Sympatický biskup
Olomoucký biskup Jan Graubner přednesl na svatováclavské mši ve Staré Boleslavi dosti sympatické kázání přesahující katolictví.
Ani nevím, proč manželka zapnula televizi zrovna na svatováclavskou mši, když pak šla dělat něco jiného, já však nemaje nic rozumnějšího na práci zůstal. A kázání mons. Graubnera mne zaujalo svým obsahem i stavbou. Jako člověk "živící se hubou" rád poslouchám a zkoumám mluvené projevy jiných. Letos jsem například neváhal pochválit gymnazistku provádějící po zámku Duchcov za mimoverbální komunikaci, o které sama ani moc nevěděla, že ji dělá. Projev "Svaté Grety" mne onehdá také zaujal - asi tak, jako archivní ukázky projevů Hitlera či Goebbelse. Učit se lze i od lidí, s nimiž hluboce nesouhlasím. Učit se totiž mohu "jak ano a proč" i "jak rozhodně ne a proč", obojí je užitečné vědět.
Kázání olomouckého biskupa, přenášené televizí a nejspíše v nejbližších dnech i komentované politiky a novináři, může v naší společnosti docela silně zarezonovat, minimálně podobně jako výtvory známých youtuberů a blogerů. Třebaže se formálně neustále odkazoval na katolickou víru a morálku, jeho nepochybným úmyslem bylo oslovit tímto kázáním i nekatolíky. Jestliže biskup Graubner mluvil o ekologii, vzdorování nadměrnému konzumu, o lidských vztazích, rozdílech mezi mužským a ženským pohlavím a o dalších jevech, a jestliže je používal jako obrazného popisu podstaty katolictví, pak bez onoho náboženského nátěru je může podepsat každý samostatně uvažující člověk. Vždyť křesťanské oddání se bohu má tolik společného s obyčejnou lidskou obětavostí, vlastností téměř vyhubenou preferováním bezbřehého individualismu.
Bible pro mne bude vždy jen literárním dílem s filosoficko-didakticko-politickým vyzněním. Ostatně zrovna nedávno jsem si před spaním jen tak bez většího důvodu pouštěl z MP3 nahrávku Evangelia podle sv. Jana - a nic. Nestanu se věřícím, poznání je pro mě víc než víra. Včetně poznání, že některé věci jsou nepoznatelné, aniž by musely svědčit o vůli něčeho nadpřirozeného. Absolvoval jsem v životě pár mší při svatbách a pohřbech, i tu pondělní svatováclavskou mši jsem nakonec v televizi dokoukal skoro celou. A kacířsky si myslím, že povolání kněze by snad ani nemuseli vykonávat pouze lidé věřící v boha.
Tím chci ovšem říci, že křesťanská věrouka obsahuje některé (podtrhuji: některé) natolik univerzální body, že je pro člověka s určitou morální vyzrálostí samozřejmostí se s nimi ztotožnit a že by nezaškodilo implementovat je do výchovy v rodinách a ve školách. To mi nebrání v tom, občas dělat na svém webu o náboženství žerty. Věřím, že můžu, vždyť nejsou ze zlé vůle. Horší je, že žertovat o nových náboženstvích (Multikulti, Polit-korekt nebo Eko) je v současnosti poněkud "vopřesdržku". Nedivme se: křesťanství, alespoň v jeho prvopočátcích(!), žádný císař úředně nevyhlásil a nenařídil svým poddaným. Neustále muselo (opakuji: v prvopočátku) prokazovat svou životaschopnost ve srovnání s jinými vírami, jinak by spontánně zaniklo. To je pak po dvou tisícovkách let existence jinačí sebevědomí a shovívavost, než u těch soudobých nových euronáboženství. Nebo než u toho náboženství, kde se žert tak často trestá se zbraní v ruce.