Paleta názorů a ptákovin

Na úvod: Já vím, ono už to tady bylo. Brusiči jazyka českého v devatenáctém století nahrazovali slovo klarinet češtěji znějícím, leč vymyšleným štěbencem. Karlštejnu přisuzovali neexistující český původ přepisem na Karlův Týn. A tak dále. Hlavně jazyk očistit od té nenáviděné němčiny a prokleté katolické latiny.

Ale oni národní obrozenci také na jazyce českém pracovali, studovali jej a tvořili. Mohli si to dovolit, protože byli vzdělaní v jiných jazycích - němčině, francouzštině, klasické latině a řečtině, jakož i v mnoha jazycích slovanských. Takový Jan Evangelista Purkyně dokázal přednášet na univerzitách v Lublani, Kyjevě i ve Wroclavi (tehdy patřící Prusku), jeho žena pocházela z Německa, tchán ze Švédska. Josef Václav Sládek samozřejmě ovládl tehdy povinné gymnaziální jazyky, ale také si zajel do Ameriky, kde se živil mimo jiné i jako dřevorubec. Pak překládal Shakespearovo dílo. Takže suma sumárum za Rakouska Uherska globalizace jako vyšitá. Přesto tihle i všichni další intelektuálové ctili a opečovávali češtinu.

Současná globalizace je jiná, a zmatení jazyků začíná tím, že zapomínáme správně mluvit česky. Děti vám řeknou, že přece máme automatické korektury ve wordu. Placení ouřadové na ministerstvu školství (jež je spolu s přifařenými ústavy už spíše MAXIsterstvem) si řeknou - no vlastně ano! A místo pořádného procvičení gramatiky, tvorby slov a dorozumívací funkce naší mateřštiny naflákají do výuky epizeuxis, soupis děl Terezy Novákové a rozbor her od Cimrmanů, kterýžto pak zcela zabíjí původní poslání těchto her, totiž pobavit a snad trošku napravit diváctvo.

"Ale zato děti umějí dobře anglicky, kdežto my jsme formálně drtili ruštinu, která nám lezla krkem" dí leckterý rodič. A zapomíná na tohle: dnešním dětem ve velké míře leze krkem ta angličtina. Můj zážitek od maturit byl dosti tristní - ač sám vybaven jen velmi chatrnými základy angličtiny, sledoval jsem, že se ti horší žáci pouze našprtali nějaká ta slovíčka a fráze, zatímco základy na rozdíl ode mne neovládají. Nemají zautomatizováno dodávání koncového "s" do množného čísla, pletou si rody zájmen (his a her) a nesvedou automaticky poskládat improvizovanou otázku (ještě jednou podotýkám: ti horší žáci, a nikoli na gymnáziu - nicméně i oni se na škole zabývali angličtinou úhrnem nějakých deset let).

A tak naši školáci kloužou po povrchu jednotlivých předmětů, se spolužáky se sice zdraví Hi! Privět! nebo Ni hao!, ale doopravdy dobře neovládají žádný jazyk, mateřštinu nevyjímaje. Aniž by si to uvědomovali. Mají přece dobré známky, ne?

Pokračování příště. Já vím, ještě jsem nedopsal tu sérii o našem školství obecně... Vydržte!

Good bye! Do svidanija! Auf Wiedersehen! Au revoir! ...sakra, mám česky napsat čus-bus, nebo na shledanou?