Normální Garfield
Komiksy s kocourem Garfieldem se vyznačují tím, že jsou jen zdánlivě pro děti. Soudobé děti by je číst neměly, neboť jim hrozí trauma.
Ano, jako úlitba dětem a jednodušším konzumentům začal tento komiks vycházet v barvě. Hned také zdražil. Co naplat...
Na svém webu mám dnes přes sedm set příspěvků a řeknu vám...ufff! Kde má jeden pořád brát nápady?! Autoru Garfielda Jimovi Davisovi už u nás vyšlo šedesát dva sešitů po šedesáti čtyřech stranách a na každé stránce jsou čtyři stripy. To máme... to máme... no moc. Davis dokazuje, že i rozmáznutí pavouka novinami lze provést desítkami způsobů.
A už jsme u toho, proč by podobný komiks nejspíše neměly číst dnešní "sněhové vločky".
Není ošklivé zabíjet pavouky?
Není ošklivé říci tlustému Garfieldovi, že je tlustý?
Proč ten velký pes pokaždé na Garfielda vrčí?
Těch sežraných rybiček, ptáků a květin! Fuj, jako by mu nestačily granule (vyrobené ze zbytků ryb, kuřat a obilí zbylých po výrobě jídel pro nás).
Kde je alespoň jeden Afroameričan?
Není pěkné být sobecký, sarkastický, mlsný, líný. To má být příklad pro děti? Kdy už se ten Garfield konečně napraví? Kdy se začne starat například o klima?
A tak dále. Jon, Garfield a Odie (ve filmu z něj kdovíproč udělali fenu), ale i veterinářka Líza vykazují tak trapné genderové stereotypy, jako by to snad bylo normální, či co! Nikde ani náznak pochybností o jejich genderové identitě, nikde ani náznak pokusu o její změnu.
Tak proto tenhle komiks rád čtu. Je tam všechno tak, ale TAK NORMÁLNÍ!!! A taky miluju servírku Irmu, protože má moc sexy nohy.