální kontakt a jak to na nás všechny psychicky doléhá. Distanční taneční výuka stále pokračuje a s mými kolegy se snažíme vymýšlet, aby tanečníky hodiny motivovaly i když je to pouze na dálku přes obrazovky. A to nebudu jmenovat další obory, kterých se to týká, protože se to dotýká nás všech. Všichni čekáme na to, kdy se to vše vrátí do normálu, jenže to se možná načekáme ještě dlouho, protože to může trvat i několik dalších let. Myslím si, že bychom neměli již více čekat a začít dělat hezké věci pro sebe každý den, nesledovat média a hledat štěstí a šťastné chvíle tam, kde omezení nemáme. Přišel mi nový newsletter od Lorny Byrne ve kterém psala, abychom neztráceli naději a našli si projekt, který nás naplní a udělá radost nejen nám, ale i druhým lidem kolem vás a nejlépe, abychom do toho projektu i někoho pozvali a podílel se na tom s vámi. Přijde mi to jako moc dobrý nápad.

Tento rok předpovídá, že situace s covidem skončí. Dle tarotových karet “Soud” a “Svět” by nás mělo čekat osvobození, ale nebude to zadarmo. Budeme si ho muset částečně vybojovat sami, protože jinak nepřijde. V jednotě je síla a na to bychom měli všichni myslet. Minulý rok byl hlavně o karmě a osudu každého z nás. Tento rok přijde završení, které skončí dobrem, přeji nám v tom všem hodně štěstí.

V půlce měsíce jsem byl na procházce Petřínem a snažil se tak radovat z této maličkosti, bylo mírně nasněženo a říkal jsem si, že je to nádhera. Díval jsem se na postupně rozsvěcující Prahu a poté se procházel u Nebozízku, kde jsem si všiml, že jsou na rovně střiženém keři postavení malí sněhuláci. Udělalo mi to radost a pohladilo duši. Také se mi poštěstilo a šel jsem se pomodlit do mého oblíbeného kostela v Karlíně. Bylo mi tam krásně a nasával příjemnou energii tohoto prostředí.

Únor jsem zahájil zveřejněním mé nově změněné záložky o kartách, abych lidem více přiblížil mou práci. Začali se mi ozývat přátelé a udělalo mi to radost, protože to byly hlavně pozitivní odezvy a přání k úspěchu. První klienti byli moc spokojeni a věřím tomu, že budou i další.

Sněžení a mrazy jsou pro únor typické a to nás s přáteli dohnalo k dlouho odkládanému výletu na Ještěd. Podmínky sice nebyly příznivé co se výhledu týče, ale to nás nezastavilo. Bylo opravdu krásné mrazivé počasí a my jsme ušli přes tři kilometry do kopce k Ještědu a poté zpátky. Cítil jsem se dobře a byl jsem na sebe hrdý, protože se mi dobře dýchalo. Bylo to díky tomu, že jsem začal cvičit v lednu tzv. challange pro irské tanečníky a já tak poznal, že opravdu zabírá a nejen to, protože do toho ještě posiluji břicho a cvičím jógu. Dále svému tělu dopřávám doplňky různých vitamínů a minerálů pro posílení imunity. Měl jsem zkrátka při tom zdolávání vrcholku ze sebe dobrý pocit. Moc jsme si to všichni užili a byli jsme rádi, že jsme na ten výlet jeli.

Uprostřed dalšího týdne jsem se šel u nás projít do lesa, protože i tady sněhová nadílka vykouzlila zimní pohádkovou krajinu. Bylo tolik sněhu, že mě v hlavě napadlo, že si postavím sněhuláka. Když jsem ho stavil, říkal jsem si, kdy naposled jsem nějakého postavil a vzpomněl si, že to bylo už hodně dávno. Ze začátku mi to moc nešlo, ale nakonec se povedl a řekl jsem mu, aby přinesl radost nejen mě, ale i tomu, kdo půjde kolem a uvidí ho.

Následující sobotu jsme se opět s přáteli vydali sněhové vrcholky Klínovce, kde byla první zastávka. Poté jsme přejeli do krásného pohraničního městečka Abertamy, tady jsme si zasáňkovali na pytlích. Nejdříve jsme to zkusili na malém kopečku a poté jsme přešli na velký kopec, tam to jezdilo opravdu dobře a byla to velká sranda. Posledním místem, které jsme zde navštívili, byl vrcholek Plešivec, kde byl krásný výhled na panoramata, která jsme si vyfotili a poté se občerstvili u výdejního okénka. Výlet jsme zakončili v obci Kyselka u Karlových Varů, kde bylo hlavní lázeňské sídlo Jindřicha Mattoniho. Toto nádherné místo od konce druhé světové války postupně začalo chátrat, ale naštěstí v posledních pěti letech se udělalo několik veřejných sbírek a místo se postupně rekonstruuje. Místo mohu doporučit k návštěvě a pokud máte rádi vodu z pramenů, tak si ji zde můžete napustit a vzít domů.

Závěrečné dva týdny v únoru jsem se věnoval převážně přípravě mého prvního video-výkladu, který je veřejný pro všechny. Doufám, že udělá veřejnosti radost a lidé v něm najdou své poselství, které potřebují znát. Poslední den před novým měsícem jsem byl s přáteli na procházce ve Stromovce a využil tak poslední možnost krásného dne před dalším uzavřením v našich domovech.

Neztrácejte naději a radost a jezte vitamíny, protože to si myslím, že je pro nás největší imunita, jakou teď můžeme mít.

VIDEO VÝKLAD NA BŘEZEN

Fotky z ledna najdete tady a za únor klikni zde.

Mějte se moc fajn.

P ;-)