Budyně nad Ohří
Budyně nad Ohří je město v okrese Litoměřice ležící nedaleko řeky Ohře. Samotným městem pak částečně protéká rameno Malá Ohře. Jeho historické jádro je od roku 1992 městskou památkovou zónou.
Hrad Budyně nad Ohří se nachází ve stejnojmenném městě zhruba deset kilometrů západně od Roudnice nad Labem nedaleko řeky Ohře. Byl vystavěn jako vodní hrad ve druhé polovině 15. století rodem Zajíců z Hazmburka. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Původně dřevěný hrad byl majetkem českých panovníků. Na počátku 12. století jej přestavěl český král Přemysl Otakar I. z kamene v gotickém slohu. Roku 1316 dobyl Budyni Jan Lucemburský, který ji následně prodal roku 1336 Zbyňkovi z Valdeka a Hazmburka z rodu Zajíců z Hazmburka. Za jejich vlády doznal hrad i celé panství největšího rozvoje.
Ve druhé polovině 15. století zde Jan Zajíc vybudoval pozdně gotický hrad, obehnaný hradbami a vodním příkopem. Zajíc zastával významnou funkci dvorského sudího. Postavil se ale na odpor proti králi Jiřímu z Poděbrad a roku 1469 dokonce podpořil uherského vládce Matyáše Korvína. Proto byl hrad královským vojskem obklíčen, avšak Jan Zajíc z něj stačil uprchnout do Žitavy.
Roku 1551 zde vybuchl sklad střelného prachu, což vedlo k poškození kamenné stavby. Ve druhé polovině 16. století byl přestavěn na renesanční zámek. Tehdejší majitel Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka se však přestavbou natolik zadlužil, že musel celý komplex prodat roku 1613 rodu Šternberků. Novým vlastníkem se stal Adam ze Šternberka, který sloučil budyňské a libochovicképanství, což předznamenalo úpadek hradu. Za třicetileté války byla celá Budyně dobývána a později i vydrancována Sasy. Po válce sloužil zámek již pouze jako sídlo hejtmana a úředníků. Roku 1759 za sedmileté války při obléhání města Prusy byl těžce poškozen požárem. V roce 1823 bylo zbořeno východní a jižní palácové křídlo společně s věží. V letech 1900–1913 proběhla na zámku zásadní rekonstrukce, kterou umožnili noví vlastníci zámku, rod Herbersteinů. Renesanční interiéry zrestauroval v letech 1908–1913 R. Říhovský.
Roku 1945 se stal majetkem města Budyně. Do současné podoby byl přebudován v sedmdesástých a devadesátých letech dvacátého století, kdy došlo například k rekonstrukci hradeb. Po uplatněném restitučním nároku rodinou Herbersteinů byl soudem definitivně přiznán 27. září 1994 do vlastnictví města. Nejvýznamnější částí zámku je Zlatý sál, ve kterém lze vidět renesanční malbu znaků architektur a výjevů ze života šlechty v 16. století. - Wikipedie